Finanční trh :

Zprostředkovává tok peněz.Používá se tehdy; když tržní subjekty mají volné peníze a snaží se je investovat.Například jednotlivci a domácnosti šetří, podniky mají úspory na investiční nákupy, stát získává daně z toho jsou úspory na náročnější akci.


Dva druhy investování :


1) Přímé : Jsou nevýhodné, mají větší riziko a komplikované hledání druhé strany.

2) Nepřímé : Nevýhodou je menší ziskovost a výhodou je menší riziko a menší diskont.Pujčovatel - <> - banka - vypujčitel - investiční společnost.


- Trh peněz :

Zprostředkovává vzájemnou výměnu krátkodobých přebytků mezi účastníky trhu ( např. směnky, krátkodobá půjčka do 1 roku, vzájemná výměna peněžních prostředků ).Slouží především k zajištění likvidity.Vyznačuje se nízkým rizikem, nízkým výnosem a vysokou likviditou - především je to diskontní trh.


- Kapitálový trh :

- Zprostředkovává střednědobé a dlouhodobé úvěry např. dlouhodobé akcie, hypotéky, dluhopisy atd.Účastníci jsou jednotlivci, společnosti, banky, vlády jednotlivých zemí, mezinárodní a národní organizace.Národní kapitálový trh se vztahuje k finančnímu systému určité země a je regulován státními orgány dané země,Mezinárodní kapitálový trh má vlastní regulační systém a je kontrolován mezinárodním orgánem.

Makroekonomie

3. Současná rovnováha na trhu zboží a trhu peněz (aktiv): model IS-LM. Rovnovážný důchod a rovnovážná úroková sazba.

Obr. str. 65

Všeobecná rovnováha ekonomiky znamená, že jsou současně v rovnováze jak trh zboží, tak i trh peněz. Úrokovou sazbu a důchod, za nichž je současně v rovnováze jak trh zboží, tak i trh peněz budeme nazývat rovnovážnou úrokovou sazbou a rovnovážným důchodem.

Mechanismus ustanovování současné rovnováhy

Současná rovnováha na trhu zboží a na trhu peněz nastává v bodě průsečíku křivek IS a LM.V bodě na křivce IS, který se nachází napravo od křivky LM je přebytek poptávky po penězích nad jejich nabídkou. V bodě na křivce IS, který se nachází nalevo od křivky LM je přebytek nabídky peněz nad poptávkou. V bodě na křivce LM, který se nachází napravo od křivky IS je přebytek produkce nad poptávkou po ní. V bodě na křivce LM, který se nachází nalevo od křivky IS je převis poptávky po zboží nad nabídkou.

Vlastnosti současné rovnováhy na trhu zboží a trhu peněz:

• Trh zboží:
1. AD = Y
2. IU = 0
• Trh peněz:
1. L = M / P
2. DOFA = SOFA
3. Struktura portfolia je taková, jakou si veřejnost přeje

Trh peněz (aktiv) a křivka LM

Trh aktiv a trh peněz

Celkové bohatství země se rovná celkové poptávce po penězích a po ostatních finančních aktivech (v reálném vyjádření). WN / P º L + DOFA, kde L je poptávka po penězích, DOFA je poptávka po ostatních finančních aktivech v reálné hodnotě, WN / P je nominální finanční bohatství země dělené souhrnným cenovým indexem, tj. reálné bohatství.

Celkové reálné finanční bohatství země je součet nabídky reálných peněžních zůstatků (M / P) a nabídky ostatních finančních aktiv v reálné hodnotě (SOFA). WN / P º M / P + SOFA

Platí: L + DOFA º M / P + SOFA

(L – M / P) + (DOFA – SOFA) º 0

Je-li rovnováha na trhu peněz, je i rovnováha na trhu ostatních finančních aktiv.

Poptávka po penězích

Poptávka po penězích je poptávkou po reálných peněžních zůstatcích, tj. nominální poptávkou po penězích dělenou cenovou úrovní. Poptávka po reálných peněžních zůstatcích závisí na úrovni reálného důchodu a na úrokové sazbě. Růst důchodu vede k růstu spotřeby a to k růstu poptávky po penězích. Čím vyšší (nižší) je úroková sazba, tím nižší (vyšší) je poptávka po penězích (hotovostech a depozitech na požádání), a tím vyšší (nižší) je poptávka po ostatních finančních aktivech.

Peníze mají dvojí výnos:

· explicitní – úroková míra u termínovaného vkladu

· implicitní – radost z držby

Poptávka po reálných peněžních zůstatcích: L = k * Y – h * i k, h > 0

k – citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchod, k = DL / DY

h – citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu, h = DL / Di

1 / k – rychlost peněz

Kvantitativní rovnice směny: M * V = P * Y

V = 1 / k

Keynesiánská teorie poptávky po penězích

Keynes zavedl tři motivy preference likvidity: transakční, opatrnostní a spekulační motiv, čímž zformuloval teorii poptávky po penězích. Keynes rozvinul cambridgeský koncept poptávky po penězích.

Transakční poptávka po penězích

Peníze jsou prostředkem směny a jednotlivci drží peníze pro provádění transakcí. Transakční motiv je dobře korelován pohybem důchodu – je dán zhruba (k * DY). Transakční poptávka po penězích bude tím menší, čím vyšší bude úroková sazba.

Opatrnostní poptávka po penězích

Subjekty musí poptávat peníze i pro nezamýšlené platby. Roste-li úroková sazba, subjekty mají tendenci držet méně opatrnostních zůstatků.

Spekulační poptávka po penězích

Keynes rozlišuje peníze a obligace. Subjekty žijí v nejistotě ohledně vývoje úrokové sazby a tedy i o ceně obligací. Peníze přináší jistý nulový výnos a obligace kapitálovou sazbu + kapitálový zisk nebo ztrátu. Subjekty mají odpozorovánu normální úroveň výše úrokové míry. Klesne-li úroková míra pod tuto úroveň je cena obligací vysoká a dochází ke spekulacím, že poklesne cena obligací, proto dochází k poptávce po penězích. Peníze držené v očekávání (anticipaci) poklesu cen obligací (a tedy růstu úrokových sazeb) jsou Keynesovou spekulační poptávkou po penězích.

Grafické znázornění rovnice poptávky po penězích

Obr. str. 58

Makroekonomie

2. Rovnováha na trhu zboží a charakteristika křivky IS. Rovnováha na trhu peněz (aktiv) a charakteristika křivky LM.

Model IS-LM formuloval J. R. Hicks v roce 1937. Navazuje na třísektorový model determinace rovnovážné produkce. Zapojuje do determinant agregátní poptávky úrokovou sazbu.

Předpoklady modelu IS-LM:

1. Ceny jsou fixní.
2. Zásoba kapitálu dostatečná.
3. Nabídka práce je taková, že postačuje k výrobě poptávané produkce při fixních nominálních mzdách.
4. Předpokládáme uzavřenou ekonomiku.
5. Centrální banka kontroluje nabídku peněz.

Trh zboží a křivka IS

Rovnovážná produkce v třísektorové ekonomice: Y = a * A

Poptávková investiční funkce

Investiční výdaje jsou determinovány úrokovou sazbou (i) (nadále jsou nezávislé na důchodu). Plánovaný objem investic je tím větší, čím nižší je úroková sazba. Poptávková investiční funkce: I = I – b_(I) * i, b_(I) – citlivost poptávky po investicích na úrokovou sazbu

b_(I) = DI / Di

Křivka poptávky po investicích: Obr. str. 46

Vysoká citlivost poptávky po investicích na úrokovou sazbu znamená, že křivka poptávky po investicích je velmi plochá – malé změny v úrokové sazbě vyvolají velké změny v plánovaných investičních výdajích. Je-li b_(I) = 0, poptávka po investicích je úplně necitlivá na úrokovou sazbu (křivka poptávky po investicích je vertikální).

Státní rozpočet na úrovni ústředních orgánů vlády

municipální rozpočet (obce, kraje)

- specifické fondy vytvořené k přesně vymezeným účelům

- finance státních a národních podniků

Multiplikační efekt
Vztah: e = t – 1

Když to stát zdaní a prožene, tak má multiplikátor a současně i AD větší sílu, avšak za cenu plýtvání, dalších nákladů na státní aparát a vytěsnění soukromých investic investicemi státními.

Jakou účinnost má to, že stát vydá peníze v G nebo v C, I?
- rozhodnutí státu ovlivňuje také AS
- zvyšování daní snižuje spontánní aktivitu (¯AS)
- snižování daní ekonomickou aktivitu zvyšuje (­AS)
Lafferova křivka

- poklesne ekonomická aktivita
- lidé na daně nemají, kde ty peníze jsou? (Cash Flow)

Expanzivní monetární politika

1. trh peněz

- ­MS, ruší úvěry, sníží diskont, rezervy, nakoupí CP

2. agregátní trh – krátkodobě (obr.1)

- pokud nejsou VF plně využívány pak růst AD expanzivně do úrovně AD1´ vyvolá zejména růst YE´1 při určitém růstu PE´1, ale zajímá nás zejména zda je nárůst P a Y v určitém rozsahu (inflace), P>Y vysoká inflace; P

- AD vyvolá maximální Y při masivním růstu P à inflace je vysoká, zbavíme se jí těžko jen za cenu zaměstnanosti

- růst P a Y bude jiný v keynesiánském a klasickém poli (v klasické poli vede ke zvýšení cen)

3. agregátní trh – dlohodobě (obr.2)

- expanzivní politika vede vždy k růstu cen (modely rovnováhy), protože N = LAS

4. finanční trh

- tržní síly se snaží úroveň vyrovnat à celá změna probíhá v cyklech, které se nakonec ustálí na určité úrovni

- i roste zpět na počáteční úroveň

Restriktivní monetární politika

1. Finanční trh

- ¯MS, zvýší diskont, vydá CP, stáhne peníze

2. Agregátní trh

- sníží se ekonomický výkon (keynesiáni = krátkodobě)

- ¯AD à ¯P,¯Y,¯L à ¯nom.Y à ¯MD

- klasici = dlouhodobě A2 snížení P, inflace, nepřicházíme o Y

3. Finanční trh

- centrální banka je schopna ovlivnit trh peněz a agregátní trh

Soudobý monetarismus

Vyvinul Milton Friedman po WW2 v Chicagu – začali kritikou raných Keynesiánců (fiskální politika). Dnes dva proudy – tradiční + “škola racionálních okčekávání”.


Podstata:
(a) nabídka peněz je hlavní systematickou determinantou růstu GNPN. Teorie především určování AD. Primárnost peněz založena na dvou tvrzeních:

existuje mimořádná empirická stabilita a pravidelnost u takových veličin, jako je V, která musí na každého, kdo pracuje s peněžními údaji, nutně učinit dojem

poptávka po penězích je zcela necitelná vůči úrokovým sazbám


(b) ceny a mzdy jsou relativně pružné (Pk je relativně strmá i v krátkém období + dlouhodobá Pk je svislá + krátkodobá AS je zcela strmá).


Peníze mohou v krátkém období ovlivňovat jak produkt, tak ceny, ale v dlouhém období je hlavní dopad na ceny, protože produkt se stále vrací ke svému potenciálu. Fiskální politika ovlivňuje produkt a ceny zanedbatelně jak v Krátkém, tak dlouhém období. = Podstata monetaristické doktríny.


(c) soukromý sektor je stabilní

Rychlost oběhu peněz

Pojem zavedl na přelomu století Alfred Marshall (Cambridge) a Irving Fisher (Yale).

- Důchodová rychlost oběhu peněz je poměr celkového nominálního GNP k zásobě peněz. Rychlost oběhu peněz měří míru, s jakou se zásoba peněz obrací relativně k celkovému důchodu nebo národnímu produktu. Formálně (jde o identitu):

kde P je celková cenová hladina a Q reálný GNP. Rychlost oběhu peněz V je jednoduše definována jako výše každoročního GNPN dělená zásobou peněz.

Rychlost, s jakou peníze v ek. mění svého majitele nebo také měří GNP na dolar peněz.

Kvantitativní teorie cen
Předpoklad: rychlost oběhu peněz je relativně stabilní a předvídatelná (důvodem: V odráží hlavně časovou strukturu přijímání důchodu a jejich vydávání – např. rozložení platu během měsíce, k její změně dojde pouze tehdy, mění-li lidé či firmy způsob držby A/ platby účtů).

Kvantitativní teorie cen tvrdí, že se ceny pohybují proporcionálně s nabídkou peněz. Ačkoli je kvantitativní teorie pouze hrubou aproximací, pomáhá nám vysvětlit, proč země s nízkým růstem peněz mají mírnou inflaci, zatímco země s rychlým růstem peněz zjišťují inflaci 20% či více.

kde k je symbol pro podíl V/ Q – klasičtí ekonomové přesvědčeni, že v krátkém období může být konstantní nebo relativně stabilní +plná zam. (GNP = GNPpot) Þ v dlouhém období lehce rostoucí charakter.

Důchodová politika

vládní akce, které se pokoušejí zmírnit inflaci přímými kroky bez zvýšení U (verbálním přesvědčováním, právní regulací…) Þ posunovat Pk dolů
· regulace cen a mezd (Skandinávie)
· dobrovolné mzdové a cenové směrnice (Nizozemí, USA – Kennedy, Johnson a Carter)
· strategie volného trhu
· důchodová politika založená na daních (“TIP”) – fiskální “Cukru a biče” (zdaňuje ty, jejichž mzdy a cena rostou rychle a dotuje ty, jejichž ceny a mzdy rostou pomaleji)
· podílnictví zaměstnanců na zisku (Martin Weitzman z MIT) – jak stimulovat fy, aby během recese najímaly a propouštěly pracovníky

16. kapitola: Účinek peněz na produkt a ceny

peněžní mechanismus = cesta, kterou se změny v nabídce peněz přenášejí do změn v produktu, zaměstnanosti, cenách a inflaci

N. Jak peníze ovlivňují produkt
Trh peněz
poptávka odvozena od potřeby uskutečňovat transakce + potřeby bezpečného a likvidního aktiva
nabídka – určována CB a soukromým bankovním systémem – operace na volném trhu - bankovní rezervy (nenesou úroky)

použije-li Fed své nástroje k udržení nabídky peněz na úrovni M* - SS vertikála (nabídka je svislá proto, že se předpokládá fixní nabídka peněz M* pro jakoukoli i)
DD předpokládá danou úroveň produktu a cen (nominální GNP)
DD – s růstem výše i klesá držba peněz (přesun na zúročitelné účty) - častější přesouvání A do fondů s vyšší úrokovou sazbou, snížení průměrné držby hotovosti a častější doplňování hotovosti.
průsečík = tržní úroková míra
při vyšší i budou existovat nadměrné zásoby peněz a lidé nebudou ochotni celé množství M* držet - nákup obligací - i

J. Poptávka po penězích

- peníze držíme proto, že nám slouží nepřímo, k usnadnění obchodu a směny

Fce peněz:
· prostředek směny
· zúčtovací jednotka
· uchování hodnoty

N držby peněz = úrok nebo zisk, který obětujeme tím, že držíme peníze místo abychom je vkládali do vysoce výnosných A nebo I.
Peněžní fond = úsporový účet.

Motivy držby peněz
- možnost nakupovat různé předměty
- Transakční poptávka – jestliže úrokové sazby rostou, poptávka po penězích za jinak nezměněných okolností klesá
- Poptávka po A – teorie portfolia (soubor CP): popisuje jak racionální investoři ukládají své bohatství do portfolia (lidé chtějí vysoké výnosy a malou riskantnost Þ diversifikovat riziko)

11. kapitola: Peníze a komerční bankovnictví

I. Historie peněz
Vývoj peněz
- Definice: peníze jsou běžně přijímaný prostředek směny či placení (její vývoj od naturální směny - komoditní - papírové - bankovní peníze)
· naturální směna (statek za statek, obrovský krok od samozásobitelství, následkem dělby práce se pak vyvinuly peníze, protože nebyla příliš velká pst. “dvojnásobné shody potřeb”)
· komoditní peníze (hovězí dobytek, olivový olej, pivo a víno, železo, zlato, cigarety… v 19. stol. hlavně kovy)
· papírové peníze (lidé chtějí peníze hlavně pro možnost koupit si za ně určité věci), jsou lehce přenosné a skladovatelné, pečlivou ryteckou prací chráněny před paděláním
· bankovní peníze
· úvěrové karty a cestovní šeky

Složky nabídky peněz (peněžní agregáty)
· transakční peníze (M1) – položky skutečně používané k transakčním účelům – mince, oběživo a šekovatelné účty (dnes peníze s nuceným oběhem – vláda tvrdí, že jsou zákonným platidlem vklady na požádání a jiné šekovatelné vklady)
· peníze v širším smyslu (M2) – “peněžní A” neboli “skoro peníze” – M1 + další A (substituty transakčních peněz)
· další skoro peníze (M3) – M2 + úsporové účty a pod. depozita vlastněná významnými institucemi
· “likvidní A” (L) – KCP MF
· “úvěr” (D) – všechny dluhy domácích nefinančních sektorů (hypotéky, obligace)

Politika těžko dostupných peněz

- 79 – 82 – 2. kolo zvýšení cen ropy - 12% inflace - přijato opatření ke zpomalení hosp. růstu a zvýšení nezam. Roku 1979 přijal bývalý předseda Federálního rezervního systému Paul Volcker monetární opatření – zvýšení úrokových sazeb (v roce 81 po něm pokračoval Reagan) - zpomalení V na složky AD citlivých na úrok Þ snížení AD - vedlo ke snížení inflace (obr. str. 96).

6. kapitola: Měření národního produktu a důchodu

- průkopníkem Simon Kuznets z Harvardu.
- “Podzemní ekonomika” = část ekonomické aktivity, která se nezaznamenává, je neformální nebo nelegální a nepodílí se na daních společnosti.
- Čistý ekonomický blahobyt NEW (Net Economic Welfare)

GNP: měřítko výkonnosti ekonomiky
- Hrubý národní produkt (GNP) je nejobsáhlejší mírou celkové produkce statků a služeb v zemi během daného roku. Je to součet dolarové hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb a čistých vývozů.

- Poměr nominálního GNP k reálnému GNP je “cena GNP” = deflátor GNP (cenový index, vážený průměr cenových změn všech komodit v GNP, přičemž každý statek je dán váhou svého procentuálního podílu v celkovém GNP).

· Nominální GNP představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vyrobených v daném roce, přičemž hodnoty jsou vyjádřeny v tržních cenách každého roku.
· Reálný GNP upravuje nominální GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, čímž vytváří míru produktu ve stálých dolarech. Protože definujeme deflátor GNP jako cenu GNP, dostaneme:

Nástroje monetární politiky:

Nepřímé nástroje:

- Diskontní sazba: úroková sazba, za kterou poskytuje CEB úvěry ostatním bankám. Čím je tato sazba větší, tím jsou úvěry dražší, a tím méně si budou banky půjčovat, a tím se sníží množství peněz v oběhu.

- PMR: jsou pohledávky CEB vůči ostatním KB. Tyto rezervy nejsou úročeny. Zvýšením těchto rezerv se sníží množství peněz v oběhu a naopak.

- Operace na volném trhu: CEB nakupuje nebo prodává cenné papíry, a tím stahuje peníze z oběhu, nebo naopak uvolňuje peníze do oběhu.

Přímé nástroje CEB:

- Povinné vklady: KB mají povinnost si zakládat u CEB běžný účet. CEB pak kontroluje směr dotací.


Fungování monetární politiky při regulaci AD:

Expanze monetární politiky vede posunu nabídky peněz doprava, tj. ke zvýšení nabídky peněz. V důsledku toho se zvýší AD. V krátkém období je křivka AS horizontální. to znamená, že monetární politiky je maximálně účinná. V dlouhém období má monetární expanze za příčinu inflaci. V dlouhém období je inflace čistě monetární jev.

Kvantitativní teorie peněz - základem je kvantitativní rovnice peněz M .V = P . Y Kde M je množství peněz v oběhu a V je rychlost obratu peněz, Y je důchod a P je cenová hladina. Východiskem je, že V se nemění, stejně jako se nemění P. Z toho vyplývá, že změny v množství peněz v oběhu mají vliv pouze na cenovou hladinu. M = k . PY

k = 1/V = koeficient důchodové rychlosti oběhu peněz. P = M/kY --- dokazuje tvar křivky AD a její hyperboličnost.

Proces generování peněz

- za prvé: CEB rozhodne o výši PMR; za druhé: bankovní systém považuje tyto rezervy za vstup a přeměňuje je v mnohem větší množství bankovních peněz. Oběživo plus tyto bankovní peníze pak představují nabídku peněz M1. Banky mohou postupně vytvářet peníze. Působí zde proces multiplikace. Příčinou je takzvaný peněžní multiplikátor = 1/PMR krát původní vklad. Tímto způsobem se z původně uložené tisícikoruny při desetiprocentních PMR stane na konci multiplikačního procesu deset tisíc korun. Banky tak vytvářejí nové peníze. Nebo-li: Je-li zákonem stanovená povinná rezerva deset procent budou nové vklady desetinásobkem rezervy. Avšak jakmile se část ze zvýšených vkladů přelévá do oběživa či nepeněžních aktiv, nebo když banky drží přebytečné rezervy, pak se tvorby vkladu odchýlý od poměru 1/povinný podíl rezerv.

CEB, její cíle a nástroje její monetární politiky:

Funkce CEB:

- emisní funkce - pouze CEB má právo emitovat nové hotovostní peníze na daném území

- CEB je nositelem monetární politiky.

Cíle CEB:

- stabilita kupní síly měny

- plná míra zaměstnanosti

- zabezpečení stabilního ekonomického růstu

- rovnováha platební bilance

Současně lze zpravidla naplnit jen dva z těchto cílů. K naplnění hlavního cíle postupuje banka přes nabídku peněz, regulaci úrokových měr a ovlivňování devizových kurzů. S rostoucí nezávislostí CEB na vládní politice roste účinnost monetární politiky.

Nástroje monetární politiky:

Nástroje CEB dělíme na přímé a nepřímé.

Poptávka po penězích:

Poptávka po penězích vzniká z naší potřeby mít prostředek směny, tj. transakční poptávky. Držíme oběživo a šekové účty, abychom mohli kupovat statky a platit své účty. S růstem našich důchodů vzrůstá i hodnota kupovaných statků, potřebujeme tudíž více peněz pro naše transakční účely, čímž roste naše poptávka po M1. Transakční poptávka po M bude citlivá na náklady držby peněz. Když úrokové sazby z alternativních aktiv vůči úrokové sazbě z peněz relativně rostou, lidé a podniky mají tendenci snížit držbu peněz. Kromě toho si lidé někdy drží peníze jako aktivum. Chtějí chránit část svého bohatství před výkyvy ekonomického života, vystříhat se tak pošetilosti dát všechna svá vajíčka do jediného košíku. Jeden z těchto košíku, který chtějí mít všichni investoři, je košík mimořádně bezpečného aktiva. Tímto aktivem může být vysoce výnosný šekový účet, část M1, nebo to mohou být skoropeníze v M2, možná úsporový účet nebo peněžní fond.


Bankovní sektor a nabídka peněz:

Finanční instituce převádějí peníze od věřitelů k dlužníkům. Přitom vytvářejí finanční nástroje (jakými jsou šekové nebo úsporové účty). Z makroekonomického hlediska jsou ale nejdůležitějším nástrojem bankovní peníze, které dnes poskytují především komerční banky. Každá banka má po ruce fondy nebo aktiva ve formě pohotové hotovosti nebo ve formě fondů u CEB zvané rezervy. Banka maximalizuje svůj zisk, pokud používá vložené peníze k provádění peněžních transakcí, jako je poskytování úvěrů, nebo nakupování cenných papírů. Z toho vyplývá, že banky mohou doslova tvořit peníze. Na každý typ vkladů jsou zákonem stanoveny povinné minimální rezervy a to nezávisle na skutečné potřebě pohotové hotovosti. Hlavní funkcí PMR stanovených zákonem je umožnit CEB kontrolovat objem šekových vkladů, které mohou banky generovat. Tím, že určí vysoké, pevné zákonem stanovené PMR, může CEB lépe kontrolovat nabídku peněz.

Strategie rozvoje ekonomicky slabších zemí:

Start - každá země odstartovala průmyslovou revoluci v jiném období. Start je poháněn vůdčími sektory, jimiž jsou např. rychle rostoucí exportní trhy, nebo nějaké odvětví vykazující velké úspory z rozsahu. Jakmile dominantní sektory začnou rychle růst, dostavuje se tzv. proces sebeudržujícího růstu. Růst znamená zisky, zisky znamenají investice, produktivita a důchod na obyvatele rostou.

Hypotéza zaostalosti - dnešní rozvojové země mohou přilákat kapitál zemí rozvinutých a mají tak výhodu. Naše hypotéza tvrdí, že relativní zaostalost může napomáhat rozvoji.

Vyvážený růst - tato teorie tvrdí, že růst je vyváženým procesem a země procházející růstem se pohybuje vpřed pomalu, ale stabilně. Ekonomický růst lze přirovnat k pohybu želvy, která leze pomalu vpřed velmi dlouho, až se zastaví.

Bohatá mozaika - jedná se o to, že neexistují dvě země s úplně stejný zázemím pro ekonomický růst.


15. Peníze a trh peněz. Měnová politika


Komponenty MS:

M1 - Transakční peníze - jsou nejdůležitějším a nejostřeji sledovaným peněžním agregátem. Skládá se z položek skutečně používaným k transakcím, k nákupu a prodeji věcí. M1 zahrnuje mince a oběživo držené mimo banky, spolu s šekovatelnými účty.

M2 - Skoro peníze - zahrnuje M1 a další aktiva, která jsou velmi blízkými substituty transakčních peněz.

M3 - zahrnuje M2 a úsporové účty a podrobná depozita vlastněná významnými institucemi.

L - likvidní aktiva - zahrnuje položky, jako jsou krátkodobé cenné papíry ministerstva financí. Tato aktiva se nazývají likvidní, protože mohou být snadno přeměněna na hotovost.

D - úvěr - představuje všechny dluhy domácích nefinančních sektorů. Zahrnuje hypotéky, obligace a podobné nástroje spolu se všemi likvidními aktivy.

Ekonomové sledují pohyb peněžních agregátů, protože

např. výrazné změny v M2, nebo v růstu úvěru často signalizují podobný pohyb v GNP. Rychlý růst peněz a úvěru doprovází konjunkturu, jejich omezování je často následováno recesí či ještě něčím horším.

1) Funkce peněz jako zúčtovací jednotky

1) – vyjadřuje schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv.

2) Funkce peněz jako uchovatele hodnot – vyplívá to z toho, že peníze pomáhají udržovat hodnoty v čase, nemusíme je vynakládat pouze na bezprostřední nákupy statků a služeb, můžeme si je rovněž odložit a nákupy odložit na později.


Související pojmy:
1) Měna – soustava peněz určitého státu

2) Měnová jednotka – základ každé měny (u nás 1 Kč)

3) Měnový kurz – je to poměr mezi měnovými jednotkami různých států

4) Valuty – cizí měny:
a) Konvertibilní – volně směnitelné
b) Vázané

5) Devizy – jsou pohledávky směnitelné na cizí měnu a v ní splatitelné

6) Kupní síla peněz – je dána množstvím zboží a služeb, které lze za dané peníze koupit.


Poptávka po penězích

Při zkoumání důvodů, které vedou ek. subjekty k držbě peněz zjistíme, že do popředí vstupují 3 základní motivy:

1) Transakční – je to přímo závislé na množství statků a služeb, jež ekonomika vytváří a jejich cíle (přesněji na vývoji cenové politiky)

2) Opatrností – je výsledkem snahy vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případ neočekávaných událostí vyžadující určité fin. zdroje.

Finanční

– je to odrazem skutečnosti, že peníze představují pro ek. subjekty jednu z forem bohatství a že jejich držba je spojena s porovnáním s užitky, které přinášejí i jiné formy bohatství.


Poptávka po penězích je tedy souhrnem všech těchto tří druhů poptávek.


Nabídka peněz

V moderním tržním hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem. Tyto peníze mají buť podobu papírového oběživa a mincí nebo zápisů na bankovních účtech nebo v pamětích počítačů. Akceptování peněz s nuceným oběhem ek. Subjekty je založena na autoritě vlády, která je vydává jako legální platidlo. Vývoj důvěry v peníze je však do značné míry závislý i na peněžní politice, kterou sleduje vláda a centrální banka. Nabídka peněz je závislá především na regulačních opatřeních vlády a centrální banky. Centrální banka přímo vytváří monetární bázi složenou z oběživa (mincí a papírových peněz) a z bankovních rezerv.

Celková nabídka peněz v ekonomice je tedy na jedné strane vytvářena centrální bankou, která determinuje monetární bázi a na druhé straně je však rozšiřována komerčními bankami. Nabídka peněz a poptávka po penězích určují společně úrokovou sazbu a vytvářejí rovnováhu na trhu peněz.

Peníze

Je to prostředek směny zboží a služeb za uznávanou jednotku, ve které jsou vyjadřovány ceny.

Nejprve byly tzv.:
1) Zbožové peníze (drahé kovy, zlato)
2) Papírové peníze
3) Kovové mince
4) Bankovní peníze (šeky, karty…)


Vznik peněz vytvořil podmínky pro nahrazení materiální výměny, založené na směňování statků v naturální podobě, peněžní směnou. Peněžní směna umožňuje efektní fungování trhů, a vede k vysoký, úsporám ekonomických zdrojů. Specifický charakter peněz je dán vlastnostmi, kterými se toto aktivum liší od ostatních: není volně reprodukovatelný statek a není možné jej bez omezení nahradit statkem jiným.

Peníze v tržním ekonomice plní 3 významné funkce:
1) Jsou prostředek směny
2) Jsou zúčtovací jednotkou
3) Jsou uchovatelem hodnot


1) Funkce peněz jako prostředek směny - vychází ze schopnosti peněz zprostředkovat směnné akty a je založena na obchodě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě – závazků.

Tuto úlohu plní jednak:
a) Oběživa
b) Bankovní peníze