Užitečnost a její měření:
Užitek - subjektivní pocit uspokojení potřeb spotřebitele.
Celkový užitek - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý na objemu spotřebovávaného zboží a zvyšuje se s růstem jeho množství. Závisí též na kvalitě zboží . . ..
Vliv mají i preference spotřebitele.
Mezní užitek - udává o kolik se zvýší celková užitečnost, zvýší-li se spotřeba o jednu dodatečnou jednotku. Je závislý na - a) významu a intenzitě spotřeby ( naléhavá potřeba = velký mezní užitek)
b) disponibilním množství (čím vzácnější zboží, tím větší mezní užitek)
Zákon klesajícího mezního užitku -roste-li množství spotřebovávaného statku jeho mezní užitek obvykle klesá. Z toho vyplývá, že nejvyšší užitek přinese první spotřebovaná jednotka.
Vztah celkového a mezního užitku - celkový užitek určitého množství zboží je dán maximální peněžní částkou, kterou je za ně spotřebitel ochoten zaplatit mezní užitek je určen peněžní částkou, kterou je spotřebitel ochoten vynaložit na nákup další jednotky zboží.
Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti:
Spotřebitel či spotřebitelka se snaží maximalizovat svůj užitek. Spotřebitel srovnává mezní užitek z nákupu a spotřeby s cenou. MU je větší než cena = nakoupí apod..
Zobrazují se příspěvky se štítkemužitek. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemužitek. Zobrazit všechny příspěvky
2. Ordinalistická verze teorie užitku
- od určitého množství spotřebovávaného statku může být TU a MU záporný = bod nasycení (při jakém množství statku dosáhne spotřebitel nasycení a zda vůbec tento bod existuje, závisí na charakteru statku a na preferencích spotřebitele)
→ užitek je za jinak nezměněných podmínek funkcí množství spotřebovávaných statků
U = f (X1, X2, …Xn) X1, X2, …Xn jsou množství jednotl. statků
(užitek není prostou funkcí množství spotřebovávaných statků, ale závisí také na psychologických faktorech, zkušenostech spotřebitele, tradicích apod; tyto ale považujeme za dané)
- bereme-li v úvahu pouze dva spotřebovávané statky, je užitek obou závislý nejen na množství tohoto statku ale i statku druhého
2. ordinalistická verze teorie užitku
→ k této se většinou přiklání současná ekonomická teorie
= užitek není přímo měřitelný; spotřebitel je schopen říci, kterou spotřební situaci preferuje, ale ne, jak velký je její užitek; je možno též určit, zda TU s růstem množství spotřebovávaného statku roste a mezní užitek je tedy kladný, či naopak
→ spotřebitel je schopen seřadit kombinace statků podle jejich užitku, avšak není schopen určit velikost užitku těchto kombinací – v tomto případě není možné zakreslit přímo křivku TU, avšak je možno spojit body znázorňující kombinace se stejným užitkem = indiferenční křivky (obr.č.2-4)
indiferenční křivka (IK) = množina kombinací statku X a Y se stejným celkovým užitkem
→ k těmto křivkám je možno přistoupit dvojím způsobem:
: na základě užitku (každá křivka představuje určitou úroveň užtku)
: na základě preferencí (křivky zobrazují preference)
→ užitek je za jinak nezměněných podmínek funkcí množství spotřebovávaných statků
U = f (X1, X2, …Xn) X1, X2, …Xn jsou množství jednotl. statků
(užitek není prostou funkcí množství spotřebovávaných statků, ale závisí také na psychologických faktorech, zkušenostech spotřebitele, tradicích apod; tyto ale považujeme za dané)
- bereme-li v úvahu pouze dva spotřebovávané statky, je užitek obou závislý nejen na množství tohoto statku ale i statku druhého
2. ordinalistická verze teorie užitku
→ k této se většinou přiklání současná ekonomická teorie
= užitek není přímo měřitelný; spotřebitel je schopen říci, kterou spotřební situaci preferuje, ale ne, jak velký je její užitek; je možno též určit, zda TU s růstem množství spotřebovávaného statku roste a mezní užitek je tedy kladný, či naopak
→ spotřebitel je schopen seřadit kombinace statků podle jejich užitku, avšak není schopen určit velikost užitku těchto kombinací – v tomto případě není možné zakreslit přímo křivku TU, avšak je možno spojit body znázorňující kombinace se stejným užitkem = indiferenční křivky (obr.č.2-4)
indiferenční křivka (IK) = množina kombinací statku X a Y se stejným celkovým užitkem
→ k těmto křivkám je možno přistoupit dvojím způsobem:
: na základě užitku (každá křivka představuje určitou úroveň užtku)
: na základě preferencí (křivky zobrazují preference)
2. Axiom tranzitivity
= předpokládáme, že pro každé tři koše statků A,B,C platí, že je-li A preferován před B a B je preferován před C, potom je i A preferován před C, neboli: když A > B a současně B > C, potom je i A > C
3. někdy je zahrnut i axiom nenasycenosti = podle něj je větší množství statku vždy preferováno před množstvím menším
→ z axiomů srovnání a tranzitivity plyne, že spotřební situace je možno seřadit podle preferencí spotřebitele; toto uspořádání nazýváme preferenční stupnicí
Měření užitku
UŽITEK je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek.
- z preferencí lze odvodit funkci užitku → stačí, když preferovanějšímu spotřebnímu koši přiradíme vyšší užitek
- ekonomická teorie však řeší problém, jak užitek měřit a zda je vůbec měřitelný → podle přístupu odlišujeme:
1. kardinalistická verze teorie užitku
→ považuje užitek za přímo měřitelný, za kardinální veličinu (v tomto případě by byly známé konkrétní hodnoty užitku)
- celkový užitek (TU) = celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného množství statku
- mezní užitek (MU) = změna celkového užitku vyvolaná změnou spotřebovávaného množství statku o jednotku
→ pokud bereme v úvahu spotřebu pouze jednoho statku, je funkce mezního užitku první derivací funkce celkového užitku; pokud je TU rostoucí, je MU kladný (protože je ale TU rostoucí v klesající míře, MU je klesající) – obr. č.2-1
→ TU roste s růstem spotřebovávaného množství statku, ale přírůstky užitku se zpomalují; mezní užitek je tedy klesající- předpoklad zpomalujících se přírůstků je vyjádřen zákonem
3. někdy je zahrnut i axiom nenasycenosti = podle něj je větší množství statku vždy preferováno před množstvím menším
→ z axiomů srovnání a tranzitivity plyne, že spotřební situace je možno seřadit podle preferencí spotřebitele; toto uspořádání nazýváme preferenční stupnicí
Měření užitku
UŽITEK je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek.
- z preferencí lze odvodit funkci užitku → stačí, když preferovanějšímu spotřebnímu koši přiradíme vyšší užitek
- ekonomická teorie však řeší problém, jak užitek měřit a zda je vůbec měřitelný → podle přístupu odlišujeme:
1. kardinalistická verze teorie užitku
→ považuje užitek za přímo měřitelný, za kardinální veličinu (v tomto případě by byly známé konkrétní hodnoty užitku)
- celkový užitek (TU) = celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného množství statku
- mezní užitek (MU) = změna celkového užitku vyvolaná změnou spotřebovávaného množství statku o jednotku
→ pokud bereme v úvahu spotřebu pouze jednoho statku, je funkce mezního užitku první derivací funkce celkového užitku; pokud je TU rostoucí, je MU kladný (protože je ale TU rostoucí v klesající míře, MU je klesající) – obr. č.2-1
→ TU roste s růstem spotřebovávaného množství statku, ale přírůstky užitku se zpomalují; mezní užitek je tedy klesající- předpoklad zpomalujících se přírůstků je vyjádřen zákonem
Očekávaný výsledek
– EX -spotřebitel volí mezi několika variantami s různými výsledky a rozhodne se pro tu variantu, která mu přinese nejvyšší průměrný výsledek (nejvyšší očekávaný výsledek).
- EX – je střední hodnotou všech možných výsledků, tj. vážený průměr, kdy pravděpodobnost každého výsledku je brána jako váha
- EX = S Xi * pi (pro i=1 do n) p…prst., že nastane důsledek X,
n…možných důsledků
- EX = X1*p1 + X2*p2
Lidé však nevolí tu variantu, která by jim přinesla nejvyšší očekávaný výsledek, ale hodnotí současně užitek každého možného výsledku. Každému výsledku přiřazují hodnotu užitku. Rozhodování v podmínkách rizika se za těchto předpokladů neřídí snahou maximalizovat očekávaný výnos, ale maximalizovat očekávaný užitek.
Očekávaný užitek – EU – náhodných výsledků je střední hodnotou užitku jednotlivých výsledků vážených jejich pravděpodobnostmi.
EU = U(X1)*p1 + U(X2)*p2 p1,p2 ..pravděpodobnosti dvou výsledků X1, X2
Axiómy nutné pro použití kardinalistické (lidé jsou schopní přiřadit jednotlivým výsledkům určité hodnoty užitku) funkce užitku:
- úplnost srovnání X1>X2, X2>X1 nebo X1=X2,
- tranzitivita X1>X2 a X2>X3, potom X1>X3
- kontinuita, předpokládáme preference X1>X2>X3 a volbu mezi jistou alternativou X2 a riskantní aktivitou (buď X1 nebo X3). existuje určitá prst mezi 0 a 1, pro kterou platí, že když X1 nastává s prstí p a X3 s prstí 1-p, pak jednotlivec bude indiferenční mezi jistou a riskantní alternativou.
- EX – je střední hodnotou všech možných výsledků, tj. vážený průměr, kdy pravděpodobnost každého výsledku je brána jako váha
- EX = S Xi * pi (pro i=1 do n) p…prst., že nastane důsledek X,
n…možných důsledků
- EX = X1*p1 + X2*p2
Lidé však nevolí tu variantu, která by jim přinesla nejvyšší očekávaný výsledek, ale hodnotí současně užitek každého možného výsledku. Každému výsledku přiřazují hodnotu užitku. Rozhodování v podmínkách rizika se za těchto předpokladů neřídí snahou maximalizovat očekávaný výnos, ale maximalizovat očekávaný užitek.
Očekávaný užitek – EU – náhodných výsledků je střední hodnotou užitku jednotlivých výsledků vážených jejich pravděpodobnostmi.
EU = U(X1)*p1 + U(X2)*p2 p1,p2 ..pravděpodobnosti dvou výsledků X1, X2
Axiómy nutné pro použití kardinalistické (lidé jsou schopní přiřadit jednotlivým výsledkům určité hodnoty užitku) funkce užitku:
- úplnost srovnání X1>X2, X2>X1 nebo X1=X2,
- tranzitivita X1>X2 a X2>X3, potom X1>X3
- kontinuita, předpokládáme preference X1>X2>X3 a volbu mezi jistou alternativou X2 a riskantní aktivitou (buď X1 nebo X3). existuje určitá prst mezi 0 a 1, pro kterou platí, že když X1 nastává s prstí p a X3 s prstí 1-p, pak jednotlivec bude indiferenční mezi jistou a riskantní alternativou.
Křivka hranice dosažitelného užitku – UPF
– obr. 7 znázorňuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které jsou dosažitelné za předpokladu fixního množství spotřebovávaných produktů (efektivní alokace zdroj). Každá kombinace užitku, která leží uvnitř křivky UPF – např. bod C je neefektivní v tom smyslu, že užitek může být jednoznačně zvýšen např. posunem do kteréhokoliv bodu na oblouku C1 C2.
Kritéria spravedlnosti
a) Egalitární standard rozdělování požaduje naprostou rovnost všech členů společnosti, oba vy měli užívat stejnou úroveň bohatství.
b) Standard „společenského svědomí“ v rozdělování je založen na myšlence vzájemné závislosti užitku spotřebitelů v tom smyslu, že blahobyt jednoho spotřebitele závisí nejen na jemu připadajícím množství statků, alt také na množství statků dostupného pro ostatní spotřebitele.
c) Rozdělování podle standardu „pod psa“ požaduje zvyšování podílu nižších příjmových skupin na celkovém důchodu společnosti. Vyžaduje definování hranice chudoby a zvýšení příjmů těch, kteří se nacházejí pod touto hranicí.
Křivka společenského blahobytu W – obr.8 – spojuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které představují stejnou úroveň společenského blahobytu.
Bod B – situace, kdy je dosaženo maxima společenského blahobytu, kdy se křivka dosažitelného užitku dotýká nejvyšší dosažitelné indiferenční křivky
Bod B – bod blaženosti
Konflikt mezi efektivností a spravedlností způsobuje, že se bod blaženosti stává nedosažitelným. Jsme v bodě M, snaha dosáhnout bodu B může oslabit motivy k práci a tak snížit efektivnost, tak můžeme dosáhnout pouze bodu N.
Ve skutečnosti existuje mnoho bodů, které jsou preferovány před body efektivními. Jestliže je optimální alokace nedosažitelná, může být společenským zájmem vybrat neefektivní alokaci zdrojů.
Kritéria spravedlnosti
a) Egalitární standard rozdělování požaduje naprostou rovnost všech členů společnosti, oba vy měli užívat stejnou úroveň bohatství.
b) Standard „společenského svědomí“ v rozdělování je založen na myšlence vzájemné závislosti užitku spotřebitelů v tom smyslu, že blahobyt jednoho spotřebitele závisí nejen na jemu připadajícím množství statků, alt také na množství statků dostupného pro ostatní spotřebitele.
c) Rozdělování podle standardu „pod psa“ požaduje zvyšování podílu nižších příjmových skupin na celkovém důchodu společnosti. Vyžaduje definování hranice chudoby a zvýšení příjmů těch, kteří se nacházejí pod touto hranicí.
Křivka společenského blahobytu W – obr.8 – spojuje různé kombinace užitku dvou spotřebitelů, které představují stejnou úroveň společenského blahobytu.
Bod B – situace, kdy je dosaženo maxima společenského blahobytu, kdy se křivka dosažitelného užitku dotýká nejvyšší dosažitelné indiferenční křivky
Bod B – bod blaženosti
Konflikt mezi efektivností a spravedlností způsobuje, že se bod blaženosti stává nedosažitelným. Jsme v bodě M, snaha dosáhnout bodu B může oslabit motivy k práci a tak snížit efektivnost, tak můžeme dosáhnout pouze bodu N.
Ve skutečnosti existuje mnoho bodů, které jsou preferovány před body efektivními. Jestliže je optimální alokace nedosažitelná, může být společenským zájmem vybrat neefektivní alokaci zdrojů.
V případě kladné externality
– nebere její původce v úvahu dodatečný užitek, který přináší jinému subjektu, důsledkem však není pouze soukromý mezní užitek, ale celkový mezní užitek a pro směnu zboží není určující mezní míra substituce, ale celkový mezní míra substituce
Celkový mezní užitek (SMU) je součtem soukromého mezního užitku pro původce činnosti a externího mezního užitku (EMU) pro ostatní
SMU = MU + EMU
Celková mezní míra substituce (SMRS) – je míra, ve které si spotřebitelé přejí směňovat jedno zboží za druhé.
Pro efektivní alokaci musí být splněna podmínka SMRPT = SMRS.
U externalit se ale celkové a soukromé míry odlišují a cenový systém není schopen navozovat efektivní alokaci.
Záporné externality a efektivnost
Vyrábíme-li statek X (bez externalit) a Y (s externalitami), pak při výrobě X se celkové mezní náklady = soukromým, u Y jsou celkové mezní větší než soukromé. Nutnou podmínkou je vyrovnanost celkové mezní míry transformace produktu s celkovou mezní mírou substituce SMRPT = SMRS. Protože se soukromá a společenská mezní míra transformace produktu nerovnají, nejsou vytvořeny podmínky pro optimální alokaci zdrojů mezi výrobu zboží X a Y. soukromý sektor má tendenci vyrábět příliš mnoho zboží, jehož výroba je spojena se zápornými externalitami, protože rozhodování o výši výstupu zakládá na podhodnocených nákladech.
Společenské náklady neefektivnosti – obr. 2
Společensky efektivní výše výstupu (SMU =SMC) – bod E, křivka SMC = MC + EMC, výše výstupu je však určována průsečíkem MC a SMU (D) – bod F. takto určený výstup Y1 je ve srovnání s celkově efektivní výši výstupu YE příliš velký. Zdrojem neefektivnosti je neadekvátní cena produkce. Tržní cena P1 je příliš nízká na to, aby byly uhrazeny celkové mezní náklady( to by umožnila až cena P2). Celkové náklady neefektivnosti – šrafovaná plocha.
Celkový mezní užitek (SMU) je součtem soukromého mezního užitku pro původce činnosti a externího mezního užitku (EMU) pro ostatní
SMU = MU + EMU
Celková mezní míra substituce (SMRS) – je míra, ve které si spotřebitelé přejí směňovat jedno zboží za druhé.
Pro efektivní alokaci musí být splněna podmínka SMRPT = SMRS.
U externalit se ale celkové a soukromé míry odlišují a cenový systém není schopen navozovat efektivní alokaci.
Záporné externality a efektivnost
Vyrábíme-li statek X (bez externalit) a Y (s externalitami), pak při výrobě X se celkové mezní náklady = soukromým, u Y jsou celkové mezní větší než soukromé. Nutnou podmínkou je vyrovnanost celkové mezní míry transformace produktu s celkovou mezní mírou substituce SMRPT = SMRS. Protože se soukromá a společenská mezní míra transformace produktu nerovnají, nejsou vytvořeny podmínky pro optimální alokaci zdrojů mezi výrobu zboží X a Y. soukromý sektor má tendenci vyrábět příliš mnoho zboží, jehož výroba je spojena se zápornými externalitami, protože rozhodování o výši výstupu zakládá na podhodnocených nákladech.
Společenské náklady neefektivnosti – obr. 2
Společensky efektivní výše výstupu (SMU =SMC) – bod E, křivka SMC = MC + EMC, výše výstupu je však určována průsečíkem MC a SMU (D) – bod F. takto určený výstup Y1 je ve srovnání s celkově efektivní výši výstupu YE příliš velký. Zdrojem neefektivnosti je neadekvátní cena produkce. Tržní cena P1 je příliš nízká na to, aby byly uhrazeny celkové mezní náklady( to by umožnila až cena P2). Celkové náklady neefektivnosti – šrafovaná plocha.
2. Užitek není měřitelný
- k odvození poptávkové křivky použijeme indiferenční analýzu
Indiferenční křivka = zobrazuje kombinace dvou statků, které mu přinášejí stejný užitek.
Tvar indif. křivek: klesající, konvexní
Mezní míra substituce MRS = poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat statek X statkem Y, aniž se mění užitek MRS = MUX/MUY
Linie příjmu = zobrazuje maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou zboží. I = PX . X + PY . Y
Rovnováha spotřebitele se musí nacházet v bodě, kde se linie příjmu dotýká indiferenční křivky. (sklon linie příjmu = PX/PY)
Rovnováha: MUX/MUY = PX/PY a pak MUX/PX = MUY/PY
Odvození křivky poptávky – uvažujeme změny ceny jednoho zboží, dojde ke změně sklonu linie příjmu. Každé úrovni ceny zboží X odpovídá jiná linie příjmu, která se dotýká jiné indiferenční křivky. Z toho plyne, že každé ceně zboží X odpovídá jiný bod rovnováhy a tedy i jiný objem poptávaného množství.
Substituční efekt = část efektu cenové změny plynoucí ze změny relativních cen
Důchodový efekt = část změny poptávaného množství zboží vyvolaného změnou reálného důchodu.
Normální zboží – s růstem důchodu poptávka roste
- nezbytné zboží – jsou na změny důchodu málo citlivé
- luxusní – velmi citlivé
Méněcenné zboží – poptávka s růstem důchodu klesá
Indiferenční křivka = zobrazuje kombinace dvou statků, které mu přinášejí stejný užitek.
Tvar indif. křivek: klesající, konvexní
Mezní míra substituce MRS = poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat statek X statkem Y, aniž se mění užitek MRS = MUX/MUY
Linie příjmu = zobrazuje maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou zboží. I = PX . X + PY . Y
Rovnováha spotřebitele se musí nacházet v bodě, kde se linie příjmu dotýká indiferenční křivky. (sklon linie příjmu = PX/PY)
Rovnováha: MUX/MUY = PX/PY a pak MUX/PX = MUY/PY
Odvození křivky poptávky – uvažujeme změny ceny jednoho zboží, dojde ke změně sklonu linie příjmu. Každé úrovni ceny zboží X odpovídá jiná linie příjmu, která se dotýká jiné indiferenční křivky. Z toho plyne, že každé ceně zboží X odpovídá jiný bod rovnováhy a tedy i jiný objem poptávaného množství.
Substituční efekt = část efektu cenové změny plynoucí ze změny relativních cen
Důchodový efekt = část změny poptávaného množství zboží vyvolaného změnou reálného důchodu.
Normální zboží – s růstem důchodu poptávka roste
- nezbytné zboží – jsou na změny důchodu málo citlivé
- luxusní – velmi citlivé
Méněcenné zboží – poptávka s růstem důchodu klesá
2. Teorie spotřebitele
Spotřebitel nakupuje statky, aby uspokojil své potřeby. V rozhodování je omezen svým příjmem. Klíčová otázka: Jak rozdělit svůj důchod mezi nákup jednotlivých statků, aby co nejlépe uspokojil své potřeby?
Racionálně jednající spotřebitel poměřuje dvě veličiny: uspokojení potřeb a náklady.
Jak měřit uspokojení potřeb? Ek. Teorie používá kategorii užitek = subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků.
Dva základní přístupy: užitek je/není měřitelný
1. Užitek je měřitelný
Celkový užitek = vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby, má subjektivní char.
Mezní užitek = vyjadřuje o kolik vzroste TU, jestliže množství spotřebovávaného zboží se zvýší o jednotku.
Zákon klesajícího mezního užitku.
Optimální množstí spitřebitel nakoupí pokud MU = P
Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech spotřebovávaných zboží ve vztahu k jejich cenám.
MU1/P1 = MU2/P2 = MUx/Px
Odvození křivky poptávky:
- při růstu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele pokles objemu kupovaného zboží
- při poklesu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele růst objemu kupovaného zboží
Pro každou úroveň ceny existuje poptávané množství, odpovídající rovnováze spotřebitele.
Křivka poptávky je totožná s křivkou mezního užitku.
Racionálně jednající spotřebitel poměřuje dvě veličiny: uspokojení potřeb a náklady.
Jak měřit uspokojení potřeb? Ek. Teorie používá kategorii užitek = subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků.
Dva základní přístupy: užitek je/není měřitelný
1. Užitek je měřitelný
Celkový užitek = vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby, má subjektivní char.
Mezní užitek = vyjadřuje o kolik vzroste TU, jestliže množství spotřebovávaného zboží se zvýší o jednotku.
Zákon klesajícího mezního užitku.
Optimální množstí spitřebitel nakoupí pokud MU = P
Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech spotřebovávaných zboží ve vztahu k jejich cenám.
MU1/P1 = MU2/P2 = MUx/Px
Odvození křivky poptávky:
- při růstu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele pokles objemu kupovaného zboží
- při poklesu ceny vede k obnovení rovnováhy spotřebitele růst objemu kupovaného zboží
Pro každou úroveň ceny existuje poptávané množství, odpovídající rovnováze spotřebitele.
Křivka poptávky je totožná s křivkou mezního užitku.
Kardinalistická verze teorie užitku
- považuje užitek za přímo měřitelný. V tomto případě by byly známé konkrétní hodnoty užitku. Užitek je funkcí množství spotřebovávaných statku U = f (X1, X2, …Xn)
Celkový užitek (TU) – vyjadřuje celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného množství statku (obr. 1)
Mezní užitek (MU) – vyjadřuje změnu celkového užitku vyvolanou změnou spotřebovávaného množství statku o jednotku (obr. 1). MU = DTU / DQ
Zákon klesajícího mezního užitku – když se spotřebovávané množství daného statku zvyšuje, mezní užitek klesá. Celkový užitek roste s růstem spotřebovávaného množství statků, ale přírůstky užitku se zpomalují, mezní užitek je tedy klesající. Bod A na obr.1 – bod nasycení – od určitého množství spotřebovaného statku může být jeho celkový užitek klesající a mezní užitek záporný.
Ordinalistická verze teorie užitku – podle ní není užitek přímo měřitelný. Spotřebitel je schopen říci, kterou spotřební situaci preferuje, ale ne, jak velký jej její užitek. Je schopen seřadit kombinace statků podle užitku. V tomto případě není možné zakreslit přímo křivku celkového užitku, avšak je možno spojit body znázorňující kombinace se stejným užitkem – indiferenční křivky (obr.2). IK je množina kombinací statku X a Y se stejným užitkem. Mezi těmito kombinacemi je pak spotřebitel indiferentní. Kombinace ležící na vyšší IK jsou preferovány před nižšími křivkami (spotřebitel preferuje větším množství před menším).
Celkový užitek (TU) – vyjadřuje celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného množství statku (obr. 1)
Mezní užitek (MU) – vyjadřuje změnu celkového užitku vyvolanou změnou spotřebovávaného množství statku o jednotku (obr. 1). MU = DTU / DQ
Zákon klesajícího mezního užitku – když se spotřebovávané množství daného statku zvyšuje, mezní užitek klesá. Celkový užitek roste s růstem spotřebovávaného množství statků, ale přírůstky užitku se zpomalují, mezní užitek je tedy klesající. Bod A na obr.1 – bod nasycení – od určitého množství spotřebovaného statku může být jeho celkový užitek klesající a mezní užitek záporný.
Ordinalistická verze teorie užitku – podle ní není užitek přímo měřitelný. Spotřebitel je schopen říci, kterou spotřební situaci preferuje, ale ne, jak velký jej její užitek. Je schopen seřadit kombinace statků podle užitku. V tomto případě není možné zakreslit přímo křivku celkového užitku, avšak je možno spojit body znázorňující kombinace se stejným užitkem – indiferenční křivky (obr.2). IK je množina kombinací statku X a Y se stejným užitkem. Mezi těmito kombinacemi je pak spotřebitel indiferentní. Kombinace ležící na vyšší IK jsou preferovány před nižšími křivkami (spotřebitel preferuje větším množství před menším).
1) TEORIE CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE.
VOLBA SPOTŘEBITELE A TEORIE INDIVIDUÁLNÍ POPTÁVKY. KARDINALISTICKÁ A ORDINALISTICKÁ VERZE MEZNÍ UŽITEČNOSTI, TEORIE MEZNÍ UŽITEČNOSTI A ROVNOVÁHA SPOŘEBITELE. DETERMINANTY POPTÁVKY, PRAKTICKÝ VÝZNAM CENOVÉ, DůCHODOVÉ A KŘÍŽOVÉ PRUŽNOSTI POPTÁVKY
Teorie chování spotřebitele řeší dva základní problémy: jak důchod získat a jak ho vynaložit – rozdělit na nákup různých statků. Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Racionalita znamená, že neuskutečním činnost, jejíž náklady by pro mne byly vyšší než prospěch z této činnosti.Ve svém rozhodování je však spotřebitel omezen důchodem. Užitek přitom plyne z preference spotřebitele.
Teorie mezní užitečnosti
Preference – reprezentují individuální oblíbenosti a neoblíbenosti
Užitečnost – je uspokojení nebo prospěch, jehož spotřebitel dosáhne ze spotřeby statků. Užitek je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek
Teorie chování spotřebitele řeší dva základní problémy: jak důchod získat a jak ho vynaložit – rozdělit na nákup různých statků. Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek. Racionalita znamená, že neuskutečním činnost, jejíž náklady by pro mne byly vyšší než prospěch z této činnosti.Ve svém rozhodování je však spotřebitel omezen důchodem. Užitek přitom plyne z preference spotřebitele.
Teorie mezní užitečnosti
Preference – reprezentují individuální oblíbenosti a neoblíbenosti
Užitečnost – je uspokojení nebo prospěch, jehož spotřebitel dosáhne ze spotřeby statků. Užitek je veličina ukazující směr preferencí. Pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, maximalizuje užitek
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)