Příjmy státního rozpočtu

1) Přímé daně :

Platí firmy a domácnosti přímo v závislosti na svých příjmech, případně majetku ( daň z přijmu, daň dědická a darovací )


2) Nepřímé daně :

Připočítávají se k cenám výrobků či služeb a do státního rozpočtu se dostávají zprostředkovaně.Platí je kupující a odvádí prodávající ( spotřební daň, DPH ).Důvodem zavedení může být snaha omezit spotřebu danného zboží ( cigarety, alkohol ).Říkáme, že jde o fiskální monopolní daň, kteří zvyšuje cenu.Cla a ostatní příjmy - daňové sazby mohou být proporcionální, progresivní, degresivní ( podle toho, zda zatěžují příjemce vyšších důchodů stejně, více nebo méně, než příjemce, důchodů nízkých ), např. daně z dividend, srážkové daně, daně z výher, apod.


- Výdaje státního rozpočtu :

1) Vládní nákupy :

Financování vládních úřadů, parlamentu, budování dálnic či jiných důležitých úkolů.


2) Transfery :

Financuje je vláda, ale nezískává žádný statek ani službu, např. školství, obrana státu, státní zpráva, sociální zabezpečení, apod.


Jestliže přijmi nestačí na výdaje vzniká deficit státního rozpočtu.


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Změna transferových plateb

DCa = DTA = DG = DI = 0

Potom přírůstek agregátní poptávky: DAD = c * (1 – t) * DY + c * DTR

Přírůstek rovnovážného důchodu: DY₀ = c * (1 – t) * DY + c * DTR,

kde DY₀ / DTR = c / [1 – c * (1 – t)] = a_TR, což je multiplikátor transferových plateb.

Multiplikátor transferových plateb je menší než multiplikátor vládních výdajů.

Změna v úrovni autonomních daní

DY = {- c / [1 – c * (1 – t)]} * DTA

DY₀ / DTA = - c / [1 – c * (1 – t)] = a_TA, což je daňový multiplikátor, resp. multiplikátor autonomních daní.

Porovnání multiplikátoru autonomních daní s multiplikátorem vládních výdajů:

• Změna ve vládních výdajích na zboží a služby a změna v daních má opačný účinek na úroveň rovnovážného důchodu.
• Výdajový multiplikátor pro vládní nákupy zboží a služeb je větší než daňový multiplikátor.

Vliv změn ve výši sazby důchodové daně

Změna sazby důchodové daně, její zvýšení (snížení) vede ke snížení (zvýšení) rovnovážné úrovně produkce.

Obr. str. 34

Celkový důchod (obdélník 0QF EPF)má dvě části: obr. 5

a) transferový výdělek (TV) – je minimální částkou, která postačuje vlastníkovi vstupu k tomu, aby prodal určité množství vstupu, představuje alternativní náklady těchto služeb vstupu.

b) ekonomická renta (ER) – je rozdíl mezi celkovou částkou, která byla zaplacena za služby faktoru a minimální částkou (TV), která by přiměla vlastníky tohoto faktoru nabízet jeho služby. ER je proto rozdíl mezi skutečnými platbami za služby vstupu a TV. ER je přebytek nad alternativními náklady nabízení vstupu.

Individuální nabídka práce

Nabídkou práce rozumíme nabídku práce firmám ze strany pracovníků.

Jednotlivec se rozhoduje jakou kombinaci práce a volného času si zvolí, aby maximalizoval svůj užitek. Volí mezi dvěma statky mezi spotřebou C a volným časem H. Přitom je omezen počtem hodin jednoho dne. L + H = 24 (L=24-H)

Spotřeba může být realizována pouze na základě jeho vlastní práce C = w*L (w je mzdová sazba) Þ C = w*(24-H), podmínka maximalizace užitku je, pokud se mezní míra substituce rovná poměru cen: w = (dU/dH) / (dU/dC) = MRS . Aby jednotlivec při dané reálné mzdové sazbě maximalizoval svůj užitek, měl by pracovat tolik hodin, aby se mezní míra substituce volného čau spotřebou rovnala mzdové sazbě w.

Jak ovlivní změna w (ceny práce) rozložení 24 jednotlivce mezi práci a volný čas?

Obr.6. výchozí bod Q. dojde k růstu mzdové sazby z w1 na w2. To má dva důsledky:

- současný růst ceny volného času (ten, kdo nepracuje, přichází o víc peněz)

- změní se průsečík s osou y,růst w umožní dosáhnou vyšší úrovně užitku – IK U2. Optimum je nyní bod S.

Zdroje nerovností

a) v pracovních důchodech:

intenzita práce (kdo pracuje déle, vydělá více), pracovní schopnosti, kompenzační mzdové rozdíly (znečištěné prostředí), diskriminace (pohlaví, národnost), rozdíly v zaměstnání

b) ve vlastnických vztazích

dědictví, úspory a riziko v podnikání


Úloha státu v přerozdělovacím mechanismu

Přerozdělovací proces – je uskutečňován pomocí:


1) daňového systému

daně ovlivňují rozdělování důchodu prostřednictvím svého dopadu na disponibilní důchod obyvatel, vedou ke zvýšení rovnoměrnosti v rozdělování.

Progresivní daně – míra zdanění roste s rostoucím příjmem, dochází k přerozdělování důchodu od bohatších domácností k chudým

Proporcionální daně – míra daně je neměnná – daňový systém nemá podstatný vliv na přerozdělení důchodů

Regresivní daně – sazba klesá s rostoucím příjmem,


2) transferových plateb

Jsou takové příjmy domácností, za které plátce (např. stát) nepožaduje žádné výrobky ani protislužby – podpory v zaměstnanosti, sociální platby, starobní a invalidní penze, přídavky na děti, příspěvky na bydlení, porodné


3) státních programů zaměstnanosti

Mají pomoci nezaměstnaným lidem znovu získat zaměstnání a tím je zbavit závislosti na sociálních transferech.