1) rovnováha spotřebitelů
Spotřebitelé maximalizují svůj užitek při volbě statků vyrovnáváním mez. užitku/$ výdajů. Poměr MU statků (mezní míra substituce) tedy musí splňovat podmínku
Tato podmínka platí pro jednotlivého spotřebitele, kt. příslušné statky kupuje; protože dále všichni spotřebitelé kupují za stejné dokonale konkurenční ceny, musí uvedená spotřebitelská podmínka platit přesně stejně pro všechny spotřebitele.
2) rovnováha výrobců
Úroveň výstupu je zvolena tak, že cena každého statku se rovná jeho MC. Z toho plyne
Jde v podstatě o míru, v jaké společnost může transformovat jeden statek na jiný (někdy se tento poměr nazývá “mezní míra transformace statků” - MRT).
Z této rovnice plyne, že za dokonalé konkurence relativní ceny odrážejí společenskou vzácnost statků. To prokazuje princip, že dokonale konkurenční trhy vedou k alokační efektivnosti.
Kromě toho platí také podmínka pro vstupy:
poměr mezních produktů = poměru cen jednotlivých vstupů
Zobrazují se příspěvky se štítkemspotřebitel. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemspotřebitel. Zobrazit všechny příspěvky
Výhody ze směny:
Trh přináší výhody ze směny v podobě přebytku výrobce a přebytku spotřebitele.
Přebytek spotřebitele - cena je pro spotřebitele informací, podle níž se rozhoduje, kolik zboží nakoupí. Cena se musí rovnat MU poslední spotřebovávané jednotky. To znamená, že MU dříve nakoupených jednotek je vyšší než cena, spotřebitel získá určitý užitek navíc. Tak vzniká rozdíl mezi celkovým užitkem a objemem výdajů na jeho nákup, který nazýváme přebytek spotřebitele ( viz graf).
Přebytek výrobce - každé úrovni ceny odpovídá rovnovážné množství, kdy cena se rovná MC. MC předcházejících jednotek vyrobené produkce jsou však nižší než cena, za kterou jsou prodány. Tak vzniká rozdíl mezi p a MC, který nazýváme přebytek výrobce ( viz graf).
Tržní rovnováha:
Situace na trhu je výsledkem jednání jednotlivých ekonomických subjektů - firem a spotřebitelů. Pokud je trh v rovnováze jsou v rovnováze všichni spotřebitelé a zároveň i firmy. Z podmínek pro rovnováhu spotřebitele a firmy vyplývá podmínka pro rovnováhu trhu MU = MC. Tržní rovnováha tedy nastává, když se mezní užitek rovná mezním nákladům na jeho výrobu ( viz graf).
Přebytek spotřebitele - cena je pro spotřebitele informací, podle níž se rozhoduje, kolik zboží nakoupí. Cena se musí rovnat MU poslední spotřebovávané jednotky. To znamená, že MU dříve nakoupených jednotek je vyšší než cena, spotřebitel získá určitý užitek navíc. Tak vzniká rozdíl mezi celkovým užitkem a objemem výdajů na jeho nákup, který nazýváme přebytek spotřebitele ( viz graf).
Přebytek výrobce - každé úrovni ceny odpovídá rovnovážné množství, kdy cena se rovná MC. MC předcházejících jednotek vyrobené produkce jsou však nižší než cena, za kterou jsou prodány. Tak vzniká rozdíl mezi p a MC, který nazýváme přebytek výrobce ( viz graf).
Tržní rovnováha:
Situace na trhu je výsledkem jednání jednotlivých ekonomických subjektů - firem a spotřebitelů. Pokud je trh v rovnováze jsou v rovnováze všichni spotřebitelé a zároveň i firmy. Z podmínek pro rovnováhu spotřebitele a firmy vyplývá podmínka pro rovnováhu trhu MU = MC. Tržní rovnováha tedy nastává, když se mezní užitek rovná mezním nákladům na jeho výrobu ( viz graf).
Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu neměřitelnosti užitku:
Vycházíme z toho, že spotřebitel je schopen vyjádřit své preference a sestavit tzv. preferenční stupnici.
Indiferenční analýza:
Východiskem této analýzy je indiferenční soubor. To jest soubor spotřebitelských kombinací, z nichž každá přináší stejný užitek, a žádný prvek souboru proto není preferován před ostatními. Indiferenční soubor můžeme znázornit pomocí indiferenční křivky ( viz příloha 4 ). Pro každou dvojici lze nakreslit celou řadu křivek. Jednotlivé křivky se od sebe liší užitkem kombinací. Soubor indiferenčních křivek dvou zboží nazýváme indiferenční mapou. Čím je křivka vzdálenější od počátku ( po linii 45° ) tím je MU kombinace větší.
Zákon substituce -Konvexní tvar I- křivky vyplývá ze zákona klesajícího mezního užitku. Pokud je statek X vzácný, potom je spotřebitel ochoten vzdát se více jednotek statku Y, aby získal jednu jednotku statku X. Zákon substituce říká, že vzácnější zboží má větší relativní hodnotu substituce. Jeho mezní užitek roste ve vztahu k meznímu užitku zboží, které se stává hojnějším. Poměr v němž jsou zboží nahrazována nazýváme mezní mírou substituce (MRS). Vzorec viz příloha.
Linie příjmu - zobrazuje maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou zboží. Rovnice viz příloha.
Rovnováha spotřebitele - se nachází v bodě, kde se linie příjmu dotýká indiferenční křivky. Platí vzorec viz příloha.
Indiferenční analýza:
Východiskem této analýzy je indiferenční soubor. To jest soubor spotřebitelských kombinací, z nichž každá přináší stejný užitek, a žádný prvek souboru proto není preferován před ostatními. Indiferenční soubor můžeme znázornit pomocí indiferenční křivky ( viz příloha 4 ). Pro každou dvojici lze nakreslit celou řadu křivek. Jednotlivé křivky se od sebe liší užitkem kombinací. Soubor indiferenčních křivek dvou zboží nazýváme indiferenční mapou. Čím je křivka vzdálenější od počátku ( po linii 45° ) tím je MU kombinace větší.
Zákon substituce -Konvexní tvar I- křivky vyplývá ze zákona klesajícího mezního užitku. Pokud je statek X vzácný, potom je spotřebitel ochoten vzdát se více jednotek statku Y, aby získal jednu jednotku statku X. Zákon substituce říká, že vzácnější zboží má větší relativní hodnotu substituce. Jeho mezní užitek roste ve vztahu k meznímu užitku zboží, které se stává hojnějším. Poměr v němž jsou zboží nahrazována nazýváme mezní mírou substituce (MRS). Vzorec viz příloha.
Linie příjmu - zobrazuje maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou zboží. Rovnice viz příloha.
Rovnováha spotřebitele - se nachází v bodě, kde se linie příjmu dotýká indiferenční křivky. Platí vzorec viz příloha.
Rovnováha spotřebitele
- zákon rovnosti mezních užitků tvrdí, že každý statek je poptáván až do té doby dokud je mezní užitek poslední koruny, která na něj byla vynaložena, přesně stejný jako mezní užitek poslední koruny vynaložené na jakékoli jiné zboží. Optimální množství při nákupu = MU=P. Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech spotřebovávaných zboží ve vztahu k jejich cenám. (MU1/p1=MU2/p2 = . . . = MUx/px ).
Spotřebitel se na trhu více statků dostane do optima tehdy, když v rámci svého důchodového omezení nemůže zvýšit celkovou užitečnost, tím, že by zvětšil spotřebu jednoho statku a omezil spotřebu statku jiného.
Odvození křivky poptávky - z výše uvedeného vyplývá, že změní-li se cena, změní se poptávané množství, protože dojde k výkyvu v rovnosti MU a p. Jestliže cena zboží vzroste, pak mezní užitek tohoto zboží ve vztahu k ceně bude menší než jiných zboží, spotřebitel není v rovnováze, a proto bude poptávat menší množství tohoto zboží. Takže z toho plyne, že při růstu ceny zboží klesá poptávané množství tohoto zboží a naopak. Pro každou úroveň ceny existuje poptávané množství, odpovídající rovnováze spotřebitele. Grafickým znázorněním této skutečnosti je " křivka poptávky ". Body na této křivce jsou body rovnováhy spotřebitele. Tato křivka je tedy totožná s křivkou mezního užitku ( měřeného v peněžních jednotkách ).
Spotřebitel se na trhu více statků dostane do optima tehdy, když v rámci svého důchodového omezení nemůže zvýšit celkovou užitečnost, tím, že by zvětšil spotřebu jednoho statku a omezil spotřebu statku jiného.
Odvození křivky poptávky - z výše uvedeného vyplývá, že změní-li se cena, změní se poptávané množství, protože dojde k výkyvu v rovnosti MU a p. Jestliže cena zboží vzroste, pak mezní užitek tohoto zboží ve vztahu k ceně bude menší než jiných zboží, spotřebitel není v rovnováze, a proto bude poptávat menší množství tohoto zboží. Takže z toho plyne, že při růstu ceny zboží klesá poptávané množství tohoto zboží a naopak. Pro každou úroveň ceny existuje poptávané množství, odpovídající rovnováze spotřebitele. Grafickým znázorněním této skutečnosti je " křivka poptávky ". Body na této křivce jsou body rovnováhy spotřebitele. Tato křivka je tedy totožná s křivkou mezního užitku ( měřeného v peněžních jednotkách ).
1. Chování spotřebitele a formování poptávky:
Užitečnost a její měření:
Užitek - subjektivní pocit uspokojení potřeb spotřebitele.
Celkový užitek - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý na objemu spotřebovávaného zboží a zvyšuje se s růstem jeho množství. Závisí též na kvalitě zboží . . ..
Vliv mají i preference spotřebitele.
Mezní užitek - udává o kolik se zvýší celková užitečnost, zvýší-li se spotřeba o jednu dodatečnou jednotku. Je závislý na - a) významu a intenzitě spotřeby ( naléhavá potřeba = velký mezní užitek)
b) disponibilním množství (čím vzácnější zboží, tím větší mezní užitek)
Zákon klesajícího mezního užitku -roste-li množství spotřebovávaného statku jeho mezní užitek obvykle klesá. Z toho vyplývá, že nejvyšší užitek přinese první spotřebovaná jednotka.
Vztah celkového a mezního užitku - celkový užitek určitého množství zboží je dán maximální peněžní částkou, kterou je za ně spotřebitel ochoten zaplatit mezní užitek je určen peněžní částkou, kterou je spotřebitel ochoten vynaložit na nákup další jednotky zboží.
Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti:
Spotřebitel či spotřebitelka se snaží maximalizovat svůj užitek. Spotřebitel srovnává mezní užitek z nákupu a spotřeby s cenou. MU je větší než cena = nakoupí apod..
Užitek - subjektivní pocit uspokojení potřeb spotřebitele.
Celkový užitek - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý na objemu spotřebovávaného zboží a zvyšuje se s růstem jeho množství. Závisí též na kvalitě zboží . . ..
Vliv mají i preference spotřebitele.
Mezní užitek - udává o kolik se zvýší celková užitečnost, zvýší-li se spotřeba o jednu dodatečnou jednotku. Je závislý na - a) významu a intenzitě spotřeby ( naléhavá potřeba = velký mezní užitek)
b) disponibilním množství (čím vzácnější zboží, tím větší mezní užitek)
Zákon klesajícího mezního užitku -roste-li množství spotřebovávaného statku jeho mezní užitek obvykle klesá. Z toho vyplývá, že nejvyšší užitek přinese první spotřebovaná jednotka.
Vztah celkového a mezního užitku - celkový užitek určitého množství zboží je dán maximální peněžní částkou, kterou je za ně spotřebitel ochoten zaplatit mezní užitek je určen peněžní částkou, kterou je spotřebitel ochoten vynaložit na nákup další jednotky zboží.
Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti:
Spotřebitel či spotřebitelka se snaží maximalizovat svůj užitek. Spotřebitel srovnává mezní užitek z nákupu a spotřeby s cenou. MU je větší než cena = nakoupí apod..
Reakce spotřebitele se však u různých statků liší:
→ pro normální statky se s růstem důchodu zvyšuje i nakupované množství
→ jde-li o méněcenné statky, s růstem důchodu nakupované množství klesá
- se změnou cen se ICC posouvá: jde-li o dva normální statky, posune se s poklesem ceny statku X doprava – obr.č.3-3
Engelova křivka
= vyjadřuje závislost mezi celkovým důchodem a nakupovaným množstvím určitého statku
→ na ose x je důchod spotřebitele a na ose y je množství statku; křivku lze odvodit pomocí indiferenční analýzy a ICC (obr.č.3-4); pro každou úroveň důchodu (I) existuje optimální bod (E) a každému bodu optima odpovídá urč. množství statku (X)
→ mění se pro různé typy statků:
: u normálních statků s růstem důchodu spotřebitele roste nakupované množství, Engelova křivka je rostoucí, má kladnou směrnici; rozlišujeme 2 případy
a) pro nezbytný statek roste nakupované množství statku pomaleji než důchod spotřebitele, křivka je konvexní
b) pro luxusní statek roste nakupované množství statku rychleji než důchod spotřebitele, křivka je konvexní
: jde-li o méněcenný statek, jehož spotřeba klesá s růstem důchodu, křivka je klesající, má zápornou směrnici
→ jde-li o méněcenné statky, s růstem důchodu nakupované množství klesá
- se změnou cen se ICC posouvá: jde-li o dva normální statky, posune se s poklesem ceny statku X doprava – obr.č.3-3
Engelova křivka
= vyjadřuje závislost mezi celkovým důchodem a nakupovaným množstvím určitého statku
→ na ose x je důchod spotřebitele a na ose y je množství statku; křivku lze odvodit pomocí indiferenční analýzy a ICC (obr.č.3-4); pro každou úroveň důchodu (I) existuje optimální bod (E) a každému bodu optima odpovídá urč. množství statku (X)
→ mění se pro různé typy statků:
: u normálních statků s růstem důchodu spotřebitele roste nakupované množství, Engelova křivka je rostoucí, má kladnou směrnici; rozlišujeme 2 případy
a) pro nezbytný statek roste nakupované množství statku pomaleji než důchod spotřebitele, křivka je konvexní
b) pro luxusní statek roste nakupované množství statku rychleji než důchod spotřebitele, křivka je konvexní
: jde-li o méněcenný statek, jehož spotřeba klesá s růstem důchodu, křivka je klesající, má zápornou směrnici
Přebytek spotřebitele
= rozdíl mezi TU, který mu přinese spotřebovávané množství určitého statku a výdaji na jeho získání, tj. jeho tržní hodnotou
Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku
→ předpokládejme, že individuální poptávka po určitém statku závisí na následujících faktorech: ceně tohoto statku
: cenách ostatních statků
: důchodu (příjmu) spotřebitele
(ostatní faktory jako preference spotřebitele a očekávání, považujeme za neměnné)
- je možno sestavit poptávkovou funkci, která tuto závislost vyjadřuje:
X1 = f1 (P1, P2, …..,Pn, I)
X2 = f2 (P1, P2, …..,Pn, I) X1 až Xn …. poptávané množství jednotl. statků
P1 až Pn ….ceny jednotlivých statků
Xn = fn (P1, P2, …..,Pn, I) I …důchod spotřebitele
→ předpokládáme, že se změní pouze důchod spotřebitele, ceny i ost. faktory jsou konstantní
- změny důchodu vede k posunu linie rozpočtu, mění se množství statku X a Y, které spotřebitel může nakoupit. Linie rozpočtu odpovídající různým úrovním důchodu jsou rovnoběžné, protože se nemění poměr cen (tj. MRSe je stejná); v bodě optima zůstává stejná i MRSc → změna důchodu však vede ke změně optimální kombinace statků X a Y, mění se i úroveň užitku
- pokud spojíme body optima odpovídající jednotlivým úrovním důchodu, získáme důchodovou spotřební křivku ICC – obr. č.3-1
= soubor kombinací dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje užitek při různých úrovních důchodu; jde o množinu bodů se stejnou MRS
Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku
→ předpokládejme, že individuální poptávka po určitém statku závisí na následujících faktorech: ceně tohoto statku
: cenách ostatních statků
: důchodu (příjmu) spotřebitele
(ostatní faktory jako preference spotřebitele a očekávání, považujeme za neměnné)
- je možno sestavit poptávkovou funkci, která tuto závislost vyjadřuje:
X1 = f1 (P1, P2, …..,Pn, I)
X2 = f2 (P1, P2, …..,Pn, I) X1 až Xn …. poptávané množství jednotl. statků
P1 až Pn ….ceny jednotlivých statků
Xn = fn (P1, P2, …..,Pn, I) I …důchod spotřebitele
→ předpokládáme, že se změní pouze důchod spotřebitele, ceny i ost. faktory jsou konstantní
- změny důchodu vede k posunu linie rozpočtu, mění se množství statku X a Y, které spotřebitel může nakoupit. Linie rozpočtu odpovídající různým úrovním důchodu jsou rovnoběžné, protože se nemění poměr cen (tj. MRSe je stejná); v bodě optima zůstává stejná i MRSc → změna důchodu však vede ke změně optimální kombinace statků X a Y, mění se i úroveň užitku
- pokud spojíme body optima odpovídající jednotlivým úrovním důchodu, získáme důchodovou spotřební křivku ICC – obr. č.3-1
= soubor kombinací dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje užitek při různých úrovních důchodu; jde o množinu bodů se stejnou MRS
Linie rozpočtu
- při rozhodování o nákupu statku je spotřebitel omezen výší svého důchodu a cenami statků; pokud spotřebitel vynaložení celý důchod na nákup statků X a Y, pak platí:
Px x X + Py x Y = I I ….důchod spotřebitele
Px …cena statku X
Py …cena statku Y
→ graficky je tato rovnice vyjádřena jako „linie rozpočtu“ (rozpočtové omezení) – obr.č 2-10; plocha pe přímkou znázorňuje všechny dostupné kombinace, pro které platí
Px x X + Py x Y =< I ; nebo-li soubor tržních příležitostí
→ směrnice linie rozpočtu = mezní míra substituce ve směně (MRSE)
- poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu
- můžeme dovodit z rovnice linie rozpočtu
MRSE = -dY /dX = PX / PY
Optimum spotřebitele
→ spotřebitel volí optimální kombinaci statků v závislosti na svých preferencích a v závislosti na svých tržních možnostech, které jsou ovlivněny jednak jeho důchodem a jednak tržními cenami statků; způsob určení optima závisí na možnosti měřit užitek
- 2 přístupy k určení optima
1) kardinalistický přístup
a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se MU rovná ceně
MUx = Px
b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí
MUx / Px = MUy / Py
Px x X + Py x Y = I I ….důchod spotřebitele
Px …cena statku X
Py …cena statku Y
→ graficky je tato rovnice vyjádřena jako „linie rozpočtu“ (rozpočtové omezení) – obr.č 2-10; plocha pe přímkou znázorňuje všechny dostupné kombinace, pro které platí
Px x X + Py x Y =< I ; nebo-li soubor tržních příležitostí
→ směrnice linie rozpočtu = mezní míra substituce ve směně (MRSE)
- poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu
- můžeme dovodit z rovnice linie rozpočtu
MRSE = -dY /dX = PX / PY
Optimum spotřebitele
→ spotřebitel volí optimální kombinaci statků v závislosti na svých preferencích a v závislosti na svých tržních možnostech, které jsou ovlivněny jednak jeho důchodem a jednak tržními cenami statků; způsob určení optima závisí na možnosti měřit užitek
- 2 přístupy k určení optima
1) kardinalistický přístup
a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se MU rovná ceně
MUx = Px
b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí
MUx / Px = MUy / Py
2. Na základě poznatků teorie spotřebitele vysvětlete typické rysy chování spotřebitele.
Analyzujte cenovou a důchodovou pružnost poptávky.
Předpoklady racionálního chování spotřebitele
→ chování jednotlivce je možno vysvětlit na základě porovnání efektů ekonomické aktivity a „újmy“ (výdajů, N) s touto aktivitou spojených
- efektem je užitek plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků
- „újmou“ je vynaložení důchodu (příjmu) na nákup těchto statků
→ jednotlivec řeší 2 problémy: jak důchod získat
: jak ho vynaložit (rozdělit na nákup statků)
- racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek; ve svém rozhodování je však omezen svým důchodem; užitek přitom plyne z preferencí spotřebitele
- východiskem teorie spotřebitele je úvaha, že jednotlivec vybírá z různých souborů statků neboli spotřebních košů → rozhodování spotřebitele je potom volba takového spotřebního koše, který přináší maximální užitek; jednotlivé spotřební situace porovnává spotřebitel z hlediska preferencí
→ existuje několik zjednodušujících předpokladů, které si při analýze preferencí používají, nazýváme je axiomy
1. axiom úplnosti srovnání = předpokládáme, že každé dva koše statků mohou být srovnávány z hlediska preference spotřebitele; pro každé dva koše A a B musí nastat jedna ze 3 situací: A je preferován před B, neboli A>B
: B je preferován před A, neboli A<>
: A i B jsou indiferentní, neboli A = B
Předpoklady racionálního chování spotřebitele
→ chování jednotlivce je možno vysvětlit na základě porovnání efektů ekonomické aktivity a „újmy“ (výdajů, N) s touto aktivitou spojených
- efektem je užitek plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků
- „újmou“ je vynaložení důchodu (příjmu) na nákup těchto statků
→ jednotlivec řeší 2 problémy: jak důchod získat
: jak ho vynaložit (rozdělit na nákup statků)
- racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek; ve svém rozhodování je však omezen svým důchodem; užitek přitom plyne z preferencí spotřebitele
- východiskem teorie spotřebitele je úvaha, že jednotlivec vybírá z různých souborů statků neboli spotřebních košů → rozhodování spotřebitele je potom volba takového spotřebního koše, který přináší maximální užitek; jednotlivé spotřební situace porovnává spotřebitel z hlediska preferencí
→ existuje několik zjednodušujících předpokladů, které si při analýze preferencí používají, nazýváme je axiomy
1. axiom úplnosti srovnání = předpokládáme, že každé dva koše statků mohou být srovnávány z hlediska preference spotřebitele; pro každé dva koše A a B musí nastat jedna ze 3 situací: A je preferován před B, neboli A>B
: B je preferován před A, neboli A<>
: A i B jsou indiferentní, neboli A = B
Směrnice
– mezní míra substituce mezi současnou a budoucí spotřebou – udívá o kolik jednotek může spotřebitel zvýšit svou budoucí spotřebu statku, jestliže sníží svou současnou spotřebu o jednu jednotku při konstantním příjmu a cenách.
Změna reálné úrokové sazby (přerušovaná čára na obr. 2), její zvýšení, sníží současnou hodnotu příjmu spotřebitele (bod J´ je blíže k počátku) a zvýší budoucí hodnotu (bod H´ je dále od počátku).
Optimum spotřebitele
Je místo dotyku indiferenční křivky a linie tržních příležitostí (omezení spotřebitele).obr.3. v bodě A současný příjem vynaloží na současnou spotřebu, očekávaný příjem na budoucí spotřebu, nepůjčuje si, ani nepůjčuje., dosahuje užitku na IK U0.pokud omezí svou současnou spotřebu a převede část svého příjmu do budoucnosti, dosáhne v bodě E vyššího užitku než v A. V bodě E je směrnice nejvyšší dosažitelné IK shodná se směrnicí linie tržních příležitostí. t = r. mezní míra časových preferencí se rovná reálné úrokové míře.
Rozhodnutí spotřebitele o výši současné a budoucí spotřeby závisí na:
- mezní míře jeho časových preferencí (určují tvar IK)
- velikosti reálné úrokové míry (určuje směrnici linie tržních příležitostí)
- velikosti současného a budoucího příjmu spotřebitele a výši cen statku C v obou obdobích (určuje polohu výchozího bodu A).
mezičasový výběr – Fischer – zohledňuje čas. Tvoří hranici mezi mikro a makro. Přijmeme-li předpoklad, že všichni spotřebitelé se v čase chovají stejně.
- když spotřebu odkládají a spoří – zkoumáme, jak to ovlivní kapitálový trh, investování, agregátní poptávku
- když spotřebovávají více – jak to ovlivní monetární politiku, agregátní poptávku
Změna reálné úrokové sazby (přerušovaná čára na obr. 2), její zvýšení, sníží současnou hodnotu příjmu spotřebitele (bod J´ je blíže k počátku) a zvýší budoucí hodnotu (bod H´ je dále od počátku).
Optimum spotřebitele
Je místo dotyku indiferenční křivky a linie tržních příležitostí (omezení spotřebitele).obr.3. v bodě A současný příjem vynaloží na současnou spotřebu, očekávaný příjem na budoucí spotřebu, nepůjčuje si, ani nepůjčuje., dosahuje užitku na IK U0.pokud omezí svou současnou spotřebu a převede část svého příjmu do budoucnosti, dosáhne v bodě E vyššího užitku než v A. V bodě E je směrnice nejvyšší dosažitelné IK shodná se směrnicí linie tržních příležitostí. t = r. mezní míra časových preferencí se rovná reálné úrokové míře.
Rozhodnutí spotřebitele o výši současné a budoucí spotřeby závisí na:
- mezní míře jeho časových preferencí (určují tvar IK)
- velikosti reálné úrokové míry (určuje směrnici linie tržních příležitostí)
- velikosti současného a budoucího příjmu spotřebitele a výši cen statku C v obou obdobích (určuje polohu výchozího bodu A).
mezičasový výběr – Fischer – zohledňuje čas. Tvoří hranici mezi mikro a makro. Přijmeme-li předpoklad, že všichni spotřebitelé se v čase chovají stejně.
- když spotřebu odkládají a spoří – zkoumáme, jak to ovlivní kapitálový trh, investování, agregátní poptávku
- když spotřebovávají více – jak to ovlivní monetární politiku, agregátní poptávku
2) DYNAMIZACE MODELŮ CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE.
VLIV ZMĚNY CENY STATKů A DůCHODU NA ROVNOVÁHU SPOTŘEBITELE. FAKTOR ČASU V TEORII CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE. MEZIČASOVÝ VÝBĚR, PREFERENCE A PRUŽNOSTI V ČASE. ÚSPORY. DůCHODOVÉ KONCEPCE
Mezičasový výběr – proces rozhodování ekonomických subjektů o výši jejich současné a budoucí spotřeby. Spotřebitel může příjem vynaložit okamžitě na nákup statků, tj. na součastnou spotřebu nebo může spořit, tj. tvořit úspory. Příjem ekonomických subjektů se tudíž rozkládá na dvě části: na spotřební výdaje a na úspory (I = C + S). Jeden z motivů vedoucí spotřebitele ke tvorbě úspor je snaha zvýšit svou budoucí spotřebu.
Rozhodování spotřebitele závisí na:
- jeho preferencích mezi současnou a budoucí spotřebou statku,
- velikosti jeho příjmu,
- výši statku v obou obdobích.
Indiferenční křivky
Celkový užitek spotřebitele je funkcí objemu současné (C0 ) a budoucí spotřeby (C1 ) statku C. U= f(C0,C1). Každá IK udává takovou kombinaci současné a budoucí spotřeby statku C, která přináší spotřebiteli stejnou výši celkového užitku (obr.1). Směrnice udává poměr, v němž je ochoten spotřebitel nahradit současnou spotřebu jedné jednotky statku C za (1+t) jednotek budoucí spotřeby při zachování konstantní úrovně svého celkového užitku. Veličina t (směrnice IK) – mezní míra časových preferencí.
Mezičasový výběr – proces rozhodování ekonomických subjektů o výši jejich současné a budoucí spotřeby. Spotřebitel může příjem vynaložit okamžitě na nákup statků, tj. na součastnou spotřebu nebo může spořit, tj. tvořit úspory. Příjem ekonomických subjektů se tudíž rozkládá na dvě části: na spotřební výdaje a na úspory (I = C + S). Jeden z motivů vedoucí spotřebitele ke tvorbě úspor je snaha zvýšit svou budoucí spotřebu.
Rozhodování spotřebitele závisí na:
- jeho preferencích mezi současnou a budoucí spotřebou statku,
- velikosti jeho příjmu,
- výši statku v obou obdobích.
Indiferenční křivky
Celkový užitek spotřebitele je funkcí objemu současné (C0 ) a budoucí spotřeby (C1 ) statku C. U= f(C0,C1). Každá IK udává takovou kombinaci současné a budoucí spotřeby statku C, která přináší spotřebiteli stejnou výši celkového užitku (obr.1). Směrnice udává poměr, v němž je ochoten spotřebitel nahradit současnou spotřebu jedné jednotky statku C za (1+t) jednotek budoucí spotřeby při zachování konstantní úrovně svého celkového užitku. Veličina t (směrnice IK) – mezní míra časových preferencí.
Časové preference spotřebitele
Spotřebitel obvykle požaduje více jednotek budoucí spotřeby statku C za to, že se vzdá jedné jednotky současné spotřeby. Aby byl typický spotřebitel ochoten se vzdát současné spotřeby, musí získat určitou výhodu – musí v budoucnu mít možnost dosáhnout vyšší spotřeby statku C (o t jednotek) – tj. tzv. netrpělivost spotřebitele (tendence dávat přednost současnosti před budoucností).
Linie tržních příležitostí
Spotřebitel zná výši svého současného příjmu a tak ví, že při určité ceně statku C si bude moci dnes koupit c0 jednotek výrobku C. protože neexistuje riziko, zná i výši svého budoucího příjmu a ví, že v budoucnu bude nakupovat c1 jednotek (pokud nebude využívat služeb kapitálového trhu, nebo si sám doma neuspoří) bod A na obr.2. přihlédneme-li k existenci kapitálového trhu, pak spotřebitel nevynaloží celý současný příjem okamžitě a nákup, ale část ho uspoří (a tím sníží svou dnešní spotřebu) a použije úspory společně se svým příjmem, který získá v budoucím období, ke zvýšení budoucí spotřeby (kombinace na úsečce HA. Půjčka mu umožní zvýšit jeho současnou spotřebu statku C, avšak ji bude muset splatit ze svého příjmu v budoucnu. Kromě splacení půjčky bude muset spotřebitel též zaplatit věřiteli úrok ve výši r jednotek, tím se sníží jeho budoucí spotřeba (kombinace na úsečce AJ). Celá přímka HJ představuje linii tržních příležitostí – udává kombinace současné a budoucí spotřeby zboží C dostupné spotřebiteli při určité současné a budoucí ceně statku C a při dané výši jeho celkového příjmu.
Úsek HA – vystupuje jako věřitel
Úsek AJ – pozice dlužníka
Bod H – spotřebitel se vzdal veškeré své současné spotřeby na úkor své budoucí spotřeby
Bod J – spotřebitel se vzdal budoucí spotřeby a příjem z obou období používá pro svou současnou spotřebu statku.
Linie tržních příležitostí
Spotřebitel zná výši svého současného příjmu a tak ví, že při určité ceně statku C si bude moci dnes koupit c0 jednotek výrobku C. protože neexistuje riziko, zná i výši svého budoucího příjmu a ví, že v budoucnu bude nakupovat c1 jednotek (pokud nebude využívat služeb kapitálového trhu, nebo si sám doma neuspoří) bod A na obr.2. přihlédneme-li k existenci kapitálového trhu, pak spotřebitel nevynaloží celý současný příjem okamžitě a nákup, ale část ho uspoří (a tím sníží svou dnešní spotřebu) a použije úspory společně se svým příjmem, který získá v budoucím období, ke zvýšení budoucí spotřeby (kombinace na úsečce HA. Půjčka mu umožní zvýšit jeho současnou spotřebu statku C, avšak ji bude muset splatit ze svého příjmu v budoucnu. Kromě splacení půjčky bude muset spotřebitel též zaplatit věřiteli úrok ve výši r jednotek, tím se sníží jeho budoucí spotřeba (kombinace na úsečce AJ). Celá přímka HJ představuje linii tržních příležitostí – udává kombinace současné a budoucí spotřeby zboží C dostupné spotřebiteli při určité současné a budoucí ceně statku C a při dané výši jeho celkového příjmu.
Úsek HA – vystupuje jako věřitel
Úsek AJ – pozice dlužníka
Bod H – spotřebitel se vzdal veškeré své současné spotřeby na úkor své budoucí spotřeby
Bod J – spotřebitel se vzdal budoucí spotřeby a příjem z obou období používá pro svou současnou spotřebu statku.
2. Teorie spotřebitele
Spotřebitel nakupuje statky, aby uspokojil své potřeby. V rozhodování je omezen svým příjmem. Klíčová otázka: Jak rozdělit svůj důchod mezi nákup jednotlivých statků, aby co nejlépe uspokojil své potřeby?
Racionálně jednající spotřebitel poměřuje dvě veličiny: uspokojení potřeb a náklady.
Jak měřit uspokojení potřeb? Ek. Teorie používá kategorii užitek = subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků.
Dva základní přístupy: užitek je/není měřitelný
1. Užitek je měřitelný
Celkový užitek = vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby, má subjektivní char.
Mezní užitek = vyjadřuje o kolik vzroste TU, jestliže množství spotřebovávaného zboží se zvýší o jednotku.
Zákon klesajícího mezního užitku.
Optimální množstí spitřebitel nakoupí pokud MU = P
Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech spotřebovávaných zboží ve vztahu k jejich cenám.
MU1/P1 = MU2/P2 = MUx/Px
Odvození křivky poptávky:
- při růstu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele pokles objemu kupovaného zboží
- při poklesu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele růst objemu kupovaného zboží
Pro každou úroveň ceny existuje poptávané množství, odpovídající rovnováze spotřebitele.
Křivka poptávky je totožná s křivkou mezního užitku.
Racionálně jednající spotřebitel poměřuje dvě veličiny: uspokojení potřeb a náklady.
Jak měřit uspokojení potřeb? Ek. Teorie používá kategorii užitek = subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků.
Dva základní přístupy: užitek je/není měřitelný
1. Užitek je měřitelný
Celkový užitek = vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby, má subjektivní char.
Mezní užitek = vyjadřuje o kolik vzroste TU, jestliže množství spotřebovávaného zboží se zvýší o jednotku.
Zákon klesajícího mezního užitku.
Optimální množstí spitřebitel nakoupí pokud MU = P
Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech spotřebovávaných zboží ve vztahu k jejich cenám.
MU1/P1 = MU2/P2 = MUx/Px
Odvození křivky poptávky:
- při růstu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele pokles objemu kupovaného zboží
- při poklesu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele růst objemu kupovaného zboží
Pro každou úroveň ceny existuje poptávané množství, odpovídající rovnováze spotřebitele.
Křivka poptávky je totožná s křivkou mezního užitku.
Individuální poptávka
Závisí na faktorech:
- ceně statku,
- cenách ostatních statků,
- důchodu spotřebitele
- preference a očekávaní považujeme za neměnné
Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku
Změna důchodu vede k posunu linie rozpočtu, nemění se poměr cen, MRSE je stejná. Změna důchodu však vede ke změně optimální kombinace statků X a Y, mění se i úroveň užitku (obr.12).
ICC – důchodová spotřební křivka – je souborem kombinací dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje užitek při různých úrovních důchodu (spojíme-li body optima pro jednotlivé úrovně důchodu). ICC je množina bodů se stejnou mezní mírou substituce. Pro normální statky (obr.13) se s růstem důchodu zvyšuje i nakupované množství. Jde-li o méněcenný statek (obr.14) s růstem důchodu nakupované množství klesá.
Engelova křivka – EC – vyjadřuje vztah mezi celkovým důchodem a nakupovaným množstvím určitého statku.(obr.15, na ose x je důchod spotřebitele a na ose y je množství statku). Normální statky: obr. 16 nezbytné statky (nakupované množství roste pomaleji než důchod), obr. 17 luxusní statky (nakupované množství roste rychleji než důchod), obr. 18 méněcenné statky (jejichž spotřeba s růstem důchodu klesá).
- ceně statku,
- cenách ostatních statků,
- důchodu spotřebitele
- preference a očekávaní považujeme za neměnné
Vliv změny důchodu spotřebitele na poptávku
Změna důchodu vede k posunu linie rozpočtu, nemění se poměr cen, MRSE je stejná. Změna důchodu však vede ke změně optimální kombinace statků X a Y, mění se i úroveň užitku (obr.12).
ICC – důchodová spotřební křivka – je souborem kombinací dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje užitek při různých úrovních důchodu (spojíme-li body optima pro jednotlivé úrovně důchodu). ICC je množina bodů se stejnou mezní mírou substituce. Pro normální statky (obr.13) se s růstem důchodu zvyšuje i nakupované množství. Jde-li o méněcenný statek (obr.14) s růstem důchodu nakupované množství klesá.
Engelova křivka – EC – vyjadřuje vztah mezi celkovým důchodem a nakupovaným množstvím určitého statku.(obr.15, na ose x je důchod spotřebitele a na ose y je množství statku). Normální statky: obr. 16 nezbytné statky (nakupované množství roste pomaleji než důchod), obr. 17 luxusní statky (nakupované množství roste rychleji než důchod), obr. 18 méněcenné statky (jejichž spotřeba s růstem důchodu klesá).
Linie rozpočtu
– graficky ukazuje všechny kombinace dvou zboží, které mohou být získány za částku rovnu důchodu spotřebitele při daných cenách.(obr.7). Kombinace ležící na rozpočtové linii a pod ní jsou při daných cenách a důchodu pro spotřebitele dostupné, kombinace vně této linie jsou nedostupné. Průsečík s osou x představuje situaci, kdy spotřebitel vynakládá celý důchod na nákup statku X. Změna důchodu posunuje rozpočtovou linii, ale nemění její sklon. S růstem důchodu se linie posouvá doprava. Změny ceny jednoho produktu mění sklon linie.
Mezní míra substituce ve směně (MRSE) – poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu.
MRSE = PX / PY
Rovnováha spotřebitele (optimum)
Spotřebitel chce maximalizovat svůj užitek při daném důchodu.
1) Kardinalistický přístup
a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se mezní užitek rovná ceně MUX = PX
b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí:
MUX/PX = MUY/PY
Mezní míra substituce ve směně (MRSE) – poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu.
MRSE = PX / PY
Rovnováha spotřebitele (optimum)
Spotřebitel chce maximalizovat svůj užitek při daném důchodu.
1) Kardinalistický přístup
a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se mezní užitek rovná ceně MUX = PX
b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí:
MUX/PX = MUY/PY
1) Ordinalistický přístup
Optimální kombinace statků X a Y bude ta, pro kterou je poměr, v němž je spotřebitel ochoten nahrazovat jeden statek druhým, stejný jako poměr, v němž je může směnit na trhu: MRSC = MRSE
MUX/MUY = PX/PY
Grafickým vyjádřením optimální kombinace statků X a Y je bod dotyku indiferenční křivky linie rozpočtu MUX/PX = MUY/PY (obr.8)
Může nastat situace, kdy linie rozpočtu není tečnou žádné IK. (obr.9) tj.. tzv. rohové řešení – pro spotřebitele je podstatně lákavější statek Y, optimální spotřebitelská situace nastane, pokud je důchod vynaložen pouze na nákup statku Y (bod H). MRSC < MRSE.
Přebytek spotřebitele
Je rozdíl mezi celkovým užitkem, který mu přinese spotřebovávané množství určitého statku, a výdaji na jeho získání, neboli jeho tržní hodnotou.
Obr 10. – celkový užitek je součtem mezních užitků, 0QAP – TU, 0QAB – výdaje, ABP – přebytek spotřebitele
Obr. 11 – bod M, spotřebitel statek X nenakupuje, max. částka, kterou je spotřebitel ochoten za X zaplatit aniž by se změnil jeho užitek –tj. vzdálenost ML (posun z bodu M do R), v bodě R ale nevyužívá celý svůj důchod, může zvýšit svůj užitek přesunem do bodu E, nemusí tedy za statek X obětovat celou vzdálenost ML, ale pouze MK. Rozdíl mezi těmito veličinami je přebytek spotřebitele, tj. úsek KL. Přebytek spotřebitele z x* jednotek statku X je potom možno chápat jako rozdíl mezi celkovým užitkem spotřebitele, pokud spotřebovává x* jednotek statku X a celkovým užitkem v případě, že X nespotřebovává.
MUX/MUY = PX/PY
Grafickým vyjádřením optimální kombinace statků X a Y je bod dotyku indiferenční křivky linie rozpočtu MUX/PX = MUY/PY (obr.8)
Může nastat situace, kdy linie rozpočtu není tečnou žádné IK. (obr.9) tj.. tzv. rohové řešení – pro spotřebitele je podstatně lákavější statek Y, optimální spotřebitelská situace nastane, pokud je důchod vynaložen pouze na nákup statku Y (bod H). MRSC < MRSE.
Přebytek spotřebitele
Je rozdíl mezi celkovým užitkem, který mu přinese spotřebovávané množství určitého statku, a výdaji na jeho získání, neboli jeho tržní hodnotou.
Obr 10. – celkový užitek je součtem mezních užitků, 0QAP – TU, 0QAB – výdaje, ABP – přebytek spotřebitele
Obr. 11 – bod M, spotřebitel statek X nenakupuje, max. částka, kterou je spotřebitel ochoten za X zaplatit aniž by se změnil jeho užitek –tj. vzdálenost ML (posun z bodu M do R), v bodě R ale nevyužívá celý svůj důchod, může zvýšit svůj užitek přesunem do bodu E, nemusí tedy za statek X obětovat celou vzdálenost ML, ale pouze MK. Rozdíl mezi těmito veličinami je přebytek spotřebitele, tj. úsek KL. Přebytek spotřebitele z x* jednotek statku X je potom možno chápat jako rozdíl mezi celkovým užitkem spotřebitele, pokud spotřebovává x* jednotek statku X a celkovým užitkem v případě, že X nespotřebovává.
1) TEORIE CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE.
VOLBA SPOTŘEBITELE A TEORIE INDIVIDUÁLNÍ POPTÁVKY. KARDINALISTICKÁ A ORDINALISTICKÁ VERZE MEZNÍ UŽITEČNOSTI, TEORIE MEZNÍ UŽITEČNOSTI A ROVNOVÁHA SPOŘEBITELE. DETERMINANTY POPTÁVKY, PRAKTICKÝ VÝZNAM CENOVÉ, DůCHODOVÉ A KŘÍŽOVÉ PRUŽNOSTI POPTÁVKY
Teorie chování spotřebitele řeší dva základní problémy: jak důchod získat a jak ho vynaložit – rozdělit na nákup různých statků. Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Racionalita znamená, že neuskutečním činnost, jejíž náklady by pro mne byly vyšší než prospěch z této činnosti.Ve svém rozhodování je však spotřebitel omezen důchodem. Užitek přitom plyne z preference spotřebitele.
Teorie mezní užitečnosti
Preference – reprezentují individuální oblíbenosti a neoblíbenosti
Užitečnost – je uspokojení nebo prospěch, jehož spotřebitel dosáhne ze spotřeby statků. Užitek je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek
Teorie chování spotřebitele řeší dva základní problémy: jak důchod získat a jak ho vynaložit – rozdělit na nákup různých statků. Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Racionalita znamená, že neuskutečním činnost, jejíž náklady by pro mne byly vyšší než prospěch z této činnosti.Ve svém rozhodování je však spotřebitel omezen důchodem. Užitek přitom plyne z preference spotřebitele.
Teorie mezní užitečnosti
Preference – reprezentují individuální oblíbenosti a neoblíbenosti
Užitečnost – je uspokojení nebo prospěch, jehož spotřebitel dosáhne ze spotřeby statků. Užitek je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek
ZÁKLADY OBCHODU PŘEDNÁŠKA 13.
OCHRANA SPOTŘEBITELE
1. ÚVOD
- tržní prostředí si zatím hledá samoregulační mechanismy a spotřebiteli chybí čas i kupní síla, aby se vyhnul rizikům vlivu reklamy, nové obchody
- užitečné jsou dobré vztahy mezi výrobce, prodávajícími dodavateli služeb a spotřebiteli
- spotřebitel má být vzdělaný, informovaný, rovnoprávný subjekt
- mohou mu pomoci občanské spotřebitelské organizace
Práva spotřebitele:
- na uspokojení potřeb
- na bezpečnost výrobků
- na informace
- na výběr
- být vyslyšen
- na náhradu
- na spotřeb. východu
- na zdravé životní prostředí
Spotřebitelská práva vyhlásil J.F.Kennedy (1962) - chránit svá práva mají spotřebitelé sami
1. ÚVOD
- tržní prostředí si zatím hledá samoregulační mechanismy a spotřebiteli chybí čas i kupní síla, aby se vyhnul rizikům vlivu reklamy, nové obchody
- užitečné jsou dobré vztahy mezi výrobce, prodávajícími dodavateli služeb a spotřebiteli
- spotřebitel má být vzdělaný, informovaný, rovnoprávný subjekt
- mohou mu pomoci občanské spotřebitelské organizace
Práva spotřebitele:
- na uspokojení potřeb
- na bezpečnost výrobků
- na informace
- na výběr
- být vyslyšen
- na náhradu
- na spotřeb. východu
- na zdravé životní prostředí
Spotřebitelská práva vyhlásil J.F.Kennedy (1962) - chránit svá práva mají spotřebitelé sami
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)