APLIKACE TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY

Vlády nejsou o nic dokonalejší než trh – nikdy nedosahují dokonalosti atomistických trhů. Vládní selhání vzniká, když akce vlády nedokáží zvýšit ek. efektivnost nebo když vláda přerozděluje důchody nesprávným lidem.

Vláda má tendenci k nadměrné rozpínavosti, protože nemá žádnou ziskovou kontrolu (“poslední řádek”). Volební tlaky mohou vést při pol. rozhodování ke krátkým rozhodovacím horizontům (např. boj o rozpočtový deficit).


C/ VEŘEJNÁ VOLBA A EXTERNALITY

Externalita (efekt přelévání) nastává, když výroba nebo spotřeba způsobuje nedobrov. náklady nebo přínosy jiným; tj. náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné, aniž ti, kdo náklady způsobují, nebo ti, kdo přínosy získávají, za to platí. Je to tedy dopad chování jednoho ekonomického subjektu na blahobyt jiného subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v dolarech nebo tržních transakcích.

Veřejné statky jsou statky, jejichž přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí tento veřejný statek koupit. Naproti tomu soukromé statky jsou statky, které lze dělit a poskytovat odděleně různým jednotlivcům, aniž vznikají vnější přínosy nebo nálady jiným jednotlivcům. Efektivní poskytování veřejných statků si často vynucuje aktivní přítomnost vlády, zatímco soukromé statky mohou být efektivně alokovány trhy.

Negativní externality vznikají jako nezamýšlený škodlivý vedlejší účinek výr. aktivit.

JAK SE VLÁDY ROZHODUJÍ

Politické rozhodování se odehrává v rámci souboru pravidel; těmi jsou zákl. zákony a volební systém. Rozhodnutí uskutečňují volení představitelé. Politikové jsou většinou motivováni směsí pragmatizmu a ideologie – spojují hledání cest k pol. přežití se svými názory, jak by se zemi mělo vládnout. O politicích se předpokládá, že se chovají tak, aby maximalizovali své volební šance.

Politiky volí spotřebitelé – ti očekávají, že demokracie slouží jejich potřebám.

Mezi voliči a politiky se nacházejí organizace známé jako zájmové skupiny. Tyto skupiny představují občany nebo firmy, jež se spojili dohromady do zájmového lobby v nějakém zájmu nebo záležitosti. Koalice se tvoří proto, aby zajišťovala ochranu důchodů a privilegií svých členů.


Mechanizmy veřejné volby

V každé zemi existuje pol. systém neboli mechanizmus tvorby kolektivních rozhodnutí čili mechanizmus veřejné volby. Při procesu veřejné volby se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí.


Kolektivní rozhodnutí mohou být rozdělena do tří obecných kategorií:

a) škodlivá - vláda podniká kroky, kt. každého poškozují (jaderná válka)

b) redistribuční – společnost může zdanit jednu skupinu a dotovat jinou, uvalit clo na určitou skupinu výrobků,…

c) efektivní à Paretova zlepšení – akce zlepšující uspokojení všech (každý je na tom lépe a nikdo hůře) – podpora vědy, veřejně prospěšná zdravotnická opatření

3) Ovlivňování alokace zdrojů (snaha o zvýšení efektivnosti)

- MIE aspekt vládní politiky (směřuje k otázkám CO a JAK)

- u TE se předpokládá, že každá MIE otázka bude řešena především trhem

- tržní selhání:

§ zhroucení dokonalé konk. à protimonopolní politika, regulace, rozdělení fm

§ existence významných externalit – vládní podpory

§ diskriminace na trzích práce

4) zavádění programů, kt. ovlivňují rozdělování důchodů

V nejchudších společnostech je málo přebytečného důchodu, který lze odejmout těm, kteří jsou na tom lépe, a poskytnout jej těm nejchudším. Jak však společnosti bohatnou, věnují více zdrojů na humanitární účely. Nejrozvinutější EKO dnes uznávají jako normu, že děti nesmí hladovět v důsledku ek. postavení svých rodičů, že chudí lidé nesmí umírat v mladém věku pro nedostatek peněz na potřebnou lázeňskou péči, že starým lidem musí být dopřáno prožít stáří s určitým důchodovým minimem.


B/ TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY

Teorie veřejné volby je vědní obor ekonomie, kt. studuje, jak vlády rozhodují (o úrovni daní a spol. spotřeby, o rozsahu TR; zkoumá nekonzistence v legisl. rozhodnutích). Teorie veřejné volby si klade otázky CO, JAK a PRO KOHO ve veřejném sektoru.