1) Zabezpečování relativní stability bankovní soustavy.
2) Ovlivňování vývoje nabídky peněz prostřednictvím úvěrové činnosti obchodních bank.
- Nástroje měnové politiky :
1) Povinné minimální rezervy :
Každá banka musí mít u ústřední banky.Je to určité procento z depozit ( vkladů ).Ústřední banka může ovlivnit množství peněz v eko.Tím, že změní výši pro poskytování úvěrů, nebo naopak.
2) Diskontní sazba :
V případě, že banka nemá peníze, může si vypůjčit od centrální banky.Úrok, který si centrální banka určí se nazývá diskontní sazba.
3) Operace na volném trhu :
Nazývá se tak proces nákupu a prodeje cenných papírů ústřední bankou.Pokud ústřední banka nakupuje státní cenné papíry, zvyšuje tím nabídku peněz v ekonomice.
4. Ostatní nástroje :
- Ústřední banka může například :
- Určit ostatním bankám maximální rozsah jimi poskytovaných úvěrů = úvěrové limity.
- Stanovit minimální úrokové sazby z vkladů přijímaných bankami.
- Stanovit maximální úrokové sazby z úvěrů poskytovaných bankami.
Zobrazují se příspěvky se štítkemměnová politika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemměnová politika. Zobrazit všechny příspěvky
Z důvodů minimalizace rizik vydává ČNB pravidla obezřetného podnikání
1) Pravidlo kapitálové přiměřenosti = Dodržení stanoveného poměru mezi kapitálem a celkovým objemem jejich aktiv.
2) Pravidlo likvidity = zajištění dostát svých závazků do termínu splatnosti.
3) Pravidlo úvěrové angažovanosti = udržování pohledávek banky vůči jednotlivým klientům na obezřetné úrovni.
- Centrální banka ( Česká národní banka ) :
- Úloha centrální banky :
1) Centrální
2) Střední
3) Emisní
4) Cedulová
ČNB je právnickou osobou se sídlem v Praze ( u Náměstí Republiky ).Při nakládání s vlastním majetkem má postavení podnikatele.Jejím hlavním cílem je zabezpečit stabilitu české měny.Za tím účelem ČNB :
a) Určuje měnovou politiku :
Je to soubor opatření, kterými stát ovlivňuje nabídku peněz = celkové množství peněz v ekonomice.Množství peněz v ekonomice má vliv na hospodářský růst, zaměstnanost, inflaci i stav platební bilance dané země se zahraničím.Nabídka peněz souvisí s výši poptávky = celkové výdaje v ekonomice za danné období.Tj. výdaje domácností, podniků, vlády, případně zahraničních subjektů.Zvýšená nabídka peněz způsobuje vyšší poptávku.Vyšší poptávka stimuluje hospodářský růst, ale představuje riziko zvýšení inflace.Snížení nabídky peněz způsobuje pokles poptávky, snižují se inflační tlaky v ekonomice, ale zároveň dochází ke stimulaci ekonomického růstu a v hospodaření zpravidla narůstá míra nezaměstnanosti.Stát se proto snaží nabídku peněz ovlivňovat, a to tak, že provádí určitou měnovou politiku.Základním cílem měnové politiky je udržení stability měny, aby nedocházelo k inflaci.Proto k ovlivňování nabídky používá nástroje měnové politiky.
2) Pravidlo likvidity = zajištění dostát svých závazků do termínu splatnosti.
3) Pravidlo úvěrové angažovanosti = udržování pohledávek banky vůči jednotlivým klientům na obezřetné úrovni.
- Centrální banka ( Česká národní banka ) :
- Úloha centrální banky :
1) Centrální
2) Střední
3) Emisní
4) Cedulová
ČNB je právnickou osobou se sídlem v Praze ( u Náměstí Republiky ).Při nakládání s vlastním majetkem má postavení podnikatele.Jejím hlavním cílem je zabezpečit stabilitu české měny.Za tím účelem ČNB :
a) Určuje měnovou politiku :
Je to soubor opatření, kterými stát ovlivňuje nabídku peněz = celkové množství peněz v ekonomice.Množství peněz v ekonomice má vliv na hospodářský růst, zaměstnanost, inflaci i stav platební bilance dané země se zahraničím.Nabídka peněz souvisí s výši poptávky = celkové výdaje v ekonomice za danné období.Tj. výdaje domácností, podniků, vlády, případně zahraničních subjektů.Zvýšená nabídka peněz způsobuje vyšší poptávku.Vyšší poptávka stimuluje hospodářský růst, ale představuje riziko zvýšení inflace.Snížení nabídky peněz způsobuje pokles poptávky, snižují se inflační tlaky v ekonomice, ale zároveň dochází ke stimulaci ekonomického růstu a v hospodaření zpravidla narůstá míra nezaměstnanosti.Stát se proto snaží nabídku peněz ovlivňovat, a to tak, že provádí určitou měnovou politiku.Základním cílem měnové politiky je udržení stability měny, aby nedocházelo k inflaci.Proto k ovlivňování nabídky používá nástroje měnové politiky.
Monetární politika při dokonalé kapitálové mobilitě v systému fixních měnových kursů
Monetární expanze znamená zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků a vede ke snížení úrokové sazby pod světovou úrokovou sazbu. To vyvolá silné kapitálové odlivy, pokles měnových rezerv domácí země a tlak na devalvaci měny. Centrální banka nakupuje domácí měnu a prodává zahraniční měnu. Tím dojde ke snížení nabídky reálných peněžních zůstatků a křivka LM se vrací zpět do své výchozí pozice.
Monetární politika je za předpokladu dokonalé kapitálové mobility a fixního měnového kursu neúčinná v ovlivňování produkce a úrovně úrokové sazby.
Schodek platební bilance vyvolaný snížením úrokové sazby v důsledku monetární expanze vyvolá v malé otevřené ekonomice automatickou monetární restrikci. Peněžní zásoba se stala endogenním faktorem a centrální banka nemůže za těchto podmínek kontrolovat ani peněžní zásobu, ani úrokovou sazbu, ani úroveň rovnovážné produkce.
Obr. str. 116 (3.12)
Fiskální politika při dokonalé kapitálové mobilitě v systému flexibilního měnového kursu
V systému flexibilního měnového kursu nemusí centrální banka intervenovat na udržení měnového kursu. V systému pružných měnových kursů spojení mezi platební bilancí a peněží zásobou neexistuje a centrální banka může kontrolovat nabídku reálných peněžních zůstatků.
Čistý floating – centrální banka se vzdává intervence na mezinárodních měnových trzích. Řízený floating – měnové kursy nejsou centrálními bankami běžně fixovány, ale centrální banky je nenechají volně fluktuovat.
Vnější obchodní a měnová politika
- regulace toků přes hranice, a to:
- vnější obchodní (toky zboží)
- vnější měnová (kapitálové trhy)
Konečné cíle
- ovlivnit Y, zaměstnanost
- cenová úroveň
Bezprostřední cíle
- ovlivnění měnového kurzu
- ovlivnění platební bilance
Nástroje VOMPY
a) přímé (administrativní)
- kvóty (kolik se smí vyvést, dovést)
- tarify (daň zdražující dovoz, vývoz à clo)
- vývozní subvence (když vyvezeš, dostaneš příspěvek)
- ovlivnění měnového kurzu (snížení měnového kurzu à naše zboží levné)
- neviditelné překážky (něco nesplňuje hygienické, etické normy; kulturní památky nelze vyvést)
Cíle
· ovlivnit úroveň Y a s ním i zaměstnanosti
· ovlivnit úroveň cenové hladiny
à dosáhneme toho bezprostředními cíly a jejich naplněním, které je důležité k naplnění cílů konečných pro lepší zítřek
· ovlivnění úrovně úrokové míry
· ovlivnění množství peněz v oběhu
- změní-li se úroková míra, tak se změní investice, výdaje domácností à změní se Y, P
- zvýšení úrokové míry způsobí útlum ekonomického růstu
MS à i¯ à I,C à AD à Y a zaměstnanosti, P
Nástroje měnové politiky
a) přímé (administrativní)
· regulace investičních úvěrů (pravidla půjčování firmám, doba splatnosti, na co je třeba souhlas státního orgánu?)
· regulace spotřebitelských úvěrů (stát vydává zákony, nařízení, vyhlášky, aby se nepůjčovalo – bonita klienta, maximální doba splatnosti)
b) nepřímé (tržní)
- jde o to použít nástroje blízké trhu a pak nechat působit trh samotný
· politika povinných minimálních rezerv (Kolik si banky musejí ponechat peněz?)
· operace na volném trhu (centrální banka vstupuje na trh peněz jako AS, AD, čímž zvyšuje AS nebo AD po penězích)
· diskontní politika (diskontní sazba je úrok, za který si komerční banky půjčují od bank centrálních)
Vývoj mezinárodního měnového systému:
BRETTONWOODSKÝ SYSTÉM - rámec pro řízení měnových kurzů. Zlato zde bylo postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Každá měna měla oficiální paritu stanovenou ke zlatu a dolaru. Hlavním rysem byla možnost změny kurzů pokud došlo k nerovnováze.
Mezinárodní měnový fond - dodnes působí jako centrální banka centrálních bank. Členské země půjčují tomuto fondu své měny ten je pak půjčuje zemím, které mají problémy s platební bilancí
Světová banka - financují ji věřitelské země podle svého ekonomického významu. Banka půjčuje zemím, které nemohou získat úvěry od bank s nízkými úroky.
Díky brettonwoodskému systému se země zničené válkou mohly rychleji rozvíjet. Díky tomu jak rychle se rozvíjely Německo a Japonsko a jak rostly deficity USA, hromadily se v zahraničí dolary. V roce 1971 došlo ke krizi a president Nixon oficiálně zrušil vázanost dolaru na zlato a tím ukončil činnost brettonwoodského systému.
Dnešní systémy řízení měnových kurzů - jen málo zemí připouští volnost pohybu svých kurzů, to jest, že nenechávají výši měnového kurzu určovat pouze trhem, ale snaží se intervenovat. Většina zemí má pružné řízené kurzy. Některé země uplatňují politiku pružných kurzů v rámci cílových zón ( viz ČR), to jest stanovení fluktuačních pásem. Mnoho menších zemí zavěšuje své měny na nějakou významnou měnu, případně na celý koš měn. No a některé země se slučují do měnových bloků, aby vzájemně stabilizovaly své kurzy.
Vnější měnová politika:
Snahou je prosadit dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, druhým bezprostředním cílem je regulace měnových kurzů. Konečnými cíly jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost v zemi.
Nástroje vnější měnové politiky - a) tržně orientované nástroje - intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance.
b) přímá (administrativní ) opatření - kvóty ( stanovení maximálního množství určitého statku, které lze dovézt ), cla a vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu ( např. přísné hygienické a zdravotní normy atd.). Popřípadě viz skripta.
Mezinárodní měnový fond - dodnes působí jako centrální banka centrálních bank. Členské země půjčují tomuto fondu své měny ten je pak půjčuje zemím, které mají problémy s platební bilancí
Světová banka - financují ji věřitelské země podle svého ekonomického významu. Banka půjčuje zemím, které nemohou získat úvěry od bank s nízkými úroky.
Díky brettonwoodskému systému se země zničené válkou mohly rychleji rozvíjet. Díky tomu jak rychle se rozvíjely Německo a Japonsko a jak rostly deficity USA, hromadily se v zahraničí dolary. V roce 1971 došlo ke krizi a president Nixon oficiálně zrušil vázanost dolaru na zlato a tím ukončil činnost brettonwoodského systému.
Dnešní systémy řízení měnových kurzů - jen málo zemí připouští volnost pohybu svých kurzů, to jest, že nenechávají výši měnového kurzu určovat pouze trhem, ale snaží se intervenovat. Většina zemí má pružné řízené kurzy. Některé země uplatňují politiku pružných kurzů v rámci cílových zón ( viz ČR), to jest stanovení fluktuačních pásem. Mnoho menších zemí zavěšuje své měny na nějakou významnou měnu, případně na celý koš měn. No a některé země se slučují do měnových bloků, aby vzájemně stabilizovaly své kurzy.
Vnější měnová politika:
Snahou je prosadit dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, druhým bezprostředním cílem je regulace měnových kurzů. Konečnými cíly jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost v zemi.
Nástroje vnější měnové politiky - a) tržně orientované nástroje - intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance.
b) přímá (administrativní ) opatření - kvóty ( stanovení maximálního množství určitého statku, které lze dovézt ), cla a vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu ( např. přísné hygienické a zdravotní normy atd.). Popřípadě viz skripta.
Strategie rozvoje ekonomicky slabších zemí:
Start - každá země odstartovala průmyslovou revoluci v jiném období. Start je poháněn vůdčími sektory, jimiž jsou např. rychle rostoucí exportní trhy, nebo nějaké odvětví vykazující velké úspory z rozsahu. Jakmile dominantní sektory začnou rychle růst, dostavuje se tzv. proces sebeudržujícího růstu. Růst znamená zisky, zisky znamenají investice, produktivita a důchod na obyvatele rostou.
Hypotéza zaostalosti - dnešní rozvojové země mohou přilákat kapitál zemí rozvinutých a mají tak výhodu. Naše hypotéza tvrdí, že relativní zaostalost může napomáhat rozvoji.
Vyvážený růst - tato teorie tvrdí, že růst je vyváženým procesem a země procházející růstem se pohybuje vpřed pomalu, ale stabilně. Ekonomický růst lze přirovnat k pohybu želvy, která leze pomalu vpřed velmi dlouho, až se zastaví.
Bohatá mozaika - jedná se o to, že neexistují dvě země s úplně stejný zázemím pro ekonomický růst.
15. Peníze a trh peněz. Měnová politika
Komponenty MS:
M1 - Transakční peníze - jsou nejdůležitějším a nejostřeji sledovaným peněžním agregátem. Skládá se z položek skutečně používaným k transakcím, k nákupu a prodeji věcí. M1 zahrnuje mince a oběživo držené mimo banky, spolu s šekovatelnými účty.
M2 - Skoro peníze - zahrnuje M1 a další aktiva, která jsou velmi blízkými substituty transakčních peněz.
M3 - zahrnuje M2 a úsporové účty a podrobná depozita vlastněná významnými institucemi.
L - likvidní aktiva - zahrnuje položky, jako jsou krátkodobé cenné papíry ministerstva financí. Tato aktiva se nazývají likvidní, protože mohou být snadno přeměněna na hotovost.
D - úvěr - představuje všechny dluhy domácích nefinančních sektorů. Zahrnuje hypotéky, obligace a podobné nástroje spolu se všemi likvidními aktivy.
Ekonomové sledují pohyb peněžních agregátů, protože
např. výrazné změny v M2, nebo v růstu úvěru často signalizují podobný pohyb v GNP. Rychlý růst peněz a úvěru doprovází konjunkturu, jejich omezování je často následováno recesí či ještě něčím horším.
Hypotéza zaostalosti - dnešní rozvojové země mohou přilákat kapitál zemí rozvinutých a mají tak výhodu. Naše hypotéza tvrdí, že relativní zaostalost může napomáhat rozvoji.
Vyvážený růst - tato teorie tvrdí, že růst je vyváženým procesem a země procházející růstem se pohybuje vpřed pomalu, ale stabilně. Ekonomický růst lze přirovnat k pohybu želvy, která leze pomalu vpřed velmi dlouho, až se zastaví.
Bohatá mozaika - jedná se o to, že neexistují dvě země s úplně stejný zázemím pro ekonomický růst.
15. Peníze a trh peněz. Měnová politika
Komponenty MS:
M1 - Transakční peníze - jsou nejdůležitějším a nejostřeji sledovaným peněžním agregátem. Skládá se z položek skutečně používaným k transakcím, k nákupu a prodeji věcí. M1 zahrnuje mince a oběživo držené mimo banky, spolu s šekovatelnými účty.
M2 - Skoro peníze - zahrnuje M1 a další aktiva, která jsou velmi blízkými substituty transakčních peněz.
M3 - zahrnuje M2 a úsporové účty a podrobná depozita vlastněná významnými institucemi.
L - likvidní aktiva - zahrnuje položky, jako jsou krátkodobé cenné papíry ministerstva financí. Tato aktiva se nazývají likvidní, protože mohou být snadno přeměněna na hotovost.
D - úvěr - představuje všechny dluhy domácích nefinančních sektorů. Zahrnuje hypotéky, obligace a podobné nástroje spolu se všemi likvidními aktivy.
Ekonomové sledují pohyb peněžních agregátů, protože
např. výrazné změny v M2, nebo v růstu úvěru často signalizují podobný pohyb v GNP. Rychlý růst peněz a úvěru doprovází konjunkturu, jejich omezování je často následováno recesí či ještě něčím horším.
Srovnání determinace peněžní zásoby v ekonomice s plovoucí a fixním deviz kurzem
Vývoj měnové politiky v ČR po roce 1990
Hlavním cílem měnové politiky bylo stabilizovat cenovou hladinu, zabránit tak inflační spirále a vytvořit efektivní bankovní systém.
- 1. 1. 1990 – dvoustupńový bankovní systém (CB = Státní banka československá),
- pro rok 1990 – restriktivní měnová politika
- využívány byly zejména přímé nástroje regulace (úvěrové limity jednotl. obch. bank) + první kroky k využívání nepřímých nástrjů (diskotní sazba, povinné min. rezervy, refinanční úvěr),
- postupná devalvace československé koruny (3. kroky),
- pro rok 1991 – restriktivní měnová politika,
- 1. 1. 1991 – cenová liberalizace
- používání zejména přímých nástrojů – úvěrové stropy,
- pro rok 1992 – neutrální měnová politika – přechod od přímých k nepřímým nástrojům, 1992 – úplné opuštění úvěrových limitů, zrušení úrokových stropů a emisí poukázek SBČS, CB přešla na peněžní transmisní mechanismus,
- 1993 – oddělení měny, zahájení činnosti Burzy CP,
- měnová a kurzová politika ČNB v průběhu 1993 – 1998 – cílem byla stabilita vnitřní cenové hladiny a kurzu,
- rok 1993 – měnová restrikce, další restrikce až od poloviny r. 1996 = nerovnováha mezi tempy růstu domácí poptávky a nabídky, která vyústila v rostoucí deficity BÚ PB – řešení až v roce 1997 v podobě fiskální i důchodové restrikce,
- měn. politika v r. 1998 – začala se cílovat tzv. čistá inflace a ČNB přestala vyhlašovat svůj měnový program,
- od ledna 1991 ČNB udržovala pevný kurz koruny – od roku 1996 rozšířila ČNB fluktuační pásmu kolem centrální parity kurzu na ±7,5%,
- 1997 – rostoucí vnější nerovnováha a nízká efektivita domácí výroby - měnová krize (ozdravné balíčky),
- po neúspěšných intervencích – změna na režim řízeného floatingu (kurz stanovován vůči DEM),
- další intervence na podzim 1997 (politická nestabilita, asijská a ruská krize),
- negativní jev – velký počet nevhodně poskytnutých úvěrů – tzv. klasifikované úvěry (podíl až 30%),
- ČNB používala především nepřímé nástroje – operace na volném trhu, PMR, diskontní a lombardní sazba.
Hlavním cílem měnové politiky bylo stabilizovat cenovou hladinu, zabránit tak inflační spirále a vytvořit efektivní bankovní systém.
- 1. 1. 1990 – dvoustupńový bankovní systém (CB = Státní banka československá),
- pro rok 1990 – restriktivní měnová politika
- využívány byly zejména přímé nástroje regulace (úvěrové limity jednotl. obch. bank) + první kroky k využívání nepřímých nástrjů (diskotní sazba, povinné min. rezervy, refinanční úvěr),
- postupná devalvace československé koruny (3. kroky),
- pro rok 1991 – restriktivní měnová politika,
- 1. 1. 1991 – cenová liberalizace
- používání zejména přímých nástrojů – úvěrové stropy,
- pro rok 1992 – neutrální měnová politika – přechod od přímých k nepřímým nástrojům, 1992 – úplné opuštění úvěrových limitů, zrušení úrokových stropů a emisí poukázek SBČS, CB přešla na peněžní transmisní mechanismus,
- 1993 – oddělení měny, zahájení činnosti Burzy CP,
- měnová a kurzová politika ČNB v průběhu 1993 – 1998 – cílem byla stabilita vnitřní cenové hladiny a kurzu,
- rok 1993 – měnová restrikce, další restrikce až od poloviny r. 1996 = nerovnováha mezi tempy růstu domácí poptávky a nabídky, která vyústila v rostoucí deficity BÚ PB – řešení až v roce 1997 v podobě fiskální i důchodové restrikce,
- měn. politika v r. 1998 – začala se cílovat tzv. čistá inflace a ČNB přestala vyhlašovat svůj měnový program,
- od ledna 1991 ČNB udržovala pevný kurz koruny – od roku 1996 rozšířila ČNB fluktuační pásmu kolem centrální parity kurzu na ±7,5%,
- 1997 – rostoucí vnější nerovnováha a nízká efektivita domácí výroby - měnová krize (ozdravné balíčky),
- po neúspěšných intervencích – změna na režim řízeného floatingu (kurz stanovován vůči DEM),
- další intervence na podzim 1997 (politická nestabilita, asijská a ruská krize),
- negativní jev – velký počet nevhodně poskytnutých úvěrů – tzv. klasifikované úvěry (podíl až 30%),
- ČNB používala především nepřímé nástroje – operace na volném trhu, PMR, diskontní a lombardní sazba.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)