Transfer

Převod hospodářských hodnot z jedné země do druhé.


- Hospodářský cyklus :

Sestává ze čtyř fází :

1) Krize : Ekonomická aktivita dosahuje minima, v ekonomice panuje hluboká nerovnováha.

2) Expanze : Krize je překonána a v ekonomice se prosazují rovnovážné tendence.

3) Konjunktura : Období příznivého vývoje ekonomiky, existuje rovnováha při růstu domácího produktu, růst dosahuje maxima.

4)Deprese : Začínají se projevovat nerovnovážné tendence, především v růstu neprodejných zásob.


- Hospodářská operace :

Každá hospodářská činnost subjektu, která se uskutečňuje na základě příkazu, vlastního rozhodnutí, jednání, apod.


- Hospodářský prostředek :

Základní činitel výroby v peněžním vyjádření, tvořící majetek hospodářského subjektu, zejména : Hmotný investiční majetek, zásoby, pohledávky, peníze.


- Hospodářský výsledek :

Rozdíl mezi výnosy a náklady podniku, pokud jsou výnosy větší než náklady, je to zisk, v opačném případě je to ztráta.


Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony

Úroveň národního hospodářství je závislá zejména na

1) Přírodním bohatství

2) Rozsahu kapitálu

3) Schopnostech pracovní síly

4) Způsobu organizace využití výrobních faktorů


- Národohospodářské agregáty :

Úroveň národního hospodářství každé země se měří pomocí makroekonomických veličin ( národohospodářských agregátů ).
Mezi nedůležitější makroekonomické veličiny patří :

1) Hrubý domácí produkt

2) Hrubý národní produkt

3) Čistý domácí produkt


1) Hrubý domácí produkt :

Je celkové peněžní hodnota toku statků a služeb vytvořená za jeden rok výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci.Ukazatel HDP je používán převážně v západní evropě, zatím se v Severní americe je preferován ukazatel Hrubý národní produkt - HNP ( 2 ).Ten vyjadřuje hodnotu statků a služeb, vytvořených za danné období výrobními faktory ve vlastnictví příslušné země, ať už tyto statky vyrobili na území dané země, nebo v zahraničí.Jinými slovy, hrubý domácí produkt vyjadřuje objem vytvořených hodnot v ekonomice za určité období na území našeho státu.


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Úseky ( odvětví, obory ) národního hospodářství

Mnohé úseky hospodářství ( průmysl, zemědělství, obchod ) se rozčleňují na odvětví : Strojírenské, potravinářské, oděvní, textilní, sklářské, kožedělní, chemické, apod.Odvětví dělíme na obory : Např. : Strojírenství = obor výroby obráběcích strojů, apod.Velký význam v odvětví ekonomiky má infrastruktura :

Do infrastruktury v užším slova smyslu zahrnujeme :

Komunikace - Silnice, dálnice, překladiště, rozvod elektřiny, plynovody, ropovody, letiště.


- Ekonomika je ovlivněna :

1) Geografickou polohou

2) Kvalita obyvatelstva

3) Technickým a technologickým rozvojem

4) Přírodními zdroji

5) Klimatickými podmínkami


- Přechod k tržnímu hospodářství :

1) Ekonomickou reformou :

Ceny se budou na trhu volně vytvářet, jako výsledek vztahu nabídky a poptávky.Je to proces, během něhož stát do určité míry ceny reguluje.


- Konvertibilita : Přeměna domácí měny za měnu jinou.

a) Vnitřní : -,,- , přičemž naše měna nesmí opustit hranice České Republiky.

b) Vnější : -,,- , přičemž naše měna může opustit hranice České Republiky.


Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice

Maturitní otázka číslo 25 - ekonomie

Téma :
Národní hospodářství

- Národní hospodářství :
Podnik představuje základní článek každého národního hospodářství.Národním hospodářstvím rozumíme veškerou hospodářskou činnost na určitém státním území, které se účastní všechny výrobní faktory.Národní hospodářství státu je velmi významný celek.Na celém území státu probíhá řada nerůznějších činnosti ( výrobní, služební, dopravní ).Je to souhrn všech hospodářských činností na určitém státním území, kterých se účastní subjekty a občané.Národní hospodářství je označováno jako makroekonomika, na rozdíl od jednotlivých podniků jako mikroekonomika.Národní hospodářství je celek, v němž jsou podniky, které jsou vzájemně propojeny, existují mezi nimi vazby.

- Hospodářské sektory národního hospodářství :
Národní hospodářství je tvořeno soustavou podnikatelských jednotek s nerůznější činností.Seskupení hospodářských odvětví na základě podobných znaků vznikají hospodářské sektory.Národní hospodářství je strukturováno, skládá se z určitých článků, můžeme je rozčlenit na určité sektory :
1) Primární sektor ( prvovýroba ) : Patří sem zemědělství a těžební průmysl.
2) Sekundární sektor : Ten zahrnuje zpracovatelský průmysl
3) Terciální sektor : Sem patří služby, doprava, obchod.

Rozvojové země, málo rozvinuté ekonomiky se zabývají primárním sektorem.Průměrné vyspělé ekonomiky sekundárním a trochu i terciálním sektorem.Nejvyspělejší státy světa se zabývají terciálním sektorem.


Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony

Úkoly finančního hospodaření :

1) Získávat kapitál a finanční zdroje pro zajišťování běžných a dlouhodobých potřeb a pečovat o optimální strukturu kapitálu.

2) Rozhodovat o umístění volných zdrojů a jejich využití.

3) Rozhodovat o rozdělení a využití disponabilního zisku.

4) Vést celý podnik tak, aby vedení odpovídalo požadavkům finančního managementu a aby všechny složky podniku své úkoly plnily s ohledem na správné finanční hospodaření podniku ( např. skladníci - neskladovat dlouho zboží na skladě, aby se mohlo prodat = zisk ).


- Faktory ovlivňující finanční hospodaření podniku :

1) Čas : Např. platební schopnost

2) Riziko : Např. nákup akcií

- faktory :

a) Vnitřní : Např. kvalifikace

b) Vnější : Např. odběratelé, stát, daně, konvertibilita měny


- Zásady dobrého hospodaření :

1) Preference větších výnosů.

2) Preference nižších rizik.

3) Rizikovější transakce mají být výnosnější.

4) Preference dřívějších peněžních příjmů před příjmy pozdějšími.

Maturitní otázka číslo 14 - ekonomie

Téma :
Financování a finanční hospodaření podniku

- Financování podniku :
Financováním podniku rozumíme opatřování a použití kapitálu na provoz a rozšiřování majetku podniku.Podnikatel posuzuje jak obrat zboží, tak i obrat peněžní, se kterým se pojí důležité rozhodování podniku.Finanční rozhodování znamená, že podnikatel řeší otázku potřeb finančních prostředků a otázku zdrojů finančních prostředků, odkud získá finanční prostředků.

- Podstata financování a finančního hospodaření podniku :
Financování a finanční hospodaření je spojeno s peněžním hospodařením podniku.Je to vlastně vytváření peněžních prostředků a peněžních fondů, které se pak rozdělují a využívají.Financování a finanční hospodaření odráží hospodaření podniku.

- O finanční hospodaření podniku se stará :
1) Malý podnik : Majitel, pokladník.
2) Střední podnik : Hlavní účetní
3) Velký podnik : Finanční referát, odborník - finanční manager

Stát - u státních financí, tj. státní rozpočet má na starosti ministerstvo financí.

Jiné pojetí :

K řízení své hospodářské činnosti potřebují podniky především údaje o hospodářských prostředcích, které mají k dispozici.Proto sestavují k určitému dni, např. k poslednímu dni v měsíci, čtvrtletí apod., přehled o svých hospodářských prostředcích s uvedením příslušných zdrojů jejich krytí, tj. přehled aktiv a pasiv.Hmotné hospodářské prostředky ( investiční majetek, zásoby materiálu a pod. ) zjišťujeme inventurou.Jejich fyzický stav, zjištěný převážením, přeměřením, nebo přepočítáním v naturálních jednotkách, přitom oceníme cenami podle platných oceňovacích předpisů.Hospodářské prostředky zjištěné inventurou zapisujeme do inventárních soupisů ( seznamů ) které slouží jako podklady k sestavení soupisu majetku.Stavy nehmotných hospodářských prostředků zjišťujeme podle účetních záznamů.Inventura je úvodní částí inventarizace.Při inventarizaci porovnáváme skutečný stav majetku a závazků zjištěný inventurou se stavem účetním.Zjištěné inventarizační rozdíly odstraňujeme podle jejich povahy opravou účetnictví.Tím se zajišťuje schoda mezi účetnictvím a skutečností, tj. se skutečným stavem majetku a závazků vykázaným v inventůře.Pro účely účetnictví a pro potřeby řízení a kontroly zapisujeme hospodářské prostředky a zdroje jejich krytí, zjištěné v určitém dni, do přehledné sestavy nazývané rozvaha.Rozvahu sestavujeme nejčastěji ve formě tabulky, která má dvě strany.Levou stranu nadepisujeme Aktiva a uvádíme v ní zdroje krytí ( financování ) hospodářských prostředků.Levá strana rozvahy uvádí, jaké složení, tj. formu, mají hospodářské prostředky podniku.Pravá strana odpovídá na otázku, z jakých zdrojů si podnik tyto prostředky opatřil.Protože na obou stranách rozvahy se zachycují v peněžním vyjádření jedny a tytéž hospodářské prostředky, uspořádané však podle dvou různých hledisek, musí se, jak jsme již dříve dokázali - součet aktiv rovnat součtu pasiv.Tato rovnost stran rozvahy se nazývá rozvahová rovnováha.V rámci aktiv a pasiv členíme hospodářské prostředky v rozvaze podle jednotlivých druhů.Tyto druhy hospodářských prostředků a jejich zdrojů v peněžním ocenění nazýváme rozvahovými položkami.Peněžní vyjádření jednotlivých aktiv a pasiv ( jednotlivých rozvahových položek ) nazýváme jejich rozvahovými stavy.Pro rozvahu také používáme označení bilance ( z latiny = dvojmisková váha ).Podrobné členění aktiv a pasiv a jejich seskupování stanový zvláštní předpisy, které upravují závazné vzory rozvahy.Poprvé se sestavuje rozvaha při zahájení činnosti účetní jednotky.Další rozvahy se vyhotovují vždy za období určené platnými právními předpisy.Těmto rozvahám říkáme řádné rozvahy, sestavují se k poslednímu dni příslušného období, k tzv. rozvahovému dni.Časový úsek mezi dvěma rozvahovými dny nazýváme účetní období.Rozvahu je třeba sestavit také ke dni zániku účetní jednotky a při jejím splynutí s jiným podnikem.Hovoříme pak o mimořádných rozvahách.

Základní pojmy :

Statek - jsou to užitečné prostředky z vnějším světem, které uspokojují především svou formou.

Dělení : 1) Volené : voda, apod.

Ekonomické - musíme vynakládat určité úsilí na jejich získání

2) Hmotné : spotřební

- výrobní

Nehmotné : duchovní


Služba : Je to užitečná cizí činnost, která uspokojuje naše potřeby svým vlastním průběhem.Služby jsou - placené : doprava

- neplacené : některé školy, lékařství

- výrobní : zakázková výroba

- nevýrobní : čistírna


Potřeba : Je to pocit určitého nedostatku, který se snažím odstranit.Potřeby jsou :

1) Existenční : jídlo

2) Žádoucí : bydlení

3) Přepychové : počítač => ( umě je to spíš potřeba existenční )


Výnosnost : Je to poměr prostředků vložených ku prostředkům získaným.


Hospodaření : Je to účelné vynakládání sil a prostředků při dosahování určitého cíle

23. Nabídková (nákladová) inflace a nepříznivé nabídkové šoky.

Neutrální, přizpůsobovací a potlačovací typ odezvy hospodářské politiky na nepříznivé nabídkové šoky a jejich účinky na míru inflace a pokles produktu. Koeficient obětování.

Pojem nabídkové inflace

Prvotní generátor je na straně nabídky (např. růst nákladů firem vyvolaný různými příčinami – růstem nominálních mezd rychlejším než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, růstem cen ostatních služeb výrobních faktorů, depreciací měnového kurzu, která zvyšuje relativní ceny dováženého zboží a služeb, a tím i agregátní cenovou hladinu, růstem míry zdanění.

Jde o nepříznivé nabídkové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem, vedou ke zvýšení agregátní nákladové a cenové hladiny a posunují křivku krátkodobé agregátní nabídky doleva nahoru.

Nepříznivé nabídkové šoky, nabídková inflace a reálný produkt

Obr. str. 297

Vzroste agregátní cenová hladina jako důsledek růstu relativních cen vyvolaných devalvací domácí měny. Křivka SP se posune v důsledku tohoto nepříznivého nabídkového šoku doleva a nahoru, očekávaná míra inflace zůstává stejná.

Jestliže tempo růstu agregátní poptávky bude stejné a křivka DG tedy zůstane vertikálně fixována na stejné úrovni, potom zvýšení agregátní cenové hladiny vyvolané nepříznivým nabídkovým šokem zvýší míru inflace a sníží úroveň reálného produktu.

Proudy hospodářské politiky

- na základě fungování makroekonomického trhu jsou v současné době dva hlavní proudy (klasický a keynesiálnský)

Konzervativní přístup

- hovoří o tom, že trh je dokonalý a cenový tržní mechanismus (domácnosti budou produkovat pod cenou) vše vyřeší (rovnováha nastane vždy)

- méně úředníků, ½ života obyvatel zabere vyplňování papírů

- slabý stát à pouze legislativa

- upřednostňuje monetární politiku

Keynesiánský přístup

- trh není dokonalý, rovnováha nenastane na hranici VF

- trh je neefektivní (peníze za reklamu), kolabuje

- stát by se měl aktivně podílet na ekonomickém vývoji právě tím, že se bude podílet na vývoji AS, AD (ale roste inflace)

- preferují fiskální politiku

Neokeynesiánský přístup

- někde uprostřed, vhodné skloubení obou směrů

Zkušenosti států

- ekonomický dějepis určitých zemí

Příčiny hospodářských problémů:

VNITŘNÍ

- zaostalá úroveň výroby

- špatná organizační struktura

- chybná finanční a odpisová politika (zrychlené odepisování může přivést podnik do ztráty)

- nedostatečný odbyt


VNĚJŠÍ

- vývoj světové ekonomiky

- změna politické situace, hospodářské politiky (firmy obchodující s přímotopy měli po změně energetické politiky problémy)

- změny v poptávce

- nové technologie


Pokud podnik spěje k úpadkům, měl by situaci analyzovat a následně hospodářské potíže řešit.


Řešení podle úrovně:

1. dohoda o odkladu placení závazků

2. sanace

- čistá (snížení základního kapitálu)

- formou získání dodatečných finančních zdrojů

- emise akcií

3. Fúze

- splynutí s ekonomicky silnějším podnikem a zánik problémového podniku bez likvidace

- předpokladem fůze podniku je, že stále ještě má perspektivní výrobní program, pozici na trhu

- Př.: podnik se zaměří na vývoj výrobku (předpoklad se liší od skutečnosti), výrobek je dokončen, ale podnik nemá na jeho výrobu

4. Transformace

- změna jedné právní formy do druhé při zásadní změně podmínek (osobní společnosti na kapitálové)

Hospodářství a efektivnost

Výroba statků a služeb probíhá ve společnosti součinností mnoha lidí a mnoha podniků. Vyrobené statky a služby si výrobci vyměňují mezi sebou prostřednictvím tzv. směny.

Dělba práce s sebou přináší specialisti jednotlivých výrobců na výrobu určitých statků a služeb nebo jej jejich částí. Vyměňování zboží a služeb zprostředkovávají peníze, které jsou prostředkem pro změření velikosti hodnoty zboží. V hospodářství pak proudí zboží, peníze a práce mezi podniky a domácnostmi takto:


Zboží
Tržby z prodeje zboží
(peníze za zboží)

Podniky Domácnosti


mzdy a platy
(peníze za práci)

Práce

Okolí národního hospodářství

Před čtyřiceti lety došlo k rozdělení Evropy na západní a východní a zároveň byl vytvořen systém hospodářských, vojenských, politických a kulturních institucích, které sloužily jednotlivých politickým blokům. Vlivem bouřlivých změn v Evropě od roku 1989 dochází k zásadním změnám v uspořádání Evropy a v dosud existujících organizacích Evropy.


1957 – Založení EWG (evropské hospodářské uskupení). Smlouva byla podepsána v Římě a účastnily se jí zástupci 6 států: Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko.

1973 – Připojují se: Dánsko, Velká Británie, Irsko.

1979 – První přímé volby do evropského parlamentu.

1981 – Přistupuje Řecko.

1986 – Přistupuje Španělsko a Portugalsko. Evropské společenství se stává zcela ojedinělou organizací.

1987 – Přes velké potíže se pokračuje v budování EWG. Podepisují se nové dokumenty, které by měli odstranit hranice a cla a umožnily členský zemím volný pohyb osob, zboží a služeb.

1992 – Uzavírají se pravidla pro uskutečnění společné měny budoucí Evropy, a to v Maastrichtu v Holandsku.

1993 – Založení vnitřního trhu.

1995 – Přistupují Švédsko, Finsko a Rakousko.


Pravidla EU se týkají všech občanů Evropy v nejrůznějších oblastech. Jako obchod, průmysl, zemědělství…

Národohospodářské veličiny

– Základní národohospodářskou veličinou, která umožňuje mezinárodní srovnávání, je v celém světě používaný ukazatel hrubý domácí produkt. Zahrnuje finální produkci celého hospodářství vytvořenou za určité období na území určitého státu

Výpočet: HDP = C + I G + X – M

V některých státech dávají přednost ukazateli, který má název hrubý národní produkt. Je tvořen sumou všech cen finálních výrobků a služeb vyrobených pro trh za kalendářní rok výrobními činiteli ve vlastnictví občanů dané země nejen na území státu, ale i v zahraničí.

Odečteme-li od hrubého domácího produktu opotřebení investičního majetku (amortizaci), získáme čistý domácí produkt.

Odečteme-li opotřebení investičního majetku (amortizaci) od hrubého národního produktu, získáme čistý národní produkt.

Růst nebo pokles úrovně národního hospodářství se hodnotí podle vývoje podle tzv. reálného hrubého národního (domácího) produktu. Reálný produkt je vyjádřen ve stálých cenách určitého zvoleného roku. Hrubý národní (domácí) produkt vyjádřený v běžných cenách platných ve sledovaném roce, tzv. nominální hrubý národní (domácí) produkt, se zvyšuje vlivem růstu fyzického objemu finální produkce i vlivem růstu cen. Na výši tohoto ukazatele má tedy vliv také míra inflace. Výše inflace se posuzuje podle tempa růstu cenové hladiny.

Možnosti růstu hrubého domácího produktu:

1) Zvýšení zaměstnanosti

2) Zvýšení produktivity práce

3) Úspory obyvatelstva umožňující vyšší investice do nových technologií, a tím i hospodářský růst

Udržení stálého růstu hrubého národního (domácího) produktu a udržení nízké míry inflace je cílem hospodářské politiky státu.

Soustava národního hospodářství ČR - Od roku 1989 prošlo celé naše národní hospodářství převratnými změnami, jejichž smyslem bylo vytvoření podmínek pro normální fungování tržních mechanizmů běžných ve vyspělých západních ekonomikách.

Od roku 1989 se již uskutečnily: 1) zásadní legislativní změny v oblasti hospodářské politiky

2) cenová liberalizace (z 95% zrušení cenové regulace)

3) vytvoření nového daňového systému

4) odstátnění formou malé a velké privatizace

5) vstup cizího kapitálu do naší ekonomiky

6) zajištění měnové stability


Zbývá ještě:
1) úplná směnitelnost (konvertibilita) měny

2) vstup do EU

Národní hospodářství

Národní hospodářství tedy můžeme definovat jako souhrn činností hospodářského charakteru uskutečňovaných na území státu subjekty podnikání a občany.

Struktura národního hospodářství – Strukturou rozumíme jeho členění podle různých hledisek. Shrnutím podniků s podobnými výrobky nebo činnostmi vznikají hospodářská odvětví. Hospodářská odvětví se seskupují na základě podobných znaků do tzv. hospodářských sektorů.

Rozlišujeme tři hospodářské sektory: primární, sekundární a terciální.


Primární sektor – zahrnuje prvovýrobu, tj. obdělávání půdy, získávání surovin z přírody (zemědělství, lesnictví a těžební průmysl)

Sekundární sektor – tvoří zpracovatelský průmysl a stavebnictví. Je zaměřen především na výrobu hmotných statků.

Terciální sektor – zahrnuje všechny služby pro výrobu i obyvatelstvo


Výsledek reprodukčních procesů v národním hospodářství – základní funkcí hospodářství je uspokojování potřeb společnosti. Protože potřeby společnosti neustále rostou, musí část vytvořených užitných hodnot zabezpečovat rozšířenou reprodukci všech prvků v národním hospodářství. Fáze vývoje každého národního hospodářství schematicky znázorňuje obrázek.

Hospodářské sektory:

1) sektor primární (tzv. prvovýroba) – zahrnuje získání surovin a produktů z přírody a obdělávání půdy, např. těžební průmysl, lesnictví, zemědělství, rybářství
2) sektor sekundární (tzv. druhovýroba) – zahrnuje zpracování produktů z prvovýroby a výrobu hmotných statků, např. průmysl kožedělný, potravinářský, chemický, stavební
3) sektor terciální – zahrnuje oblast služeb pro obyvatele, např. doprava a spoje, zdravotnictví, pojišťovnictví, obchod, školství, CR, kultura, komunální služby …
4) sektor kvartální – zahrnuje oblast vzdělání, výchovy, vědy a výzkumu
- od r. 1990 vzrostl v ČR podíl terciálního sektoru a klesl podíl sekundárního


Okolí podniku
- je to celý svět a jeho přírodní zdroje, vědeckotechnický rozvoj, politické, sociální a právní faktory, obyvatelstvo, ekonomika a ekologie
- okolím rozumíme faktory, které existují mimo podnik a působí na něj
- okolí ovlivňuje zaměření podniku, jeho činnost, organizační strukturu a vnitřní procesy
- faktory dělíme do dvou skupin:
o přímé okolí – oborové okolí podniku, působí přímo, např. dodavatelé a odběratelé, spotřebitelé nakupující ve firmě, patří sem konkurenti – ovlivňují všechny činnosti, chce-li podnik obstát na trhu, musí být lepší než konkurence, zákazníci – podnik prokazuje svoji existenci až skutečným prodejem svých výrobků a služeb, dodavatelé – ovlivňují náklady, schopnost pružně reagovat na potřeby trhu, věřitelé – ovlivňují finanční situaci podniku, trh práce – ovlivňuje získávání pracovníků dle kvalifikace, podobí na pracovní motivaci
o nepřímé okolí – obecné okolí podniku, působí zprostředkovaně přes určitý subjekt, např. obchodní partneři dodavatelů, spotřebitel nakupující v obchodní síti …, patří sem: politické faktory – definují parametry, ve kterých podnik musí a smí pracovat, ovlivňují podnik prostřednictvím rozhodování o zahraničním obchodu, protimonopolního zákonu, daňových předpisech, minimální mzdě, cenové politice, o činnostech zaměřených na ochranu spotřebitelů a živ. Prostředí, existují kroky na ochranu podniků, např. patentové zákony, státní dotace, granty na výzkum …, ekonomické faktory – jde o vlivy úrokové míry, míry inflace, trendu, růstu, pohybu kupní síly a státní moci, sociální faktory – vyvíjení se z kulturních, historických, ekologických, demografických a náboženských základů, technologické faktory – vyjadřují úroveň techniky a technologické dovednosti