1) Druhové členění nákladů :

Takzvané prvotní náklady.Podle jednotlivých výrobních činitelů :

Základní nákladové druhy : Spotřeba materiálu

Spotřeba paliv a energii

Mzdové a ostatní osobní náklady

Finanční náklady ( pojištění, úroky, živnostenské listy )


2) Účelové členění nákladů

Na které činnosti ( výroba, odbyt, správa, atd ... ) jsou náklady vynaloženy :

- Náklady na výrobu, odbyt, náklady správní

- Náklady provozní a neprovozní

A) Provozní : Jsou spojeny s provozem podniku ( spotřeba materiálu, mzdy pracovníků, odpisy HIM, atd ... )

B) Neprovozní ( finanční ) : Nejsou spojeny s provozem podniku ( pojištění majetku, úroky atd ... ).


3) Kalkulační členění nákladů :

Slouží ke zjišťování nákladů na jednotlivé výkony

A) Náklady přímé ( jednicové ) : Můžeme přesně určit, na co byly vynaloženy ( např. spotřeba 4 metrů látky na 1 kabát )

B) Náklady nepřímé ( režijní ) : Nemůžeme přesně určit, na které konkrétní výrobky byly vynaloženy ( např. spotřeba energie, atd ... )

Disponibilní důchod

- určuje kolik mají domácnosti k dispozici
- makroekonomická poptávka

DI = PI – osobní zdanění (daň z příjmů)

- disponibilní důchod může být užit dvěma způsoby
· C (spotřeba – konzum)
· S (úspory = vesnický a městský typ)

Spotřební křivka domácnosti

Ca … autonomní výdaje na spotřebu (utrácím i při nulovém DI)
C … sklon ke spotřebě (kolik Kč spotřebuji, když vydělám 1 Kč)
S … sklon k úsporám (kolik Kč uspořím, když vydělám 1 Kč)
C = S = c + s = 1 C + S = DI

- porostou furt pryč nebo se zastaví?
- v ČR utratí 80 % lidí všecko
- s růstem utrácejí čím dál více, a pak utrácejí pořád více nebo je důchod tak vysoký, že vznikají úspory

C= Ca + c * DI (nárůst rostoucí s důchodem = indukovaná část)

Určení produktu spotřebou a investicemi

Přímka celkových výdajů neboli přímka C+I znázorňuje výši zamýšlených výdajů spotřebitelů a podniků při každé úrovni produktu. Ekonomika se nachází v rovnováze v průsečíku přímky C+I s osou kvadrantu (bod E) – zamýšlené výdaje na spotřebu a investice se přesně rovnají celkovému produktu.
Kdyby se přímka C+I nacházela nad osou kvadrantu, tj. spotřebitelé by kupovali více bot a automobilů než výrobci vyrobí - reakcí je zvýšení objednávky - produkt se zvyšuje.
Skutečné investice se budou často lišit od plánovaných, jestliže firmy shledají, že jejich skutečné prodeje se nerovnají jejich plánované produkci a že se proto musí vyrovnat s nedobrovolným hromaděním nebo snížením zásob.

Aritmetická analýza
à Firmy se budou nacházet v rovnováze tehdy, bude-li se úroveň produktu přesně rovnat plánovaným výdajům. Prodeje firem budou právě dostatečné, aby byly s to udržet běžnou úroveň agregátního produktu. GNP ani nevzroste, ani nepoklesne.
à Např. GNP = 300 mld USD; každá změna důchodu o 300 mld Þ změna výše úspor o 100 mld a spotřeby o 200 mld Þ MPC = konst. = 2/3 Þ MPS = 1/3; je-li dlouhodobá úroveň I 200 mld, pak prodeje firem budou plánované C + plánované I).

· Multiplikátor je číslo, kterým musíme vynásobit změnu investic, abychom obdrželi výslednou změnu celkového produktu. (je větší než jedna)
· Čím větší jsou dodatečné druhotné spotřební výdaje, tím větší je multiplikátor.
- Investice mají multiplikační účinek na produkt. Při změně investic dochází ke shodné prvotní změně národního produktu. Jakmile však příjemci důchodů v odvětvích vyrábějících kapitálové statky obdrží vyšší důchody, dají do pohybu celou řetězovou reakci dodatečných druhotných spotřebních výdajů a zaměstnanosti.

Skládá se z:

· výdajů na spotřebu (C)… určena DI (důchod po zaplacení daní) a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny, spotřebitelé kupují méně (DI a bohatství nedrží krok s cenovou hladinou)
· výdajů na soukromé domácí investice (I)… nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; determinanty: výše produktu, kapitálové N (daňová politika, úrokové sazby a další finanční podmínky) a očekávání
· vládních výdajů na statky služby (G)… tanky nebo stroje na stavbu silnic, nákupy služeb soudců a učitelů veřejných škol; přímo určeno rozhodnutími vlády o výdajích
· čistých vývozů (X)… hodnota vývozů snížená o hodnotu dovozů; determinanty: domácí důchody a produkt, poměr domácích cen k cenám zahraničním a měnový kurz (USD)

- Liší se od mikroekonomické křivky – ostatní ceny i celkový důchod spotřebitele u ní nepovažujeme za konstantní.

- Klesá, protože celkové výdaje při nárůstu celkové cenové hladiny klesnou mimo jiné proto, že reálná kupní síla spotřebitelů klesne, protože vyšší ceny pohltí část jejich dolarové hodnoty.

Mezní sklon k úsporám MPS (marginal propensity to save)

Je definován jako podíl z dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. Je zrcadlovým obrazem MPC.
Pozn: směrnice přímky AB je rovna podílu vzdáleností BC a AC, u křivek, které nejsou přímkou počítáme směrnici jejich tečny.
B

A C
Chování národní spotřeby
Faktory určující spotřebu:
· disponibilní důchod
· pernamentní důchod (taková úroveň důchodu, kterou by domácnost dostávala po vyloučení dočasných či přechodných vlivů, jako je počasí, nenadálé zisky…) čili důchod životního cyklu – spotřeba je ovlivněna také minulými a budoucími důchody (jde-li o pernamentní změnu, spotřebitelé zvýší spotřebu úměrně důchodu).
· bohatství
· ostatní vlivy – vysoká míra zdanění, nízké reálné výnosy z úspor (očištěné o inflaci), spotřebitelé mají sklon spořit více, když se rozbíhá inflace.

Národní spotřební fce
- Bodový diagram znázorňující body, které jednotlivě odpovídají výši spotřeby a důchodu v daném roce. Zakresluje se zde i křivka CC (“vyrovnaná spotřební fce”) – ukazuje jak spotřeba těsně sleduje disponibilní důchod (již od 19. století).

Spotřební funkce

- Zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti (neboli zobrazuje vztah mezi spotřebou a důchodem). V grafu této fce jsou na vodorovné ose naneseny úrovně disponibilního důchodu a na svislé ose spotřeby domácnosti. Každé kombinace spojíme hladkou křivkou. Do grafu zakreslíme přímku se sklonem 45 stupňů – v kterémkoli bodě této přímky se spotřeba přesně rovná důchodu. Kde se protnou obě křivky, tam se nachází bod “vyrovnání”. Vzdálenost od spotřební fce směrem nahoru k ose kvadrantu měří čisté úspory. Jestliže spotřební fce leží nad osou kvadrantu, domácnosti vykazují záporné úspory.

C (USD)


bod vyrovnání úspory
spotř. fce



spotřeba
45°

DI (USD)

Úsporová fce
- Úspory = důchod (DI) – spotřeba
- Na vodorovné ose opět DI a na svislé čisté úspory S. Je přímo odvozena ze spotřební fce. Jednoduše ji získáme jako vzdálenost mezi osou kvadrantu a spotřební fcí. Jestliže jsou úspory záporné, leží spotřební fce pod osou kvadrantu.

Mezní sklon ke spotřebě MPC (Marginal Propensity to Consume)
Je to dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC je číselně vyjádřeným sklonem, tj. směrnicí tečny ke spotřební fci (“stoupání ve vyznačeném úseku”, strmý sklon = vysoký MPC).

A. Spotřeba a úspory

- Spotřeba domácnosti jsou výdaje za finální statky (statky dlouhodobého a krátkodobého užití a služby). Kategorie spotřeby (statky dlouhodobého užití, krátkodobého a služby).
- Úspory domácnosti jsou tou částí důchodu, která se nevydává na spotřebu.

- Žádné dvě rodiny nevydávají své peníze přesně stejným způsobem. Chudé rodiny musí vydávat své důchody převážně na životně nezbytné statky služby (potraviny a bydlení). Tak, jak se zvyšuje důchod, výdaje na mnohé položky rostou. Podíl na potraviny z celkových výdajů s rostoucím důchodem klesá. V na bydlení jsou dlouhodobě stálé. Výdaje na luxusní položky rostou podle definice rychleji než důchod. Úspory jsou nejluxusnějším statkem (rostou mnohem rychleji než důchod).

Pozn: “Engelovy zákony” – V rodinného rozpočtu vykazují jisté pravidelnosti (graf 7.2 str. 128), existuje zde určitý rozptyl okolo průměru.

- Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu.
- Důchod má prvotní určující vliv na tvorbu úspor. Nejchudší lidé mívají sklon k záporným úsporám (spotřebovávají více než vydělávají).
- Bod “vyrovnání” = typické domácnost ani nespoří ani nemá záporné úspory, spotřebovává celý svůj důchod (pod touto hodnotou jsou úspory záporné).

Čistý ekonomický blahobyt NEW

= upravená míra celkového národního produktu, která obsahuje pouze spotřební a investiční položky, jež přímo přispívají k ekonomickému blahobytu.
+ hodnota volného času (psychické uspokojení z volného času, aktivity typu “udělej si sám”)
+ podzemní ekonomika (nelegální – obchod s drogami – nezapočítává se, legální – např. zedník si za postavení garáže vezme od vás radu, nezdaňují se, tudíž nevstupují do GNP)
- škody na životním prostředí (odečítání “zel”)

7. kapitola: Spotřeba a investice

- Nástroje – myšlenkové jádro učení – Keynesiánská ekonomie (vliv na určení úrovně produktu zaměstnanosti u krátkého období).
- Spotřeba se skládá z výdajů domácností na finální statky a služby, včetně statků dlouhodobého užití (např. nábytku), statků krátkodobého užití (např. potravin), a služeb (např. vzdělání).
- Investice tvoří vyrobené statky, které se používají pro další výrobu, včetně strojů a zařízení.
- Jestliže výdaje na investice a na spotřebu rostou rychle, bude mít produkt jako celek rovněž tendenci růst.

Index spotřebitelských cen CPI (Consumer Price Index)

– měří výdaje na pevně stanovený koš statků nakupovaných typickým městským spotřebitelem. Celková cenová hladina P. Míra inflace je mírou růstu nebo poklesu cenové hladiny.

- deflace = ceny se snižují nebo míra inflace je záporná.
- hyperinflace = cenová hladina se zvyšuje o tisíc nebo milión procent ročně (Německo 20. let).

Zahraniční hospodářská politika
- všechny ekonomiky jsou otevřené (půjčují si navzájem peníze, obchodují…).
- čisté vývozy = rozdíl mezi dolarovou hodnotou vývozů a dolarovou hodnotou dovozů, “saldo zahraničně obchodní bilance” (aktivní nebo pasivní charakter; hosp. politika USA je zaměřena hlavně na Latinskou Ameriku, Japonsko a Evropu).
- měnové kurzy představují cenu vlastní měny v měnách jiných zemí (snižuje-li se MK, stoupají dovozní ceny a míra inflace roste).

Nástroje
= ekonomická proměnná přímo nebo nepřímo kontrolovaná vládou.

Fiskální politika
- stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
· vládní výdaje na statky a služby – vláda jimi stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru.
· zdanění – daně omezují důchody obyvatelstva (vyšší daně = nižší důchod na útratu = omezení výdajů na spotřebu = snížení agregátní poptávky a reálného GNP) + pomáhají stanovovat ceny (ovlivňují tak motivaci a chování firem a jednotlivců).

Ekonomická rovnováha a nerovnováha:

Produkt při němž se zamýšlené agregátní výdaje rovnají důchodu generovanému produktem: AD=Y. Pro rovnováhu musí platit, že investice se rovnají úsporám (I = S). I = obnovovací I + čisté investice. S = NPS(čisté osobní úspory) + odpisy. Celkové investice = celkové úspory = NPS + GBS + NGS. NGS = TA(celkové) - TR - G. GBS = odpisy + zadržený zisk .

Y = C+S+TA = Y = C+I+G+NX --- C+I+G+NX = C+S+TA+M --- I+G+X = S+TA+M.

I+NX = hrubé národní investice = celkové investice. NX = X - M.


12. Rovnovážný produkt v modelu důchod - výdaje


Disponibilní důchod, spotřeba a úspory:

Disponibilní důchod získáme, když od osobního důchodu odečteme přímé daně. Disponibilní důchod je důchod, který mohou domácnosti plně využít k nákupu zboží. Je to důchod, se kterým ve skutečnosti disponují. Úspory jsou tou částí důchodu, která se nespotřebovává. Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu. Bod, ve kterém daná domácnost ani nespoří, ani nemá žádné úspory se nazývá bod vyrovnání. Spotřeba je ta část důchodu, která je věnována na nákup statků a služeb. Je rovna důchodu zmenšenému o úspory.

Spotřební funkce - zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti. Nejnázorněji lze spotřební funkci znázornit v grafu. Pokud zde zobrazíme linii 45° získáme přímku složenou z bodů, ve kterých se spotřeba rovná disponibilnímu důchodu domácnosti. Jestliže spotřební funkce leží nad osou kvadrantu, domácnost vykazuje záporné úspory. V bodě, kde se křivky protínají, se nachází bod vyrovnání. Pokud je spotřební funkce pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory. Výše úspor, ať už kladných nebo záporných se měří jako svislá vzdálenost mezi spotřební funkcí a osou kvadrantu.

Úsporová funkce - úsporovou funkci lze odvodit ze spotřební funkce. V grafu nanášíme na vodorovnou osu disponibilní důchod a na svislé ose znázorňujeme úspory.

Mezní sklon ke spotřebě - je dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC = delta C / delta Y. MPC je číselně vyjádřeným sklonem křivky, to jest směrnicí tečny ke spotřební funkci. Sklon spotřební funkce, který měří změnu spotřeby připadající na změnu důchodu o jeden dolar, je mezní sklonem ke spotřebě.

Mezní sklon k úsporám - je podíl dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. 1 = MPC+MPS. Y = C.MPC+S.MPS

Podle funkce složek zásob v zásobovacím procesu:

a) normy základní (NB, NP)

b) normy odvozené (max, min, bod objednávky)

c) specifické (technické, havarijní)


2 druhy metod

a) klasické – základním kritériem je minimalizace stavu zásob

b) optimalizační – základní hlediskem je minimalizace nákladů

Optimalizační metoda
- běžná a pojistná zásoba musí být v takové výši, která vyvolá nejnižší náklady na pořizování, skladování a udržování zásob, nákladů vyvolaných při nekrytí potřeby ve výrobě případně nákladů vzniklých při opožděném krytí

- dále je nutno brát v úvahu i změny v podmínkách dodávek při různých režimech dodržování zásob (slevy z ceny, přirážky, lhůty)


Výpočet velikosti dodávky
- optimální velikost vypočteme z Herris Wilsonova vzorce


Vývoj nákladů s ohledem na počet dodávek


U slev porovnáme přírůstek nákladů s cenou slevy.

Diferencovaný systém zásob
- metoda A, B, C

- na jedné straně je pracné a svým způsobem neúčelné řídit všechny druhy zásob stejnými metodami

- základním kritériem členění je jejich podíl na celkové spotřebě


Obecně platí:

A. 5-15 % druhů materiálu podíl 60-80 % na spotřebě

B. 15-25 % druhů materiálu podíl 15-25 % na spotřebě

C. 60-80 % druhů materiálu podíl 5-15 % na spotřebě

Ukazatele zásob

- kromě propočtu spotřeby materiálu bychom měli v podniku posoudit i zhodnocení materiálu během předchozích období


1. Objem na jednotku spotřeby materiálu (Q/S)

2. Materiálová náročnost produkce (S/Q)

3. Podíl spotřeby a celkových nákladů (S/TC nebo N)

4. Index individuální spotřeby materiálu (skutečná S/Ns), zvažování rozdílu nám dá, zda jsou normy tvrdé nebo měkké

A. Plánování norem zásob
- cílem je udržování zásob v takové výši (struktuře), v které odpovídají potřebám podniku, ale současně respektují kritéria efektivnosti


Důvody:

- zásoby vážou část kapitálu, omezují jeho jiné použití

- zásoby vyvolávají náklady

- dostatečné zásoby pozitivně působí na využití VK


Normy zásob vyjadřují žádoucí (ekonomicky optimální) stav zásob konkrétního druhu materiálu, buď v hmotném časovém nebo peněžním vyjádření.

4.4. Nástroje řízení nákladů

THN
- vyjadřují nezbytně nutné množství VR vynakládaných na jednotku výkonu

- nebo vyjadřují nezbytně nutné množství určitého druhu zásob (OM)

- vytvářejí v podniku celou soustavu norem, které se člení


Podle předmětu normování
NS materiálu, NS odpisů, normy zásob, normy jakostních tříd výrobků, NS práce


Podle účelu
- operativní (skutečné platné, používané)

- plánové (při plánu Q)


Podle předmětu spotřeby
- individuální (materiál, suroviny)

- souhrnné (provozovací, pomocné látky)


Aby byli THN účinným ovlivňujícím nástrojem podniku musí tvořit s kalkulacemi, rozpočtem a účetnictvím ucelený systém.

Plán zásobování

Na základě průzkumu trhu materiálů a propočtu potřeb podniku se sestavuje plán zásobování. Plán zásobování se sestavuje ve formě bilance materiálů na skladě:
1) Propočtu spotřeby materiálů

2) Propočtu velikosti zásob, které je třeba udržovat na skladě.

V bilanci se vždy porovnávají zdroje a potřeby. V plánu zásobování se tedy porovnávají zdroje materiálu s potřebou materiálu. Z bilance pak můžeme odvodit výpočet velikosti nákupu:


N = S + KZ – PZ


N – nákup; S – spotřeba; KZ – konečná zásoba; PZ – počáteční zásoba


Propočet velikosti spotřeby materiálu
Pro propočet spotřeby materiálu potřebujeme znát:
1) Normy spotřeby materiálu
2) Plánovaný objem produkce


Normy spotřeby materiálu na jednotku produkce propočítává podnik zpravidla pro ty druhy materiálových zásob, které se nejvíce podílejí na spotřebě. Pro ostatní druhy materiálu jejich spotřeba se stanoví odhadem.

Normy spotřeby materiálu určují optimální množství materiálu potřebného ke zhotovení výrobku nebo vykonání služby. Obdobný výzkum jako spotřeby materiálu mají technickohospodářské ukazatele. Jsou to zpravidla stanovy jako aritmetický průměr z norem spotřeby používaných v jednotlivých závodech podniku.

3. Start – vyžaduje splnění 3 podmínek:

a) zvýšení míry čistých investic na více než 10% v poměru k národnímu důchodu,

b) vznik jednoho nebo více odvětví zpracovatelského průmyslu s vysokou dynamikou růstu,

c) existenci nebo vytvoření politického, společenského a institucionálního aparátu schopného mobilizovat kapitál.

1. Zrání – moderní technika zachvacuje všechna odvětví, růst produkce na osobu umožňuje vytvářet základy pro růst blahobytu (start se odhaduje na 20 let, zrání na 40 let).

2. Věk vysoké masové spotřeby – výroba předmětu dlouhodobé spotřeby, pozornost přechází ze strany nabídky na stranu poptávky, hledání nových forem uspokojování potřeb.


Názory autorů Římského klubu – k jeho založení došlo v roce 1968, zkoumali současný rozvoj výroby v souvislosti s omezujícími faktory, zejména se stavem životního prostředí. Výsledkem činnost byla práce „Světová dynamika“ (J. Forrester) a publikace „Hranice růstu „ (D. Meadows), kde byl počítačovým způsobem zformulován model světové ekonomiky. Ten předpokládal, že obyvatelsko roste geometrickou řadu, že přírodní zdroje jsou pro ekonomiku nezbytné, ale omezené, a že zde chybí technický pokrok. Bylo konstatováno, že tradiční instituce a způsoby řízení společnosti nejsou schopny vyřešit vznikající problémy – trendy růstu populace, růstu průmyslové výroby, růstu znečištění ŽP, trend čerpání neobnovitelných zdrojů a trend produkce potravin na obyvatele.

Podle modelu při pokračování v daných trendech začnou po čase působit limity růstu:

- vyčerpanost půdy,

- nedostatek surovin a paliv,

- neschopnost přírody absorbovat znečištění.

Pokud nedojde k zásadní změně, hrozí světovému systému kolaps (přibližně koncem 21. století).

Změna důchodu vede k posunu křivky poptávky

→ pro normální statky růst důchodu způsobí posun křivky poptávky doprava (růst poptávky), pokles důchodu vede k poklesu poptávky a posunu křivky poptávky doleva

→ pro méněcenné statky vede růst důchodu k poklesu poptávky – posunu křivky poptávky doleva. Efekt poklesu důchodu je samozřejmě opačný.


Vliv změn ceny statku na poptávané množství

→ při zkoumání vlivu změny ceny statku X předpokládáme, že cena statku Y a peněžní důchod jsou konstantní

→ změna ceny se projeví na linii rozpočtu – ta se posunuje, resp. „pootáčí“; v důsledku se mění optimální kombinace statků X a Y a současně se linie rozpočtu stává tečnou jiné IK, mění se úroveň užitku (na rozdíl od změny důchodu se mění nejen poloha, ale i směrnice linie rozpočtu, tj. MRSe, a to znamená, že se musí změnit i MRSc, tj. optimální kombinace statků


Cenová spotřební křivka

- spojíme-li body optima odpovídající jednotlivým úrovním ceny statku X, dostaneme cenovou spotřební křivku - PCC

= soubor kombinací statků X a Y maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách statku X a Y (obr. č. 3-7)

1. s poklesem ceny se PCC dostává do oblasti s vyšším užitkem

2. pokud je PCC klesající, potom s poklesem ceny statku X spotřebitel nakupuje více statku X a méně statku Y; je-li PCC rostoucí, s poklesem ceny statku X roste poptávané množství statků X i Y

3. pokud existuje pouze rohové řešení optima spotřebitele, kdy je optimální spotřební situace X = 0 a bod optima je na ose y, je tento bod počátkem PCC

- od PCC lze odvodit i křivku poptávky; změna ceny a tedy posun po PCC vede k posunu po křivce poptávky

Indiferenční křivky v podmínkách různých preferencí

→ vlastnosti IK

1. IK jsou klesající (mají negativní směrnici)

2. IK se neprotínají (plyne z axiomu tranzitivity)

3. v každém bodě obrázku znázorňujícího spotřební situaci se nachází IK (plyne z axiomu úplnosti)

4. IK jsou konvexní vzhledem k počátku (tj, čím méně má spotřebitel statku X relativně ke statku Y, tím více je ochoten obětovat statku Y, aby získal dodatečnou jednotku statku X)


Mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC)
= je vyjádřena pomocí směrnice IK; je to poměr, v němž je statek Y nahrazován statkem X, aniž se mění úroveň uspokojení potřeb neboli TU

MRSC = - dY / dX (záporné znaménko vyjadřuje, že IK je klesající)


→ MRSc je možno odvodit z užitku – uvažujeme posun po IK (s růstem X musí klesat Y,aby zůstala úroveň TU stejná; porovnáváme dvě veličiny:

a) prospěch (přírůstek užitku) ∆ X x MUX

b) újmu (snížení užtku) ∆ Y x MUY

→ protože na IK je užitek konstantní, musí se prospěch i újma rovnat, tj. musí platit

∆X x MUx = - ∆ Y x Muy

→ pak úpravou dostaneme MRSc = MUx / Muy

- ve většině případů je MRSc s posunem po IK doprava klesá; klesající MRSc se projevuje konvexností IK

POJMY

Ekonomie = zabývá se zkoumáním alokace vzácných zdrojů mezi různá alternativní užití tak, aby byly uspokojeny lidské potřeby

Mikroekonomie – zkoumá především rozhodování jednotlivých tržních subjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy a stát

Jednotlivci - rozhodují především o tom kdy, kde, kolik a co si koupí; jejich přání je determinováno jejich cíli v podobě chutí, přání nebo preferencí (tím, že jednotlivci rozhodují o konkrétním množství konkrétního statku, rozhodují současně o objemu a struktuře výstupu společnosti)

Firmy – rozhodují o tom, co budou vyrábět, v jakém množství, jakou stanoví cenu, jakou použijí technologii apod.; rozhodování firmy mikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: na volbu výstupu a volbu ceny

Stát – vytváří pr. normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost


- z mnoha činností, které uskutečňují ekonomické subjekty v rámci ekonomického systému, můžeme za základní považovat spotřebu,výrobu a směnu

Spotřeba = impuls pro existenci a rozvoj výroby; spotřebitel rozhoduje o nákupu konkrétních statků a vynakládá na ně svůj důchod

Výroba = charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky neboli přeměna vstupů na výstup

Směna = představuje výměnu jedněch statků za druhé, kterou uskutečňují subjekty dobrovolně prostřednictvím trhu; směna na rozdíl od výroby nemění množství výrobků a služeb, ale pouze mění jejich místo


→ má-li ekonomický systém dobře fungovat, měl by plnit následující funkce:

1. alokovat zdroje mezi alternativní užití

2. kombinovat tyto zdroje za účelem výroby statků

3. rozdělovat vyrobené statky

4. vytvářet impulsy pro rozvoj jednotlivce a celé společnosti

→ realizace většiny funkcí se děje prostřednictvím cenového systému; teorie cen je nosným základem mikroekonomie

Celkový důchod (obdélník 0QF EPF)má dvě části: obr. 5

a) transferový výdělek (TV) – je minimální částkou, která postačuje vlastníkovi vstupu k tomu, aby prodal určité množství vstupu, představuje alternativní náklady těchto služeb vstupu.

b) ekonomická renta (ER) – je rozdíl mezi celkovou částkou, která byla zaplacena za služby faktoru a minimální částkou (TV), která by přiměla vlastníky tohoto faktoru nabízet jeho služby. ER je proto rozdíl mezi skutečnými platbami za služby vstupu a TV. ER je přebytek nad alternativními náklady nabízení vstupu.

Individuální nabídka práce

Nabídkou práce rozumíme nabídku práce firmám ze strany pracovníků.

Jednotlivec se rozhoduje jakou kombinaci práce a volného času si zvolí, aby maximalizoval svůj užitek. Volí mezi dvěma statky mezi spotřebou C a volným časem H. Přitom je omezen počtem hodin jednoho dne. L + H = 24 (L=24-H)

Spotřeba může být realizována pouze na základě jeho vlastní práce C = w*L (w je mzdová sazba) Þ C = w*(24-H), podmínka maximalizace užitku je, pokud se mezní míra substituce rovná poměru cen: w = (dU/dH) / (dU/dC) = MRS . Aby jednotlivec při dané reálné mzdové sazbě maximalizoval svůj užitek, měl by pracovat tolik hodin, aby se mezní míra substituce volného čau spotřebou rovnala mzdové sazbě w.

Jak ovlivní změna w (ceny práce) rozložení 24 jednotlivce mezi práci a volný čas?

Obr.6. výchozí bod Q. dojde k růstu mzdové sazby z w1 na w2. To má dva důsledky:

- současný růst ceny volného času (ten, kdo nepracuje, přichází o víc peněz)

- změní se průsečík s osou y,růst w umožní dosáhnou vyšší úrovně užitku – IK U2. Optimum je nyní bod S.

Vliv změny ceny statku na poptávané množství

Při zkoumání vlivu změny ceny statku X předpokládáme, že cena statku Y a peněžní důchod jsou konstantní. Změna ceny vede k posunu linie rozpočtu. V důsledku toho se mění optimální kombinace statků X a Y. linie rozpočtu se stává tečnou jiné IK, mění se úroveň užitku. Mění se nejen poloha, ale i sklon, mění se MRSE i MRSC.

PCC – cenová spotřební křivka – obr.22– spojuje body optima odpovídající jednotlivým úrovním ceny statku X – je souborem kombinací statků X a Y maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách statku X. S poklesem ceny se PCC dostává do oblastí s vyšším užitkem.


Substituční a důchodový efekt

Vliv cenové změny můžeme rozdělit na substituční a důchodový efekt

Substituční efekt – znamená změnu poptávaného množství v důsledku substituce statku relativně dražšího statkem relativně levnějším.Jde o posun po IK. Je vždy negativní.

Důchodový efekt – znamená změnu poptávaného množství v důsledku změny reálného důchodu (kupní síly), tzn. změnu IK a tedy užitku. Pro normální statky je negativní, pro méněcenné statky je pozitivní (pokles ceny vede k růstu důchodu a tím se snižuje poptávané množství, celkový efekt – SU + DU není možno jednoznačně určit, jde o součet kladného a záporného čísla, záleží na tom, který efekt převládne).

Giffenův paradox – s poklesem ceny poptávané množství klesá a s růstem ceny roste (statky tvořící značnou část výdajů spotřebitele a nejsou dostupné substituty, brambory)