Tempo (míra) růstu produktu a základní rovnice růstového účetnictví

Solowův model růstu je založen na standardních neoklasických předpokladech:

· Dokonalá konkurence

· Existuje dokonalá substituce mezi kapitálovými statky a spotřebními statky

· Existují konstantní výnosy z rozsahu

· Tempo růstu obyvatelstva je shodné s tempem růstu pracovních sil

· Uzavřená ekonomika

Solow předpokládá speciální formu technologického pokroku – neutrální technologický pokrok, podle něhož zvyšování úrovně používané technologie zvyšuje stejně marginální produkt kapitálu i marginální produkt práce.

DY^* = Dk F (K, N) + k * (dF / dK) * DK + k * (dF / dN) * DN

k * (dF / dK) je marginální produkt kapitálu (MPK) a k * (dF / dN) je marginální produkt práce (MPN).

DY^* = Dk F (K, N) + MPK * DK + MPN * DN

Dk F (K, N) je přírůstek produktu vyvolaný růstem souhrnné produktivity faktorů.

Marginální produkt kapitálu se za předpokladu dokonalé konkurence rovná míře zisku, tj. zisku na kapitál (zisku na jednotku kapitálu), takže relativní podíl zisku (nákladů kapitálu) na produktu (w): w = (MPK * K) / Y^*

Marginální produkt práce se rovná za předpokladu dokonalé konkurence reálné mzdě, takže relativní podíl mzdových nákladů na produktu, resp. nákladů práce na produktu (1 – w) se rovná: 1 – w = (MPN * N) / Y^*

Součet podílu výrobního faktoru kapitál (nákladů kapitálu) na produkt (w) a podílu výrobního faktoru práce (mzdových nákladů) na produktu (1 – w) se za předpokladu konstantních výnosů z rozsahu rovná jedné: w + (1 – w) = 1

Koeficient w značí elasticitu potenciálního produktu vzhledem ke kapitálu. Koeficient (1 – w) značí elasticitu potenciálního produktu vzhledem k práci.

Tempo (míra) růstu potenciálního produktu:

DY^* / Y^* = Dk F (K, N) / Y^* + (MPK * DK) / Y^* + (MPN * DN) / Y^*

DY^* / Y^* značíme y^*

Jmenovatel prvního členu na pravé straně rovnice: Y^* = k F (K, N)

Druhý člen na pravé straně rovnice: (MPK * DK) / Y^* = [(MPK * K) / Y^*] * DK / K

Třetí člen na pravé straně rovnice: (MPN * DN) / Y^* = [(MPN * N) / Y^*] * DN / N

Tempo růstu potenciálního produktu: DY^* / Y^* = (Dk / k) + w * (DK / K) + (1 – w) * (DN / N)

Dk / k = y, což je tempo růstu souhrnné produktivity, resp. multifaktorové produktivity

DK / K = k, což je tempo růstu kapitálu

DN / N = n, což je tempo růstu obyvatelstva

Tempo růstu potenciálního produktu (základní rovnice růstového účetnictví):

y^* = y + w * k + (1 – w) * n

Ze základní rovnice růstového účetnictví plyne, že tempo růstu potenciálního produktu je rovno součtu:

• Tempa, resp. míry růstu souhrnné produktivity faktorů (y)
• Tempa, resp. míry růstu kapitálu (k) násobené podílem nákladů kapitálu na produktu (w)
• Tempa, resp. míry růstu pracovního inputu (n) násobené podílem mzdových nákladů na produktu (1 – w)

Souhrnná produktivita, resp. multifaktorová produktivita roste tehdy, jestliže se získává vyšší produkt ze stejného množství výrobních faktorů kapitál a práce.

Přírůstek souhrnné produktivity faktorů = DY^* / (K + N)_const. = Dk

21. Poptávková inflace, míra růstu reálného a nominálního produktu.

Charakteristika křivky SP, resp. křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky a křivky DG, resp. křivky dynamické agregátní poptávky.

Míra inflace a míra růstu reálného důchodu

Inflace je nepřetržitý růst agregátní cenové hladiny v čase, který zachvacuje všechny zboží a služby. Míru růstu agregátní cenové hladiny mezi dvěma obdobími nazýváme mírou inflace.

Poptávková a nabídková inflace

Inflaci rozdělujeme podle prvotních zdrojů na:

• Poptávkovou inflaci, jež má prvotní zdroj na straně agregátní poptávky, v nadměrném růstu agregátní poptávky.
• Nabídkovou (nákladovou) inflaci, jež má prvotní generátor na straně agregátní nabídky v podobě růstu cen, jenž je důsledkem růstu nákladů firem vyvolaných růstem nominálních mezd, růstem cen materiálů, energie a cen služeb ostatních výrobních faktorů, technologickými změnami.

Poptávková inflace a růst reálného důchodu

Příčiny nadměrného růstu agregátní poptávky:

• Úsilí trvaleji udržovat míru nezaměstnanosti pod přirozenou mírou nezaměstnanosti.
• Výrazné a trvalé vládní rozpočtové deficity, které nemohou-li být financovány emisí obligací jsou kryty emisí, resp. „tištěním“ peněz.

Motorem, který pohání poptávkovou inflaci je buď nadměrně expanzivní monetární politika nebo nadměrně expanzivní fiskální politika.

Obr. str. 282

Typy cyklů

krátkodobé (2–3 roky), KITCHIN (jsou způsobeny rozpracova-ností zásob – OM)
- střednědobé (10 let), JUGLAR, (způsobují je obměny dlouho-dobého majetku)

- dlouhodobé (20 let), DONDRATĚV, KUZNETZ


1. liberálové – za výkyvy může stát, monetární politika, nezasahovat

2. keynesiálni – je třeba zasahovat, opatření, mnoho úředníků

Historie a harmonizace
- zpočátku drastické krize, dnes se následky zmenšují

- dříve byl cyklus 10 let, dnes 6 let – zkracuje se

- cyklus se rozfázuje (harmonizace), každé odvětví reaguje jinak

- pokud klesá produkce ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích jedná se o recesi


Ekonomická síla = kolik toho ekonomika za období vyprodukuje (vyjadřujeme ji v HDP)


Ekonomická úroveň (souvisí s životní úrovní) je rovna podílu ekonomické síly ku počtu lidí připadajících na rozdělení.


Rozdíl růstu HDP: d = Yt+1 – Yt (O kolik?)

Podíl růstu HDP: r = ; r% = (r-1)*100 (Kolikrát?)

Tempo růstu HDP: g = = (Meziroční nárůst?)

Dlouhodobé tempo růstu
- musím porovnat s tempem růstu N (je dán åVF a tempem růstu jejich produktivit); N = åVF * produktivita

Ekonomický růst a recese

-
P

AD1




AD2 AD


Y


P

AS2 AS




AS1


Y


v Agregátním pojetí je rovnováha, ale obecně se vše vyvíjí (úroveň cen, reálného produktu)

Determinanty AD
- úroveň důchodů

- nejistota v politice

- velikost populace, trhu

- móda, nestabilita koruny


- substituty ani komplementy agregátní trh neovlivňují

- růst (1), pokles (2)


Determinanty AS
- úroveň nákladů

- úroveň monopolizace

- počasí

- mění se úroveň (P) a úroveň (Y),

dochází k rovnováze, změna nastává v čase


Proporcionální ekonomický růst

Nastává pokud je Y = N a všechny uvedené agregáty (N, AS, AD) rostou stejným tempem, Y růstává na úrovni N a národní zdroje jsou tak plně využívány, národní ekonomika je na hranici svých produkčních možností.


Proporcionální ekonomická stagnace

Cenová hladina se nemění pokud se ani jedna z uvedených veličin v čase nevyvíjí, jedná se pak o stagnaci.

Neoklasický model růstu

Přirozenou mírou růstu se v neoklas. modelu rozumí roční % růst LS vyjádřený v “efektivních jednotkách”; podmínkou proporcionálního růstu je, že Y a K musí růst tímtéž přirozeným tempem.

Rovnice proporcionálního růstu:

0,10 = 0,03 * 1/3

0,03 – roční růst g o 3 %

K/Q = 1/3



Kapitola 38 – Mezinárodní obchod a teorie komparativní výhody

MO je důležitý hlavně proto, že rozšiřuje spotřební možnosti země. Obchod umožňuje zemi spotřebovávat více statků, než kdyby se uzavřely hranice produktům z jiných zemí. Specializací na odvětví s relativně nejvyšší produktivitou se může v každé zemi nakonec spotřebovat více, než by byla s to sama vyrobit.


A/ EK. PODSTATA MEZINÁRODNÍHO OBCHODU

Pro MO je důležitý stupeň otevřenosti EKO. EKO je otevřená v míře, v jaké směňuje SaS a výr. faktory s ostatním světem. Užitečným ukazatelem pro měření otevřenosti je také podíl Ex nebo Im dané země na jejím GNP.

Strategie rozvoje ekonomicky slabších zemí:

Start - každá země odstartovala průmyslovou revoluci v jiném období. Start je poháněn vůdčími sektory, jimiž jsou např. rychle rostoucí exportní trhy, nebo nějaké odvětví vykazující velké úspory z rozsahu. Jakmile dominantní sektory začnou rychle růst, dostavuje se tzv. proces sebeudržujícího růstu. Růst znamená zisky, zisky znamenají investice, produktivita a důchod na obyvatele rostou.

Hypotéza zaostalosti - dnešní rozvojové země mohou přilákat kapitál zemí rozvinutých a mají tak výhodu. Naše hypotéza tvrdí, že relativní zaostalost může napomáhat rozvoji.

Vyvážený růst - tato teorie tvrdí, že růst je vyváženým procesem a země procházející růstem se pohybuje vpřed pomalu, ale stabilně. Ekonomický růst lze přirovnat k pohybu želvy, která leze pomalu vpřed velmi dlouho, až se zastaví.

Bohatá mozaika - jedná se o to, že neexistují dvě země s úplně stejný zázemím pro ekonomický růst.


15. Peníze a trh peněz. Měnová politika


Komponenty MS:

M1 - Transakční peníze - jsou nejdůležitějším a nejostřeji sledovaným peněžním agregátem. Skládá se z položek skutečně používaným k transakcím, k nákupu a prodeji věcí. M1 zahrnuje mince a oběživo držené mimo banky, spolu s šekovatelnými účty.

M2 - Skoro peníze - zahrnuje M1 a další aktiva, která jsou velmi blízkými substituty transakčních peněz.

M3 - zahrnuje M2 a úsporové účty a podrobná depozita vlastněná významnými institucemi.

L - likvidní aktiva - zahrnuje položky, jako jsou krátkodobé cenné papíry ministerstva financí. Tato aktiva se nazývají likvidní, protože mohou být snadno přeměněna na hotovost.

D - úvěr - představuje všechny dluhy domácích nefinančních sektorů. Zahrnuje hypotéky, obligace a podobné nástroje spolu se všemi likvidními aktivy.

Ekonomové sledují pohyb peněžních agregátů, protože

např. výrazné změny v M2, nebo v růstu úvěru často signalizují podobný pohyb v GNP. Rychlý růst peněz a úvěru doprovází konjunkturu, jejich omezování je často následováno recesí či ještě něčím horším.

Tempo růstu potencionálního produktu

- se vypočte jako součet dlouhodobého tempa růstu souhrnné produktivity a objemu výrobních faktorů při jejich plném využití. Tempo růstu potencionálního produktu závisí:

- Na tempu růstu inputů: zvýší-li se množství práce půdy a kapitálu, za jinak nezměněných podmínek, lze předpokládat růst potencionálního produktu.

- Na tempu růstu souhrnné produktivity: Při nezměněném množství výr. faktorů lze zvýšit úroveň potencionálního produktu lepším využitím inputů.

Dokonalejší využití výr. faktorů se promítá v:

- růstu produktivity práce, růstu účinnosti kapitálu, poklesu materiálové a energetické náročnosti výroby.

Dlouhodobý rozvoj země závisí na obou uvedených skupinách faktorů. Podle využívání výr. faktoru a jejich rozšiřování se mění postavení země v mezinárodním měřítku a roste životní úroveň obyvatelstva dané země.

Pokud AD roste stejně rychle jako AS, potom dochází k hospodářskému růstu ve všech směrech. Pokud dojde k poklesu AD a AS se nezmění, vede pokles AD velmi vysokému poklesu reálného produktu oproti potencionálnímu produktu a malému poklesu cenové hladiny. Pokud se nemění AD a sníží se AS, potom se zvýší cenová hladina a sníží se reálný produkt.

Národohospodářské veličiny

– Základní národohospodářskou veličinou, která umožňuje mezinárodní srovnávání, je v celém světě používaný ukazatel hrubý domácí produkt. Zahrnuje finální produkci celého hospodářství vytvořenou za určité období na území určitého státu

Výpočet: HDP = C + I G + X – M

V některých státech dávají přednost ukazateli, který má název hrubý národní produkt. Je tvořen sumou všech cen finálních výrobků a služeb vyrobených pro trh za kalendářní rok výrobními činiteli ve vlastnictví občanů dané země nejen na území státu, ale i v zahraničí.

Odečteme-li od hrubého domácího produktu opotřebení investičního majetku (amortizaci), získáme čistý domácí produkt.

Odečteme-li opotřebení investičního majetku (amortizaci) od hrubého národního produktu, získáme čistý národní produkt.

Růst nebo pokles úrovně národního hospodářství se hodnotí podle vývoje podle tzv. reálného hrubého národního (domácího) produktu. Reálný produkt je vyjádřen ve stálých cenách určitého zvoleného roku. Hrubý národní (domácí) produkt vyjádřený v běžných cenách platných ve sledovaném roce, tzv. nominální hrubý národní (domácí) produkt, se zvyšuje vlivem růstu fyzického objemu finální produkce i vlivem růstu cen. Na výši tohoto ukazatele má tedy vliv také míra inflace. Výše inflace se posuzuje podle tempa růstu cenové hladiny.

Možnosti růstu hrubého domácího produktu:

1) Zvýšení zaměstnanosti

2) Zvýšení produktivity práce

3) Úspory obyvatelstva umožňující vyšší investice do nových technologií, a tím i hospodářský růst

Udržení stálého růstu hrubého národního (domácího) produktu a udržení nízké míry inflace je cílem hospodářské politiky státu.

Soustava národního hospodářství ČR - Od roku 1989 prošlo celé naše národní hospodářství převratnými změnami, jejichž smyslem bylo vytvoření podmínek pro normální fungování tržních mechanizmů běžných ve vyspělých západních ekonomikách.

Od roku 1989 se již uskutečnily: 1) zásadní legislativní změny v oblasti hospodářské politiky

2) cenová liberalizace (z 95% zrušení cenové regulace)

3) vytvoření nového daňového systému

4) odstátnění formou malé a velké privatizace

5) vstup cizího kapitálu do naší ekonomiky

6) zajištění měnové stability


Zbývá ještě:
1) úplná směnitelnost (konvertibilita) měny

2) vstup do EU

Cíle podniku – Soustavu cílů můžeme formulovat takto:

1) Zajištění dlouhodobé existence podniku

2) Zajištění rozvoje (růstu) podniku a zvyšování podílu na trhu

3) Trvalé zajištění pracovních míst pro pracovníky

4) Finanční cíl


Růst podniku – Po založení podniku je třeba zajistit jeho rozvoj. Znamená to neustále zajišťovat a rozšiřovat odbyt výrobků a služeb.

K tomu je zapotřebí:
1) Udržet zákazníky a získávat nové

2) Orientovat se podle požadavků trhu

3) Vyrábět kvalitní výrobky

4) Odlišovat se od konkurence

5) Snižovat náklady

6) Zdokonalovat organizaci podniku

7) Neustále sledovat a hodnotit finanční hospodaření podniku


Zánik podniku – Znamená zrušení právní subjektivity podniku výmazem z obchodního nebo živnostenského rejstříku. Zániku předchází zrušení podniku.

Ke zrušení podniku může dojít z mnoha důvodů:
1) Uplynutím doby, na kterou byl podnik založen

2) Splněním cíle, pro který byl založen

3) Rozhodnutím podnikatele o dobrovolném zrušení

4) Úmrtím podnikatele

5) Soudním rozhodnutím

6) Splynutím s jiným podnikem

7) Rozdělením

Bariéry růstu a koncepce „udržitelného růstu“

- bariéra spotřeby obyvatelstva

- bariéra materiální, surovinová, energetická a kapacitní

- bariéra zahraničního obchodu,

- bariéra životního prostředí,

- bariéra času (rozdíl mezi kalendářním a ekonomickým časem),

- bariéra prostoru,


„Udržitelný růst“ – koncepce definovaná v roce 1987

- takový vývoj výroby a spotřeby, který umožňuje uspokojování dnešních potřeb tak, aby nedošlo k omezování potřeb budoucích generací; zdůrazňuje neudržitelné prohlubování sociálních rozdílů mezi světadíly, zeměmi i uvnitř jednotlivých zemí;

- klíčový je vztah k přírodním zdrojům:

a) v případě obnovitelného zdroje by měla být udržena regenerační schopnost zdroje,

b) v případě neobnovitelného zdroje by jeho vytěžování mělo být „nahrazeno“ technologickým pokrokem;

5 strategických cílů:

1. stabilizace světové populace,

2. rychlé vytváření a rozvoj ekologicky šetrných technologií,

3. ucelené a všeobecné změny všech ekonomických norem, používaných pro hodnocení ekologických dopadů společenských rozhodnutí,

4. projednávání a schválení nové generace mezinárodních dohod,

5. vytvoření společného plánu na vzdělávání občanů světa o životním prostředí planety.

Integrujícím cílem je vytvořené takových sociálních a politických podmínek, které by nejvíce přispívaly ke vzniku trvale udržitelné společnosti, tj. především sociální spravedlnosti, dodržování lidských práv, zajištění přiměřené výživy, přístřeší a zdravotnické péče, vyšší gramotnosti, větších politických svobod, účasti na řízení politického života a odpovědnosti vlád vůči občanům.

3. Start – vyžaduje splnění 3 podmínek:

a) zvýšení míry čistých investic na více než 10% v poměru k národnímu důchodu,

b) vznik jednoho nebo více odvětví zpracovatelského průmyslu s vysokou dynamikou růstu,

c) existenci nebo vytvoření politického, společenského a institucionálního aparátu schopného mobilizovat kapitál.

1. Zrání – moderní technika zachvacuje všechna odvětví, růst produkce na osobu umožňuje vytvářet základy pro růst blahobytu (start se odhaduje na 20 let, zrání na 40 let).

2. Věk vysoké masové spotřeby – výroba předmětu dlouhodobé spotřeby, pozornost přechází ze strany nabídky na stranu poptávky, hledání nových forem uspokojování potřeb.


Názory autorů Římského klubu – k jeho založení došlo v roce 1968, zkoumali současný rozvoj výroby v souvislosti s omezujícími faktory, zejména se stavem životního prostředí. Výsledkem činnost byla práce „Světová dynamika“ (J. Forrester) a publikace „Hranice růstu „ (D. Meadows), kde byl počítačovým způsobem zformulován model světové ekonomiky. Ten předpokládal, že obyvatelsko roste geometrickou řadu, že přírodní zdroje jsou pro ekonomiku nezbytné, ale omezené, a že zde chybí technický pokrok. Bylo konstatováno, že tradiční instituce a způsoby řízení společnosti nejsou schopny vyřešit vznikající problémy – trendy růstu populace, růstu průmyslové výroby, růstu znečištění ŽP, trend čerpání neobnovitelných zdrojů a trend produkce potravin na obyvatele.

Podle modelu při pokračování v daných trendech začnou po čase působit limity růstu:

- vyčerpanost půdy,

- nedostatek surovin a paliv,

- neschopnost přírody absorbovat znečištění.

Pokud nedojde k zásadní změně, hrozí světovému systému kolaps (přibližně koncem 21. století).

Cobb-Douglasova produkční funkce a růstové účetnictví

- neoklasická teorie růstu

- tech. pokrok uvažuje jako výrobní činitel,

Y = A . Kα . Lβ

Y = reálný důchod,

A = souhrnná produktivita faktoru, kterou můžeme označit jako technologické změny – jedná se o obtížně měřitelné faktory jako tech. pokrok, organizace výroby, metody řízení kvalifikace apod.,

L = výrobní faktor práce,

K = výrobní faktor kapitál,

α, β = koeficienty elasticity reálného důchodu ve vztahu k růstu množství kapitálu, resp. práce – vyjadřují, o kolik se zvýší reálný důchod, jestliže vzroste rozsah příslušného faktoru o 1%,

α = mezní produkt kapitálu - ∆Y/∆K

β = mezní produkt práce - ∆Y/∆L


Neoklasické modely růstu a jejich předpoklady
- navázali v 50. letech na keynesiánské teorii – kritizují je pro přílišný důraz na investice a pro nedocenění substituce mezi jednotlivými výrobními faktory – neoklasikové předpokládají možnost vzájemné plynulé náhrady makroekonomických faktorů růstu (tj. práce, kapitálu a tech. pokroku) navzájem mezi sebou;

- neoklasické pojetí teorie růstu vychází z makroekon. produkčních funkcí – základem je názor, že reálný GDP je výsledkem využití a úrovně všech výrobních činitelů, které se na jeho tvorbě podílejí

Pět fází růstu s krizovými přechody

Velikost instituce
Fáze 1
Fáze 2
Fáze 3
Fáze 4
Fáze 5

VELKÁ

psychická krize

krize byrokracie
spolupráce

krize kontroly
koordinace

krize autonomie
decentralizace

krize vedení
profesionální řízení

MALÁ
tvůrčí

NÓVÁ

STARÁ
Věk instituce