Průměrná produktivita práce

Průměrná produktivita práce je produkce na jednoho pracovníka nebo produkce na jednu hodinu práce (produkce na jednotku pracovního vstupu).

Průměrná produktivita práce: q = Y^* / N

Výnosy z rozsahu

Konstantní výnosy z rozsahu: zvýšení rozsahu, tj. množství nebo velikosti používaného kapitálu a práce vyúsťuje v ekviproporcionální zvýšení produkce, za předpokladu, že se úroveň používané technologie nemění.

Vede-li současný růst objemu používaného kapitálu a práce např. o 5 % - při dané úrovni technologie – k růstu produkce většímu něž 5 %, potom takováto charakteristika výroby se nazývá rostoucími výnosy z rozsahu. Jestliže současný růst objemu používaného kapitálu a práce o 5 % vede – při dané úrovni technologie – k růstu produkce menšímu než 5 %, potom hovoříme o klesajících výnosech z rozsahu.

Kapitálová intenzita a intenzivní produkční funkce

Kapitálovou intenzitou, resp. kapitálovou vybaveností rozumíme průměrný objem kapitálu připadající pro použití jedním pracovníkem, resp. jednotku práce. Kapitálovou intenzitu charakterizuje koeficient kapitálové intenzity: v = K / N

Koeficient kapitálové intenzity roste tehdy, jestliže tempo růstu kapitálu je vyšší než tempo růstu pracovních sil, tj. DK / K > DN / N

Frikční nezaměstnanost:

- trh práce je v nepřetržitém pohybu – lidé opouštějí práci a hledají novou. Frikční nezaměstnanost je složkou přirozené míry nezaměstnanosti.

Strukturální nezaměstnanost vzniká tehdy, jestliže v daném období existuje v dané zemi nesoulad mezi kvalifikačními požadavky na různé druhy prací a volnými pracovními místy v daném místě na straně jedné a existující kvalifikací pracovních sil a územní alokací pracovních sil na straně druhé. Strukturální nezaměstnanost je složkou přirozené míry nezaměstnanosti.

Cyklická nezaměstnanost je rozdílem mezi skutečnou a přirozenou mírou nezaměstnanosti a tedy i rozdílem mezi skutečným a potenciálním produktem. Velikost cyklické nezaměstnanosti se obvykle vyjadřuje Okunovým zákonem. Okunův zákon:

u = u^* - Æ [(Y / Y^*) * 100 - 100], kde u je skutečná míra nezaměstnanosti, u^* je přirozená míra nezaměstnanosti, Æ je koeficient citlivosti změny míry nezaměstnanosti na změnu koeficientu produktu.

Sezónní nezaměstnanost je důsledkem sezónní fluktuace poptávky po práci a je složkou frikční nezaměstnanosti.

Doba trvání nezaměstnanosti a frekvence nezaměstnanosti

Doba trvání nezaměstnanosti je charakterizována průměrnou délkou období, kdy je osoba nezaměstnaná a závisí na strukturálních charakteristikách trhu práce a na cyklických faktorech.

Frekvence nezaměstnanosti je dána průměrným číslem, kolikrát za dané období jsou pracovníci nezaměstnaní a závisí na výkyvech agregátní poptávky po zboží a službách a na poptávce po práci jednotlivých firem v různých odvětvích i oblastech.

Křivka nabídky práce

Vyšší reálná mzda má za následek vyšší sklon přímky Z.

Křivku agregátní nabídky odvodíme tím, že propojíme body, které jsou body dotyku indiferenční křivky s přímkou Z (přímka dostupných možností). Obr. str. 249

Nabídka práce se nemusí po zvýšení reálných mezd vůbec měnit nebo dokonce může dojít k poklesu nabídky práce. Toto je způsobeno tím, že působí současně substituční a důchodový efekt.

Substituční efekt: každá hodina volného času představuje větší množství ušlé spotřeby zboží, když reálná mzda roste. Je-li volný čas stále dražší, domácnosti tento volný čas substituují delší pracovní dobou.

Důchodový efekt: když se zvyšuje reálná mzda, domácnosti se stávají bohatšími a mohou si dovolit více volného času.

Převaha substitučního efektu má za následek zvyšování množství nabízené práce, převaha důchodového efektu nad substitučním má za následek tendenci snižovat nabídku práce.

Rovnováha na trhu práce

Rovnováha na trhu práce nastává, když se agregátní nabídka rovná agregátní poptávce po práci. Obr. str. 250

Rovnovážné reálné mzdě odpovídá plná zaměstnanost. Rovnovážná reálná mzda vyčišťuje trh práce.

Poptávka po práci

Zvýšení pracovního vstupu má dvojí efekt:

• Zaměstnání dodatečné pracovní jednotky způsobí, že se celková produkce firmy zvýší o mezní (fyzický) produkt práce (MPN) a celkový příjem firmy se zvýší o součin ceny a mezního produktu práce: Přírůstek celkové produkce = MPN

Přírůstek celkového příjmu = P * MPN

• Zvýšení zaměstnanosti o jednu dodatečnou pracovní jednotku zvýší mzdové náklady firmy o korunovou mzdovou sazbu za hodinu práce, tj. o W

Firmy, které maximalizují zisk rozšiřují zaměstnanost až k bodu, v němž hodnota mezního produktu práce se rovná korunové mzdové sazbě: P * MPN = W, a tedy MPN = W / P

W / P je reálná mzdová sazba, což je množství zboží, které lze koupit za korunovou cenu jedné hodiny práce.

Agregátní poptávka po práci obr. str. 246

Křivka nabídky práce

Funkce celkového užitku domácnosti je tvořena spotřebou zboží a služeb domácností a spotřebou volného času: UH = UH (C, NS)

Indiferenční křivky pro různé hladiny celkového užitku domácnosti obr. str. 247

Sklon indiferenční křivky představuje mezní míru substituce mezi spotřebou a volným časem.

Druhým krokem k odvození agregátní nabídky práce je určení soustavy možností, které jsou při dané reálné mzdové sazbě dostupné domácnosti (přímka Z). Obr. str. 248

Pro spotřební výdaje lze psát: C = (W / P) * NS

13. Odvození klasické křivky agregátní nabídky a její charakteristika. Neoklasický trh práce.

Agregátní nabídka a její charakteristika

Agregátní nabídkou rozumíme množství zboží a služeb, které firmy maximalizující zisk nabízejí při dané cenové hladině. Firmy musí vzít v úvahu ceny, za něž bude vyrobená produkce realizována, náklady na služby výrobních faktorů, zásobu kapitálu a dostupné technologie.

Produkční funkce

Y = Y (N, K, M, E, k), N – práce, K – kapitál, M – materiál, E – energie, k - úroveň technologie

V krátkém období předpokládáme, že jediným variabilním faktorem je práce.

Marginální produktivita práce (mezní fyzický produkt práce): MPN = DY / DN

Přírůstek produkce, jež je výsledkem přírůstku pracovního vstupu o jednotku.

Marginální produktivita kapitálu: MPK = DY / DK

MPN je odvozen derivací produkční funkce: obr. str. 188

Křivka poptávky po práci

Každá dodatečná jednotka práce vytvoří přírůstek produkce (DY) a dodatečný příjem v rozsahu (P * DY). Každý přírůstek práce (DN) zvýší náklady firmy o W * DN.

Lze psát: W * DN = P * DY Þ W / P = DY / DN = MPN – maximalizační kriterium

Marginální produkt práce se rovná reálné mzdě.

Křivka agregátní poptávky po práci se rovná marginální produktivitě práce.

Poptávka po práci

Zvýšení pracovního vstupu má dvojí efekt:

Zaměstnání dodatečné pracovní jednotky způsobí, že se celková produkce firmy zvýší o mezní (fyzický) produkt práce (MPN) a celkový příjem firmy se zvýší o součin ceny a mezního produktu práce: Přírůstek celkové produkce = MPN
Přírůstek celkového příjmu = P * MPN

Zvýšení zaměstnanosti o jednu dodatečnou pracovní jednotku zvýší mzdové náklady firmy o korunovou mzdovou sazbu za hodinu práce, tj. o W
Firmy, které maximalizují zisk rozšiřují zaměstnanost až k bodu, v němž hodnota mezního produktu práce se rovná korunové mzdové sazbě: P * MPN = W, a tedy MPN = W / P

W / P je reálná mzdová sazba, což je množství zboží, které lze koupit za korunovou cenu jedné hodiny práce.

Agregátní poptávka po práci obr. str. 246

Křivka nabídky práce

Funkce celkového užitku domácnosti je tvořena spotřebou zboží a služeb domácností a spotřebou volného času: UH = UH (C, NS)

Indiferenční křivky pro různé hladiny celkového užitku domácnosti obr. str. 247

Sklon indiferenční křivky představuje mezní míru substituce mezi spotřebou a volným časem.

Druhým krokem k odvození agregátní nabídky práce je určení soustavy možností, které jsou při dané reálné mzdové sazbě dostupné domácnosti (přímka Z). Obr. str. 248

Pro spotřební výdaje lze psát: C = (W / P) * NS

Vyšší reálná mzda má za následek vyšší sklon přímky Z.

Křivku agregátní nabídky odvodíme tím, že propojíme body, které jsou body dotyku indiferenční křivky s přímkou Z (přímka dostupných možností). Obr. str. 249

Nabídka práce se nemusí po zvýšení reálných mezd vůbec měnit nebo dokonce může dojít k poklesu nabídky práce. Toto je způsobeno tím, že působí současně substituční a důchodový efekt.

Substituční efekt: každá hodina volného času představuje větší množství ušlé spotřeby zboží, když reálná mzda roste. Je-li volný čas stále dražší, domácnosti tento volný čas substituují delší pracovní dobou.

Důchodový efekt: když se zvyšuje reálná mzda, domácnosti se stávají bohatšími a mohou si dovolit více volného času.

Převaha substitučního efektu má za následek zvyšování množství nabízené práce, převaha důchodového efektu nad substitučním má za následek tendenci snižovat nabídku práce.

Rovnováha na trhu práce

Rovnováha na trhu práce nastává, když se agregátní nabídka rovná agregátní poptávce po práci. Obr. str. 250

Rovnovážné reálné mzdě odpovídá plná zaměstnanost. Rovnovážná reálná mzda vyčišťuje trh práce.

13. Odvození klasické křivky AD a její charakteristika.

Neoklasický trh práce.

Agregátní nabídka a její charakteristika

Agregátní nabídkou rozumíme množství zboží a služeb, které firmy maximalizující zisk nabízejí při dané cenové hladině. Firmy musí vzít v úvahu ceny, za něž bude vyrobená produkce realizována, náklady na služby výrobních faktorů, zásobu kapitálu a dostupné technologie.

Produkční funkce

Y = Y (N, K, M, E, k), N – práce, K – kapitál, M – materiál, E – energie, k - úroveň technologie

V krátkém období předpokládáme, že jediným variabilním faktorem je práce.

Marginální produktivita práce (mezní fyzický produkt práce): MPN = DY / DN

Přírůstek produkce, jež je výsledkem přírůstku pracovního vstupu o jednotku.

Marginální produktivita kapitálu: MPK = DY / DK

MPN je odvozen derivací produkční funkce: obr. str. 188

Křivka poptávky po práci

Každá dodatečná jednotka práce vytvoří přírůstek produkce (DY) a dodatečný příjem v rozsahu (P * DY). Každý přírůstek práce (DN) zvýší náklady firmy o W * DN.

Lze psát: W * DN = P * DY Þ W / P = DY / DN = MPN – maximalizační kriterium

Marginální produkt práce se rovná reálné mzdě.

Křivka agregátní poptávky po práci se rovná marginální produktivitě práce.

Tempo růstu potencionálního produktu

- se vypočte jako součet dlouhodobého tempa růstu souhrnné produktivity a objemu výrobních faktorů při jejich plném využití. Tempo růstu potencionálního produktu závisí:

- Na tempu růstu inputů: zvýší-li se množství práce půdy a kapitálu, za jinak nezměněných podmínek, lze předpokládat růst potencionálního produktu.

- Na tempu růstu souhrnné produktivity: Při nezměněném množství výr. faktorů lze zvýšit úroveň potencionálního produktu lepším využitím inputů.

Dokonalejší využití výr. faktorů se promítá v:

- růstu produktivity práce, růstu účinnosti kapitálu, poklesu materiálové a energetické náročnosti výroby.

Dlouhodobý rozvoj země závisí na obou uvedených skupinách faktorů. Podle využívání výr. faktoru a jejich rozšiřování se mění postavení země v mezinárodním měřítku a roste životní úroveň obyvatelstva dané země.

Pokud AD roste stejně rychle jako AS, potom dochází k hospodářskému růstu ve všech směrech. Pokud dojde k poklesu AD a AS se nezmění, vede pokles AD velmi vysokému poklesu reálného produktu oproti potencionálnímu produktu a malému poklesu cenové hladiny. Pokud se nemění AD a sníží se AS, potom se zvýší cenová hladina a sníží se reálný produkt.

7. Trh práce a trh půdy:

Poptávka po práci:

Firmy rozšiřují nebo omezují poptávku po práci až do okamžiku, ve kterém se mezní náklady na práci ( MFCL) vyrovnají s příjmem z mezního produktu práce ( MRPL). Jestliže firma neovlivňuje změnami v poptávce po práci výši mzdové sazby (w), potom se mezní náklady na práci rovnají mzdové sazbě a firma zvyšuje poptávku po práci, dokud se příjem z mezního produktu práce nevyrovná mzdové sazbě. Mezní produktivita práce je ovlivněna kvalifikací samotné práce, která souvisí s úrovní dosaženého vzdělání, dále je ovlivněna dovedností pracovníků, jejich praxí atd. Mezní fysický produkt závisí taktéž na mezní produktivitě ostatních výrobních faktorů. Vyplývá z řídících a technologických metod firmy, jak dokáže zaměstnané výrobní faktory využít.


Nabídka práce:

Nabídka práce představuje součást obecného problému volby spotřebitele, Porovnávajícího užitek z volného času s užitkem, který mu plyne z výrobků a služeb, které nakoupí za mzdu, získanou tím, že volný čas obětuje a nabízí více práce. Nabídka práce je závislá na výši mzdové sazby a je určena ztrátou spojenou s obětováním volného času. Hovoříme zde o substitučním efektu, protože spotřebovávané produkty jsou substitutem k odpočinku. Vyšší mzdová sazba ( za předpokladu, že ceny ostatních faktorů jsou konstantní ) zvyšuje reálné důchody a volba spotřebitele se mění ve prospěch volného času. Jedná se o důchodový efekt. Tvar křivky nabídky je závislý na tom, který z těchto dvou efektů převládá. Při nižší mzdové sazbě převládá substituční efekt a nabídka práce roste, při vyšší sazbě převládá důchodový efekt a nabídka práce klesá ( tzv. zpětné zakřivení křivky nabídky).

Rozhodování firmy na trhu výr. faktorů:

Poptávka po vstupech je specifická tím, že žádný z nich nepůsobí samostatně. Navíc existuje řada možností jak dané vstupy kombinovat. Práci, půdu a kapitál nakupují firmy. Firma sleduje vzájemnou závislost produktivity daných výr. faktorů. Při nákupu výr. faktorů budou tedy pro firmu směrodatné náklady, které na ně musí vynaložit, a výnosy, které jim faktory přinesou.

Příjem z mezního produktu: Vynásobíme-li cenou výrobku mezní fysický produkt, získáme příjem z mezního produktu MRP. Ten představuje dodatečný příjem, který firma získává prodejem produktu, vytvořeného zapojením dodatečné jednotky výr. faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají konstantní. Tento vztah je platný pouze v podmínkách dokonalé konkurence na trhu produktů. V podmínkách nedokonalé konkurence je MR menší než p, potom je MRP dán součinem MR a MPP. MPP a MRP jsou klesající v závislosti na množství faktoru zapojeného do výroby. Pokles MRP jen v důsledku poklesu MPP je možné uvažovat jen pokud zvýšená nabídka firmy neovlivní cenu. V nedokonalé konkurenci cena se zvyšující se S klesá, a proto klesá MRP i v důsledku poklesu ceny.


Konkrétní formy cen výr. faktorů:

Je třeba rozlišit zda je daný faktor prodáván nebo pronajímán. Jde- li o koupi nebo prodej, pak peněžní formou daného statku je jeho tržní cena.

- jde-li o půdu, platí se za tuto službu pachtovné, jeho základem je výnos z půdy- pozemková renta.

- jde-li o kapitál, platí se za tuto službu úrok; tomuto vztahu se říká úvěr.

- jde-li o práci, platí se za její službu mzda.

Podnik bude rozšiřovat zaměstnanost každého výrobního faktoru až do okamžiku, kdy se jeho cena vyrovná jeho příjmu z mezního produktu. Půda a práce jsou narozdíl od kapitálu určovány mimoekonomickými faktory, a proto se o nich mluví jako o primárních výr. faktorech.

Pozemková renta - je důchod plynoucí z vlastnictví půdy. Jestliže se na půdě něco pěstuje, vzniká pozemková renta jako výnos z tohoto výrobního faktoru - neboli cena za pronájem půdy, tedy jestliže:

- celková nabídka je fixní, tedy dokonale neelastická

- nemá jinou možnost použití, než jako zemědělská půda, má nulové náklady příležitosti.

Faktory růstu NH a měření jeho úrovně:

1) Práce – vynaložení fyzické a duševní energie člověka na získání statků a služeb
2) Přírodní zdroje – součástí přírody – člověk je využívá k uspokojování potřeb a ke své činnosti,
tvoří je nerostné bohatství, půda, lesy, voda, vzduch.
3) Kapitál – výsledek lidské práce, představuje hmotné statky, finanční kapitál

Členění:
- Kvantita – množství práce ve výrobní sféře, množství výrobních fondů a přírodních zdrojů
- Kvalita – efektivnost práce, výrobních fondů a efektivnost využití přírodních zdrojů

Práce – kvantita je ovlivněna:
· počet pracovníků
· průměrná délka pracovního období
· intenzita práce
- kvalita – produktivita práce

Kapitál – zejména investiční
Kvalita – efektivnost využití
Kvantita – celkový objem investičního kapitálu ve výrobní sféře, podíl strojů, věková struktura

Přírodní zdroje – kvantita, kvalita

Nízké úspory

Nízké úspory

Nízké důchody Nízké investice a akumulace

Nízká produktivita práce

Technologie - 1) Naučit se využít existující technologii
2) K technologii je třeba řídících pracovníků
3) Rovněž by se měla vytvořit vrstva domácích firem a managerů

V pořadí problémů, které musí rozvojové země řešit má prioritu zlepšování zdraví obyvatelstva a zvyšování vzdělanosti a odborné průpravy. Produktivní kapitál v chudých zemích se vytváří pomalým tempem, protože důchody jsou tak nízké, že jen malá část může být uspořena pro budoucnost. Z toho problému se mnoho zemí snažilo dostat tím, že v 70. Letech financovaly ambiciózní programy rozvoje čemuž se však zadlužily natolik, že toto velké zadlužení trvá dodnes.

Jak se tedy vůbec mohou ekonomicky rozvíjet tyto země? Existují 3 teorie:
1) Metoda startu – „Start“ je poháněn vůdčími sektory tam, kde se rozvíjí exportní trhy. Když začnou růst dostavuje se zisk a ten se znovu investuje.
2) Teorie zaostalosti – tyto země by měly přebírat nové technologie od vyspělých zemí a
využívat jejich odborníků.
3) Teorie vyváženého růstu – říká, že všechny země postupují stále vyváženě vpřed („jako želvy“)

Odměňování práce

Odměňování práce představuje ohodnocení výkonu formou mzdy nebo platu.

Plat – se užívá pro pevně stanovenou částku za měsíční výplatní období

Mzda - se užívá v případech, kdy výše odměny závisí na výkonu či odpracovaném čase, je proto pohyblivá.

Užívá se zejména u dělníků.

Časová mzda – se vypočítává podle odpravované doby.

Výpočet: Počet odpracovaných hodin x sazba za hodinu

Úkolová mzda – se počítá podle skutečně provedeného výkonu pracovníka.

Výpočet: Odměna za jednotku výkonu (úkolová mzda) x počet kvalitních jednotek

Úkolová mzda podle stanovené doby se počítá podle výkonové normy času:

Výpočet: Normový čas v hodinách x sazba za hodinu


Tyto základní formy mzdy jsou doplňovány různými formami pobídkové mzdy. Pokud se používá mzda s prémií, je pracovník odměňován základní mzdou časovou nebo úkolovou, ke které se připočítává prémie. Pravidla pro přiznání prémií a jejich výpočet stanoví vedení podniku v prémiovém řádu.

Podklady pro odměňování zaměstnanců jsou obsaženy ve mzdových předpisech a v evidenci o vykonané práci. Na základě zákonných předpisů si zpracovávají podniky vnitřní mzdové předpisy, podle kterých odměňují zaměstnance. Základem mzdových předpisů je tarifní soustava, která zahrnuje katalogy prací a stupnice mzdových tarifů.

Katalog prací

– obsahuje určení kvalifikovaných předpokladů v jednotlivých kvalifikačních stupních, tj.
zhodnocení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti typických pracovních činností.

Stupnice mzdových tarifů – vymezuje tarifní stupně a výši mzdových tarifů, tj. odměny za vymezenou časovou jednotku (hodiny nebo měsíce)


V souvislosti s odměňováním se v praxi používají další pojmy:
1) Mzda (plat) – v peněžní formě
2) Naturální mzda - má formu zboží nebo služeb
3) Hrubá mzda – představuje celkový výdělek zaměstnance před zdaněním
4) Čistá mzda – počítá se jako rozdíl hrubé mzdy, daně z příjmu fyzických osob, pojistného a sociálního zabezpečení a všeobecného zdravotního pojištění.
5) Tarifní mzda – kterou se rozumí nejnižší mzda podle zákonných předpisů
6) Smluvní mzda – tj. mzda dohodnutá individuálně mezi podnikatelem a zaměstnancem
7) Nominální mzda – tj. peněžní částka bez ohledu na to, co za ni lze koupit
8) Reálná mzda – tj. množství zboží nebo služeb, které lze za mzdu koupit

Dohoda má písemnou formu a název pracovní smlouva.

Na jejím základě vzniká mezi podnikem a zaměstnancem pracovní poměr. Se zaměstnanci přijímanými pro výkon řídících funkcí uzavírá podnik zpravidla tzv. manažerskou smlouvu. Podnik spolupracuje při získávání zaměstnanců s úřady práce ve svém okrese. S novým zaměstnancem uzavírá podnik dohodu o druhu práce, místě konání práce, dnu nástupu do práce. Tato smlouva se jmenuje pracovní smlouva. Pracovní poměr může být uzavřen i na základě volby nebo jmenování.

Jmenováním - vzniká pracovní poměr u vedoucích pracovníků jmenovaných podle zvláštních předpisů, např. ředitele státního podniku jmenuje ministr, soudce jmenuje předsednictvo parlamentu ČR apod.

Volbou - vzniká pracovní poměr v případech stanovených zvláštními předpisy.


Při nástupu do práce musí být pracovník seznámen s pracovním řádem a s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

Pracovní řád – obsahuje rozpracování ustanovení zákoníku práce podle zvláštních podmínek v organizaci.

Zákoník práce – je soubor právních norem upravujících pracovněprávní vztahy mezi občany a organizacemi.


Skončení pracovního poměru

Pracovní poměr končí z iniciativy pracovníka nebo organizace výpovědí, dohodou nebo okamžitým zrušením. Pracovní poměr uzavřený na dobu určitou končí uplynutím stanovené doby. Pracovní poměr zaniká smrtí pracovníka. Zaniká také dnem zániku organizace, pokud už před tím nedošlo k přechodu práv povinností z pracovněprávních vztahů nebo ke skončení pracovního poměru.

Dohoda - vyjadřuje souhlas obou stran, pracovníka i organizace, s ukončením pracovního poměru k určitému datu.

Výpověď - je jednostranné rozhodnutí o skončení pracovního poměru. Výpověď musí mít písemnou formu jinak je neplatná. Výpovědní lhůta je 2 měsíce.

Okamžité zrušení pracovního poměru – připadá v úvahu výjimečně. Musí být uvedeno písemně a musí být uveden jeho důvod. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru může být hrubé porušení pracovní kázně, odsouzení pracovníka k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok nebo zdravotní důvody.

Výrobní faktory

Zabezpečení dostatečného množství ekonom. Statků jsou nezbytné zdroje. Tyto zdroje se v průběhu činností, kterou zpravidla nazýváme výroba, přeměňují do podoby statku nebo služby. Zdroje potřebné k výrobě se nazývají výrobní faktory - činitelé. Jsou to:
1) Půda
2) Práce
3) Kapitál


1) Půda – je to primární výrobní faktor, je omezena kvantitativně, pouze úroveň o níž se postarala příroda a je neproduktovatelná, proto zde neexistuje monopol na straně nabídky půdy. Ekonomickým vyjádřením nabídky půdy je pozemková renta, která se platí za pronájem půdy.

Pozemková renta může být:
A) Absolutní – poptávka po pozemku jakékoliv kvality
B) Diferenční – poptávka po speciální jakosti půdy.


2) Práce – je každá lidská činnost, při které vznikají hmotné či nehmotné statky či služby. Ohodnocení za pracovní úkon by měl být přiměřené vynaloženému fyzickému a psychickému úsilí. Finančním ohodnocením za vykonanou práci říkáme mzda, která by měla být odpovídající tomu, aby pokryla nároky našich domácností. Svou pracovní sílu nabízíme na trhu práce, kde poptávku po práci tvoří firmy.


3) Kapitál – jsou to akumulované úspory, které za svůj život podnikatel nahromadil.

Dělíme na:
A) Reálný – slouží na nákup kapitálových statků např.: strojů a zařízení
B) Oběžný – peníze k nákupu, které obíhají
C) Fiktivní – akcie, dluhopisy


Podle oblasti působení máme:
1) Kapitál výrobní – kapitál z toho co prodáme (výrobky)
2) Kapitál obchodní – Obchodní firmy. Žijí z procent, které si přihodí k tomu co koupily.
3) Kapitál zápůjční – LICHVA, jsou to všechny banky, úroky

Makroekonomie – otázka č. 21 – Ekonomický růst

Zdroje ekonomického růstu
- růst produkce v dlouhém období, tj. růst potenciálního produktu je ovlivněn výrobními zdroji ekonomiky dané země, ty lze rozdělit na:

1. vstupy (inputy) výrobních faktorů – práce a kapitálu – růst objemu (množství) těchto vstupů ovlivňuje přímo růst produkce;

2. úroveň (stav) používané technologie – zvyšování úrovně používané technologie se promítá v růstu produktu při neměnném vstupu výr. faktorů;


Rozlišení míry růstu a průměrné produktivity práce
Míra (tempo) růstu
= je rovna součtu:
- tempa růstu souhrnné produktivity faktorů (růst produktivity práce, kapitálu a pokles materiálové a energetické náročnosti výroby)
- tempa růstu kapitálu násobeného váženým podílem nákladů kapitálu na produktu
- tempa růstu práce násobeného váženým podílem mzdových nákladů na produktu


Průměrná produktivita práce (předpoklad, že skutečný produkt se rovná potenciálnímu)

= produkce na jednoho pracovníka nebo na jednu hodinu práce (tj.produkce na jednotku pracovního vstupu

průměrná produktivita práce = , kdy N je buď počet hodin práce nebo počet pracovníků

Tyto tři problémy se týkají omezenosti a volby mezi vstupy a výstupy ekonomiky

VSTUPY = statky nebo služby, které používají firmy ve svých výrobních procesech; vstupy jsou spojovány za účelem výroby výstupů

- nazýváme je „výrobními faktory“ a dělíme je do 3 skupin:

: přírodní zdroje = půda používaná k zemědělství nebo ke stavebnictví

zdroje energie

neenergetické zdroje (písek, železná ruda) + ŽP (voda, vzduch)

: práce = lidský čas strávený prací

: kapitálové zdroje = dld použitelné statky, které byly vyrobeny, aby vyráběly další jiné statky (předpokladem tvorby kapitálu jsou úspory)


VÝSTUPY = sestávají ze souboru různorodých užitečných statků nebo služeb, které jsou buď spotřebovávány, nebo použity pro další výrobu


Zákon vzácnosti
= statky jsou vzácné, protože neexistuje dostatek zdrojů k výrobě všech statků, které lidé chtějí spotřebovávat

- platí, že zdroje jsou omezené, zatímco potřeby (nedostatek, který si člověk uvědomuje a který ho podněcuje k jeho odstranění) jsou neomezené

- analýza toho, jak omezenost zdrojů nutí lidi a společnost volit mezi alternativními možnostmi užití vzácných statků =

Monopol na straně nabídky práce – odbory

– jsou monopolním dodavatelem práce . Odbory čelí tržní poptávkové křivce, která je odvozena z mezní produktivity práce, na této křivce mohou zvolit bod, který se jim jeví jako nejvýhodnější.

Mezi cíle odborů může patřit:

- max. ekonomické renty realizované členy odborů,

- max. celkových mezd členů odborů,

- max. zaměstnanosti.

Obr. 15 – Křivka DL je poptávka po práci. Celková vyplacená mzda = w*L. Mezní mzda MR je změna celkové mzdy způsobená tím, že pokles mzdové sazby umožnil firmě zaměstnat dodatečnou jednotku práce (klesá rychleji než poptávka, protože pokles w dodatečné jednotky znamená, že tato nižší w bude vyplacena již zaměstnaným jednotkám práce). Bod A, představuje situaci, ve které odbory maximalizují celkovou ekonomickou rentu (rozdíl mezi reálně vyplacenou mzdou a transferovou cenou práce, transferovou cenu práce znázorňuje křivka nabídky práce SL).Bod F je množství práce nabízené odbory jako L. monopolní síla odborů se projeví v tom, že nepožadují mzdovou sazbu w0, ale prosadí pro ně nejvyšší mzdovou sazbu w1. Při této mzdové sazbě je nabízené množství větší než poptávané. Max.ekonomická renta je plocha w1 AFG. Bod B je spojen s max. celkové mzdy (když mezní mzda =0). Celková mzda je dána plochou 0w2 BL2.Tato mzdová sazba zakládá převis nabízeného množství práce nad její poptávkou. V bodě C, by se odbory ocitly, kdyby maximalizovaly celkovou zaměstnanost svých členů (SL=DL). Bylo by dosaženo stejného výsledku, jako na trhu dokonalé konkurence.

a) Krátké období

firma bude zvyšovat počet zapojených jednotek práce tak dlouho, dokud budou tyto dodatečné jednotky práce zvyšovat více příjmy než náklady (MRPL=MFCL). obr. 14. Zisk bude maximální při L* (MRPL=MFCL). Výhodu nedokonalé konkurence bude firma realizovat při určení w, ta nebude na úrovni w1, ale na nižší w2. vyšrafovaná plocha znázorňuje výhodu jedné z omezeného počtu firem kupujících práci.

Křivku poptávky monopsonu po práci nelze zkonstruovat – neexistuje totiž fixní mzdová sazba, kterou by firma brala v úvahu. Monopson realizuje svou výhodu v podobě vyplácené nižší sazby, než by odpovídala průsečíku MRPL a MFCL.

b) dlouhé období

individuální křivky nabídky jsou rostoucí, jejich ceny se mění s používaným množstvím. Mezní náklady na faktor jsou vyšší než jejich ceny, firma nebere při rozhodování o nákupu L a K jejich ceny, ale dodatečné náklady na jejich získání. (MPL/MFCL) = (MPK/MFCK). aby firma kupující vstupy na nedokonale konkurenčních trzích minimalizovala náklady na výrobu daného výstupu, měla by měnit kombinace práce a kapitálu tak dlouho, dokud nebude poměr mezního produktu vstupu a dodatečných nákladů na jeho nákup v případě práce i kapitálu stejný.


Pro jakoukoliv kombinaci postavení firmy na trhu statků a na strhu práce je použitelné pravidlo max. zisku v podobě:

(MRPL/MFCL) = (MRPK/MFCK) = 1