Základními výdaji jsou:

1) Dotace podnikům
2) Transfery domácnostem – důchodové a nemocenské zajištění, politika zaměstnanosti a rekvalifikace
3) Veřejná spotřeba obyvatelstva – školství, zdravotnictví, kultura
4) Transfery do zahraničí – závazky vůči mezinárodním organizacím
5) Bytová politika – příspěvky na stavební spoření
6) Kapitálové výdaje – investice do ekologie, školství, dravotnictví a dopravy
7) Vládní úvěry (české plynárenské)

Monetární politika – zahrnuje regulaci peněz, úvěru a bankovní soustavy centrální bankou (ČNB)
Nástroje monetární politiky: 1) Diskontrní politika – Centrální banka může poskytovat komerčním bankám úvěry, tyto poskytuje při tzv. diskontní úrokové sazbě.
2) Operace na volném trhu – centrální banka nakupuje nebo prodává státní cenné papíry.
3) Politika minimálních rezerv – stát může uložit komerčním bankám povinnost uložit část svých aktiv u centrální banky na bezúročný běžný účet.

Obchodní zahraniční politika – každá země může ovlivňovat svůj obchod prostřednictvím obchodní
politiky. Ta se skládá z cel, kvót dovozních depozit a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývoz a dovoz. Dalším nástrojem je regulace měnového trhu.
Nástroje: 1) Doložka nejvyšších výhod – rovnost v oblasti mezin. hospodářských vztahů.
2) Používání cel, subvencí jako nástrojů regulace volného obchodu
3) Zákaz dovozu nebo vývozu (embargo)
4) Změna kurzu měny

Důchodová politika – Přesněji je označována jako mzdová a cenová politika, projevující se v cenové a
mzdové regulaci.

Kladné externality a neefektivnost – obr. 3

Křivka poptávky D vyjadřuje soukromý mezní užitek pro původce činnosti, ten volí rozsah Y1 své činnosti odpovídající bodu F. uvažovaná činnost však produkuje externí užitek jiným – křivka EMU, celkový mezní užitek SMU = D + EMU.Celkově efektivní úroveň výstupu YE určuje bod E. neefektivnost vzniká proto, že provozovatel nezískává veškerý užitek, který plyne z jeho činnosti, cena P1 je příliš nízká na to, aby ho přiměla k výstupu na celkově žádoucí úroveň YE, celkové náklady neefektivnosti – šrafovaná část – rozdíl mezi SMU a SMC.

Možnosti dosažení efektivnější alokace zdrojů při existenci externalit

Snaha o začlenění – internalizaci negativních externalit do nákladů jejich původců. Internalizaci externalit by měla předcházet jejich identifikace, kvalifikace a ocenění. Existují tři možnosti internalizace:

1) stanovit jasná soukromá vlastnická práva (tj. právně stanovený nárok na vlastnictví určitého vzácného zdroje jednotlivcem a je vynutitelné u soudu) původce určité negativní externality je ze zákona odpovědný za škodu způsobenou jiným osobám.

2) Pomocí opravných daní a dotací – tj. zdaňovat ty aktivity, které vytvářejí externí náklady a dotovat aktivity, které přinášejí externí prospěch

Pigouova daň – je daň vybíraná z každé jednotky produkce znečišťovatele a představuje částku rovnající se mezní škodě způsobené společnosti při efektivní úrovni produkce. Snížení produkce znamená efektivnější využití zdrojů, neboť tím, že Pigouva daň přinutí výrobce brát v úvahu externí náklady vznikající jejich výrobou, přiměje je vyrábět efektivně.

Dotace – je platba, kterou vláda poskytuje výrobci v závislosti na rozsahu výroby a představuje částku rovnající se meznímu externímu prospěchu při efektivní úrovni produkce.