- MIE aspekt vládní politiky (směřuje k otázkám CO a JAK)
- u TE se předpokládá, že každá MIE otázka bude řešena především trhem
- tržní selhání:
§ zhroucení dokonalé konk. à protimonopolní politika, regulace, rozdělení fm
§ existence významných externalit – vládní podpory
§ diskriminace na trzích práce
4) zavádění programů, kt. ovlivňují rozdělování důchodů
V nejchudších společnostech je málo přebytečného důchodu, který lze odejmout těm, kteří jsou na tom lépe, a poskytnout jej těm nejchudším. Jak však společnosti bohatnou, věnují více zdrojů na humanitární účely. Nejrozvinutější EKO dnes uznávají jako normu, že děti nesmí hladovět v důsledku ek. postavení svých rodičů, že chudí lidé nesmí umírat v mladém věku pro nedostatek peněz na potřebnou lázeňskou péči, že starým lidem musí být dopřáno prožít stáří s určitým důchodovým minimem.
B/ TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY
Teorie veřejné volby je vědní obor ekonomie, kt. studuje, jak vlády rozhodují (o úrovni daní a spol. spotřeby, o rozsahu TR; zkoumá nekonzistence v legisl. rozhodnutích). Teorie veřejné volby si klade otázky CO, JAK a PRO KOHO ve veřejném sektoru.
Zobrazují se příspěvky se štítkemalokace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemalokace. Zobrazit všechny příspěvky
DOKONALÁ KONKURENCE A ALOKAČNÍ EFEKTIVNOST
à Alokační efektivnost
K alokační (Paretově) efektivnosti dochází, neexistuje-li žádné přeskupení výroby či spotřeby, které zvýší uspokojení jedné osoby bez snížení uspokojení jiné osoby.
EKO se v tom případě nachází na hranici užitkových možností (UPF). Tato křivka ukazuje vnější mez užitků/uspokojení, které ekonomika může dosáhnout. Zásadní rozdíl proti hranici prod. možností: UPF na obě osy nanáší užitek/hladiny uspokojení. (748)
Ekonomický výsledek vykazuje alokační efektivnost, když je na křivce hranice produkčních možností.
Efektivnost, konkurence a ekonomie blahobytu
Ekonomie blahobytu je obecný termín pro normativní analýzu ek. systémů; pro studium toho, co je na fungování EKO dobré a co je špatné, co je žádoucí a co nežádoucí. Jedno z ústředních témat ekonomie blahobytu se týká efektivnosti dokonale konkurenční EKO.
PRVNÍ VĚTA EKONOMIE BLAHOBYTU: Dokonale konkurenční tržní systém všeobecné rovnováhy bude alokačně efektivní. V tomto systému se všechny ceny statků rovnají MC, všechny ceny faktorů se rovnají hodnotám svých mez. produktů a neex. externality.
K alokační (Paretově) efektivnosti dochází, neexistuje-li žádné přeskupení výroby či spotřeby, které zvýší uspokojení jedné osoby bez snížení uspokojení jiné osoby.
EKO se v tom případě nachází na hranici užitkových možností (UPF). Tato křivka ukazuje vnější mez užitků/uspokojení, které ekonomika může dosáhnout. Zásadní rozdíl proti hranici prod. možností: UPF na obě osy nanáší užitek/hladiny uspokojení. (748)
Ekonomický výsledek vykazuje alokační efektivnost, když je na křivce hranice produkčních možností.
Efektivnost, konkurence a ekonomie blahobytu
Ekonomie blahobytu je obecný termín pro normativní analýzu ek. systémů; pro studium toho, co je na fungování EKO dobré a co je špatné, co je žádoucí a co nežádoucí. Jedno z ústředních témat ekonomie blahobytu se týká efektivnosti dokonale konkurenční EKO.
PRVNÍ VĚTA EKONOMIE BLAHOBYTU: Dokonale konkurenční tržní systém všeobecné rovnováhy bude alokačně efektivní. V tomto systému se všechny ceny statků rovnají MC, všechny ceny faktorů se rovnají hodnotám svých mez. produktů a neex. externality.
Efektivnost dokonalé konkurence:
Efektivnost - efektivní rozdělení výrobních faktorů je takové rozdělení, kdy není možno zvýšit výrobu jednoho statku, aniž se sníží výroba jiného. Současně nemůže žádný ekonomický subjekt zlepšit své postavení, aniž by se zhoršila situace jiného. Rovnováha na trhu je tedy v případě kdy MC = MU. Pokud je mezní užitek nějakého statku vyšší než mezní náklady, znamená to, že tohoto zboží je vyrobeno málo, efektivnost se zvýší přesunem části výr. faktorů do výroby tohoto statku:
- je-li MU = p a větší než MC, firmy nejsou v rovnováze. Zvýšení produkce zvýší zisky firem, aniž se to projeví na užitku spotřebitelů.
- pokud je MU větší než p = MC, nejsou v rovnováze spotřebitelé, protože mohou zvýšit svůj užitek zvýšením spotřeby. Vzroste tedy nabídka, a proto vzroste cena a nabízené množství, zvýší se užitek spotřebitelů, aniž se sníží zisk firem.
Pokud pro nějaké zboží platí, že MU je menší než MC je ho vyrobeno příliš. Efektivnost je možné zvýšit snížením výroby tohoto zboží a zvýšením výroby ostatních statků. Pouze v případě kdy MC = MU je vyrobené množství optimální a alokace výr. faktorů je efektivní.
Alokační efektivnost - paretovské optimum - nemůže dojít k výhodám na jedné straně, aniž by se to projevilo ztrátou u jiného statku. Můžeme také uvažovat technickou, výrobní, dynamickou ... efektivnost.
- je-li MU = p a větší než MC, firmy nejsou v rovnováze. Zvýšení produkce zvýší zisky firem, aniž se to projeví na užitku spotřebitelů.
- pokud je MU větší než p = MC, nejsou v rovnováze spotřebitelé, protože mohou zvýšit svůj užitek zvýšením spotřeby. Vzroste tedy nabídka, a proto vzroste cena a nabízené množství, zvýší se užitek spotřebitelů, aniž se sníží zisk firem.
Pokud pro nějaké zboží platí, že MU je menší než MC je ho vyrobeno příliš. Efektivnost je možné zvýšit snížením výroby tohoto zboží a zvýšením výroby ostatních statků. Pouze v případě kdy MC = MU je vyrobené množství optimální a alokace výr. faktorů je efektivní.
Alokační efektivnost - paretovské optimum - nemůže dojít k výhodám na jedné straně, aniž by se to projevilo ztrátou u jiného statku. Můžeme také uvažovat technickou, výrobní, dynamickou ... efektivnost.
Efektivnost monopolistické konkurence
Výrobní efektivnost – je nižší v porovnání s DK, důvodem je převis výrobní kapacity, protože LAC je v minimu při větším výstupu, než je z hlediska firmy optimální, firmy nevyrábějí s min. jednotkovými náklady. Daný výstup by mohl být vyroben menším počtem firem vyrábějících s nejnižšími výrobními náklady.
Alokační efektivnost – monopolistická firma disponuje monopolní silou, která jim umožňuje stanovit P nad úrovní MC, tzn. alokační neefektivnost v podobě ztráty mrtvé váhy.
Þ přesto je tento typ tržní struktury považován za žádoucí, žádná z konkurujících si firem nemá zpravidla podstatnou monopolní sílu, ztráta mrtvé váhy by měla být malá, vysoká elasticita D křivek bude působit ve směru zmenšení převisu výrobní kapacity.
Oligopol
Je tržní struktura charakterizovaná relativně malým počtem firem v odvětví a poměrně vysokým stupněm vzájemné závislosti jejich rozhodování. Rozhodování firem v oligopolu je proto rozhodováním strategickým – každá firma musí vzít v úvahu, jak budou na její volbu velikosti výstupu nebo výše ceny reagovat ostatní firmy v odvětví.
Předpoklady oligopolu:
- relativně malý počet výrobců v odvětví
- charakter vyráběného produktu může být jak homogenní (čistý oligopol), tak diferencovaný. Rozdíly mezi výrobky jednotlivých firem nejsou zpravidla podstatné, jde o blízké substituty.
- Mohou existovat bariéry vstupu do odvětví (úspory z rozsahu, právní restrikce), řada bariér je však překonatelných.
Alokační efektivnost – monopolistická firma disponuje monopolní silou, která jim umožňuje stanovit P nad úrovní MC, tzn. alokační neefektivnost v podobě ztráty mrtvé váhy.
Þ přesto je tento typ tržní struktury považován za žádoucí, žádná z konkurujících si firem nemá zpravidla podstatnou monopolní sílu, ztráta mrtvé váhy by měla být malá, vysoká elasticita D křivek bude působit ve směru zmenšení převisu výrobní kapacity.
Oligopol
Je tržní struktura charakterizovaná relativně malým počtem firem v odvětví a poměrně vysokým stupněm vzájemné závislosti jejich rozhodování. Rozhodování firem v oligopolu je proto rozhodováním strategickým – každá firma musí vzít v úvahu, jak budou na její volbu velikosti výstupu nebo výše ceny reagovat ostatní firmy v odvětví.
Předpoklady oligopolu:
- relativně malý počet výrobců v odvětví
- charakter vyráběného produktu může být jak homogenní (čistý oligopol), tak diferencovaný. Rozdíly mezi výrobky jednotlivých firem nejsou zpravidla podstatné, jde o blízké substituty.
- Mohou existovat bariéry vstupu do odvětví (úspory z rozsahu, právní restrikce), řada bariér je však překonatelných.
Náklady monopolu – obr. 7
Situace charakterizována křivkou AC1 – monopol dosahuje monopolního zisku dlouhodobě, protože neexistují překážky vstupu do odvětví.
Křivka AC2 – monopol max. zisk dosahuje pouze normální míry zisku,
Křivka AC3 – při žádném objemu D nemůže firma pokrýt své AC, proto nemá důvod u takové činnosti setrvávat.
Alternativní cíle monopolu Obr. 8
- monopol max. zisk bude nabízet Q1 za P1, rovnováha u něj nastává za podmínky, že MC = MR.
- Monopol max. celkové příjmy bude nabízet Q2 za P2, rovnováha u něj nastane jestliže MR = 0
- Monopol max. obrat nabízí Q3 za P3, rovnováha u něj nastává jestliže P = AC.
Alokační efektivnost monopolu obr. 9
Ve srovnání s DK je monopol alokačně neefektivní. Prodává menší Q za vyšší P než DK odvětví.
Obr.9a) DK, výstup by byl Q*, odvozen z MR = MC. Společenský přínos (rozdíl mezi celkovou užitečností –plocha ABQ*0 a celkovými náklady – plocha BQ*0C) je plocha ABC (plocha P*BC je přebytek výrobce, plocha ABP* je přebytek spotřebitele). Výstup DK trhu je odvozen z rovnosti P = MC, tzn. že pokračujícím obchodem nelze dosáhnout žádných zlepšení – existuje Paretovsky optimální alokace zdrojů.
Obr. 9b) Monopol, přebytek spotřebitele se zmenšil (AFP*), zvětšil se přebytek výrobce (P*FEC), část přebytku spotřebitele přeměnil monopol ve svůj zisk (P*FGH), celkový přínos pro společnost je AFEC, je menší než u DK. Tzn. že M je alokačně neefektivní – to vyplývá z poklesu přínosu pro společnost – plocha FBE – označována jako ztráta (náklady) mrtvé váhy. U monopolu je výstup odvozen z převisu P nad MC, M brání dalším směnám, které by vedly ke zlepšení Paretovsky chápané efektivnosti. Pokud by M uplatňoval některou z forem cenové diskriminace, může dojít ke zmenšení jeho alokační efektivnosti, ale na úkor spotřebitelů, protože část jejich přebytku přeměňuje ve svůj zisk.
Křivka AC2 – monopol max. zisk dosahuje pouze normální míry zisku,
Křivka AC3 – při žádném objemu D nemůže firma pokrýt své AC, proto nemá důvod u takové činnosti setrvávat.
Alternativní cíle monopolu Obr. 8
- monopol max. zisk bude nabízet Q1 za P1, rovnováha u něj nastává za podmínky, že MC = MR.
- Monopol max. celkové příjmy bude nabízet Q2 za P2, rovnováha u něj nastane jestliže MR = 0
- Monopol max. obrat nabízí Q3 za P3, rovnováha u něj nastává jestliže P = AC.
Alokační efektivnost monopolu obr. 9
Ve srovnání s DK je monopol alokačně neefektivní. Prodává menší Q za vyšší P než DK odvětví.
Obr.9a) DK, výstup by byl Q*, odvozen z MR = MC. Společenský přínos (rozdíl mezi celkovou užitečností –plocha ABQ*0 a celkovými náklady – plocha BQ*0C) je plocha ABC (plocha P*BC je přebytek výrobce, plocha ABP* je přebytek spotřebitele). Výstup DK trhu je odvozen z rovnosti P = MC, tzn. že pokračujícím obchodem nelze dosáhnout žádných zlepšení – existuje Paretovsky optimální alokace zdrojů.
Obr. 9b) Monopol, přebytek spotřebitele se zmenšil (AFP*), zvětšil se přebytek výrobce (P*FEC), část přebytku spotřebitele přeměnil monopol ve svůj zisk (P*FGH), celkový přínos pro společnost je AFEC, je menší než u DK. Tzn. že M je alokačně neefektivní – to vyplývá z poklesu přínosu pro společnost – plocha FBE – označována jako ztráta (náklady) mrtvé váhy. U monopolu je výstup odvozen z převisu P nad MC, M brání dalším směnám, které by vedly ke zlepšení Paretovsky chápané efektivnosti. Pokud by M uplatňoval některou z forem cenové diskriminace, může dojít ke zmenšení jeho alokační efektivnosti, ale na úkor spotřebitelů, protože část jejich přebytku přeměňuje ve svůj zisk.
1) Alokace vstupů mezi firmy
Má-li ekonomika fixní zásobu zdrojů, potom je další podmínkou celkové efektivnosti výroby efektivní rozmístění těchto zdrojů mezi jednotlivé firmy.
2. alokační pravidlo – druhou podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu mezi obě firmy, při níž je mezní produkt obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejný. Graficky : křivky MPL (nebo MPK) dvou firem vyrábějící stejný produkt – obr.3, výchozí stav L1 dělníků u 1.firmy, L2 u 2. firmy. MPL u 1.fy. je větší než u 2.fy. Alokační pravidlo navrhuje, aby byla práce přemístěna z 2. do 1. fy., je přemístěn 1 pracovník, šrafovaná plocha znázorňuje rozšíření výroby pomocí tohoto dodatečného pracovníka. Když je MPL při výrobě určitého statku u různých firem různý, může být celkový produkt zvýšen přemístěním zdrojů mezi firmami.
1) struktura výstupu firmy
firmy musí vyrábět efektivní kombinaci produktu.
3. alokační pravidlo – třetí podmínkou efektivnosti výroby je taková struktura výroby obou statků, při níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná. Obr.4. Hranice výrobních možností PPF představuje různé kombinace efektivně vyráběného produktu, ale pro určení efektivní struktury výroby a tedy odvození společensky efektivního bodu na křivce PPF musíme do analýzy zahrnout spotřebu (preference spotřebitelů)
2. alokační pravidlo – druhou podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu mezi obě firmy, při níž je mezní produkt obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejný. Graficky : křivky MPL (nebo MPK) dvou firem vyrábějící stejný produkt – obr.3, výchozí stav L1 dělníků u 1.firmy, L2 u 2. firmy. MPL u 1.fy. je větší než u 2.fy. Alokační pravidlo navrhuje, aby byla práce přemístěna z 2. do 1. fy., je přemístěn 1 pracovník, šrafovaná plocha znázorňuje rozšíření výroby pomocí tohoto dodatečného pracovníka. Když je MPL při výrobě určitého statku u různých firem různý, může být celkový produkt zvýšen přemístěním zdrojů mezi firmami.
1) struktura výstupu firmy
firmy musí vyrábět efektivní kombinaci produktu.
3. alokační pravidlo – třetí podmínkou efektivnosti výroby je taková struktura výroby obou statků, při níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná. Obr.4. Hranice výrobních možností PPF představuje různé kombinace efektivně vyráběného produktu, ale pro určení efektivní struktury výroby a tedy odvození společensky efektivního bodu na křivce PPF musíme do analýzy zahrnout spotřebu (preference spotřebitelů)
I) Efektivnost ve výrobě
– fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit jednoho statku více, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného statku.
Podmínky, které musí být dodrženy – tzv. alokační pravidla
1) alokace vstupů uvnitř firmy
1 firma, dva vstupy kapitál a práce, výroba dvou statků X a Y.
Mezní míra technické substituce – MRTS – míra v níž firma může nahrazovat jeden VF jiným při nezměněné výši produktu určitého statku, je vyjádřena směrnicí izokvant.
1.alokační pravidlo: první podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je MRTS obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
Graficky vyjádříme pomocí krabicového schématu a křivky hranice produkčních možností
a) krabicové schéma výroby – Edgeworthův box-diagram
produkční funkci každého statku je možné vyjádřit pomocí mapy izokvant, otočíme-li izokvantovou mapu jednoho statku o 180° - krabicové schéma – obr.1 - to ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů – každý bod představuje rozdělení celkové nabídky práce a kapitálu mezi dva statky a současně úroveň výstupu těchto statků, každý bod je možným výrobním bodem, nemusí být bodem efektivní výroby.
Podmínky, které musí být dodrženy – tzv. alokační pravidla
1) alokace vstupů uvnitř firmy
1 firma, dva vstupy kapitál a práce, výroba dvou statků X a Y.
Mezní míra technické substituce – MRTS – míra v níž firma může nahrazovat jeden VF jiným při nezměněné výši produktu určitého statku, je vyjádřena směrnicí izokvant.
1.alokační pravidlo: první podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je MRTS obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
Graficky vyjádříme pomocí krabicového schématu a křivky hranice produkčních možností
a) krabicové schéma výroby – Edgeworthův box-diagram
produkční funkci každého statku je možné vyjádřit pomocí mapy izokvant, otočíme-li izokvantovou mapu jednoho statku o 180° - krabicové schéma – obr.1 - to ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů – každý bod představuje rozdělení celkové nabídky práce a kapitálu mezi dva statky a současně úroveň výstupu těchto statků, každý bod je možným výrobním bodem, nemusí být bodem efektivní výroby.
Kladné externality a neefektivnost – obr. 3
Křivka poptávky D vyjadřuje soukromý mezní užitek pro původce činnosti, ten volí rozsah Y1 své činnosti odpovídající bodu F. uvažovaná činnost však produkuje externí užitek jiným – křivka EMU, celkový mezní užitek SMU = D + EMU.Celkově efektivní úroveň výstupu YE určuje bod E. neefektivnost vzniká proto, že provozovatel nezískává veškerý užitek, který plyne z jeho činnosti, cena P1 je příliš nízká na to, aby ho přiměla k výstupu na celkově žádoucí úroveň YE, celkové náklady neefektivnosti – šrafovaná část – rozdíl mezi SMU a SMC.
Možnosti dosažení efektivnější alokace zdrojů při existenci externalit
Snaha o začlenění – internalizaci negativních externalit do nákladů jejich původců. Internalizaci externalit by měla předcházet jejich identifikace, kvalifikace a ocenění. Existují tři možnosti internalizace:
1) stanovit jasná soukromá vlastnická práva (tj. právně stanovený nárok na vlastnictví určitého vzácného zdroje jednotlivcem a je vynutitelné u soudu) původce určité negativní externality je ze zákona odpovědný za škodu způsobenou jiným osobám.
2) Pomocí opravných daní a dotací – tj. zdaňovat ty aktivity, které vytvářejí externí náklady a dotovat aktivity, které přinášejí externí prospěch
Pigouova daň – je daň vybíraná z každé jednotky produkce znečišťovatele a představuje částku rovnající se mezní škodě způsobené společnosti při efektivní úrovni produkce. Snížení produkce znamená efektivnější využití zdrojů, neboť tím, že Pigouva daň přinutí výrobce brát v úvahu externí náklady vznikající jejich výrobou, přiměje je vyrábět efektivně.
Dotace – je platba, kterou vláda poskytuje výrobci v závislosti na rozsahu výroby a představuje částku rovnající se meznímu externímu prospěchu při efektivní úrovni produkce.
Možnosti dosažení efektivnější alokace zdrojů při existenci externalit
Snaha o začlenění – internalizaci negativních externalit do nákladů jejich původců. Internalizaci externalit by měla předcházet jejich identifikace, kvalifikace a ocenění. Existují tři možnosti internalizace:
1) stanovit jasná soukromá vlastnická práva (tj. právně stanovený nárok na vlastnictví určitého vzácného zdroje jednotlivcem a je vynutitelné u soudu) původce určité negativní externality je ze zákona odpovědný za škodu způsobenou jiným osobám.
2) Pomocí opravných daní a dotací – tj. zdaňovat ty aktivity, které vytvářejí externí náklady a dotovat aktivity, které přinášejí externí prospěch
Pigouova daň – je daň vybíraná z každé jednotky produkce znečišťovatele a představuje částku rovnající se mezní škodě způsobené společnosti při efektivní úrovni produkce. Snížení produkce znamená efektivnější využití zdrojů, neboť tím, že Pigouva daň přinutí výrobce brát v úvahu externí náklady vznikající jejich výrobou, přiměje je vyrábět efektivně.
Dotace – je platba, kterou vláda poskytuje výrobci v závislosti na rozsahu výroby a představuje částku rovnající se meznímu externímu prospěchu při efektivní úrovni produkce.
Vnější podmínky organizace
Vnější podmínky organizace (vnější okolí organizace)
= jsou přestavovány okolím, v němž organizace funguje, a které v různých směrech na organizaci působí
= uznávaná klasifikace vnějšího prostředí nese zkratku PEST a týká se vlivů:
Politických (snaha vlády zpozdit privatizaci Telecomu)
Ekonomických (cena surovin)
Sociálních (dotované ceny bydlení)
Technických (vyspělost)
Management a podnikání
Cíle organizace
podnikání musí mít vazbu na zákazníka
podnikatelské – hlavním smyslem je dosažení pozitivních ekonomických efektů hlavně zisku
neziskové – nesledují podnikatelské efekty, ale jiné záměry, např. sociální, kulturní, zdravotní
podnikání
- legální aktivity, které směřují k získání ekonomických efektů (zpravidla zisku)
- obchodní zákoník vymezuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku
- výsledkem podnikatelských aktivit je produkce, tj. účelová transformace statků a služeb v jiné statky a služby
- s podnikáním úzce souvisí pojem podnikavost, který spočívá v objevení a využití příležitosti v podnikání
úkoly managementu
- určit předmět podnikání (v čem podnikat)
- stanovit a získat zdroj k podnikání (s čím podnikat)
- vymezit postupy, pravidla, kritéria podnikání (jak podnikat)
Alokace disponibilních zdrojů
- do spotřeby
- do investování
= jsou přestavovány okolím, v němž organizace funguje, a které v různých směrech na organizaci působí
= uznávaná klasifikace vnějšího prostředí nese zkratku PEST a týká se vlivů:
Politických (snaha vlády zpozdit privatizaci Telecomu)
Ekonomických (cena surovin)
Sociálních (dotované ceny bydlení)
Technických (vyspělost)
Management a podnikání
Cíle organizace
podnikání musí mít vazbu na zákazníka
podnikatelské – hlavním smyslem je dosažení pozitivních ekonomických efektů hlavně zisku
neziskové – nesledují podnikatelské efekty, ale jiné záměry, např. sociální, kulturní, zdravotní
podnikání
- legální aktivity, které směřují k získání ekonomických efektů (zpravidla zisku)
- obchodní zákoník vymezuje podnikání jako soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku
- výsledkem podnikatelských aktivit je produkce, tj. účelová transformace statků a služeb v jiné statky a služby
- s podnikáním úzce souvisí pojem podnikavost, který spočívá v objevení a využití příležitosti v podnikání
úkoly managementu
- určit předmět podnikání (v čem podnikat)
- stanovit a získat zdroj k podnikání (s čím podnikat)
- vymezit postupy, pravidla, kritéria podnikání (jak podnikat)
Alokace disponibilních zdrojů
- do spotřeby
- do investování
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)