Statek - jsou to užitečné prostředky z vnějším světem, které uspokojují především svou formou.
Dělení : 1) Volené : voda, apod.
Ekonomické - musíme vynakládat určité úsilí na jejich získání
2) Hmotné : spotřební
- výrobní
Nehmotné : duchovní
Služba : Je to užitečná cizí činnost, která uspokojuje naše potřeby svým vlastním průběhem.Služby jsou - placené : doprava
- neplacené : některé školy, lékařství
- výrobní : zakázková výroba
- nevýrobní : čistírna
Potřeba : Je to pocit určitého nedostatku, který se snažím odstranit.Potřeby jsou :
1) Existenční : jídlo
2) Žádoucí : bydlení
3) Přepychové : počítač => ( umě je to spíš potřeba existenční )
Výnosnost : Je to poměr prostředků vložených ku prostředkům získaným.
Hospodaření : Je to účelné vynakládání sil a prostředků při dosahování určitého cíle
Zobrazují se příspěvky se štítkemstatek. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemstatek. Zobrazit všechny příspěvky
APLIKACE TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY
Vlády nejsou o nic dokonalejší než trh – nikdy nedosahují dokonalosti atomistických trhů. Vládní selhání vzniká, když akce vlády nedokáží zvýšit ek. efektivnost nebo když vláda přerozděluje důchody nesprávným lidem.
Vláda má tendenci k nadměrné rozpínavosti, protože nemá žádnou ziskovou kontrolu (“poslední řádek”). Volební tlaky mohou vést při pol. rozhodování ke krátkým rozhodovacím horizontům (např. boj o rozpočtový deficit).
C/ VEŘEJNÁ VOLBA A EXTERNALITY
Externalita (efekt přelévání) nastává, když výroba nebo spotřeba způsobuje nedobrov. náklady nebo přínosy jiným; tj. náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné, aniž ti, kdo náklady způsobují, nebo ti, kdo přínosy získávají, za to platí. Je to tedy dopad chování jednoho ekonomického subjektu na blahobyt jiného subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v dolarech nebo tržních transakcích.
Veřejné statky jsou statky, jejichž přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí tento veřejný statek koupit. Naproti tomu soukromé statky jsou statky, které lze dělit a poskytovat odděleně různým jednotlivcům, aniž vznikají vnější přínosy nebo nálady jiným jednotlivcům. Efektivní poskytování veřejných statků si často vynucuje aktivní přítomnost vlády, zatímco soukromé statky mohou být efektivně alokovány trhy.
Negativní externality vznikají jako nezamýšlený škodlivý vedlejší účinek výr. aktivit.
Vláda má tendenci k nadměrné rozpínavosti, protože nemá žádnou ziskovou kontrolu (“poslední řádek”). Volební tlaky mohou vést při pol. rozhodování ke krátkým rozhodovacím horizontům (např. boj o rozpočtový deficit).
C/ VEŘEJNÁ VOLBA A EXTERNALITY
Externalita (efekt přelévání) nastává, když výroba nebo spotřeba způsobuje nedobrov. náklady nebo přínosy jiným; tj. náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné, aniž ti, kdo náklady způsobují, nebo ti, kdo přínosy získávají, za to platí. Je to tedy dopad chování jednoho ekonomického subjektu na blahobyt jiného subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v dolarech nebo tržních transakcích.
Veřejné statky jsou statky, jejichž přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí tento veřejný statek koupit. Naproti tomu soukromé statky jsou statky, které lze dělit a poskytovat odděleně různým jednotlivcům, aniž vznikají vnější přínosy nebo nálady jiným jednotlivcům. Efektivní poskytování veřejných statků si často vynucuje aktivní přítomnost vlády, zatímco soukromé statky mohou být efektivně alokovány trhy.
Negativní externality vznikají jako nezamýšlený škodlivý vedlejší účinek výr. aktivit.
Započtení vládních výdajů na statky a služby
- veřejné i soukromé statky se spotřebovávají a investují kolektivně.
- všechny vládní V na mzdy jejích zaměstnanců a na statky (psací stroje, letadla, psací stroje, silnice…), které vláda nakupuje od soukromého sektoru.
- vylučují se tzv. transferové platby (vládní platby jednotlivcům, které nejsou poskytovány výměnou za nabízené statky a služby – pojištění v nezaměstnanosti, starobní důchod…). Patří sem i úrok z vládního dluhu. Když měří ministerstvo financí své výdaje, zahrnuje do nich výdaje na statky a služby (G) plus transfery.
- započítávání daní u důchodové (nákladové) metody – zahrnuje přímé i nepřímé daně jako prvky N při výrobě finálního produktu.
- Čisté vývozy = rozdíl mezi vývozy a dovozy statků a služeb. Zjednodušíme: celkové národní investice I ¬ sloučením domácích investic s čistými vývozy Þ In.
GNP je sumou:
a) podle produktové metody
Výdaje na osobní spotřebu statků a služeb (C)
Hrubé soukromé domácí investice (I)
Vládní výdaje na statky a služby (G) (přičítají se daně TA a odečítají transfery TR)
Čisté vývozy (X) = vývozy – dovozy
- znehodnocení kapitálu Þ NNP
- všechny vládní V na mzdy jejích zaměstnanců a na statky (psací stroje, letadla, psací stroje, silnice…), které vláda nakupuje od soukromého sektoru.
- vylučují se tzv. transferové platby (vládní platby jednotlivcům, které nejsou poskytovány výměnou za nabízené statky a služby – pojištění v nezaměstnanosti, starobní důchod…). Patří sem i úrok z vládního dluhu. Když měří ministerstvo financí své výdaje, zahrnuje do nich výdaje na statky a služby (G) plus transfery.
- započítávání daní u důchodové (nákladové) metody – zahrnuje přímé i nepřímé daně jako prvky N při výrobě finálního produktu.
- Čisté vývozy = rozdíl mezi vývozy a dovozy statků a služeb. Zjednodušíme: celkové národní investice I ¬ sloučením domácích investic s čistými vývozy Þ In.
GNP je sumou:
a) podle produktové metody
Výdaje na osobní spotřebu statků a služeb (C)
Hrubé soukromé domácí investice (I)
Vládní výdaje na statky a služby (G) (přičítají se daně TA a odečítají transfery TR)
Čisté vývozy (X) = vývozy – dovozy
- znehodnocení kapitálu Þ NNP
Veřejné statky:
Veřejné - statky jsou statky nebo služby, pro něž jsou typické tyto vlastnosti:
- nezmenšitelnost
- nevylučitelnost
Tyto vlastnosti vedou ke snaze ekonomických subjektů spotřebovávat, ale neplatit. Pokud se, některému subjektu podaří spotřebovávat a neplatit, jeho užitek se výrazně zvýší. Pokud je ale více takových, mízí prostředky na výrobu veřejných statků a výrobci se orientují na jiné výrobky. Musí zde tedy existovat orgán, který donutí spotřebitele platit za veřejný statek.
Asymetrické informace:
Co nejvolnější pohyb informací zvyšuje efektivnost trhu a jeho schopnost na efektivní alokování zdrojů. Ani informace však nejsou zadarmo. Jejich náklady mohou být někdy tak vysoké, že jsou pro ekonomický subjekt nedostupné. Stát musí tudíž podporovat volnost šíření informací.
Stát a tržní rovnováha:
Stát vybírá daně a nakupuje statky a služby. Tím, jak stát ovlivňuje poptávku po jednotlivých statcích, může docházet k nerovnováhám na trzích těchto statků. Dochází tedy ke změnám na rovnováhy dílčích trzích i rovnováhy celkové.
Selhání státu:
Stát se snaží snížit dopad tržních selhání. V některých případech však mohou náklady na takovouto akci značně převýšit užitek s nich plynoucí. To vyplývá z několika nebezpečí:
- vláda nemusí mít přesné informace o fimách a spotřebitelích.
- rozhodovací proces je často zdlouhavý a nákladný. Z toho vyplývá, že přijatá opatření mohou vstoupit v platnost v době, kdy už jich není třeba a mohou působit přesně opačně než by měly.
- nezmenšitelnost
- nevylučitelnost
Tyto vlastnosti vedou ke snaze ekonomických subjektů spotřebovávat, ale neplatit. Pokud se, některému subjektu podaří spotřebovávat a neplatit, jeho užitek se výrazně zvýší. Pokud je ale více takových, mízí prostředky na výrobu veřejných statků a výrobci se orientují na jiné výrobky. Musí zde tedy existovat orgán, který donutí spotřebitele platit za veřejný statek.
Asymetrické informace:
Co nejvolnější pohyb informací zvyšuje efektivnost trhu a jeho schopnost na efektivní alokování zdrojů. Ani informace však nejsou zadarmo. Jejich náklady mohou být někdy tak vysoké, že jsou pro ekonomický subjekt nedostupné. Stát musí tudíž podporovat volnost šíření informací.
Stát a tržní rovnováha:
Stát vybírá daně a nakupuje statky a služby. Tím, jak stát ovlivňuje poptávku po jednotlivých statcích, může docházet k nerovnováhám na trzích těchto statků. Dochází tedy ke změnám na rovnováhy dílčích trzích i rovnováhy celkové.
Selhání státu:
Stát se snaží snížit dopad tržních selhání. V některých případech však mohou náklady na takovouto akci značně převýšit užitek s nich plynoucí. To vyplývá z několika nebezpečí:
- vláda nemusí mít přesné informace o fimách a spotřebitelích.
- rozhodovací proces je často zdlouhavý a nákladný. Z toho vyplývá, že přijatá opatření mohou vstoupit v platnost v době, kdy už jich není třeba a mohou působit přesně opačně než by měly.
Rovnováha na trhu kapitálu:
V krátkém období je nabídka kapitálu dána, protože úspory domácností jsou stavová veličina. Poptávka je funkcí úrokové míry. Průsečík křivek S a D značí rovnováhu a určuje i rovnovážnou úrokovou míru.
V dlouhém období je nabídka na trhu kapitálu rostoucí funkcí úrokové míry. Rovnováha viz graf v příloze. Rovnovážná úroková míra vyrovnává úspory a investice, to znamená, že podněcuje takovou poptávku po kapitál, která odpovídá zásobám kapitálu v ekonomice. Přebytek úspor vede k poklesu úrokové míry a naopak. Úroková míra plní funkci tržní ceny, která vyrovnává S a D.
Výnosy z kapitálu:
Míra výnosu z kapitálu udává čistý výnos v peněžních jednotkách za jeden rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopol platí, že se míra výnosu z kapitálu rovná tržní úrokové míře. Výnos může mít i podobu nájemného. Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk Míra čistého zisku ( poměr čistého zisku k zásobě kapitálu) může převyšovat úrokovou míru z řady příčin. Jednou z nich je existence monopolu, nebo zaváděni technických inovací a riziko.
Trhy kapitálových statků:
Jsou analogické s trhy statků a služeb, ale poptávka je zde určena na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou je firma ochotna zaplatit je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kapitálového statku.
Lidský kapitál:
Lidé získávají vzdělání, což jsou investice do sebe sama, tedy do lidí.
V dlouhém období je nabídka na trhu kapitálu rostoucí funkcí úrokové míry. Rovnováha viz graf v příloze. Rovnovážná úroková míra vyrovnává úspory a investice, to znamená, že podněcuje takovou poptávku po kapitál, která odpovídá zásobám kapitálu v ekonomice. Přebytek úspor vede k poklesu úrokové míry a naopak. Úroková míra plní funkci tržní ceny, která vyrovnává S a D.
Výnosy z kapitálu:
Míra výnosu z kapitálu udává čistý výnos v peněžních jednotkách za jeden rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopol platí, že se míra výnosu z kapitálu rovná tržní úrokové míře. Výnos může mít i podobu nájemného. Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk Míra čistého zisku ( poměr čistého zisku k zásobě kapitálu) může převyšovat úrokovou míru z řady příčin. Jednou z nich je existence monopolu, nebo zaváděni technických inovací a riziko.
Trhy kapitálových statků:
Jsou analogické s trhy statků a služeb, ale poptávka je zde určena na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou je firma ochotna zaplatit je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kapitálového statku.
Lidský kapitál:
Lidé získávají vzdělání, což jsou investice do sebe sama, tedy do lidí.
Změna cen ostatních statků
a) pokud se jedná o substitut a vzroste jeho cena, pak klesne jeho poptávané množství a vzroste poptávané množství našeho statku při každé úrovni ceny.
b) pokud se jedná o komplement a vzroste jeho cena, pak klesne jeho poptávané množství a klesne také poptávané množství našeho statku při každé úrovni ceny.
c) pokud se jedná o navzájem nezávislé statky, pak se navzájem vůbec neovlivňují.
Tržní poptávka:
Tržní poptávka je součtem poptávky jednotlivých spotřebitelů, je součtem individuálních poptávkových křivek. Faktory ovlivňující poptávku : množství spotřebitelů ( posun celé křivky ); změny ceny - posun po křivce tržní poptávky - změnou individuální poptávky jednotlivých spotřebitelů, změnou počtu spotřebitelů.
Agregátní poptávka:
Je dána součtem tržních poptávek na všech dílčích trzích. Jedná se o tržní poptávku po všech zbožích.
Elasticita poptávky:
Udává vztah mezi změnou ceny a změnou poptávaného množství daného statku.
Cenová elasticita poptávky - se vyjadřuje jako poměr procentních změn v objemu poptávaného zboží k procentním změnám cen EDP.
EDP je menší než 1 = neelastická poptávka. Změna ceny vyvolá menší procentní změnu ( popř. žádnou u dokonale neelastické popt. ) množství.
b) pokud se jedná o komplement a vzroste jeho cena, pak klesne jeho poptávané množství a klesne také poptávané množství našeho statku při každé úrovni ceny.
c) pokud se jedná o navzájem nezávislé statky, pak se navzájem vůbec neovlivňují.
Tržní poptávka:
Tržní poptávka je součtem poptávky jednotlivých spotřebitelů, je součtem individuálních poptávkových křivek. Faktory ovlivňující poptávku : množství spotřebitelů ( posun celé křivky ); změny ceny - posun po křivce tržní poptávky - změnou individuální poptávky jednotlivých spotřebitelů, změnou počtu spotřebitelů.
Agregátní poptávka:
Je dána součtem tržních poptávek na všech dílčích trzích. Jedná se o tržní poptávku po všech zbožích.
Elasticita poptávky:
Udává vztah mezi změnou ceny a změnou poptávaného množství daného statku.
Cenová elasticita poptávky - se vyjadřuje jako poměr procentních změn v objemu poptávaného zboží k procentním změnám cen EDP.
EDP je menší než 1 = neelastická poptávka. Změna ceny vyvolá menší procentní změnu ( popř. žádnou u dokonale neelastické popt. ) množství.
Statky a služby
Lidé uspokojují své potřeby určitými předměty nebo určitou činností. Užitečné předměty, které mají určité vlastnosti (upotřebitelnost), se nazývá statky. Užitečné činnosti, při jejichž průběhu lidé uspokojují své potřeby, se nazývají služby.
Podle dostupnosti dělíme statky na:
1) Volné statky - tj. statky, které jsou neomezeně k dispozici (voda, vzduch, světlo)
2) Ekonomické statky - které se vyskytují v omezené míře a musí se určitým způsobem rozdělovat.
Podle použití dělíme statky na:
1) Spotřební statky - které slouží besprostředně spotřebě, např. potraviny, uhlí, auta, oděvy
2) Kapitálové statky - které slouží další výrobě, např. látka na šaty, příze.
Zdroje prostředků pro uspokojení potřeb
K zabezpečení dostatečného množství ekonomických statků jsou nezbytné zdroje. Tyto zdroje se v průběhu činnosti, kterou zpravidla nazýváme výroba, přeměňují (transformují) do podoby statku nebo služby. Při tomto procesu transformace je důležité, aby došlo ke zhodnocení zdrojů, které do procesu vstupují.
Podle dostupnosti dělíme statky na:
1) Volné statky - tj. statky, které jsou neomezeně k dispozici (voda, vzduch, světlo)
2) Ekonomické statky - které se vyskytují v omezené míře a musí se určitým způsobem rozdělovat.
Podle použití dělíme statky na:
1) Spotřební statky - které slouží besprostředně spotřebě, např. potraviny, uhlí, auta, oděvy
2) Kapitálové statky - které slouží další výrobě, např. látka na šaty, příze.
Zdroje prostředků pro uspokojení potřeb
K zabezpečení dostatečného množství ekonomických statků jsou nezbytné zdroje. Tyto zdroje se v průběhu činnosti, kterou zpravidla nazýváme výroba, přeměňují (transformují) do podoby statku nebo služby. Při tomto procesu transformace je důležité, aby došlo ke zhodnocení zdrojů, které do procesu vstupují.
KOMPLEMENTY
= statky, u nichž celkový efekt křížové změny ceny je negativní; s růstem ceny statku Y množství statku X klesá
platí: d X / d PY < prefix =" o" ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office">
→ hodnota celkového křížového efektu závisí na tom, zda převládne křížový substituční nebo křížový důchodový efekt; znaménko závisí na charakteru statků z hlediska jejich nahraditelnosti – v případě substitutů převládá efekt substituční, v případě komplementů efekt důchodový
- kladné znaménko celkového efektu znamená pohyb poptávky ve stejném směru jako ceny; záporné znaménko pohyb poptávky opačně než ceny → růst ceny substitutu zvyšuje a růst ceny komplementu snižuje poptávku po sledovaném statku
- v případě substitutů je možno statky vzájemně nahrazovat → změna ceny dává výrazný impuls k nahrazení statku relativně dražšího statkem levnějším; lze říci, že pro statek, který má blízký substitut, bude výrazný substituční efekt (i křížový) → proto i malá cenová změna vyvolá výraznou změnu optimální kombinace ve smyslu množství statku X a Y, znamená tedy realokaci ve výdajích spotřebitele
→ pokud nejde o dokonalé substituty, je možno určit optimální kombinaci statků obvyklým způsobem
→ u dokonalých substitutů mohou být statky snadno navzájem nahrazeny, IK jsou přímky – použijeme rohové řešení a dospějeme k závěru, že spotřebitel nakupuje buď statek X nebo statek Y, podle poměru cen (v urč. bodě tedy změna ceny vyvolá úplné nahrazení spotřeby jednoho statku druhým – jaký bod tomuto odpovídá, závisí na preferencích spotřebitele)
platí: d X / d PY < prefix =" o" ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office">
→ hodnota celkového křížového efektu závisí na tom, zda převládne křížový substituční nebo křížový důchodový efekt; znaménko závisí na charakteru statků z hlediska jejich nahraditelnosti – v případě substitutů převládá efekt substituční, v případě komplementů efekt důchodový
- kladné znaménko celkového efektu znamená pohyb poptávky ve stejném směru jako ceny; záporné znaménko pohyb poptávky opačně než ceny → růst ceny substitutu zvyšuje a růst ceny komplementu snižuje poptávku po sledovaném statku
- v případě substitutů je možno statky vzájemně nahrazovat → změna ceny dává výrazný impuls k nahrazení statku relativně dražšího statkem levnějším; lze říci, že pro statek, který má blízký substitut, bude výrazný substituční efekt (i křížový) → proto i malá cenová změna vyvolá výraznou změnu optimální kombinace ve smyslu množství statku X a Y, znamená tedy realokaci ve výdajích spotřebitele
→ pokud nejde o dokonalé substituty, je možno určit optimální kombinaci statků obvyklým způsobem
→ u dokonalých substitutů mohou být statky snadno navzájem nahrazeny, IK jsou přímky – použijeme rohové řešení a dospějeme k závěru, že spotřebitel nakupuje buď statek X nebo statek Y, podle poměru cen (v urč. bodě tedy změna ceny vyvolá úplné nahrazení spotřeby jednoho statku druhým – jaký bod tomuto odpovídá, závisí na preferencích spotřebitele)
Pro méněcenné statky je důchodový efekt pozitivní
-pokles ceny vede k růstu reálného důchodu a ke snížení poptávaného množství; v důsledku substitučního efektu má tedy spotřebitel tendenci při poklesu ceny státu X své nakupované množství zvýšit, ale důchodový efekt pro méněcenné statky by sám o sobě vedl k poklesu poptávaného množství při poklesu ceny
- celkový efekt v případě méněcenných statků není možno jednoznačně určit (jde o součet kladného a záporného čísla) → záleží na tom, který efekt převládne; v převážné většině případů substituční efekt převáží nad efektem důchodovým a i pro méněcenné statky se poptávané množství zvyšuje s poklesem ceny a naopak s růstem ceny nakupované množství klesá
→ může však nastat i paradoxní situace, že s poklesem ceny poptávané množství klesá a s růstem ceny poptávané množství roste – pozitivní důchodový efekt převáží nad negativním substitučním efektem – jde o tzv. Giffenův paradox
- přichází v úvahu u statků, které tvoří značnou část výdajů spotřebitele, slouží k uspokojení základních potřeb a současně nejsou dostupné jejich substituty v odpovídajících cenových relacích; změny ceny těchto statků podstatně mění reálný důchod, proto může důchodový efekt převážit nad efektem substitučním
- křivka poptávky je pro Giffenův statek rostoucí
- v realitě je však možno předpokládat, že Giffenův paradox působí pouze pro určitý omezený cenový interval
- Giffenův statek musí být vždy statkem méněcenným, opačně to neplatí
- celkový efekt v případě méněcenných statků není možno jednoznačně určit (jde o součet kladného a záporného čísla) → záleží na tom, který efekt převládne; v převážné většině případů substituční efekt převáží nad efektem důchodovým a i pro méněcenné statky se poptávané množství zvyšuje s poklesem ceny a naopak s růstem ceny nakupované množství klesá
→ může však nastat i paradoxní situace, že s poklesem ceny poptávané množství klesá a s růstem ceny poptávané množství roste – pozitivní důchodový efekt převáží nad negativním substitučním efektem – jde o tzv. Giffenův paradox
- přichází v úvahu u statků, které tvoří značnou část výdajů spotřebitele, slouží k uspokojení základních potřeb a současně nejsou dostupné jejich substituty v odpovídajících cenových relacích; změny ceny těchto statků podstatně mění reálný důchod, proto může důchodový efekt převážit nad efektem substitučním
- křivka poptávky je pro Giffenův statek rostoucí
- v realitě je však možno předpokládat, že Giffenův paradox působí pouze pro určitý omezený cenový interval
- Giffenův statek musí být vždy statkem méněcenným, opačně to neplatí
Změna důchodu vede k posunu křivky poptávky
→ pro normální statky růst důchodu způsobí posun křivky poptávky doprava (růst poptávky), pokles důchodu vede k poklesu poptávky a posunu křivky poptávky doleva
→ pro méněcenné statky vede růst důchodu k poklesu poptávky – posunu křivky poptávky doleva. Efekt poklesu důchodu je samozřejmě opačný.
Vliv změn ceny statku na poptávané množství
→ při zkoumání vlivu změny ceny statku X předpokládáme, že cena statku Y a peněžní důchod jsou konstantní
→ změna ceny se projeví na linii rozpočtu – ta se posunuje, resp. „pootáčí“; v důsledku se mění optimální kombinace statků X a Y a současně se linie rozpočtu stává tečnou jiné IK, mění se úroveň užitku (na rozdíl od změny důchodu se mění nejen poloha, ale i směrnice linie rozpočtu, tj. MRSe, a to znamená, že se musí změnit i MRSc, tj. optimální kombinace statků
Cenová spotřební křivka
- spojíme-li body optima odpovídající jednotlivým úrovním ceny statku X, dostaneme cenovou spotřební křivku - PCC
= soubor kombinací statků X a Y maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách statku X a Y (obr. č. 3-7)
1. s poklesem ceny se PCC dostává do oblasti s vyšším užitkem
2. pokud je PCC klesající, potom s poklesem ceny statku X spotřebitel nakupuje více statku X a méně statku Y; je-li PCC rostoucí, s poklesem ceny statku X roste poptávané množství statků X i Y
3. pokud existuje pouze rohové řešení optima spotřebitele, kdy je optimální spotřební situace X = 0 a bod optima je na ose y, je tento bod počátkem PCC
- od PCC lze odvodit i křivku poptávky; změna ceny a tedy posun po PCC vede k posunu po křivce poptávky
→ pro méněcenné statky vede růst důchodu k poklesu poptávky – posunu křivky poptávky doleva. Efekt poklesu důchodu je samozřejmě opačný.
Vliv změn ceny statku na poptávané množství
→ při zkoumání vlivu změny ceny statku X předpokládáme, že cena statku Y a peněžní důchod jsou konstantní
→ změna ceny se projeví na linii rozpočtu – ta se posunuje, resp. „pootáčí“; v důsledku se mění optimální kombinace statků X a Y a současně se linie rozpočtu stává tečnou jiné IK, mění se úroveň užitku (na rozdíl od změny důchodu se mění nejen poloha, ale i směrnice linie rozpočtu, tj. MRSe, a to znamená, že se musí změnit i MRSc, tj. optimální kombinace statků
Cenová spotřební křivka
- spojíme-li body optima odpovídající jednotlivým úrovním ceny statku X, dostaneme cenovou spotřební křivku - PCC
= soubor kombinací statků X a Y maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách statku X a Y (obr. č. 3-7)
1. s poklesem ceny se PCC dostává do oblasti s vyšším užitkem
2. pokud je PCC klesající, potom s poklesem ceny statku X spotřebitel nakupuje více statku X a méně statku Y; je-li PCC rostoucí, s poklesem ceny statku X roste poptávané množství statků X i Y
3. pokud existuje pouze rohové řešení optima spotřebitele, kdy je optimální spotřební situace X = 0 a bod optima je na ose y, je tento bod počátkem PCC
- od PCC lze odvodit i křivku poptávky; změna ceny a tedy posun po PCC vede k posunu po křivce poptávky
Průměrný a mezní sklon ke spotřebě
→ podíl statku X na celkové spotřebě vyjadřuje: průměrný sklon ke spotřebě (APC) = udává, jakou část důchodu spotřebitel vynakládá na nákup daného statku
pro statek X platí: APCX = X / I
→ směrnici Engelovy křivky nazýváme mezní sklon ke spotřebě (MPC) = udává, oč se zvýší spotřeba daného statku, zvýší-li se důchod spotřebitele o jednotku
pro statek X platí: MPCX = ∆ X / ∆ I
Důchodová elasticita poptávky
→ citlivost reakce spotřebitele v nakupovaném množství statku na změnu důchodu můžeme měřit koeficientem důchodové elasticity poptávky
→ podíl procentních změn – tj.procentní změna poptávaného množství statku X dělenou procentní změnou důchodu spotřebitele
= udává, o kolik procent se změní poptávané množství statku X, když se změní důchod spotřebitele o jedno procento
- oblouková elasticita
eID = (X2 – X1) / (X2 + X1) : (I2 – I1) / (I2 + I1)
- elasticita v bodě
eID = (d X / X) : d I / I = (d X / d I) : X / I
pro statek X platí: APCX = X / I
→ směrnici Engelovy křivky nazýváme mezní sklon ke spotřebě (MPC) = udává, oč se zvýší spotřeba daného statku, zvýší-li se důchod spotřebitele o jednotku
pro statek X platí: MPCX = ∆ X / ∆ I
Důchodová elasticita poptávky
→ citlivost reakce spotřebitele v nakupovaném množství statku na změnu důchodu můžeme měřit koeficientem důchodové elasticity poptávky
→ podíl procentních změn – tj.procentní změna poptávaného množství statku X dělenou procentní změnou důchodu spotřebitele
= udává, o kolik procent se změní poptávané množství statku X, když se změní důchod spotřebitele o jedno procento
- oblouková elasticita
eID = (X2 – X1) / (X2 + X1) : (I2 – I1) / (I2 + I1)
- elasticita v bodě
eID = (d X / X) : d I / I = (d X / d I) : X / I
Pro normální statky
-je důchodová elasticita poptávky kladná (s růstem důchodu roste množství nakupovaných normálních statků, a tedy i odpovídající podíl procentních změn je kladný)
pro normální statky platí: eID > 0
- je však třeba odlišit:
a) luxusní statky – množství nakupovaných statků roste rychleji než důchod spotřebitele, tzn. že pokud se změní důchod o 1 %, změní se množství luxusních statků o více než 1 %
platí tedy: eID >1
b) nezbytné statky – procentní změna nakupovaného množství statku je nižší, než procentní změna důchodu; resp. změna důchodu spotřebitele o 1 % vyvolá změnu množství nezbytných statků nižší než 1 %
platí tedy: 0 <>
→ pro méněcenné statky je důchodová elasticita poptávky záporná; plyne z toho, že
: s růstem důchodů poptávky po méněcenných statcích klesá
: s poklesem důchodu poptávka po méněcenných statcích roste
platí tedy: eID < 0
- důchodovou elasticitu poptávky můžeme vypočítat i jako poměr mezi mezním a průměrným sklonem ke spotřebě
- závěr: součet důchodových elasticit všech spotřebovávaných statků vynásobený podílem těchto statků na důchodu spotřebitele je roven jedné
→ za daných předpokladů (neexistence úspor) zvýšení důchodu vede ke stejnému zvýšení celkové sumy výdajů na všechny spotřebovávané statky. Výdaje na nákup každého statku se rovnají součinu jeho ceny a množství
pro normální statky platí: eID > 0
- je však třeba odlišit:
a) luxusní statky – množství nakupovaných statků roste rychleji než důchod spotřebitele, tzn. že pokud se změní důchod o 1 %, změní se množství luxusních statků o více než 1 %
platí tedy: eID >1
b) nezbytné statky – procentní změna nakupovaného množství statku je nižší, než procentní změna důchodu; resp. změna důchodu spotřebitele o 1 % vyvolá změnu množství nezbytných statků nižší než 1 %
platí tedy: 0 <>
→ pro méněcenné statky je důchodová elasticita poptávky záporná; plyne z toho, že
: s růstem důchodů poptávky po méněcenných statcích klesá
: s poklesem důchodu poptávka po méněcenných statcích roste
platí tedy: eID < 0
- důchodovou elasticitu poptávky můžeme vypočítat i jako poměr mezi mezním a průměrným sklonem ke spotřebě
- závěr: součet důchodových elasticit všech spotřebovávaných statků vynásobený podílem těchto statků na důchodu spotřebitele je roven jedné
→ za daných předpokladů (neexistence úspor) zvýšení důchodu vede ke stejnému zvýšení celkové sumy výdajů na všechny spotřebovávané statky. Výdaje na nákup každého statku se rovnají součinu jeho ceny a množství
2. Ordinalistický přístup
→ předpokládá, že užitek není přímo měřitelný; proto se pro určení optimální kombinace používá poměr mezních užitků: mezní míra substituce (sice závisí na funkci užitku, ale k jejímu určení není nutné užitek přímo měřit)
- optimální bude taková kombinace statků, pro kterou je poměr, v němž je spotřebitel ochoten nahrazovat jeden statek druhým, stejný jako poměr, v němž je může směnit na trhu, neboli
MRSc = MRSe
MUx / MUy = Px / Py
→ grafickým vyjádřením optimální kombinace statků je bod dotyku IK a linie rozpočtu; v bodě dotyku jsou směrnice IK i linie rozpočtu stejné; můžeme tedy psát
MUx / Px = MUy / Py
Vnitřní a rohové řešení
→ pokud je linie rozpočtu tečnou nějaké IK a bod dotyku určuje optimální kombinaci statků X a Y, existuje tzv. vnitřní (tečnové) řešení
→ existuje však i situace, kdy linie rozpočtu není tečnou žádné IK a nelze tímto způsobem nalézt optimální kombinaci statků – obr.č 2-11
- použijeme tzv. rohové řešení; optimální spotřebitelská situace nastane, pokud je důchod vynaložen pouze na nákup statku Y
- jestliže neexistuje kombinace, pro kterou MRSc = MRSe, pak mohou nastat 2 situace: a) MRSc > MRSe , potom Y = 0 a je tedy spotřebováván pouze statek X
b) MRSc < MRSe , potom X = 0 a je tedy spotřebován pouze statek Y
- optimální bude taková kombinace statků, pro kterou je poměr, v němž je spotřebitel ochoten nahrazovat jeden statek druhým, stejný jako poměr, v němž je může směnit na trhu, neboli
MRSc = MRSe
MUx / MUy = Px / Py
→ grafickým vyjádřením optimální kombinace statků je bod dotyku IK a linie rozpočtu; v bodě dotyku jsou směrnice IK i linie rozpočtu stejné; můžeme tedy psát
MUx / Px = MUy / Py
Vnitřní a rohové řešení
→ pokud je linie rozpočtu tečnou nějaké IK a bod dotyku určuje optimální kombinaci statků X a Y, existuje tzv. vnitřní (tečnové) řešení
→ existuje však i situace, kdy linie rozpočtu není tečnou žádné IK a nelze tímto způsobem nalézt optimální kombinaci statků – obr.č 2-11
- použijeme tzv. rohové řešení; optimální spotřebitelská situace nastane, pokud je důchod vynaložen pouze na nákup statku Y
- jestliže neexistuje kombinace, pro kterou MRSc = MRSe, pak mohou nastat 2 situace: a) MRSc > MRSe , potom Y = 0 a je tedy spotřebováván pouze statek X
b) MRSc < MRSe , potom X = 0 a je tedy spotřebován pouze statek Y
Linie rozpočtu
- při rozhodování o nákupu statku je spotřebitel omezen výší svého důchodu a cenami statků; pokud spotřebitel vynaložení celý důchod na nákup statků X a Y, pak platí:
Px x X + Py x Y = I I ….důchod spotřebitele
Px …cena statku X
Py …cena statku Y
→ graficky je tato rovnice vyjádřena jako „linie rozpočtu“ (rozpočtové omezení) – obr.č 2-10; plocha pe přímkou znázorňuje všechny dostupné kombinace, pro které platí
Px x X + Py x Y =< I ; nebo-li soubor tržních příležitostí
→ směrnice linie rozpočtu = mezní míra substituce ve směně (MRSE)
- poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu
- můžeme dovodit z rovnice linie rozpočtu
MRSE = -dY /dX = PX / PY
Optimum spotřebitele
→ spotřebitel volí optimální kombinaci statků v závislosti na svých preferencích a v závislosti na svých tržních možnostech, které jsou ovlivněny jednak jeho důchodem a jednak tržními cenami statků; způsob určení optima závisí na možnosti měřit užitek
- 2 přístupy k určení optima
1) kardinalistický přístup
a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se MU rovná ceně
MUx = Px
b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí
MUx / Px = MUy / Py
Px x X + Py x Y = I I ….důchod spotřebitele
Px …cena statku X
Py …cena statku Y
→ graficky je tato rovnice vyjádřena jako „linie rozpočtu“ (rozpočtové omezení) – obr.č 2-10; plocha pe přímkou znázorňuje všechny dostupné kombinace, pro které platí
Px x X + Py x Y =< I ; nebo-li soubor tržních příležitostí
→ směrnice linie rozpočtu = mezní míra substituce ve směně (MRSE)
- poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu
- můžeme dovodit z rovnice linie rozpočtu
MRSE = -dY /dX = PX / PY
Optimum spotřebitele
→ spotřebitel volí optimální kombinaci statků v závislosti na svých preferencích a v závislosti na svých tržních možnostech, které jsou ovlivněny jednak jeho důchodem a jednak tržními cenami statků; způsob určení optima závisí na možnosti měřit užitek
- 2 přístupy k určení optima
1) kardinalistický přístup
a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se MU rovná ceně
MUx = Px
b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí
MUx / Px = MUy / Py
Zvláštní tvary IK
- klasický tvar IK (viz výše) platí v případě, že oba spotřebovávané statky jsou pro spotřebitele žádoucí = statky s pozitivní preferencí (Goods)
- může ale nastat situace, že nějaký žádoucí statek nutně přináší i záporný efekt (např. volba určité kombinace objemu průmyslové výroby a znečištění ŽP, příp. investice a riziko) → pak se jedná o statky nežádoucí = statky s negativní preferencí (Bad)
→ IK jsou rostoucí (směrnice je pozitivní) – obr.č.2-6
- existují ale i statky, které nemají vliv na užitek spotřebitele, jejich spotřebovávané množství je spotřebiteli lhostejné; jde o statky lhostejné = statky neutrální (Neutres)
→ IK mají potom tvar přímky – obr.č.2-7
- v realitě pak navíc může nastat situace, kdy se směr preferencí se změnou spotřebovávaného množství statku mění; předpokládejme statek, který je do určitého objemu žádoucí, ale od urč. množství se mění v nežádoucí → IK se pak v urč. bodě „lámou“ (indiferenční mapu potom můžeme rozdělit do dvou zón – s pozitivní a negativní preferencí) – obr.č.2-8
- pouze v případě, že statky X a Y jsou žádoucí, můžeme uvažovat o axiomu nenasycenosti
- tvar IK je ovlivněn i vztahem statků X a Y z hlediska preferencí:
: dokonalé substituty = statky jsou dokonale nahraditelné; poměr, v němž je spotřebitel ochoten takovéto statky nahrazovat, neboli MRSc je konstantní a IK jsou přímky – obr.č.2-9
: dokonalé komplementy = statky X a Y je možno spotřebovávat pouze v pevném poměru; IK mají tvar – obr.č.2-9
- může ale nastat situace, že nějaký žádoucí statek nutně přináší i záporný efekt (např. volba určité kombinace objemu průmyslové výroby a znečištění ŽP, příp. investice a riziko) → pak se jedná o statky nežádoucí = statky s negativní preferencí (Bad)
→ IK jsou rostoucí (směrnice je pozitivní) – obr.č.2-6
- existují ale i statky, které nemají vliv na užitek spotřebitele, jejich spotřebovávané množství je spotřebiteli lhostejné; jde o statky lhostejné = statky neutrální (Neutres)
→ IK mají potom tvar přímky – obr.č.2-7
- v realitě pak navíc může nastat situace, kdy se směr preferencí se změnou spotřebovávaného množství statku mění; předpokládejme statek, který je do určitého objemu žádoucí, ale od urč. množství se mění v nežádoucí → IK se pak v urč. bodě „lámou“ (indiferenční mapu potom můžeme rozdělit do dvou zón – s pozitivní a negativní preferencí) – obr.č.2-8
- pouze v případě, že statky X a Y jsou žádoucí, můžeme uvažovat o axiomu nenasycenosti
- tvar IK je ovlivněn i vztahem statků X a Y z hlediska preferencí:
: dokonalé substituty = statky jsou dokonale nahraditelné; poměr, v němž je spotřebitel ochoten takovéto statky nahrazovat, neboli MRSc je konstantní a IK jsou přímky – obr.č.2-9
: dokonalé komplementy = statky X a Y je možno spotřebovávat pouze v pevném poměru; IK mají tvar – obr.č.2-9
Optimální množství veřejného statku
I když MC na spotřebu každého dalšího uživatele jsou nulové, náklady na veřejné statky jistě nulovou hodnotu nemají.
1) u soukromých statků je MU měřen jako dodatečný užitek, který jedinec získává, u veřejných statků MU vyjadřuje, jak každý subjekt ohodnotí dodatečnou jednotku výstupu. Optimální množství veřejného statku určuje rovnost celkového mezního užitku s MC, celkový mezní užitek je dán součtem ohodnocení statku všemi subjekty, které jej užívají (MU jednotlivých subjektů se liší, pouze jejich součet by se měl rovnat MC)
2) každý může spotřebovávat stejné množství veřejného statku, ačkoli mu jednotlivci připisují rozdílné hodnoty.
Obr. 1, dva spotřebitelé veřejného statku, každý má rozdílné preference, křivky D1 a D2 vyjadřují MU, který získávají při spotřebě každé úrovně výstupu. Tržní křivku poptávky D (křivkou ochoty zaplatit za veřejný statek) po veřejném statku získáme vertikálním součtem individuálních křivek (na trhu soukromých statků získáváme tržní poptávkovou křivku horizontálním součtem!). křivka nabídky je stejná jako u soukromých statků, je dána MC výroby (je horizontálou, předpokládá se, že poskytnutí dodatečné jednotky nevyžaduje zvýšení dodatečný nákladů). Optimum (bod E) nasává, když částky, který by oba spotřebitelé byli ochotni dohromady zaplatit za dodatečnou jednotku statku, přesně pokrývají náklady na poskytnutí této dodatečné jednotky.
1) u soukromých statků je MU měřen jako dodatečný užitek, který jedinec získává, u veřejných statků MU vyjadřuje, jak každý subjekt ohodnotí dodatečnou jednotku výstupu. Optimální množství veřejného statku určuje rovnost celkového mezního užitku s MC, celkový mezní užitek je dán součtem ohodnocení statku všemi subjekty, které jej užívají (MU jednotlivých subjektů se liší, pouze jejich součet by se měl rovnat MC)
2) každý může spotřebovávat stejné množství veřejného statku, ačkoli mu jednotlivci připisují rozdílné hodnoty.
Obr. 1, dva spotřebitelé veřejného statku, každý má rozdílné preference, křivky D1 a D2 vyjadřují MU, který získávají při spotřebě každé úrovně výstupu. Tržní křivku poptávky D (křivkou ochoty zaplatit za veřejný statek) po veřejném statku získáme vertikálním součtem individuálních křivek (na trhu soukromých statků získáváme tržní poptávkovou křivku horizontálním součtem!). křivka nabídky je stejná jako u soukromých statků, je dána MC výroby (je horizontálou, předpokládá se, že poskytnutí dodatečné jednotky nevyžaduje zvýšení dodatečný nákladů). Optimum (bod E) nasává, když částky, který by oba spotřebitelé byli ochotni dohromady zaplatit za dodatečnou jednotku statku, přesně pokrývají náklady na poskytnutí této dodatečné jednotky.
Nerovnost mezní míry transformace produktu a mezní míry substituce je dána -
tím, že je mezní příjem ve výrobě zboží nižší než cena tohoto zboží. V důsledku toho se vyrábí méně výrobků než je optimální vzhledem k existujícím preferencím spotřebitelů a technologii výroby.
Monopolní síla likviduje jednotné kritérium rozhodování spotřebitelů a výrobců a následně mechanismus efektivního rozmisťování zdrojů. Zatímco se rozhodování firmy řídí výši mezního příjmu, rozhodování spotřebitelů určuje cena zboží a mezní příjem se s touto cenou neshoduje. Výrobci reagují na jiný soubor relativních cen než spotřebitele. Poptávku spotřebitelů s nabídkou firmy přímo slaďuje pouze rovnost ceny a mezních nákladů, není-li tato podmínka splněna, nejsou zdroje rozmísťovány efektivně.
Veřejné statky
Jsou statky nebo služby, které mají dvě typické vlastnosti:
1) Nedělitelnost – ať tento statek spotřebovává kdokoliv, nemá jeho spotřeba žádný vliv na to, jaké množství tohoto statku mohou spotřebovávat ostatní (silnice, policie). Důsledkem je, že MC při poskytnutí veřejného statku jsou nulové (u soukromého statku jsou rostoucí)
2) Nevylučitelnost – ze spotřeby veřejných statků nelze uživatele vyloučit buď z důvodů neproveditelnosti nebo nepřiměřeně vysokých nákladů na zabezpečení a kontrolu vylučitelnosti. Důsledkem je, že veřejné statky mohou být užívány, aniž by za ně bylo přímo placeno.
Þ vede k tendenci jednotlivců zaujmout pozici černého pasažéra, tedy vyhnout se placení za spotřebu takového statku v naději, že náklady s jeho poskytováním uhradí někdo jiný, a v jistotě, že není možné být ze spotřeby tohoto statku vyloučen.
Þ vede k poskytování zavádějící informace o žádanosti daného statku a následně k vynakládání nedostatečných zdrojů z hlediska reálné celkové potřeby. Proto zodpovědnost za produkci těchto statků přebírají vlády a financují je prostřednictvím povinných daní.
Monopolní síla likviduje jednotné kritérium rozhodování spotřebitelů a výrobců a následně mechanismus efektivního rozmisťování zdrojů. Zatímco se rozhodování firmy řídí výši mezního příjmu, rozhodování spotřebitelů určuje cena zboží a mezní příjem se s touto cenou neshoduje. Výrobci reagují na jiný soubor relativních cen než spotřebitele. Poptávku spotřebitelů s nabídkou firmy přímo slaďuje pouze rovnost ceny a mezních nákladů, není-li tato podmínka splněna, nejsou zdroje rozmísťovány efektivně.
Veřejné statky
Jsou statky nebo služby, které mají dvě typické vlastnosti:
1) Nedělitelnost – ať tento statek spotřebovává kdokoliv, nemá jeho spotřeba žádný vliv na to, jaké množství tohoto statku mohou spotřebovávat ostatní (silnice, policie). Důsledkem je, že MC při poskytnutí veřejného statku jsou nulové (u soukromého statku jsou rostoucí)
2) Nevylučitelnost – ze spotřeby veřejných statků nelze uživatele vyloučit buď z důvodů neproveditelnosti nebo nepřiměřeně vysokých nákladů na zabezpečení a kontrolu vylučitelnosti. Důsledkem je, že veřejné statky mohou být užívány, aniž by za ně bylo přímo placeno.
Þ vede k tendenci jednotlivců zaujmout pozici černého pasažéra, tedy vyhnout se placení za spotřebu takového statku v naději, že náklady s jeho poskytováním uhradí někdo jiný, a v jistotě, že není možné být ze spotřeby tohoto statku vyloučen.
Þ vede k poskytování zavádějící informace o žádanosti daného statku a následně k vynakládání nedostatečných zdrojů z hlediska reálné celkové potřeby. Proto zodpovědnost za produkci těchto statků přebírají vlády a financují je prostřednictvím povinných daní.
Statky soukromé
– dělitelné a vylučitelné
Statky smíšené – mají vlastnosti jak soukromých, tak veřejných statků, mohou být nezmenšitelné a vylučitelné (jízda po mostě je vylučitelná např. některým vozům) nebo mohou být nevylučitelné a zmenšitelné (vzduch může být zmenšitelný emisemi a tím snížen jeho přínos). Mezi hlavní příčiny vzniku smíšených statků patří : externality soukromých statků (očkování jedné osoby přinese kladnou externalitu pro další protože se možnost nákazy sníží), rozsah skupin obyvatel využívajících veřejný statek (přístupnost jen určité skupině lidí), přetíženost veřejného statku (neúměrný počet žáků ve třídě), kolektivní potřeby (zhlédnutí fotbalového zápasu).
Statky záslužné – zboží a služby, který vykazují všechny znaky statků soukromých, ale v případě ponechání jejich spotřeby pouze na tržním mechanismu, by byly spotřebovávány v menším množství, než je společensky žádoucí (podávání svačinek ve škole).
Efektivnost veřejných statků
2 spotřebitelé spotřebovávají jeden soukromý (S)a jeden veřejný statek (V).
Celkový mezní užitek ze spotřeby V je dán součtem MU všech jejich členů SMUV = MUV1 + MUV2
U S dopadne zvýšení výroby o jednotku pouze tomu spotřebiteli, který ji získá (i). Celkovou mezní míru substituce S za V : SMRS = SMUV / MUSi = MUV1/MUSi + MUV2/MUSi. Podmínkou pro efektivní alokaci je
MRPT (V za S) = SMRS (V za S), ale MUVi / MUSi < SMRS (V za S). veřejný statek přináší určitý prospěch nejen určitému spotřebiteli i , ale současně i jiným spotřebitelům. Z tohoto důvodu by měl volný trh tendenci alokovat do výroby veřejného statku nedostatečné množství zdrojů.
Statky smíšené – mají vlastnosti jak soukromých, tak veřejných statků, mohou být nezmenšitelné a vylučitelné (jízda po mostě je vylučitelná např. některým vozům) nebo mohou být nevylučitelné a zmenšitelné (vzduch může být zmenšitelný emisemi a tím snížen jeho přínos). Mezi hlavní příčiny vzniku smíšených statků patří : externality soukromých statků (očkování jedné osoby přinese kladnou externalitu pro další protože se možnost nákazy sníží), rozsah skupin obyvatel využívajících veřejný statek (přístupnost jen určité skupině lidí), přetíženost veřejného statku (neúměrný počet žáků ve třídě), kolektivní potřeby (zhlédnutí fotbalového zápasu).
Statky záslužné – zboží a služby, který vykazují všechny znaky statků soukromých, ale v případě ponechání jejich spotřeby pouze na tržním mechanismu, by byly spotřebovávány v menším množství, než je společensky žádoucí (podávání svačinek ve škole).
Efektivnost veřejných statků
2 spotřebitelé spotřebovávají jeden soukromý (S)a jeden veřejný statek (V).
Celkový mezní užitek ze spotřeby V je dán součtem MU všech jejich členů SMUV = MUV1 + MUV2
U S dopadne zvýšení výroby o jednotku pouze tomu spotřebiteli, který ji získá (i). Celkovou mezní míru substituce S za V : SMRS = SMUV / MUSi = MUV1/MUSi + MUV2/MUSi. Podmínkou pro efektivní alokaci je
MRPT (V za S) = SMRS (V za S), ale MUVi / MUSi < SMRS (V za S). veřejný statek přináší určitý prospěch nejen určitému spotřebiteli i , ale současně i jiným spotřebitelům. Z tohoto důvodu by měl volný trh tendenci alokovat do výroby veřejného statku nedostatečné množství zdrojů.
1) Ordinalistický přístup
Optimální kombinace statků X a Y bude ta, pro kterou je poměr, v němž je spotřebitel ochoten nahrazovat jeden statek druhým, stejný jako poměr, v němž je může směnit na trhu: MRSC = MRSE
MUX/MUY = PX/PY
Grafickým vyjádřením optimální kombinace statků X a Y je bod dotyku indiferenční křivky linie rozpočtu MUX/PX = MUY/PY (obr.8)
Může nastat situace, kdy linie rozpočtu není tečnou žádné IK. (obr.9) tj.. tzv. rohové řešení – pro spotřebitele je podstatně lákavější statek Y, optimální spotřebitelská situace nastane, pokud je důchod vynaložen pouze na nákup statku Y (bod H). MRSC < MRSE.
Přebytek spotřebitele
Je rozdíl mezi celkovým užitkem, který mu přinese spotřebovávané množství určitého statku, a výdaji na jeho získání, neboli jeho tržní hodnotou.
Obr 10. – celkový užitek je součtem mezních užitků, 0QAP – TU, 0QAB – výdaje, ABP – přebytek spotřebitele
Obr. 11 – bod M, spotřebitel statek X nenakupuje, max. částka, kterou je spotřebitel ochoten za X zaplatit aniž by se změnil jeho užitek –tj. vzdálenost ML (posun z bodu M do R), v bodě R ale nevyužívá celý svůj důchod, může zvýšit svůj užitek přesunem do bodu E, nemusí tedy za statek X obětovat celou vzdálenost ML, ale pouze MK. Rozdíl mezi těmito veličinami je přebytek spotřebitele, tj. úsek KL. Přebytek spotřebitele z x* jednotek statku X je potom možno chápat jako rozdíl mezi celkovým užitkem spotřebitele, pokud spotřebovává x* jednotek statku X a celkovým užitkem v případě, že X nespotřebovává.
MUX/MUY = PX/PY
Grafickým vyjádřením optimální kombinace statků X a Y je bod dotyku indiferenční křivky linie rozpočtu MUX/PX = MUY/PY (obr.8)
Může nastat situace, kdy linie rozpočtu není tečnou žádné IK. (obr.9) tj.. tzv. rohové řešení – pro spotřebitele je podstatně lákavější statek Y, optimální spotřebitelská situace nastane, pokud je důchod vynaložen pouze na nákup statku Y (bod H). MRSC < MRSE.
Přebytek spotřebitele
Je rozdíl mezi celkovým užitkem, který mu přinese spotřebovávané množství určitého statku, a výdaji na jeho získání, neboli jeho tržní hodnotou.
Obr 10. – celkový užitek je součtem mezních užitků, 0QAP – TU, 0QAB – výdaje, ABP – přebytek spotřebitele
Obr. 11 – bod M, spotřebitel statek X nenakupuje, max. částka, kterou je spotřebitel ochoten za X zaplatit aniž by se změnil jeho užitek –tj. vzdálenost ML (posun z bodu M do R), v bodě R ale nevyužívá celý svůj důchod, může zvýšit svůj užitek přesunem do bodu E, nemusí tedy za statek X obětovat celou vzdálenost ML, ale pouze MK. Rozdíl mezi těmito veličinami je přebytek spotřebitele, tj. úsek KL. Přebytek spotřebitele z x* jednotek statku X je potom možno chápat jako rozdíl mezi celkovým užitkem spotřebitele, pokud spotřebovává x* jednotek statku X a celkovým užitkem v případě, že X nespotřebovává.
Základní pojmy
Lidé mají velké množství potřeb, tyto potřeby se mění a vyvíjejí.
POTŘEBA je pocit nedostatku, který se snažíme odstranit.
Potřeby člověka jsou:
vrozené – jídlo, pití, spánek, odpočinek,…
získané (nejprve se na ně musí člověk připravit) – četba musí se naučit číst
Uspokojováním potřeb vzniká ve společnosti poptávka po urč. zboží.
Velikost poptávky závisí na velikosti příjmů lidí.
Příjmy lidí plynou z práce (mzda) nebo z majetku (úroky z vkladů u banky).
Druhy lidských potřeb
A/ naléhavost
základní
existenční – jídlo, spánek, bydlení, zdraví
kulturní – vzdělání, zábava, sport, styk s lidmi
luxusní (postradatelné) – vlastnit zlato, auto
B/ ten, koho se týkají
individuální – jídlo pro mne, rodinná studna
kolektivní – jídlo pro celou rodinu, veřejný vodovod
Lidské potřeby můžou uspokojovat statky a služby.
Statky a služby si lidé zprav. kupují.
Část statků a služeb "dostávají zadarmo", pak jsou to tzv. veřejné statky a služby (upravený park, osvětlená ulice, studium na státní škole). Tyto statky a služby platí daňoví poplatníci – odvádějí daně do SR.
POTŘEBA je pocit nedostatku, který se snažíme odstranit.
Potřeby člověka jsou:
vrozené – jídlo, pití, spánek, odpočinek,…
získané (nejprve se na ně musí člověk připravit) – četba musí se naučit číst
Uspokojováním potřeb vzniká ve společnosti poptávka po urč. zboží.
Velikost poptávky závisí na velikosti příjmů lidí.
Příjmy lidí plynou z práce (mzda) nebo z majetku (úroky z vkladů u banky).
Druhy lidských potřeb
A/ naléhavost
základní
existenční – jídlo, spánek, bydlení, zdraví
kulturní – vzdělání, zábava, sport, styk s lidmi
luxusní (postradatelné) – vlastnit zlato, auto
B/ ten, koho se týkají
individuální – jídlo pro mne, rodinná studna
kolektivní – jídlo pro celou rodinu, veřejný vodovod
Lidské potřeby můžou uspokojovat statky a služby.
Statky a služby si lidé zprav. kupují.
Část statků a služeb "dostávají zadarmo", pak jsou to tzv. veřejné statky a služby (upravený park, osvětlená ulice, studium na státní škole). Tyto statky a služby platí daňoví poplatníci – odvádějí daně do SR.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)