5. Ekonomický růst a recese

- v Agregátním pojetí je rovnováha, ale obecně se vše vyvíjí (úroveň cen, reálného produktu)
Determinanty AD

- úroveň důchodů

- nejistota v politice

- velikost populace, trhu

- móda, nestabilita koruny



- substituty ani komplementy agregátní trh neovlivňují

- růst (1), pokles (2)


Determinanty AS

- úroveň nákladů

- úroveň monopolizace

- počasí

- mění se úroveň (P) a úroveň (Y),

dochází k rovnováze, změna nastává v čase
Proporcionální ekonomický růst

Nastává pokud je Y = N a všechny uvedené agregáty (N, AS, AD) rostou stejným tempem, Y růstává na úrovni N a národní zdroje jsou tak plně využívány, národní ekonomika je na hranici svých produkčních možností.


Proporcionální ekonomická stagnace

Cenová hladina se nemění pokud se ani jedna z uvedených veličin v čase nevyvíjí, jedná se pak o stagnaci.


Okumův zákon

- vyjadřuje vztah mezi poklesem výroby a nezaměstnaností

- jestliže výroba (skutečný produkt) klesne o 2 % oproti reálnému, nezaměstnanost se zvýší o 1 %

- neboli vyjadřuje vztah mezi zaměstnaností a Y

- jestliže Y klesne o 50 % tak klesne zaměstnanost o 25 %, protože se Y skládá z 50 % kapitálu a 50 % práce


Y je tedy úzce spjatý s úrovní zaměstnanosti, klesá-li AD musí klesnout Y, rovnovážná úroveň AS à lidé se propouštějí a roste nezaměstnanost (klesá zaměstnanost). Naopak když AD roste, musím jí uspokojit, tedy zaměstnat více lidí.


Nabídková recese

- k nabídkové recesy dojde když:

a) AS roste pomalejším tempem než AD spolu s N

Y buďto roste, ale pomaleji než N (vzniká rozdíl Ye2 – N) nebo absolutně klesá čímž se ekonomika vzdaluje od hranice svých produkčních možností a VF nejsou plně efektivně využívány.

b) nebo dokonce AS absolutně klesá

Při poklesu Y klesá i zaměstnanost. Cenová hladina v obou případech roste. Jevu kdy Y a s ním i zaměstnanost klesá při rostoucí cenové hladině se říká SLUMPFLACE.


Poptávková recese

- k poptávkové recesy dojde když:

a) AD roste pomalejším tempem než AS spolu s N

b) nebo dokonce AD absolutně klesá


Spolu s Y klesá i zaměstnanost. Ekonomika se tak vzdaluje hranici produkčních možností, VF nejsou plně využívány. Cenová hladina při poptávkové recesy klesá.

Vývoj cenové hladiny a Y závisí na vývoji AS a AD. Vývoj AS a AD je určující pro vývoj Y. Y se tedy v čase vyvíjí na základě vývoje AS a AD. Tento vývoj může být rovnoměrný nebo nerovnoměrný. Může probíhat a probíhá v určitých hospodářských cyklech.

Jak se rozdělí míra růstu agregátní poptávky mezi růst míry inflace a pokles produkce?

Křivka SP: p_t = p^e_t + g * Ŷ_t + z_t

Průsečík křivky SP a DG: p_t = [1 / (1 + g)] * [p^e_t + g * (ŷ_t + Ŷ_t-1) + z_t]

Míra růstu reálného produktu: Ŷ_t = y_n(t) - p_t + Ŷ_t-1

Politika, která udržuje nezměněné tempo růstu nominálního produktu v odezvě na nepříznivý nabídkový šok se nazývá neutrální politika.

Přizpůsobovací, resp. akomodativní politika znamená, že tvůrci hospodářské politiky zvolí takové tempo růstu nominálního produktu, resp. agregátní poptávky, které zcela potlačí nepříznivý efekt snížení produkce pod potenciální produkt. Křivka DG se posune doprava nahoru. Má-li se v odezvu na nepříznivý nabídkový šok, který zvyšuje agregátní cenovou hladinu eliminovat jeho efekt na pokles produkce a zaměstnanosti, musí mu přizpůsobovací politika dovolit, aby byl vstřebán agregátní cenovou hladinou, tj. musí zvýšit tempo růstu agregátní poptávky např. expanzivní monetární politikou, tj. zvýšením míry růstu peněžní zásoby.

Potlačovací politika vede k úplnému potlačení inflačního efektu nepříznivého nabídkového šoku, tj. míra inflace zůstane na úrovni výchozí pozice ekonomiky. Potlačovací politika znamená výrazné snížení míry růstu agregátní poptávky. Křivka DG se posune doleva. Velikost poklesu produkce závisí na sklonu křivky SP.

Nepříznivý nabídkový šok a míra očekávané inflace

Důležité je, zda inflační efekt nepříznivého nabídkového šoku je subjekty ekonomiky vnímá jako trvalý, permanentní či jen jako dočasný jev.

Pokud je vnímán jako trvalý, míra očekávané inflace se v dalším období přizpůsobí a zahrne i tento nepříznivý nabídkový efekt. Pracovníci budou zakotvovat při mzdových a cenových jednáních tuto vyšší míru očekávané inflace do mzdových a cenových dohod, což se promítne do růstu nominálních mezd, do růstu nákladů firem a do růstu agregátní cenové hladiny. To posune v dalším období křivku SP dále doleva nahoru, což odstartuje permanentní inflační proces.

Je-li nepříznivý nabídkový šok vnímán jako přechodný, míra očekávané inflace se nezvýší.

Příznivý nabídkový šok, míra inflace a míra růstu produkce

Příznivé nabídkové šoky jsou takové faktory, jako např. předstih růstu produktivity práce před mzdami, snížení relativních cen některých druhů zboží a služeb např. v důsledku apreciace měnového kurzu, snížení nepřímých daní, kontrola cena mezd (zmrazení cen a zmrazení mezd), snížení relativních cen některých druhů zboží a služeb v důsledku pronikavých technologických objevů, jež vyvolávají výrazný růst produktivity při výrobě zboží a služeb.

Obr. str. 301

V důsledku příznivého nabídkového šoku (např. snížení nepřímých daní) se agregátní cenová hladina sníží. Křivka SP se posune doprava.

Efekt příznivého nabídkového šoku na inflaci a růst produkce závisí na typu odezvy politiky. Je-li zvolen neutrální typ odezvy politiky, tj. zůstane-li nezměněna míra růstu agregátní poptávky, příznivý nabídkový šok vede ke snížení míry inflace a zvýšení míry růstu produkce.

Přizpůsobovací politika – tempo růstu agregátní poptávky se přizpůsobí nové míře inflace vyvolané příznivým nabídkovým šokem. Tempo růstu agregátní poptávky se sníží a úroveň produkce se nezmění.

Potlačovací politika – tempo růstu agregátní poptávky se musí zvýšit, aby byla udržena výchozí cenová úroveň.

Dlouhodobý efekt příznivého nabídkového šoku závisí na tom, zda ekonomické subjekty budou vnímat příznivý nabídkový šok jako trvalý či jen jako dočasný jev. Pokud je vnímán jako trvalý, potom křivka SP zůstane trvale na úrovni vychýlené příznivým nabídkovým šokem. Pokud je vnímán jako dočasný, potom se křivka SP vrátí znovu na výchozí pozici.

23. Nabídková (nákladová) inflace a nepříznivé nabídkové šoky.

Neutrální, přizpůsobovací a potlačovací typ odezvy hospodářské politiky na nepříznivé nabídkové šoky a jejich účinky na míru inflace a pokles produktu. Koeficient obětování.

Pojem nabídkové inflace

Prvotní generátor je na straně nabídky (např. růst nákladů firem vyvolaný různými příčinami – růstem nominálních mezd rychlejším než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, růstem cen ostatních služeb výrobních faktorů, depreciací měnového kurzu, která zvyšuje relativní ceny dováženého zboží a služeb, a tím i agregátní cenovou hladinu, růstem míry zdanění.

Jde o nepříznivé nabídkové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem, vedou ke zvýšení agregátní nákladové a cenové hladiny a posunují křivku krátkodobé agregátní nabídky doleva nahoru.

Nepříznivé nabídkové šoky, nabídková inflace a reálný produkt

Obr. str. 297

Vzroste agregátní cenová hladina jako důsledek růstu relativních cen vyvolaných devalvací domácí měny. Křivka SP se posune v důsledku tohoto nepříznivého nabídkového šoku doleva a nahoru, očekávaná míra inflace zůstává stejná.

Jestliže tempo růstu agregátní poptávky bude stejné a křivka DG tedy zůstane vertikálně fixována na stejné úrovni, potom zvýšení agregátní cenové hladiny vyvolané nepříznivým nabídkovým šokem zvýší míru inflace a sníží úroveň reálného produktu.

21. Poptávková inflace, míra růstu reálného a nominálního produktu.

Charakteristika křivky SP, resp. křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky a křivky DG, resp. křivky dynamické agregátní poptávky.

Míra inflace a míra růstu reálného důchodu

Inflace je nepřetržitý růst agregátní cenové hladiny v čase, který zachvacuje všechny zboží a služby. Míru růstu agregátní cenové hladiny mezi dvěma obdobími nazýváme mírou inflace.

Poptávková a nabídková inflace

Inflaci rozdělujeme podle prvotních zdrojů na:

• Poptávkovou inflaci, jež má prvotní zdroj na straně agregátní poptávky, v nadměrném růstu agregátní poptávky.
• Nabídkovou (nákladovou) inflaci, jež má prvotní generátor na straně agregátní nabídky v podobě růstu cen, jenž je důsledkem růstu nákladů firem vyvolaných růstem nominálních mezd, růstem cen materiálů, energie a cen služeb ostatních výrobních faktorů, technologickými změnami.

Poptávková inflace a růst reálného důchodu

Příčiny nadměrného růstu agregátní poptávky:

• Úsilí trvaleji udržovat míru nezaměstnanosti pod přirozenou mírou nezaměstnanosti.
• Výrazné a trvalé vládní rozpočtové deficity, které nemohou-li být financovány emisí obligací jsou kryty emisí, resp. „tištěním“ peněz.

Motorem, který pohání poptávkovou inflaci je buď nadměrně expanzivní monetární politika nebo nadměrně expanzivní fiskální politika.

Obr. str. 282

Křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky

Křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky vyjadřuje vzájemné vztahy mezi mírou inflace a úrovní produkce, je-li míra očekávané inflace konstantní. Při dané míře očekávané inflace je skutečná míra inflace větší tehdy, je-li úroveň skutečné produkce větší než úroveň potenciálního produktu.

Podél křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky existuje substituce mezi mírou inflace a mírou růstu produktu.

Čím vyšší je míra očekávané inflace, tím výše je křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky. Nemění-li se míra očekávané inflace, ekonomika operuje podél stejné křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky. Čím vyšší je očekávaná míra inflace, tím vyšší je míra skutečné inflace odpovídající jakékoliv úrovni produkce.

Jestliže do rovnice křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky zahrneme předpoklad o formování očekávané inflace, že j = 1, rovnice křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky bude mít tento tvar: p_t = p_t-1 + (1 / d) * (Y – Y^*)

Křivka dlouhodobé agregátní nabídky

Obr. str. 276

Křivka dlouhodobé agregátní nabídky (LAS) je vertikální na úrovni potenciálního produktu a spojuje ty body křivek krátkodobé dynamické agregátní nabídky, v nichž se skutečná míra inflace rovná očekávané míře inflace a skutečná produkce se rovná potenciální produkci.

V dlouhém období je úroveň produkce nezávislá na míře inflace.

V dlouhém období je potenciální produkt kompatibilní s jakoukoliv úrovní skutečné a očekávané inflace. V dlouhém období neexistuje substituce mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace, skutečná produkce je na úrovni potenciálního produktu.

20. Rozšířená Phillipsova křivka a křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky. Křivka dlouhodobé agregátní nabídky.

Phillipsova křivka a křivka agregátní nabídky vyjadřují ve své podstatě stejné vzájemné vztahy. Rovnice křivky agregátní nabídky: P = P^e + (1 / d) * (Y – Y^*)

P_t – P_t-1 = (P^e_t – P_t-1) + (1 / d) * (Y – Y^*)

Rovnice křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky: p_t = p^e_t + (1 / d) * (Y – Y^*)

Je-li skutečná produkce rovna potenciálnímu produktu, a tedy skutečná míra nezaměstnanosti se rovná přirozené, potom se skutečná míra inflace rovná očekávané míře inflace. Je-li skutečný produkt větší než potenciální produkt, a je-li skutečná míra nezaměstnanosti nižší než přirozená míra nezaměstnanosti, potom se skutečná míra inflace rovná součtu očekávané míry inflace a přírůstku skutečné inflace pramenící z titulu substituce mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace podél krátkodobé Phillipsovy křivky. Je-li skutečný produkt menší než potenciální produkt, a je-li skutečná míra nezaměstnanosti větší než přirozená míra nezaměstnanosti, potom se skutečná míra inflace rovná rozdílu očekávané míry inflace a snížení míry inflace pramenící z titulu substituce mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace podél krátkodobé Phillipsovy křivky.

Krátkodobá Phillipsova křivka je jen reformulací křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky.

Křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky

Obr. str. 276

Podél každé křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky je míra očekávané inflace daná. Pokud se skutečný produkt rovná potenciálnímu, potom se skutečná míra inflace rovná míře očekávané inflace.

Krátkodobá Phillipsova křivka: substituce (tradeoff) mezi inflací a nezaměstnaností v krátkém období

Obr. str. 273

V krátkém období existuje inverzní vzájemný vztah mezi mírou inflace a nezaměstnanosti. Lidé přizpůsobují očekávanou míru inflace míře inflace v minulém období. Očekávaná inflace se vždy nakonec přizpůsobí jakékoliv úrovni skutečné inflace. V dlouhém období neexistuje substituce mezi inflací a nezaměstnaností: v dlouhém období je Phillipsova křivka vertikální. Vertikální dlouhodobá Phillipsova křivka vychází z úrovně přirozené míry nezaměstnanosti na ose x a prochází body na krátkodobých Phillipsových křivkách, kde se skutečná a očekávaná míra inflace rovnají.

Zatímco v krátkém období existuje spojení mezi reálným sektorem a monetárním sektorem a tedy monetární proměnné ovlivňují reálné proměnné ekonomiky, v dlouhém období se zachovává klasická dichotomie reálného a monetárního sektoru.

Rozšířená Phillipsova křivka a nabídkové šoky

Rozšířená Phillipsova křivka po zahrnutí nabídkového šoku: p_t = p^e_t - e * (u – u^*) + z_t

Phillipsova křivka a formování racionálních očekávání

Lidé při formování dané ekonomické proměnné berou v úvahu všechny dostupné informace, které vývoj dané ekonomické proměnné budou ovlivňovat.

Ke snížení inflace bez signifikantního poklesu produkce – v důsledku formování očekávané inflace na bázi mechanismu racionálních očekávání – dojde za předpokladu, že:

• Záměr snížení inflace je oznámen předem
• Mzdy a ceny se musí snížit podle povahy záměru snížení míry inflace

Poptávka po práci

Zvýšení pracovního vstupu má dvojí efekt:

• Zaměstnání dodatečné pracovní jednotky způsobí, že se celková produkce firmy zvýší o mezní (fyzický) produkt práce (MPN) a celkový příjem firmy se zvýší o součin ceny a mezního produktu práce: Přírůstek celkové produkce = MPN

Přírůstek celkového příjmu = P * MPN

• Zvýšení zaměstnanosti o jednu dodatečnou pracovní jednotku zvýší mzdové náklady firmy o korunovou mzdovou sazbu za hodinu práce, tj. o W

Firmy, které maximalizují zisk rozšiřují zaměstnanost až k bodu, v němž hodnota mezního produktu práce se rovná korunové mzdové sazbě: P * MPN = W, a tedy MPN = W / P

W / P je reálná mzdová sazba, což je množství zboží, které lze koupit za korunovou cenu jedné hodiny práce.

Agregátní poptávka po práci obr. str. 246

Křivka nabídky práce

Funkce celkového užitku domácnosti je tvořena spotřebou zboží a služeb domácností a spotřebou volného času: UH = UH (C, NS)

Indiferenční křivky pro různé hladiny celkového užitku domácnosti obr. str. 247

Sklon indiferenční křivky představuje mezní míru substituce mezi spotřebou a volným časem.

Druhým krokem k odvození agregátní nabídky práce je určení soustavy možností, které jsou při dané reálné mzdové sazbě dostupné domácnosti (přímka Z). Obr. str. 248

Pro spotřební výdaje lze psát: C = (W / P) * NS

Poptávka po práci

Zvýšení pracovního vstupu má dvojí efekt:

Zaměstnání dodatečné pracovní jednotky způsobí, že se celková produkce firmy zvýší o mezní (fyzický) produkt práce (MPN) a celkový příjem firmy se zvýší o součin ceny a mezního produktu práce: Přírůstek celkové produkce = MPN
Přírůstek celkového příjmu = P * MPN

Zvýšení zaměstnanosti o jednu dodatečnou pracovní jednotku zvýší mzdové náklady firmy o korunovou mzdovou sazbu za hodinu práce, tj. o W
Firmy, které maximalizují zisk rozšiřují zaměstnanost až k bodu, v němž hodnota mezního produktu práce se rovná korunové mzdové sazbě: P * MPN = W, a tedy MPN = W / P

W / P je reálná mzdová sazba, což je množství zboží, které lze koupit za korunovou cenu jedné hodiny práce.

Agregátní poptávka po práci obr. str. 246

Křivka nabídky práce

Funkce celkového užitku domácnosti je tvořena spotřebou zboží a služeb domácností a spotřebou volného času: UH = UH (C, NS)

Indiferenční křivky pro různé hladiny celkového užitku domácnosti obr. str. 247

Sklon indiferenční křivky představuje mezní míru substituce mezi spotřebou a volným časem.

Druhým krokem k odvození agregátní nabídky práce je určení soustavy možností, které jsou při dané reálné mzdové sazbě dostupné domácnosti (přímka Z). Obr. str. 248

Pro spotřební výdaje lze psát: C = (W / P) * NS

Vyšší reálná mzda má za následek vyšší sklon přímky Z.

Křivku agregátní nabídky odvodíme tím, že propojíme body, které jsou body dotyku indiferenční křivky s přímkou Z (přímka dostupných možností). Obr. str. 249

Nabídka práce se nemusí po zvýšení reálných mezd vůbec měnit nebo dokonce může dojít k poklesu nabídky práce. Toto je způsobeno tím, že působí současně substituční a důchodový efekt.

Substituční efekt: každá hodina volného času představuje větší množství ušlé spotřeby zboží, když reálná mzda roste. Je-li volný čas stále dražší, domácnosti tento volný čas substituují delší pracovní dobou.

Důchodový efekt: když se zvyšuje reálná mzda, domácnosti se stávají bohatšími a mohou si dovolit více volného času.

Převaha substitučního efektu má za následek zvyšování množství nabízené práce, převaha důchodového efektu nad substitučním má za následek tendenci snižovat nabídku práce.

Rovnováha na trhu práce

Rovnováha na trhu práce nastává, když se agregátní nabídka rovná agregátní poptávce po práci. Obr. str. 250

Rovnovážné reálné mzdě odpovídá plná zaměstnanost. Rovnovážná reálná mzda vyčišťuje trh práce.

Křivka nabídky a poptávky po korunách v dlouhém období

Poptávku tvoří vývozy zboží a služeb domácí země a kapitálový příliv do dané země. Nabídku tvoří dovozy zboží a služeb a kapitálové odlivy. Formování měnového kursu obr. str. 129

Měnový kurs v krátkém období

Krátkodobě je zahraniční poptávka po vývozech domácí země neelastická, rovněž tak je i neelastická poptávka domácí země po dovozu.

Cenová elasticita poptávky po vývozech: e_X = (DX / X) / (DE / E)

Cenová elasticita poptávky po dovozech: e_M = - (DM / M) / (DE / E)

Při depreciaci se bezprostředně zhorší běžný účet, neboť dojde ke zdražení dovozů. Ke zlepšení exportu dojde až časem (nutné najmout nové pracovní síly, nainstalovat nové výrobní kapacity atd.). Při splnění Marshall-Lernerovy podmínky (jestliže součet zahraniční elasticity poptávky po vývozech domácí země a domácí elasticity poptávky po dovozech je větší než jedna) se dále běžný účet zlepšuje. Nejprve dojde k cenovému efektu a pak teprve k objemovému efektu.

Obr. str. 130

Příčiny inflace

a) poptávková inflace (poptávkou tažená)

- agregátní poptávka roste

- v keynesiánském poli je AS plochá, VF nejsou plně efektivně využity a pokud tato AD roste dojde k nové makroekonomické rovnováze

- s růstem AD dochází k nárůstu Y a cenové hladiny (P) a inflace je mírná

- pokud se dostaneme na hranici produkčních možností, tak AD roste dále, prakticky nedochází k dlouhodobému růstu Y a dochází k masivnímu růstu inflace


P N


PE2´ E2´

AD2´

PE2

E2 AD2


PE1´ E1´

AD1´

PE1 E1

AD1


YE1 YE1´ YE2 YE2´ Y



Poptávkové vlivy (AD = C + I – G + NX)

· růst mezd

· levné úvěry

· snížení daní

· zvýšení transferů

· nevyzpytatelné tržní příležitosti

· výdaje státu

· zvýšení vývozu


b) nabídková inflace (nabídkou tlačená)

- dochází k ní pokud klesá agregátní nabídka (ve skutečnosti se nabídka zpožďuje à viz. ekonomický růst a recese)

- důsledkem je růst cenové hladiny a pokles Y

Nabídkové vlivy

· náklady (růste mezd, zdražení surovin)

· specifické vlivy politiky, počasí

· úroveň monopolizace (možných nabízejících)

· přechod na jiný výrobní program (výrobní substituty, stávající VF jsou jinak využity)


à hlavní příčinou inflace je tedy růst mezd

c) setrvačná (očekávaná) inflace

- poptávka i nabídka se nehne, pokud lidé kalkulují inflaci dopředu

P

AS



E´

AS´


AS´

E AS


Y


Důsledky inflace

· přerozdělovací efekt

- prodělává ten, kdo má peníze a fixní příjem, které se znehodnocují

- vydělává ten, kdo vlastní nemovitosti a hmotné VF

· sociální dopady

· ekonomické dopady

- mění se struktura spotřeby

- platební bilance (bezcenné peníze utrácím v zahraničí, kurz, přestává fungovat trh peněz, tím i ostatní trhy S a D klesají, klesá výkonnost ekonomiky a Y

- mírná inflace je většinou pozitivní, protože umožňuje další zapojení zdrojů do výroby a přiblížit se N

Okumův zákon

vyjadřuje vztah mezi poklesem výroby a nezaměstnaností
- jestliže výroba (skutečný produkt) klesne o 2 % oproti reálnému, nezaměstnanost se zvýší o 1 %

- neboli vyjadřuje vztah mezi zaměstnaností a Y

- jestliže Y klesne o 50 % tak klesne zaměstnanost o 25 %, protože se Y skládá z 50 % kapitálu a 50 % práce


Y je tedy úzce spjatý s úrovní zaměstnanosti, klesá-li AD musí klesnout Y, rovnovážná úroveň AS à lidé se propouštějí a roste nezaměstnanost (klesá zaměstnanost). Naopak když AD roste, musím jí uspokojit, tedy zaměstnat více lidí.

Nabídková recese
- k nabídkové recesy dojde když:

a) AS roste pomalejším tempem než AD spolu s N


Y buďto roste, ale pomaleji než N (vzniká rozdíl Ye2 – N) nebo absolutně klesá čímž se ekonomika vzdaluje od hranice svých produkčních možností a VF nejsou plně efektivně využívány.


b) nebo dokonce AS absolutně klesá

Při poklesu Y klesá i zaměstnanost. Cenová hladina v obou případech roste. Jevu kdy Y a s ním i zaměstnanost klesá při rostoucí cenové hladině se říká SLUMPFLACE.

11. kapitola: Peníze a komerční bankovnictví

I. Historie peněz
Vývoj peněz
- Definice: peníze jsou běžně přijímaný prostředek směny či placení (její vývoj od naturální směny - komoditní - papírové - bankovní peníze)
· naturální směna (statek za statek, obrovský krok od samozásobitelství, následkem dělby práce se pak vyvinuly peníze, protože nebyla příliš velká pst. “dvojnásobné shody potřeb”)
· komoditní peníze (hovězí dobytek, olivový olej, pivo a víno, železo, zlato, cigarety… v 19. stol. hlavně kovy)
· papírové peníze (lidé chtějí peníze hlavně pro možnost koupit si za ně určité věci), jsou lehce přenosné a skladovatelné, pečlivou ryteckou prací chráněny před paděláním
· bankovní peníze
· úvěrové karty a cestovní šeky

Složky nabídky peněz (peněžní agregáty)
· transakční peníze (M1) – položky skutečně používané k transakčním účelům – mince, oběživo a šekovatelné účty (dnes peníze s nuceným oběhem – vláda tvrdí, že jsou zákonným platidlem vklady na požádání a jiné šekovatelné vklady)
· peníze v širším smyslu (M2) – “peněžní A” neboli “skoro peníze” – M1 + další A (substituty transakčních peněz)
· další skoro peníze (M3) – M2 + úsporové účty a pod. depozita vlastněná významnými institucemi
· “likvidní A” (L) – KCP MF
· “úvěr” (D) – všechny dluhy domácích nefinančních sektorů (hypotéky, obligace)

Tři základní rysy:

a) opuštění Keynesovy teorie
KE: v krátkém období GNP a zam. primárně určuje AD, k odstranění nežádoucí U a I jsou potřebné změny v m/f politice; koncem 70. let Martin Feldstein z Harvardu napsal článek o sporu s poptávkově orientovanou HP, kladl důraz na úspory a investice, reforma regulace a snížení zdanění kapitálového důchodu, hledisko dlouhodobého ek. růstu; AS je poměrně strmá Þ každá recese krátkodobá reakce na změny AD (změna P); stáhne-li se vláda pomocí “šokové terapie” z aktivního řízení ek., zvýší se inovační schopnosti a zlepší se produktivita; výsledkem: poč. 80. let pokles inflace za cenu nezaměstnanosti (hluboká a ostrá recese)…

b) důraz na podněty a účinky nabídky
klíčová úloha ztráty stimulů (tržní výnosy z práce, úspor a podnikání), k níž dochází při příliš vysokých daňových sazbách (KE: ignorují účinek daňových sazeb a stimulů na AS)

c) obhajoba rozsáhlého snížení daní (krácení daní)
posunuje křivku AD doprava (multiplikovaně); může též zvýšit GNPpot (jestliže snížení dané přiláká zvýšenou nabídku práce nebo kapitálu) Þ AS doprava Þ zvyšuje GNPR

(tzv. Laferrova křivka – vysoké t vedou v důsledku nižší úrovně ek. aktivity k výraznému omezení základu pro výpočet daně: R… celkové výnosy z daní = t… daňová sazba * B… daňový základ)

Hospodářské cykly strany nabídky

- v posledních dvou desetiletích došlo k několika šokům (produktivity a N) = situace, která ovlivňuje hladinu GNPpot (pokles) – sucho, neúspěšné sklizně, situace se zpomaleným růstem produktivity
- šoky (růst N) – nepředvídatelné výkyvy cen nahoru a dolů (dvojí velký růst cen ropy + výkyvy k kurzu USD) - AS doleva - recese - klesá produkt - rostou ceny a inflace (působení na ceny je opačné ve srovnání s hosp. cyklem vyvolaným poptávkou

Ekonomie strany nabídky
- WW2 – 1980: důraz na AD pro pochopení hospodářského cyklu (­ U Þ ¯ T nebo ­ V), hrozí inflace - zpřísnění f/m politiky
- koncem 70. let přišla kritika, vznikla nová skupina teoretiků – zpochybňují úlohu řízení AD jako způsobu léčby pomalého ek. růstu a klesajícího růstu produktivity
- spíše v politice: Arthur Laffer, Jude Wanniski, Paul Craig Roberts a Norman Ture
- silně prosazovali prezident Reagan (81-89) a Tatcherová (79-90 v GB)
- důraz na fiskální pol. při determinaci ek. růstu a AS

AD a AS v činnosti

Konjunktura vietnamské války
- na počátku 60. let prosperita US ek. (GNP roste o 4% ročně, nezam. se snižuje a inflace téměř neexistuje). V letech 64-65 došlo ke snížení osobních daní a daní korporací + růst výdajů na obranu v důsledku vietnamské války (prezident Johnson situaci podcenil) Þ zvýšení AD Þ produkt a zaměstnanost prudce vzrostly, ale jakmile produkt narazil na kapacitní omezení (ocitl se nad potenciálním produktem), začaly ceny rychle stoupat nahoru Þ přehřátí ekonomiky a cenová inflace.

Nabídkový šok (inflace ze strany nabídky)
- znázorněný jako prudký posun křivky AS vzhůru, má za následek vyšší ceny a současně snížení produktu. Nabídkové šoky vedou proto ke zhoršování, pokud jde o všechny hlavní cíle makroekonomické politiky.
- 70. léta – rok 1973 “rok sedmi pohrom” (neúrody, přesuny mořských proudů, spekulace na světových trzích komodit, zmatek na devizových trzích a čtyřnásobné zvýšení cen ropy ze zemí OPEC). Všechny suroviny jsou vyčerpány Þ náhlé zvýšení cen surovin Þ šok Þ ostrý posun křivky AS nahoru Þ Stagflace (stagnace + inflace) Þ nižší produkt a vyšší ceny (obr. str. 95).

Inflace tažená poptávkou a inflace tlačená nabídkou:

Inflace tažená poptávkou - viz graf - kdykoli rychle roste AD a překračuje výrobní potenciál ekonomiky, začnou ceny bez ohledu na zdroj inflace růst rychleji. V důsledku existence vysokého napětí na trhu práce v této době, začnou růst i mzdy.

Inflace tlačená nabídkou - viz graf - jestliže náklady vytlačují ceny vzhůru během období vysoké nezaměstnanosti a slabého využití zdrojů, jde o inflaci tlačenou náklady. Zde se jedná o takzvané nabídkové šoky.


Phillipsova křivka, setrvačná inflace:

Setrvačná inflace - míra inflace, která je očekávaná a která se promítá do smluv a neformálních dohod, se nazývá setrvačná nebo očekávaná míra inflace. V určitém roce zdědila ekonomika danou míru inflace a očekávání lidí se této míře přizpůsobila. Tato očekávaná míra inflace se nazývá setrvačná míra inflace. Jakmile se s ní jednou počítá, má inflace tendenci přetrvávat, dokud nedojde k novým šokům. Dojde-li k otřesům, setrvačná míra se pohybuje nahoru nebo dolů.

Cenové hladiny a inflace - ekonomické síly mohou snížit cenovou hladinu pod tu úroveň, které by jinak dosáhla. Náklady a ceny mohou mít přesto tendenci setrvačně růst a ekonomika může nadále prodělávat inflaci navzdory tomu, že je vystavena těmto kontrakčním šokům.

Stagflace - jedná se o vysokou inflaci v období vysoké nezaměstnanosti

Phillipsova křivka - viz graf - tato křivka byla pokřtěna jako substituční teorie inflace. Podle tohoto názoru si může země koupit nižší úroveň nezaměstnanosti, je-li ochotna zaplatit cenu v podobě vyšší míry inflace. O tomto vztahu se předpokládalo, že platí i dlouhodobě.

Poptávka po penězích:

Poptávka po penězích vzniká z naší potřeby mít prostředek směny, tj. transakční poptávky. Držíme oběživo a šekové účty, abychom mohli kupovat statky a platit své účty. S růstem našich důchodů vzrůstá i hodnota kupovaných statků, potřebujeme tudíž více peněz pro naše transakční účely, čímž roste naše poptávka po M1. Transakční poptávka po M bude citlivá na náklady držby peněz. Když úrokové sazby z alternativních aktiv vůči úrokové sazbě z peněz relativně rostou, lidé a podniky mají tendenci snížit držbu peněz. Kromě toho si lidé někdy drží peníze jako aktivum. Chtějí chránit část svého bohatství před výkyvy ekonomického života, vystříhat se tak pošetilosti dát všechna svá vajíčka do jediného košíku. Jeden z těchto košíku, který chtějí mít všichni investoři, je košík mimořádně bezpečného aktiva. Tímto aktivem může být vysoce výnosný šekový účet, část M1, nebo to mohou být skoropeníze v M2, možná úsporový účet nebo peněžní fond.


Bankovní sektor a nabídka peněz:

Finanční instituce převádějí peníze od věřitelů k dlužníkům. Přitom vytvářejí finanční nástroje (jakými jsou šekové nebo úsporové účty). Z makroekonomického hlediska jsou ale nejdůležitějším nástrojem bankovní peníze, které dnes poskytují především komerční banky. Každá banka má po ruce fondy nebo aktiva ve formě pohotové hotovosti nebo ve formě fondů u CEB zvané rezervy. Banka maximalizuje svůj zisk, pokud používá vložené peníze k provádění peněžních transakcí, jako je poskytování úvěrů, nebo nakupování cenných papírů. Z toho vyplývá, že banky mohou doslova tvořit peníze. Na každý typ vkladů jsou zákonem stanoveny povinné minimální rezervy a to nezávisle na skutečné potřebě pohotové hotovosti. Hlavní funkcí PMR stanovených zákonem je umožnit CEB kontrolovat objem šekových vkladů, které mohou banky generovat. Tím, že určí vysoké, pevné zákonem stanovené PMR, může CEB lépe kontrolovat nabídku peněz.