„Nejčastěji používané horké klávesy“

“Klávesy, které běžně používám”

<CTRL/C>                    ve Wordu provádí kopírování oznašeného slova

<CTRL/O>                          ve Wordu provede otevření souboru

<CTRL/V>                    ve Wordu vloží zkopírované slovo

<CTRL/A>                    ve Wordu se po zmáčknutí této kombinace označí vše co je napsané

<CTRL/P>                    ve Wordu otevře tabulku Tisk





“Některé další horké klávesy”

<CTRL/X>                          ve Wordu smaže označené slovo

<SHIFT/F1>                 po zmáčknutí této klávesové kombinace si můžeme myší najet na                                                                           jakoukoli ikonu a ukáže se nám co tato ikona dělá (je to taková rychlejší                                                              nápověda)

<F7>                            otevře kontrolu pravopisu

<F1>                            otevře nápovědu




UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FILOZOFICKÁ, FAKULTA

                                Sylabus předmětu – anotační list

Název předmětu:                Český jazyk v médiích II

Studijní obor:                      žurnalistika


Blok(I., II.):                         II.


Počet výukových hodin: 2 hodiny týdně                                                                                    

Vyučující:                          Doc.PhDr. František Valouch, CSc.

Kontaktní adresa:                 Katedra žurnalistiky FF UP,
                                             Křížkovského 10, 771 80
                                             Tel.: 58 563 3456


Konzultační hodiny:             pondělí 14 – 15; podle potřeby i jindy



Cíl předmětu:

         Těžištěm výuky je analýza různých typů zpráv a publicistických textů, jak je nacházíme v současných médiích.

         Pozornost bude věnována hlavně záporným jevům publicistického stylu, stavbě vět, problémům lexikálním, gramatickým apod.
       
         Tento typ výuky bude kombinován s praktickou částí – na každý seminář si studenti připraví příklady z denního tisku, které by názorně vystihovaly, jak by se psát nemělo, a sami navrhnou optimální řešení – to pak bude předmětem společné diskuse.

Svatý Simeon

Žil v 1. století. Když uplynulo 40 dní od Ježíšova narození, měl být jako prvorozený obětován v chrámě. Josef a Maria se vydali do jeruzalémského chrámu, kde koupili dvě holoubátka, aby je obětovali za Ježíška. V té době žil v Jeruzalémě bohabojný stařec jménem Simeón, jemuž kdysi Duch svatý zvěstoval, že nezemře dřív, než spatří Mesiáše (Vykupitele). Veden Duchem Svatým přišel do chrámu právě ve chvíli, kdy se tu objevili i Maria s Josefem a děťátkem. Simeon ihned poznal v dítěti přislíbeného Vykupitele, vzal chlapce do náruče a velebil Boha: "Pane, děkuji ti, že jsi splnil svůj slib. Nyní mohu klidně zemřít, protože jsem na vlastní oči viděl Spasitele, kterého dáváš celému světu. Pohanům bude světlem a Izraeli slávou." Josef a Marie se podivili tomu, co Simeon pověděl o dítěti. Potom jim požehnal a Marii ještě řekl: "Toto dítě bude příčinou pádu jedněch a vyvýšení druhých v Izraeli. On je znamení z nebe, proti kterému se mnozí postaví a tak prozradí svoje nejvnitřnější smýšlení. Tvé vlastní srdce pronikne bolest jako meč."

Je patronem :
dětí, za požehnání pro rodiny a pro děti.

Atributy:
drží na rukou malého Ježíška. Někdy má u sebe lilii.

Kateřině II., (1729-1796) náleží v historii místo nesporně významné.

Jakkoli byla ve své době uznávanou osvícenou panovnici" a velkou vladařkou, jež si úspěšně vedla i ve válečných taženích, v samotné carské rodině ji nazývali „temnou ženou". Kateřininy Paměti byly ihned po její smrti na příkaz následníka trůnu Pavla I. zapečetěny a přísně stře¬ženy ve státním archivu v Petěrburgu. Zveřejnění se dočkaly díky indiskreci vysokých státních úředníků teprve po více než padesáti letech. Poprvé vyšly v Londýně v roce 1858, o rok později pak i v Moskvě.

Paměti carevny Kateřiny II. začínají jejím příchodem do Ruska v roce 1744, kdy byla povolána na ruský dvůr, aby se stala manželkou budoucího cara Petra III. Původem princezna z nevý¬znamného a chudého německého kní¬žectví anhaltsko-zerbtského přestoupila v Rusku na pravoslaví a přijala jméno Kateřina Alexejevna. Bylo jí tehdy pat¬náct let, následníkovi trůnu o dva roky
Kateřina líčí svůj život na ruském dvo^-ře"se všemi jeho zvyky a komplikovaný¬mi vztahy, otevřeně píše o svém manžel¬ství. Svého manžela Petra, budoucího ruského cara, představuje jako dětinské¬ho a poněkud hloupého člověka, milují¬cího pouze své vojáky, popřípadě ještě i některou z dvorních dam.

Mladá a ctižádostivá Kateřina je však ochotna trpělivě snášet dvorské intriky i nevydařené manželství, protože -jak se na několika místech svěřuje - ruská ko¬runa jí za to stojí. Postavení u dvora si upevňuje početím syna - následníka trůnu. Pozornému čtenáři jistě neujde, že nikoli z lože manželského.
O státním převratu, své přímé či nepří¬mé účasti na spiknutí proti Petrovi III. se už v Pamětech nezmiňuje. Pro dokres¬lení portrétu carevny Kateřiny II. je pro¬to v příloze k Pamětem uveden dopis, v němž události, které ji vynesly na ruský trůn, popisuje důvěrnému příteli, pozděj¬šímu polskému králi Stanislavu Ponia-towskému.