Úroveň národního hospodářství je závislá zejména na

1) Přírodním bohatství

2) Rozsahu kapitálu

3) Schopnostech pracovní síly

4) Způsobu organizace využití výrobních faktorů


- Národohospodářské agregáty :

Úroveň národního hospodářství každé země se měří pomocí makroekonomických veličin ( národohospodářských agregátů ).
Mezi nedůležitější makroekonomické veličiny patří :

1) Hrubý domácí produkt

2) Hrubý národní produkt

3) Čistý domácí produkt


1) Hrubý domácí produkt :

Je celkové peněžní hodnota toku statků a služeb vytvořená za jeden rok výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci.Ukazatel HDP je používán převážně v západní evropě, zatím se v Severní americe je preferován ukazatel Hrubý národní produkt - HNP ( 2 ).Ten vyjadřuje hodnotu statků a služeb, vytvořených za danné období výrobními faktory ve vlastnictví příslušné země, ať už tyto statky vyrobili na území dané země, nebo v zahraničí.Jinými slovy, hrubý domácí produkt vyjadřuje objem vytvořených hodnot v ekonomice za určité období na území našeho státu.


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Jak se rozdělí míra růstu agregátní poptávky mezi růst míry inflace a pokles produkce?

Křivka SP: p_t = p^e_t + g * Ŷ_t + z_t

Průsečík křivky SP a DG: p_t = [1 / (1 + g)] * [p^e_t + g * (ŷ_t + Ŷ_t-1) + z_t]

Míra růstu reálného produktu: Ŷ_t = y_n(t) - p_t + Ŷ_t-1

Politika, která udržuje nezměněné tempo růstu nominálního produktu v odezvě na nepříznivý nabídkový šok se nazývá neutrální politika.

Přizpůsobovací, resp. akomodativní politika znamená, že tvůrci hospodářské politiky zvolí takové tempo růstu nominálního produktu, resp. agregátní poptávky, které zcela potlačí nepříznivý efekt snížení produkce pod potenciální produkt. Křivka DG se posune doprava nahoru. Má-li se v odezvu na nepříznivý nabídkový šok, který zvyšuje agregátní cenovou hladinu eliminovat jeho efekt na pokles produkce a zaměstnanosti, musí mu přizpůsobovací politika dovolit, aby byl vstřebán agregátní cenovou hladinou, tj. musí zvýšit tempo růstu agregátní poptávky např. expanzivní monetární politikou, tj. zvýšením míry růstu peněžní zásoby.

Potlačovací politika vede k úplnému potlačení inflačního efektu nepříznivého nabídkového šoku, tj. míra inflace zůstane na úrovni výchozí pozice ekonomiky. Potlačovací politika znamená výrazné snížení míry růstu agregátní poptávky. Křivka DG se posune doleva. Velikost poklesu produkce závisí na sklonu křivky SP.

Nepříznivý nabídkový šok a míra očekávané inflace

Důležité je, zda inflační efekt nepříznivého nabídkového šoku je subjekty ekonomiky vnímá jako trvalý, permanentní či jen jako dočasný jev.

Pokud je vnímán jako trvalý, míra očekávané inflace se v dalším období přizpůsobí a zahrne i tento nepříznivý nabídkový efekt. Pracovníci budou zakotvovat při mzdových a cenových jednáních tuto vyšší míru očekávané inflace do mzdových a cenových dohod, což se promítne do růstu nominálních mezd, do růstu nákladů firem a do růstu agregátní cenové hladiny. To posune v dalším období křivku SP dále doleva nahoru, což odstartuje permanentní inflační proces.

Je-li nepříznivý nabídkový šok vnímán jako přechodný, míra očekávané inflace se nezvýší.

Křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky

Křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky vyjadřuje vzájemné vztahy mezi mírou inflace a úrovní produkce, je-li míra očekávané inflace konstantní. Při dané míře očekávané inflace je skutečná míra inflace větší tehdy, je-li úroveň skutečné produkce větší než úroveň potenciálního produktu.

Podél křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky existuje substituce mezi mírou inflace a mírou růstu produktu.

Čím vyšší je míra očekávané inflace, tím výše je křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky. Nemění-li se míra očekávané inflace, ekonomika operuje podél stejné křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky. Čím vyšší je očekávaná míra inflace, tím vyšší je míra skutečné inflace odpovídající jakékoliv úrovni produkce.

Jestliže do rovnice křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky zahrneme předpoklad o formování očekávané inflace, že j = 1, rovnice křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky bude mít tento tvar: p_t = p_t-1 + (1 / d) * (Y – Y^*)

Křivka dlouhodobé agregátní nabídky

Obr. str. 276

Křivka dlouhodobé agregátní nabídky (LAS) je vertikální na úrovni potenciálního produktu a spojuje ty body křivek krátkodobé dynamické agregátní nabídky, v nichž se skutečná míra inflace rovná očekávané míře inflace a skutečná produkce se rovná potenciální produkci.

V dlouhém období je úroveň produkce nezávislá na míře inflace.

V dlouhém období je potenciální produkt kompatibilní s jakoukoliv úrovní skutečné a očekávané inflace. V dlouhém období neexistuje substituce mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace, skutečná produkce je na úrovni potenciálního produktu.

20. Rozšířená Phillipsova křivka a křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky. Křivka dlouhodobé agregátní nabídky.

Phillipsova křivka a křivka agregátní nabídky vyjadřují ve své podstatě stejné vzájemné vztahy. Rovnice křivky agregátní nabídky: P = P^e + (1 / d) * (Y – Y^*)

P_t – P_t-1 = (P^e_t – P_t-1) + (1 / d) * (Y – Y^*)

Rovnice křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky: p_t = p^e_t + (1 / d) * (Y – Y^*)

Je-li skutečná produkce rovna potenciálnímu produktu, a tedy skutečná míra nezaměstnanosti se rovná přirozené, potom se skutečná míra inflace rovná očekávané míře inflace. Je-li skutečný produkt větší než potenciální produkt, a je-li skutečná míra nezaměstnanosti nižší než přirozená míra nezaměstnanosti, potom se skutečná míra inflace rovná součtu očekávané míry inflace a přírůstku skutečné inflace pramenící z titulu substituce mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace podél krátkodobé Phillipsovy křivky. Je-li skutečný produkt menší než potenciální produkt, a je-li skutečná míra nezaměstnanosti větší než přirozená míra nezaměstnanosti, potom se skutečná míra inflace rovná rozdílu očekávané míry inflace a snížení míry inflace pramenící z titulu substituce mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace podél krátkodobé Phillipsovy křivky.

Krátkodobá Phillipsova křivka je jen reformulací křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky.

Křivka krátkodobé dynamické agregátní nabídky

Obr. str. 276

Podél každé křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky je míra očekávané inflace daná. Pokud se skutečný produkt rovná potenciálnímu, potom se skutečná míra inflace rovná míře očekávané inflace.

Vláda a rovnovážná produkce

Y * [1 – c * (1 – t)] = A

Rovnovážný důchod: Y₀ = {1 / [1 – c * (1 – t)]} * A

1 / [1 – c * (1 – t)] - jednoduchý výdajový multiplikátor se sazbu daně (a).

Určení rovnovážné produkce v třísektorovém modelu: Obr. str. 28

V třísektorovém modelu je úroveň rovnovážné produkce tím vyšší (nižší), čím vyšší (nižší) jsou vládní nákupy zboží a služeb, transferové platby, autonomní investice a autonomní spotřeba, čím nižší (vyšší) jsou autonomní daně, čím větší (menší) je mezní sklon ke spotřebě z disponibilního důchodu (a tedy multiplikátor), a čím nižší (vyšší) je sazba důchodové daně.

Y₀ = {1 / [s * (1 – t) + t]} * A

s * (1 – t) + t – mezní míra úniku.

Agregární výdaje: AE º C + I + G

Platí: YD º Y + TR – TA_T Þ Y º YD + TA_T – TR

Jelikož disponibilní důchod je alokován na spotřebu a úspory a TA_T – TR se označuje jako čisté daně (T) platí: I + G º S + T

Rozdíl celkových vládních výdajů a celkových daní je rozpočtový deficit (negativní vládní úspory) nebo rozpočtový přebytek (úspory vlády).

Model určení produkce a automatické stabilizátory

Zavedení důchodové daně zvyšuje únik z výdajového proudu a snižuje multiplikátor. Se zavedením důchodové daně bude mít fluktuace autonomních výdajů slabší vliv na produkci než by tomu bylo bez těchto daní. Pro tuto vlastnost je důchodová daň (zejména progresivní důchodová daň) nazývána automatickým stabilizátorem. Automatický stabilizátor je takový mechanismus v ekonomice, který snižuje velikost změny produkce v reakci na změnu autonomních výdajů.

Mezi automatické stabilizátory se zahrnují i podpory v nezaměstnanosti.

Změny ve vládních nákupech zboží a služeb

DCa = DTA = DTR = DI = 0

Přírůstek agregátní poptávky: DAD = DC + DG

Přírůstek spotřeby: DC = c * (1 – t) * DY

Potom přírůstek agregátní poptávky: DAD = c * (1 – t) * DY + DG

Přírůstek rovnovážného důchodu: DY₀ = {1 / [1 – c * (1 – t)]} * DG,

kde DY₀ / DG = 1 / [1 – c * (1 – t)] = a_G, což je multiplikátor vládních výdajů za existence důchodové daně. Obr. str. 32

Expanzivní monetární politika

1. trh peněz

- ­MS, ruší úvěry, sníží diskont, rezervy, nakoupí CP

2. agregátní trh – krátkodobě (obr.1)

- pokud nejsou VF plně využívány pak růst AD expanzivně do úrovně AD1´ vyvolá zejména růst YE´1 při určitém růstu PE´1, ale zajímá nás zejména zda je nárůst P a Y v určitém rozsahu (inflace), P>Y vysoká inflace; P

- AD vyvolá maximální Y při masivním růstu P à inflace je vysoká, zbavíme se jí těžko jen za cenu zaměstnanosti

- růst P a Y bude jiný v keynesiánském a klasickém poli (v klasické poli vede ke zvýšení cen)

3. agregátní trh – dlohodobě (obr.2)

- expanzivní politika vede vždy k růstu cen (modely rovnováhy), protože N = LAS

4. finanční trh

- tržní síly se snaží úroveň vyrovnat à celá změna probíhá v cyklech, které se nakonec ustálí na určité úrovni

- i roste zpět na počáteční úroveň

Restriktivní monetární politika

1. Finanční trh

- ¯MS, zvýší diskont, vydá CP, stáhne peníze

2. Agregátní trh

- sníží se ekonomický výkon (keynesiáni = krátkodobě)

- ¯AD à ¯P,¯Y,¯L à ¯nom.Y à ¯MD

- klasici = dlouhodobě A2 snížení P, inflace, nepřicházíme o Y

3. Finanční trh

- centrální banka je schopna ovlivnit trh peněz a agregátní trh

2. Agregátní trh

- národní ekonomika se snaží vyrobit potenciální produkt (N)

- z dlouhodobého hlediska nabídka nereaguje na změnu cenové hladiny (změna je závislá pouze na změně ceny VF)

- čím blíže bude reálný produkt (ye2, Y) k potenciálnímu (max. využití zdrojů, N), tím lépe na tom ekonomika bude

- cílem ekonomiky je zmenšit vzdálenost reálného produktu (RP) a potenciálního produktu (N)

ye1 … jsme na hranici produkčních možností

ye2 … úroveň reálného produktu (zdroje nejsou efektivně využity)

Stát se snaží zvýšit poptávku (ekonomika musí být schopná, aby se zvýšilo množství a ne cena). Ekonomika musí mít technologie, aby nedovážela (bilance zahraničního obchodu). Pokud nemá technologie a dováži, zvýší se inflace, zatíží se státní rozpočet (vnitřní i vnější dluhy).

N = åVF * SP (souhrnná produktivita VF)

= L * l (produktivita práce)

= A * a (úrodnost půdy)

= K * k (účinnost kapitálu)

Vlivy:

- úroveň řízení (systém)

- technologie (know-how)

MAKROEKONOMIE – otázka č. 16

Geneze názorů na úlohu peněz v ekonomice


Peněžní agregáty

= souhrn peněžních prostředků s jistým stupněm likvidity, označují se obvykle M, někdy L a číslicí, která označuje různý stupeň likvidity peněžních prostředků zahrnutých pod agregát; jejich vymezením, sledováním a kontrolou se zabývá CB; slouží k měření množství peněz v ekonomice

M1 (úzké peníze) = hotovostní oběživo + vklady na běžných účtech + cestovní šeky

M2 = M1 + úsporné vklady a termínované vklady

M3 = M2 + euroměnové vklady u domácích bank

M4 (široké peníze) = M3 + vklady v nebankovních institucích v domácí měně + krátkodobé CP v domácí měně

M5 = M4 + ostatní CP v domácí měně

Poptávka po penězích v klasické, Keynesově a monetaristické teorii
Klasická peněžní teorie – vychází ze dvou koncepcí: rovnice směny a kvantitativní teorie peněz; uvažovali především s transakční poptávkou po penězích;

rovnice směny = M . V º P . Y (peněžní zásoba násobená rychlostí oběhu peněz se musí rovnat cenové hladině násobené reálným důchodem) – chceme-li získat z rovnice směny teorii, musí se přijmout určité předpoklady o proměnných – neoklasičtí ekonomové (Fisher, Marshall, Pigou) předpokládali, že změny jsou natolik malé, že zejména v krátkém období může být rychlost pokládána za neměnnou a reálný důchod za konstantní – tímto převedli rovnici směny na jednoduchou kvantitativní teorii peněz (někdy označována jako kvantitativní teorie cenové hladiny) – změny M způsobí přesně proporcionální změny P;

13.Ukazatelé makroekonomického vývoje

Makroekonomické agregáty typu domácí a národní produkt
Hrubý domácí produkt (GDP) = měří celkový objem veškeré finální produkce vyrobené v dané zemi během 1 roku výrobními faktory umístěnými v dané zemi bez ohledu na to, kdo vlastní tyto výrobní faktory;

1. metoda výdajová

GDP v tržních cenách = C + I + G + NX

GDP v cenách výrobních faktorů = C + I + G + NX – nepřímé daně

2. metoda důchodová – souhrn důchodů, které obdrží vlastníci výrobních faktorů

GDP v tržních cenách = NI + amortizace kapitálu + nepřímé daně (NI (národní důchod) = w+i+z+n+s)

w = mzdy a platy

i = čisté úroky

z = zisky firem zapsaných do OR

n = renty z půdy a nemovitostí

s = příjmy frem nezapsaných v OR a samozaměstnavatelů

3. metoda odvětvová = součet přidaných hodnot každé firmy v jednotlivých odvětvích ekonomiky


Hrubý národní produkt (GNP) = hrubý domácí produkt + čistý export důchodu z vlastnictví aktiv (GHP = GDP + NXFI; NXFI = XFI – IMFI);