FRANCIE

- mnohem radikálnější než v Anglii – zejména vůči církvi
- hledání ideálního státního modelu = politologie
- sociologický princip - odsuzování, diskriminace, kritika šlechty, panských stavů, kritika církve....snaha srovnat společnost
- kastování = kdo je a není dobrý, kdo by měl být převychován nebo rovnou zlikvidován
- pokrok věd, přírodní vědy v popředí (úspěch se měří jednodušeji, je lépe vidět pokrok)
- nešlo moc o psychologii, religionistiku
- francouzština = módní jazyk – jazyk vzdělaných a vysoce postavených lidí
- snaha z A. převzít ústavnost, filozofii a poznatky z přírodních věd
- málo filozofie, špíš jiné vědy

Základní otázky a programy
- rozšiřování státu, model státu
- vzdělání
- význam církve
- kritika šlechty
- náboženství ustoupilo ve prospěch vědy

v Charles Montesquieu (1689 – 1755)
- prvním dílem:“ Perské listy „vstupuje do veřejného povědomí
- putování 2 Peršanů po Francii Þ dopisy domů – kritické vyznění (x církev, stát, společnost)
- 31 svazků: „Duch zákonů“
„O velikosti a příčinách pádu římanů“
- otázka – Co tvoří štěstí národa?
- ne libovůle ale celková povaha společenských a státních poměrů
- při tvorbě zákonů je třeba dbát na přírodní (klima, krajinný ráz) a společenské (morálka, vzdělání,
náboženství) podmínky
- kombinací římského práva (státu) a anglické ústavy by se vytvořil model ideální společnosti
- rozdělení státní moci (dodnes) – zákonodárná, výkonná, soudní
- nezávislost jednotlivých složek
- panovník nesmí stát nad zákony, musí se jimi řídit, aby nedošlo ke zneužití
- podle něj je nesmysl hledat ideální stát
- začíná se opírat o drobné základy psychologie, charakteristiky národů, temperament...není možné všechny lidi vměstnat do stejných zákonů, pro každého se hodí něco jiného
Þprimitivní toerie na vypracování zákonů
- každá země by měla posuzovat svoji historii, kulturu, a pak z toho vyvozovst zákony
- podle něj jsou nejhorší středoevropské národy, protože mají 4 roční období a v každém se lidi chovají jinak (=teoreticky by měly být 4 ústavy)