5. Ekonomický růst a recese

- v Agregátním pojetí je rovnováha, ale obecně se vše vyvíjí (úroveň cen, reálného produktu)
Determinanty AD

- úroveň důchodů

- nejistota v politice

- velikost populace, trhu

- móda, nestabilita koruny



- substituty ani komplementy agregátní trh neovlivňují

- růst (1), pokles (2)


Determinanty AS

- úroveň nákladů

- úroveň monopolizace

- počasí

- mění se úroveň (P) a úroveň (Y),

dochází k rovnováze, změna nastává v čase
Proporcionální ekonomický růst

Nastává pokud je Y = N a všechny uvedené agregáty (N, AS, AD) rostou stejným tempem, Y růstává na úrovni N a národní zdroje jsou tak plně využívány, národní ekonomika je na hranici svých produkčních možností.


Proporcionální ekonomická stagnace

Cenová hladina se nemění pokud se ani jedna z uvedených veličin v čase nevyvíjí, jedná se pak o stagnaci.


Okumův zákon

- vyjadřuje vztah mezi poklesem výroby a nezaměstnaností

- jestliže výroba (skutečný produkt) klesne o 2 % oproti reálnému, nezaměstnanost se zvýší o 1 %

- neboli vyjadřuje vztah mezi zaměstnaností a Y

- jestliže Y klesne o 50 % tak klesne zaměstnanost o 25 %, protože se Y skládá z 50 % kapitálu a 50 % práce


Y je tedy úzce spjatý s úrovní zaměstnanosti, klesá-li AD musí klesnout Y, rovnovážná úroveň AS à lidé se propouštějí a roste nezaměstnanost (klesá zaměstnanost). Naopak když AD roste, musím jí uspokojit, tedy zaměstnat více lidí.


Nabídková recese

- k nabídkové recesy dojde když:

a) AS roste pomalejším tempem než AD spolu s N

Y buďto roste, ale pomaleji než N (vzniká rozdíl Ye2 – N) nebo absolutně klesá čímž se ekonomika vzdaluje od hranice svých produkčních možností a VF nejsou plně efektivně využívány.

b) nebo dokonce AS absolutně klesá

Při poklesu Y klesá i zaměstnanost. Cenová hladina v obou případech roste. Jevu kdy Y a s ním i zaměstnanost klesá při rostoucí cenové hladině se říká SLUMPFLACE.


Poptávková recese

- k poptávkové recesy dojde když:

a) AD roste pomalejším tempem než AS spolu s N

b) nebo dokonce AD absolutně klesá


Spolu s Y klesá i zaměstnanost. Ekonomika se tak vzdaluje hranici produkčních možností, VF nejsou plně využívány. Cenová hladina při poptávkové recesy klesá.

Vývoj cenové hladiny a Y závisí na vývoji AS a AD. Vývoj AS a AD je určující pro vývoj Y. Y se tedy v čase vyvíjí na základě vývoje AS a AD. Tento vývoj může být rovnoměrný nebo nerovnoměrný. Může probíhat a probíhá v určitých hospodářských cyklech.

25. Ekonomický růst, produkční funkce a kapitálová intenzita. Tempo růstu produktu a základní rovnice růstového účetnictví.

V dlouhém období lze zvyšování životního standardu trvaleji udržet jedině růstem kapacit na výrobu zboží a služeb – tedy růstem potenciálního produktu. Zlepšování (růst) životního standardu nezávisí na celkovém objemu potenciálního produktu, ale na růstu potenciálního produktu na obyvatele.

Zdroje růstu potenciálního produktu

Výrobní zdroje ekonomiky:

• Vstupy (inputy) výrobních faktorů – práce a kapitál. Růst objemu těchto vstupů výrobních faktorů ovlivňuje přímo růst produkce.
• Úroveň (stav) používané technologie. Používaná úroveň technologie se promítá do růstu souhrnné produktivity vstupů výrobních faktorů, resp. multifaktorové produktivity.

Produkční funkce

Agregátní produkční funkce: Y^* = F (K, N, k)

Agregátní produkční funkce transformuje vstupy výrobních faktorů v daném období – kapitálu, práce a úroveň technologie na maximálně dosažitelný potenciální produkt. Proměnlivé jsou vstupy všech výrobních faktorů.

Speciální forma produkční funkce: Y^* = k F (K, N). Proměnná k měří úroveň používané technologie a je nazývána souhrnnou (integrální) produktivitou faktorů, resp. multifaktorovou produktivitou.

Standardní neoklasická produkční funkce: F (K, N)

Ekonomický růst a recese

-
P

AD1




AD2 AD


Y


P

AS2 AS




AS1


Y


v Agregátním pojetí je rovnováha, ale obecně se vše vyvíjí (úroveň cen, reálného produktu)

Determinanty AD
- úroveň důchodů

- nejistota v politice

- velikost populace, trhu

- móda, nestabilita koruny


- substituty ani komplementy agregátní trh neovlivňují

- růst (1), pokles (2)


Determinanty AS
- úroveň nákladů

- úroveň monopolizace

- počasí

- mění se úroveň (P) a úroveň (Y),

dochází k rovnováze, změna nastává v čase


Proporcionální ekonomický růst

Nastává pokud je Y = N a všechny uvedené agregáty (N, AS, AD) rostou stejným tempem, Y růstává na úrovni N a národní zdroje jsou tak plně využívány, národní ekonomika je na hranici svých produkčních možností.


Proporcionální ekonomická stagnace

Cenová hladina se nemění pokud se ani jedna z uvedených veličin v čase nevyvíjí, jedná se pak o stagnaci.

ZDROJE EK. RŮSTU

Přístup růstového UCE

- jde o způsob vyčerpávajícího vyúčtování všech složek, kt. vedly k pozorovaným růstovým tendencím

Základní rovnice růstového UCE:

růst Q (%) = ¾ růstu L (%) + ¼ růstu K (%) + T.C.

L = práce, K = kapitál, T. C. = technologické změny

- protože jedině T.C. není odvoditelné, rovnici přeskupíme:

T.C. = růst Q (%) – ¾ růstu L (%) – ¼ růstu K (%)


- Podrobné výzkumy

O něco více než ½ růstu produktu v USA lze vysvětlit růstem práce a kapitálu. Zbývající růst je reziduem, kt. lze připsat na vrub vzdělání, inovacím, úsporám z rozsahu, vědeckému pokroku a dalším faktorům.


DODATEK: SOUDOBÉ TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU

Schumpeterovská inovace

Joseph Schumpeter (1883 – 1950) napsal dvě, dnes již klasická ek. díla: Teorie ek. rozvoje a Historie ek. analýzy. Vyzdvihoval úlohu inovátora, tj. toho, kdo vynalézá, vyvíjí, prosazuje, rozpoznává a zahajuje technol. zlepšení a úspěšně je zavádí do praxe. Kdyby se tok inovací zastavil, konkurence a akumulace kapitálu by posunuly společnost dolů po křivce klesajících výnosů. Dl. vodorovná přímka SS, na níž zcela ustává přísun nových úspor, bude na úrovni nulové úrok. sazby a nulové míry zisku. Inovace pravidelně posunují křivku DD SV směrem. Zisky tak vznikají v důsledku nepřetržitého zrodu nových produktů a nových trhů.

Kapitola 36 – Ekonomický růst: teorie a fakta

A/ TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU

Z formál. hlediska představuje ekonomický růst zvýšení Y*. Použijeme-li pojem hranice produkčních možností (PPF) - ek. růst jako posun této hranice SV směrem.

Teorie ek. růstu studují faktory, jež vedou k ek. růstu v čase, a analyzují síly, kt. umožňují některým zemím růst rychle, některým pomalu a ostatním vůbec ne.


Historická stádia

Donedávna mnoho autorů považovalo ek. historii za sérii stádií, jež se předvídatelně odvíjejí jedno za druhým. Podle Marxe se evropská společnost vyvíjela směrem k vyšším formám ek. organizace. Nejprve přišly primitivní kultury s lovci a se soběstačnými kmenovými rodinami, kt. se zabývaly pěstováním zeměděl. plodin. Postupně se vyvíjel feudalizmus. Když období renezance a reformace vyústilo do prům. revoluce, spadla za feudalizmem opona a civilizace vstoupila do stádia buržoazie, kapitalizmu střední třídy.


Ekonomické teorie

à Smithova a Malthusova “velkolepá dynamika”
Adam Smith: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů

§ začátek u hypotetického “zlatého věku” – ceny a produkt byly závislé pouze na práci – EKO ovládaná pracovní teorií hodnoty

§ jakmile dojde k úplnému osídlení veškeré půdy, zlatý věk končí

§ produkt roste pomaleji než obyvatelstvo (zákon klesajících výnosů)

T. R. Malthus

§ populační tlaky - EKO v bodu, kdy se všichni prac. ocitnou na hranici živ. minima


-Ekonomický růst s akumulací kapitálu

- klasičtí ekonomové zdůrazňovali úlohu vzácné půdy v ek. růstu

- od začátku 18. století však tón udávali podnikatelé a kapitál (a ne vlastníci půdy)

- neoklasický růstový model: OBR. STR. 857,8

§ EKO, kde je jediný homogenní výstup vyráběn 2 typy vstupů: kapitálem a prací

§ růst vstupu práce je určován silami ležícími vně EKO

§ kapitál = kapitál. statky (HIM)

§ ek. růst je interpretován jako růst množství kap./prac. v čase (prohlubování kap.)

§ při neexistenci technol. změny povede prohlubování kapitálu k růstu výstupu na jednoho dělníka, k růstu mez. produktu práce a k růstu mez, povede také k poklesu výnosů z kapitálu a k následnému poklesu úrok. sazby

§ technol. změna = změna ve výr. procesech/zavádění takových nových produktů, kt. umožňují z téže kombinace vstupů získat větší nebo dokonalejší výstup


B/ TENDENCE A ZDROJE EKONOMICKÉHO RŮSTU

Upravené údaje o ek. růstu

7 hlavních tendencí ek. rozvoje

1) počet obyvatel a ek. aktivního obyvatelstva roste, ale mnohem pomalejším tempem, než kap. zásoba à prohlubování kapitálu

2) reál. mzdové sazby mají silnou tendenci k růstu

3) podíl mezd a platů vzhledem k celk. výnosu z vlastnictví dl. roste velmi mírně

4) iR zaznamenává velké výkyvy bez výrazně rostoucí nebo klesající tendence

5) místo, aby kap. náročnost produkce trvale rostla v důsledku toho, že prohlubování kap. vyvolává v život klesající výnosy, ve skut. poklesla

6) míra nár. úspor (soukr. úspory/GNP) je stabilní, od r. 1980 klesá (protože ex. velké deficity)

7) NP roste stabilním tempem 3 – 4 % ročně

Princip akcelerátoru:

Je teorií o faktorech, které ovlivňují investice. Říká, že zásoba kapitálu požadovaná společností je v první řadě závislá na výši produkce; přírůstky k této kapitálové zásobě, to jest čisté investice, se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt. Období prosperity tudíž může skončit nejen pouze proto, že poklesly prodeje, nýbrž spíš proto, že se produkt a prodeje ustálili na vysoké úrovni. Princip akcelerátoru je mocný činitel vyvolávající hospodářskou nestabilitu. Změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny investic.

Interakce akcelerátoru a multiplikátoru - sotva začne produkt růst, zvyšování produkce vyvolá prostřednictvím akcelerátoru nové investice. Tyto nové investice dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru. V určitém momentu však produkt vyvolá napětí v existujících kapacitách. Růst produktu se zpomalí. Potom ale začne akcelerátor působit proti hospod. růstu. Ekonomický systém pak začne klesat, dokud investice nedosáhnou sedlového bodu, potom se opakuje vzestup.


Teorie ekonomického růstu:

Ekonomický růst - Zvýšení celkového produktu země za určité časové období. Většinou se měří jako roční přírůstek GNP.

Z formálního hlediska představuje ekonomický růst zvýšení potencionálního GNP. K prohlubování kapitálu dochází, jestliže zásoba kapitálu roste rychleji než ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Při neexistenci technologické změny povede prohlubování kapitálu k růstu výstupu na dělníka, k růstu mezního produktu práce a k růstu mezd; povede také k poklesu výnosu z kapitálu a k následnému poklesu reálné úrokové sazby.

Pokud označíme reálný produkt jako Y, můžeme ekonomický růst měřit:

rozdíl - Y = Yt - Yt-1

koeficient růstu - r = (Yt/Yt-1).100 %

tempo růstu = koeficient růstu.

Účinky makroekonomické politiky v modelu AS/AD:

Monetární politika používá thrupeněz k ovlivnění AD. Monetární expanze = zvýšení AD. V dlouhém období je inflace čistě monetární jev, protože AS je vertikální a posun Ad způsobí pouze růst cenové hladiny. Maximálně účinná je monetární politika v krátkém období. Restrikce má za následek posun AD doleva dolů. Monetární expanze = zvýšení nabídky peněz.

Fiskální politika ovlivňuje přímo AD. Fiskální expanze má za následek posun Ad doprava nahoru. Jedná se zvýšení některé položky AD. Nejčastěji se jedná o zvýšení vládních nákupů. Fiskální politika je maximálně účinná v případě horizontální křivky AS a maximálně neúčinná v případě vertikální AS. Uplatňuje se tzv. crowding out efekt (vytěsňovací efekt) kdy dochází k vytěsňování soukromých investic. Vládní výdaje mají tendenci vytěsňovat soukromé investice.


14. Ekonomický růst, hospodářské cykly


Okunův zákon -klesne-li skutečný GNP o dvě procenta vůči potencionálnímu GNP, potom míra nezaměstnanosti vzroste přibližně o jedno procento.

Potenciální produkt - maximální úroveň GNP, kterou lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace; někdy se též nazývá produktem vysoké zaměstnanosti. Dnes se všeobecně chápe jako úroveň produktu, která odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti.

Základní ekonomické cíle

Základním ekonom. cílem státu je hospodářský růst. Jedná se o proces, během kterého schopnost národního hospodářství vyrábět statky a poskytovat služby neustále stoupá. Co tuto schopnost ovlivňuje? Jsou to ekonomické zdroje a míra, v jaké je hospodářství schopné využít těchto zdrojů.
Ne vždy hosp. růst vede ke zvyšování kvality života. Velmi často sebou přináší nedostatky (znečišťování životního prostředí, nedostatek přírodních zdrojů, růst sociálně slabých skupin apod…). Proto by se každý stát měl snažit zvolit takové tempo růstu, které vytváří předpoklady i pro zvyšování kvality života.

Zdroje ekonom. růstu:
1) Přírůstek nabídky pracovních sil (souvisí s vývojem obyvatelstva, se zvyšováním jeho zdraví)
2) Přírůstek ekonom. kapitálu (souvisí s lepší vybaveností kapitálem, s vyšší produktivitou práce)
3) Zvyšování investic do lidského kapitálu (vzdělanost pracovní síly – možnost pracovat s lepší technikou, nebo ji vytvářet)
4) Technický pokrok (díky němu můžeme využívat lidské a kapitálové zdroje efektivněji)
5) Řízení a organizace výroby (jedná se o přípravu lidí na jejich povolání, jejich vedení a motivace, což vede k efektivnějšímu využívání všech zdrojů)
6) Úspory v rozsahu výroby a ze specializace

Abychom dokázali srovnávat ekonomické vyspělosti jednotlivých zemí, vyjadřujeme hospodářský růst pomocí hrubého domácího produktu (HDP) na jednoho obyvatele a pomocí čistého ekonomického blahobytu (NEW)

Solowův model a úloha technického pokroku

- základní neoklasický model – zaměřuje se na růstovou úlohu úspor a akumulace a na úlohu technologických změn při ekon. růstu – snaží se odpovědět na otázku, jaký růst kapitálu je zapotřebí k eliminaci klesajících výnosů z rostoucí pracovní síly

- základem zkoumání je hledání vztahů mezi důchodem na osobu a kapitálem na osobu


Sociálně historické modely ekonomického rozvoje
Obecně se modelem rozumí konstrukce určitých představ, která vznikla na základě činnosti pozorujícího subjektu tak, aby tyto konstrukce zobrazily charakteristické rysy pozorovaného objektu. Vliv na charakter modelu mají vlastnosti modelovaného objektu, způsoby modelování a cíle. SHM vyrůstají z charakteristicky společenské ekonomické skutečnosti. Souvisejí s širšími filozoficko-historickými představami a zpravidla tvoří součást megateorie pokoušející se vysvětlit původ, smysl a směr lidské existence.

SHM ekonomického rozvoje jsou teorie, které se snaží vysvětlit ekonomickou dynamiku v závislosti na pojetí společnosti.


Rostowův model stadií ek. růstu – člení vývoj společnosti do 5 stadií:
1. Tradiční společnost – zemědělská společnost, hierarchická struktura moci, regionalizace politických center moci a fatalistický postoj ke skutečnosti.

2. Příprava ke startu – objevuje se podnikavost, rozvíjí se bankovní sektor, vnitřní trh a zahraniční obchod, vznikají nová výrobní odvětví. 2 varianty – evropská, která vychází z postupného překonávání tradičních podmínek a „svobodná (USA, Austrálie), která vzniká bez vztahů k předcházející situaci. Rozhodující roli sehrává technický pokrok.

Makroekonomie – otázka č. 21 – Ekonomický růst

Zdroje ekonomického růstu
- růst produkce v dlouhém období, tj. růst potenciálního produktu je ovlivněn výrobními zdroji ekonomiky dané země, ty lze rozdělit na:

1. vstupy (inputy) výrobních faktorů – práce a kapitálu – růst objemu (množství) těchto vstupů ovlivňuje přímo růst produkce;

2. úroveň (stav) používané technologie – zvyšování úrovně používané technologie se promítá v růstu produktu při neměnném vstupu výr. faktorů;


Rozlišení míry růstu a průměrné produktivity práce
Míra (tempo) růstu
= je rovna součtu:
- tempa růstu souhrnné produktivity faktorů (růst produktivity práce, kapitálu a pokles materiálové a energetické náročnosti výroby)
- tempa růstu kapitálu násobeného váženým podílem nákladů kapitálu na produktu
- tempa růstu práce násobeného váženým podílem mzdových nákladů na produktu


Průměrná produktivita práce (předpoklad, že skutečný produkt se rovná potenciálnímu)

= produkce na jednoho pracovníka nebo na jednu hodinu práce (tj.produkce na jednotku pracovního vstupu

průměrná produktivita práce = , kdy N je buď počet hodin práce nebo počet pracovníků