1) Co vyrábět - o tom rozhodují kupující.
2) Jak vyrábět - co nelevněji.
3) Pro koho vyrábět - určení cílových zákazníků.
- Tržní subjekty :
- Domácnosti : jsou jednotlivci
- nakupují statky a služby
- prodávají pracovní sílu
- Podniky : firmy
- zabývají se výrobou statků a služeb s cílem dosáhnout zisk
- nakupují statky a služby a také pracovní sílu.
- Stát : je specifický subjekt trhu ( v určitých případech se snaží trh ovlivnit )
- nakupuje statky a služby případně státní závazky
- prodává st. a sl. prostřednictvím státních firem
- zákonodárství prostřednictvím státních institutů
Členění trhu podle toho co je předmětem koupě :
1. trh statků a služeb ( trh produktů )
2. trh peněz, úzce souvisí s kapitálovým trhem
3. trh práce
Zobrazují se příspěvky se štítkemstát. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemstát. Zobrazit všechny příspěvky
Hospodářská politika a její cíle
- všeobecný prostředek státu ke kontrole či ovlivňování ekonomického vývoje
- je reálnou věcí, všechny státy ji produkují
a) veřejná část
b) tržní část
Ekonomické funkce státu
- tvorba legislativních podmínek
- regulace nabídky peněz
- regulace aktivit, které není trh schopen zajistit
Nedostatky trh
- nerovnoměrný vývoj hospodářského cyklu
- monopoly
- záporné externality
- sociální nepřijatelnost
Veřejné statky:
Veřejné - statky jsou statky nebo služby, pro něž jsou typické tyto vlastnosti:
- nezmenšitelnost
- nevylučitelnost
Tyto vlastnosti vedou ke snaze ekonomických subjektů spotřebovávat, ale neplatit. Pokud se, některému subjektu podaří spotřebovávat a neplatit, jeho užitek se výrazně zvýší. Pokud je ale více takových, mízí prostředky na výrobu veřejných statků a výrobci se orientují na jiné výrobky. Musí zde tedy existovat orgán, který donutí spotřebitele platit za veřejný statek.
Asymetrické informace:
Co nejvolnější pohyb informací zvyšuje efektivnost trhu a jeho schopnost na efektivní alokování zdrojů. Ani informace však nejsou zadarmo. Jejich náklady mohou být někdy tak vysoké, že jsou pro ekonomický subjekt nedostupné. Stát musí tudíž podporovat volnost šíření informací.
Stát a tržní rovnováha:
Stát vybírá daně a nakupuje statky a služby. Tím, jak stát ovlivňuje poptávku po jednotlivých statcích, může docházet k nerovnováhám na trzích těchto statků. Dochází tedy ke změnám na rovnováhy dílčích trzích i rovnováhy celkové.
Selhání státu:
Stát se snaží snížit dopad tržních selhání. V některých případech však mohou náklady na takovouto akci značně převýšit užitek s nich plynoucí. To vyplývá z několika nebezpečí:
- vláda nemusí mít přesné informace o fimách a spotřebitelích.
- rozhodovací proces je často zdlouhavý a nákladný. Z toho vyplývá, že přijatá opatření mohou vstoupit v platnost v době, kdy už jich není třeba a mohou působit přesně opačně než by měly.
- nezmenšitelnost
- nevylučitelnost
Tyto vlastnosti vedou ke snaze ekonomických subjektů spotřebovávat, ale neplatit. Pokud se, některému subjektu podaří spotřebovávat a neplatit, jeho užitek se výrazně zvýší. Pokud je ale více takových, mízí prostředky na výrobu veřejných statků a výrobci se orientují na jiné výrobky. Musí zde tedy existovat orgán, který donutí spotřebitele platit za veřejný statek.
Asymetrické informace:
Co nejvolnější pohyb informací zvyšuje efektivnost trhu a jeho schopnost na efektivní alokování zdrojů. Ani informace však nejsou zadarmo. Jejich náklady mohou být někdy tak vysoké, že jsou pro ekonomický subjekt nedostupné. Stát musí tudíž podporovat volnost šíření informací.
Stát a tržní rovnováha:
Stát vybírá daně a nakupuje statky a služby. Tím, jak stát ovlivňuje poptávku po jednotlivých statcích, může docházet k nerovnováhám na trzích těchto statků. Dochází tedy ke změnám na rovnováhy dílčích trzích i rovnováhy celkové.
Selhání státu:
Stát se snaží snížit dopad tržních selhání. V některých případech však mohou náklady na takovouto akci značně převýšit užitek s nich plynoucí. To vyplývá z několika nebezpečí:
- vláda nemusí mít přesné informace o fimách a spotřebitelích.
- rozhodovací proces je často zdlouhavý a nákladný. Z toho vyplývá, že přijatá opatření mohou vstoupit v platnost v době, kdy už jich není třeba a mohou působit přesně opačně než by měly.
10.Trh a základní elementy trhu:
Trh - je zařízení, jehož prostřednictvím kupující a prodávající určitého zboží vstupují do vzájemných interakcí, aby určili cenu zboží a množství, jež se nakoupí a prodá. Trh vzniká s existencí dělby práce a se vznikem problému koordinace činnosti jednotlivých výrobců. Trh zabezpečuje přesun výrobků od výrobce ke spotřebiteli prostřednictvím směny. Základní cíl na trhu je vytvoření rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou.
Typy trhu - z teritoriálního hlediska - trh místní, národní, světový, trh nadnárodních integračních seskupení, světový volný trh
- z hlediska směňovaných předmětů - trh výrobních faktorů ( práce, půdy . . . ) trh finanční, trh zboží a služeb.
- z hlediska počtu výrobků jež se směňují - trh dílčí a agregátní. Trh automaticky podává informace o tržní situaci, tuto informaci získávají všechny subjekty, trh citlivě reaguje na vnější podněty a změny. Základní informaci poskytuje cena.
Tržní subjekty - domácnosti - vstupují na trh výrobků a služeb jako poptávající a na trh výrobních faktorů jako nabízející. Na trh finanční vstupují na obou stranách. Cílem domácností je maximalizace uspokojení potřeb
- firmy - vstupují jako poptávající na trh výrobních faktorů a jako nabízející na trh výrobků a služeb. Na finančním trhu figurují na obou stranách. Cílem firem je maximalizace zisku.
- stát - stát se může chovat jako ostatní ekonomické subjekty. Řeší úzké profily v ekonomice. Stát má v ekonomice čtyři základní funkce - alokační, stabilizační, redistribuční, regulační - pomocí jichž ovlivňuje všechny trhy a subjekty
- svět - zahraniční subjekty mohou plnit stejné úlohy jako kterýkoliv domácí subjekt.
Typy trhu - z teritoriálního hlediska - trh místní, národní, světový, trh nadnárodních integračních seskupení, světový volný trh
- z hlediska směňovaných předmětů - trh výrobních faktorů ( práce, půdy . . . ) trh finanční, trh zboží a služeb.
- z hlediska počtu výrobků jež se směňují - trh dílčí a agregátní. Trh automaticky podává informace o tržní situaci, tuto informaci získávají všechny subjekty, trh citlivě reaguje na vnější podněty a změny. Základní informaci poskytuje cena.
Tržní subjekty - domácnosti - vstupují na trh výrobků a služeb jako poptávající a na trh výrobních faktorů jako nabízející. Na trh finanční vstupují na obou stranách. Cílem domácností je maximalizace uspokojení potřeb
- firmy - vstupují jako poptávající na trh výrobních faktorů a jako nabízející na trh výrobků a služeb. Na finančním trhu figurují na obou stranách. Cílem firem je maximalizace zisku.
- stát - stát se může chovat jako ostatní ekonomické subjekty. Řeší úzké profily v ekonomice. Stát má v ekonomice čtyři základní funkce - alokační, stabilizační, redistribuční, regulační - pomocí jichž ovlivňuje všechny trhy a subjekty
- svět - zahraniční subjekty mohou plnit stejné úlohy jako kterýkoliv domácí subjekt.
9. Úloha vlády v ekonomice - mikroekonomické problémy:
Hlavní funkce vlády:
Jedná se o opatření státu, která usilují o mození důsledků tržních selhání na alokační efektivnost a která jsou součástí mikroekonomické politiky státu. Základní formou pro získávání prostředků představují daně. Vláda snižuje pomocí daní výnosy firem a ovlivňuje tak jejich rozhodování. Získané prostředky stát vynakládá na nákup výrobků a služeb, na veřejé výdaje nebo k transferovým platbám. Druhým prvkem mikroekonomické politiky jsou přerozdělovací procesy, způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činností.
Externality:
Externalita - nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlen náklady nebo výnosy jiným subjektům. Externality mohou kladné nebo záporné.
Kladné extrnality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší užitek jinému, aniž by za to ten drhý platil.
Záporné externality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší náklady druhému, kterému nejsou hrazeny.
Podmínka efektivnosti je, že se společenská mezní míra transformace produktu - míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé - se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce - mírou, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.
Stát má pravomoc omezit výrobu statků, které přináší záporné externality. Nastává zde však problém jak to učinit. První možností je přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět do stavu, kdy nedochází k externalitám ve výrobě a alokace statků bude efektivní. Toto se nazývá COASEHO teorém. Druhou možností je zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záorných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí pokut, poplatků . . . Sankce mohou být stanoveny ve výši externích nákladů na záporné externality. V případě pozitivních externalit je situace přímo opačná. Stát může tuto výrobu podporovat formou dotací. Jak určit výši dotace ? Je nutné najít určitou optimální výši nákladů a ne doatci rovnou externímu užitku. Kdo má doatci hradit ? Pokud je zřejmý příjemce externality, měl ba dotaci hradit on. Pokud není zřejmý příjemce, měl by doatci hradit stát.
Jedná se o opatření státu, která usilují o mození důsledků tržních selhání na alokační efektivnost a která jsou součástí mikroekonomické politiky státu. Základní formou pro získávání prostředků představují daně. Vláda snižuje pomocí daní výnosy firem a ovlivňuje tak jejich rozhodování. Získané prostředky stát vynakládá na nákup výrobků a služeb, na veřejé výdaje nebo k transferovým platbám. Druhým prvkem mikroekonomické politiky jsou přerozdělovací procesy, způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činností.
Externality:
Externalita - nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlen náklady nebo výnosy jiným subjektům. Externality mohou kladné nebo záporné.
Kladné extrnality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší užitek jinému, aniž by za to ten drhý platil.
Záporné externality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší náklady druhému, kterému nejsou hrazeny.
Podmínka efektivnosti je, že se společenská mezní míra transformace produktu - míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé - se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce - mírou, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.
Stát má pravomoc omezit výrobu statků, které přináší záporné externality. Nastává zde však problém jak to učinit. První možností je přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět do stavu, kdy nedochází k externalitám ve výrobě a alokace statků bude efektivní. Toto se nazývá COASEHO teorém. Druhou možností je zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záorných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí pokut, poplatků . . . Sankce mohou být stanoveny ve výši externích nákladů na záporné externality. V případě pozitivních externalit je situace přímo opačná. Stát může tuto výrobu podporovat formou dotací. Jak určit výši dotace ? Je nutné najít určitou optimální výši nákladů a ne doatci rovnou externímu užitku. Kdo má doatci hradit ? Pokud je zřejmý příjemce externality, měl ba dotaci hradit on. Pokud není zřejmý příjemce, měl by doatci hradit stát.
Neziskové firmy:
Některé z těchto firem vstupují na trh, vyrábějí a prodávají svá zboží, ale jejich cílem není dosahovat zisku. Obvykle jsou tyto firmy financovány ze státního rozpočtu. Existují i netržní subjekty sloužící k uspokojování potřeb, jako např. školy, nemocnice ... . Jejich příjem opět pochází ze státního rozpočtu a různých darů a sbírek. Naproti tomu některé školy nebo nemocnice mohou fungovat plně nebo částečně na komerční bázi. Potom je jejich cílem zisk, který je pro ně podmínkou dalšího fungování.
Postoj státu k podnikům:
Praxe je taková, že v tržní ekonomice se klade důraz ne konkurenci. To znamená, že stát se snaží podpořit drobné podnikatele a naopak bývá přijímána celá řada opatření proti vzniku monopolů.
6. Formování cen výrobních faktorů; teorie rozdělování:
Podstata a specifika trhů s výr. faktory:
Poptávka je poptávkou odvozenou. Obecně platí, jestliže klesá poptávka po finální produkci, klesá i poptávka po výr. faktorech. Nabídka je představována firmami i domácnosti. Při nabídce výr. faktorů může dojít, ale nemusí k převodu těchto faktorů do vlastnictví subjektu na straně D. Výr. faktory mohou být pronajímány. Vlastníci výr. faktorů mají jiné preference než poptávající. Některé výrobní faktory mají podobu darů přírody, jsou nereprodukovatelné, jejich nabídka je fixní a nereaguje na změny cen. Z výrobních faktorů plynou domácnostem důchody, tzv. prvotní důchody ve společnosti. V souvislosti s cenou výrobních faktorů nás budou zajímat ceny plynoucí ze služeb těchto faktorů. Trh výrobních faktorů je velmi úzce propojen s trhem finální produkce.
Postoj státu k podnikům:
Praxe je taková, že v tržní ekonomice se klade důraz ne konkurenci. To znamená, že stát se snaží podpořit drobné podnikatele a naopak bývá přijímána celá řada opatření proti vzniku monopolů.
6. Formování cen výrobních faktorů; teorie rozdělování:
Podstata a specifika trhů s výr. faktory:
Poptávka je poptávkou odvozenou. Obecně platí, jestliže klesá poptávka po finální produkci, klesá i poptávka po výr. faktorech. Nabídka je představována firmami i domácnosti. Při nabídce výr. faktorů může dojít, ale nemusí k převodu těchto faktorů do vlastnictví subjektu na straně D. Výr. faktory mohou být pronajímány. Vlastníci výr. faktorů mají jiné preference než poptávající. Některé výrobní faktory mají podobu darů přírody, jsou nereprodukovatelné, jejich nabídka je fixní a nereaguje na změny cen. Z výrobních faktorů plynou domácnostem důchody, tzv. prvotní důchody ve společnosti. V souvislosti s cenou výrobních faktorů nás budou zajímat ceny plynoucí ze služeb těchto faktorů. Trh výrobních faktorů je velmi úzce propojen s trhem finální produkce.
Podnikání
Podnikání v ekonomice je činnost, kterou uspokojujeme cizí potřeby, přitom se snažíme dosáhnout zisk, a tak uspokojit potřeby vlastní.
Smyslem podniku je organizovat v daném okruhu a cílem je zisk.
Znaky podniku:
- ekonomická samostatnost
- právní subjektivita
Stát
- organizuje lidskou činnost na daném území
- provádí hospodářskou politiku
- ponechává si činnosti, které nemůže trh zabezpečit
Úlohy státu:
- vytváří podmínky pro usnadnění hospodářského koloběhu
- kontroluje
- zakládá své podniky v případě potřeby z důvodu nápravy nedokonale fungujícího trhu
Smyslem podniku je organizovat v daném okruhu a cílem je zisk.
Znaky podniku:
- ekonomická samostatnost
- právní subjektivita
Stát
- organizuje lidskou činnost na daném území
- provádí hospodářskou politiku
- ponechává si činnosti, které nemůže trh zabezpečit
Úlohy státu:
- vytváří podmínky pro usnadnění hospodářského koloběhu
- kontroluje
- zakládá své podniky v případě potřeby z důvodu nápravy nedokonale fungujícího trhu
Státní podniky
Státní podniky zřizuje stát. Jejich zakladatelem může být buď příslušné ministerstvo nebo orgány místní samosprávy (obecní úřad). Podnik je právnickou osobou, vystupuje svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplívající. Podnik vzniká na základě rozhodnutí zakladatele dnem zápisu do obchodního rejstříku. Zákon o státním podniku rozlišuje dva typy státních podniků:
1) Podniky zaměřené na podnikatelskou činnost
2) Podniky pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů. Tyto podniky nejsou obvykle ziskové.
Státní podnik zřizuje zakladatel vydáním zakladatelské listiny a žádostí o zápis do obchodního rejstříku. Datum zápisu je dnem vzniku státního podniku.
Ručení – podnik ručí za své závazky svým majetkem. Za závazky podniku stát neručí!
Kompetence řízení a kontrola – Státní podnik řídí ředitel, který také zastupuje podnik navenek jako statutární orgán. Jmenuje ho zakladatel. Poradním orgánem je dozorčí rada (funkční období je 5 let), která:
1) Projednává základní otázky koncepce rozvoje podniku
2) Dohlíží na hospodaření podniku
3) Projednává roční účetní uzávěrku a rozdělení použitelného zisku
4) Může doporučit zakladateli odvolat ředitele
5) Vyjadřuje se k rozdělení, sloučení a zrušení podniku.
1) Podniky zaměřené na podnikatelskou činnost
2) Podniky pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů. Tyto podniky nejsou obvykle ziskové.
Státní podnik zřizuje zakladatel vydáním zakladatelské listiny a žádostí o zápis do obchodního rejstříku. Datum zápisu je dnem vzniku státního podniku.
Ručení – podnik ručí za své závazky svým majetkem. Za závazky podniku stát neručí!
Kompetence řízení a kontrola – Státní podnik řídí ředitel, který také zastupuje podnik navenek jako statutární orgán. Jmenuje ho zakladatel. Poradním orgánem je dozorčí rada (funkční období je 5 let), která:
1) Projednává základní otázky koncepce rozvoje podniku
2) Dohlíží na hospodaření podniku
3) Projednává roční účetní uzávěrku a rozdělení použitelného zisku
4) Může doporučit zakladateli odvolat ředitele
5) Vyjadřuje se k rozdělení, sloučení a zrušení podniku.
Funkce vlády
– Ekonomie v posledních letech vyvinula disciplínu nazývanou veřejná volba. Ta studuje jak se vlády rozhodují a jak řídí ekonomiku. Ptá se, jaké statky vlády kupují, komu jsou rozdělovány přínosy z vládních programů, jak se tyto vládní statky a služby vyrábějí. Jaké hlavní ekonomické funkce vláda v soudobé smíšené ekonomice vykonává? Jsou čtyři:
1) Vytváření právního rámce tržní ekonomiky
2) Stanovení makroekonomické stabilizační politiky
3) Ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost
4) Zavádění programů, které ovlivňují rozdělování důchodů.
Právní rámec – Ve své první funkci, vymezování právního rámce, vláda určuje pravidla ekonomické
hry, které se zúčastňují domácnosti, firmy a dokonce i vlády. Tato pravidla zahrnují definici vlastnictví, zákony pro uzavírání smluv a hospodářské podnikání, vzájemné závazky zaměstnanců a zaměstnavatelů a řadu ustanovení, která upravují způsob vzájemného chování jednotlivých subjektů společnosti.
Stát
Stát je organizační soustava lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany (obyvatelstvo), řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc. Stát je představován prezidentem, parlamentem, vládními orgány státní moci, což je sama vláda a ministerstva. Patří zde však i místní orgány státní správy – obecní, městská a okresní zastupitelstva.
Ve vývoji národních ekonomik hraje vláda stále významnou roli. Názory na tuto skutečnost nejsou vždy jednoznačné. Úloha státu v ekonomice zůstává nesporná, protože pro chod ekonomiky je nutno vytvářet určitá pravidla a stanovovat hlavní směry vývoje.
1) Vytváření právního rámce tržní ekonomiky
2) Stanovení makroekonomické stabilizační politiky
3) Ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost
4) Zavádění programů, které ovlivňují rozdělování důchodů.
Právní rámec – Ve své první funkci, vymezování právního rámce, vláda určuje pravidla ekonomické
hry, které se zúčastňují domácnosti, firmy a dokonce i vlády. Tato pravidla zahrnují definici vlastnictví, zákony pro uzavírání smluv a hospodářské podnikání, vzájemné závazky zaměstnanců a zaměstnavatelů a řadu ustanovení, která upravují způsob vzájemného chování jednotlivých subjektů společnosti.
Stát
Stát je organizační soustava lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany (obyvatelstvo), řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc. Stát je představován prezidentem, parlamentem, vládními orgány státní moci, což je sama vláda a ministerstva. Patří zde však i místní orgány státní správy – obecní, městská a okresní zastupitelstva.
Ve vývoji národních ekonomik hraje vláda stále významnou roli. Názory na tuto skutečnost nejsou vždy jednoznačné. Úloha státu v ekonomice zůstává nesporná, protože pro chod ekonomiky je nutno vytvářet určitá pravidla a stanovovat hlavní směry vývoje.
Všeobecné zdravotní pojištění
Plátci pojistného jsou:
1) Stát
2) Zaměstnavatelé – a to i za své zaměstnance
3) Pojištěnci – tj. osoby samostatně výdělečně činné, osoby s vlastními
příjmy a osoby bez zdanitelných příjmů.
Stát platí všeobecné zdravotní pojištění zejména za nezletilé do 15 let věku, studenty, aj. nezaopatřené děti, důchodce, ženy na mateřské dovolené, uchazeče o zaměstnání evidované u úřadu práce, osoby konající základní i civilní vojenskou službu a za další vyjmenované skupiny osob. Všeobecné zdravotní pojištění se oproti pojistnému na sociální zabezpečení vztahuje navíc na:
1) Osoby s vlastními příjmy – jsou to ty osoby, které mají výnosy z finančních investic
(kapitálového majetku)
2) Osoby bez zdanitelných příjmů – do této skupiny patří např:
· Ženy v domácnosti
· Zaměstnanci, kteří pracují jen na dohody o provedené práce
· Osoby, které vypomáhají samostatně hospodařícímu rolníkovi
· Nezaměstnaní, kteří nejsou v evidenci úřadu práce
Platební nekázeň se v případě pojistného na sociální i všeobecné zdravotní pojištění postihuje poplatky z prodlení a pokutami.
1) Stát
2) Zaměstnavatelé – a to i za své zaměstnance
3) Pojištěnci – tj. osoby samostatně výdělečně činné, osoby s vlastními
příjmy a osoby bez zdanitelných příjmů.
Stát platí všeobecné zdravotní pojištění zejména za nezletilé do 15 let věku, studenty, aj. nezaopatřené děti, důchodce, ženy na mateřské dovolené, uchazeče o zaměstnání evidované u úřadu práce, osoby konající základní i civilní vojenskou službu a za další vyjmenované skupiny osob. Všeobecné zdravotní pojištění se oproti pojistnému na sociální zabezpečení vztahuje navíc na:
1) Osoby s vlastními příjmy – jsou to ty osoby, které mají výnosy z finančních investic
(kapitálového majetku)
2) Osoby bez zdanitelných příjmů – do této skupiny patří např:
· Ženy v domácnosti
· Zaměstnanci, kteří pracují jen na dohody o provedené práce
· Osoby, které vypomáhají samostatně hospodařícímu rolníkovi
· Nezaměstnaní, kteří nejsou v evidenci úřadu práce
Platební nekázeň se v případě pojistného na sociální i všeobecné zdravotní pojištění postihuje poplatky z prodlení a pokutami.
POJMY
Ekonomie = zabývá se zkoumáním alokace vzácných zdrojů mezi různá alternativní užití tak, aby byly uspokojeny lidské potřeby
Mikroekonomie – zkoumá především rozhodování jednotlivých tržních subjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy a stát
Jednotlivci - rozhodují především o tom kdy, kde, kolik a co si koupí; jejich přání je determinováno jejich cíli v podobě chutí, přání nebo preferencí (tím, že jednotlivci rozhodují o konkrétním množství konkrétního statku, rozhodují současně o objemu a struktuře výstupu společnosti)
Firmy – rozhodují o tom, co budou vyrábět, v jakém množství, jakou stanoví cenu, jakou použijí technologii apod.; rozhodování firmy mikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: na volbu výstupu a volbu ceny
Stát – vytváří pr. normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost
- z mnoha činností, které uskutečňují ekonomické subjekty v rámci ekonomického systému, můžeme za základní považovat spotřebu,výrobu a směnu
Spotřeba = impuls pro existenci a rozvoj výroby; spotřebitel rozhoduje o nákupu konkrétních statků a vynakládá na ně svůj důchod
Výroba = charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky neboli přeměna vstupů na výstup
Směna = představuje výměnu jedněch statků za druhé, kterou uskutečňují subjekty dobrovolně prostřednictvím trhu; směna na rozdíl od výroby nemění množství výrobků a služeb, ale pouze mění jejich místo
→ má-li ekonomický systém dobře fungovat, měl by plnit následující funkce:
1. alokovat zdroje mezi alternativní užití
2. kombinovat tyto zdroje za účelem výroby statků
3. rozdělovat vyrobené statky
4. vytvářet impulsy pro rozvoj jednotlivce a celé společnosti
→ realizace většiny funkcí se děje prostřednictvím cenového systému; teorie cen je nosným základem mikroekonomie
Mikroekonomie – zkoumá především rozhodování jednotlivých tržních subjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy a stát
Jednotlivci - rozhodují především o tom kdy, kde, kolik a co si koupí; jejich přání je determinováno jejich cíli v podobě chutí, přání nebo preferencí (tím, že jednotlivci rozhodují o konkrétním množství konkrétního statku, rozhodují současně o objemu a struktuře výstupu společnosti)
Firmy – rozhodují o tom, co budou vyrábět, v jakém množství, jakou stanoví cenu, jakou použijí technologii apod.; rozhodování firmy mikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: na volbu výstupu a volbu ceny
Stát – vytváří pr. normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost
- z mnoha činností, které uskutečňují ekonomické subjekty v rámci ekonomického systému, můžeme za základní považovat spotřebu,výrobu a směnu
Spotřeba = impuls pro existenci a rozvoj výroby; spotřebitel rozhoduje o nákupu konkrétních statků a vynakládá na ně svůj důchod
Výroba = charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky neboli přeměna vstupů na výstup
Směna = představuje výměnu jedněch statků za druhé, kterou uskutečňují subjekty dobrovolně prostřednictvím trhu; směna na rozdíl od výroby nemění množství výrobků a služeb, ale pouze mění jejich místo
→ má-li ekonomický systém dobře fungovat, měl by plnit následující funkce:
1. alokovat zdroje mezi alternativní užití
2. kombinovat tyto zdroje za účelem výroby statků
3. rozdělovat vyrobené statky
4. vytvářet impulsy pro rozvoj jednotlivce a celé společnosti
→ realizace většiny funkcí se děje prostřednictvím cenového systému; teorie cen je nosným základem mikroekonomie
Mikroekonomická politika
- může omezovat důsledky tržních selhání, přerozdělovat příjmy ve společnosti a podílet se tak na vytváření sociálně přijatelného rozdělení příjmů ve společnosti.
Nedokonalá konkurence (monopolní síla)
- firmy vyrábějí menší objem produkce za vyšší cenu, vznikají náklady mrtvé váhy a snižuje se přebytek spotřebitele oproti jeho velikosti v DK
- na tuto situaci mohou státní orgány reagovat cenovou regulací (regulace na úrovni MC nebo AC)
Externality
- vláda může omezit či přímo zakázat výrobu a prodej zboží, které přináší záporné externality. Jakým způsobem velikost externalit ovlivnit?
a) přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování
b) zavádění sankcí
- pozitivní externality – státní dotace
Veřejné statky
- nezmenšitelnost a nevylučitelnost … vede k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni (problém černého pasažéra)
Asymetrické informace
- stát podporuje volné šíření informací
Selhání státu:
- neúplné informace vedoucí k nepřesnému nebo chybnému rozhodnutí
- délka rozhodovacího procesu
- neúspěch při realizace státních opatření
Nedokonalá konkurence (monopolní síla)
- firmy vyrábějí menší objem produkce za vyšší cenu, vznikají náklady mrtvé váhy a snižuje se přebytek spotřebitele oproti jeho velikosti v DK
- na tuto situaci mohou státní orgány reagovat cenovou regulací (regulace na úrovni MC nebo AC)
Externality
- vláda může omezit či přímo zakázat výrobu a prodej zboží, které přináší záporné externality. Jakým způsobem velikost externalit ovlivnit?
a) přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování
b) zavádění sankcí
- pozitivní externality – státní dotace
Veřejné statky
- nezmenšitelnost a nevylučitelnost … vede k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni (problém černého pasažéra)
Asymetrické informace
- stát podporuje volné šíření informací
Selhání státu:
- neúplné informace vedoucí k nepřesnému nebo chybnému rozhodnutí
- délka rozhodovacího procesu
- neúspěch při realizace státních opatření
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)