5. Účinnost monetární politiky a model IS-LM. Keynesiánský transmisní mechanismus. Multiplikátor monetární politiky.

Monetární politiku provádí centrální banka prostřednictvím kontroly zásoby nominálních peněz nebo pohybu úrokové sazby. Banka nemůže současně usilovat o kontrolu pohybu peněžní zásoby a současně sledovat cíl, aby se úroková sazba rovnala jakési žádoucí úrokové sazbě.

Expanzivní monetární politika znamená zvyšování nominální zásoby peněz.

V důsledku přírůstku nabídky reálných peněžních zůstatků se křivka LM posunuje doprava. Vzhledem k tomu, že křivka IS má negativní sklon, čistá monetární expanze má dva současné efekty:

1. Zvyšuje se úroveň rovnovážného důchodu (důchodový efekt monetární expanze)
2. Snižuje se úroková sazba (efekt likvidity monetární expanze)

Důchodový efekt je vyvolán tím, že zvýšení nabídky peněz sníží úrokovou sazbu, což stimuluje zvýšení poptávky po soukromých autonomních výdajích. To má za následek zvýšení úrovně rovnovážného důchodu.

Efekt likvidity čisté monetární expanze nastává proto, že zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků vede k tomu, že veřejnost má v držbě více peněz než potřebuje, proto začne přebytek peněz konvertovat do ostatních finančních aktiv, která přinášejí vyšší výnos. Tím se zvyšuje poptávka po ostatních finančních aktivech, zvyšuje se jejich cena a klesá úroková sazba.

Odvození křivky LM

Centrální banka kontroluje nominální množství peněz (M). Nabídka reálných peněžních zůstatků: M / P.

Pro rovnováhu na trhu peněz platí: L = M / P

M / P = k * Y – h * i i = (1 / h) * (k * Y – M / P) – rovnice křivky LM – představuje všechny kombinace úrokové sazby a důchodu, za nichž je trh peněz v rovnováze.

Odvození křivky LM: Obr. str. 60. Křivka nabídky reálných peněžních zůstatků je vertikální, protože se předpokládá, že je nezávislá na výši úrokové sazby.

Sklon, poloha a body mimo křivku LM

Rychlost peněz: V = (P * Y) / M

Vzroste-li důchod a vznikne-li převis poptávky po penězích nad fixovanou nabídkou, vznikne nerovnováha na trhu peněz, jež vede ke zvýšení úrokové sazby, která sníží držbu peněžních zůstatků z titulu spekulačního motivu a tyto zůstatky jsou pak přepnuty k obsluze důchodu: peněžní zásoba nezměněna, důchod vzroste, rovnováha na trhu peněz je obnovena při vyšší úrokové sazbě, rychlost peněz se tak zvýšila.

Sklon křivky LM závisí na citlivosti poptávky po penězích na důchod (k) a na citlivosti poptávky po penězích na úrokovou sazbu (h). Čím nižší je citlivost poptávky po penězích na důchod (k) a čím vyšší je citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu (h), tím plošší je křivka LM.

Monetární politika

- peněžní (měnová) a úvěrová politika stabilizující ekonomický vývoj

· představuje kontrolu, ovlivňování a regulování množství peněz v oběhu

· stanovuje výši úrokové míry

· podmínky stanovení úvěrů

Přichází v úvahu když:

- rozvinutý peněžní oběh, trh peněz

- existuje centrální banka

- relativně široké možnosti vstupu státního orgánu na finanční trhy

Funkce centrální banky

- samostatná instituce na vládě nezávislá

· regulace nabídky peněz v oběhu

® stanovení minimálních rezerv

® diskontní sazby

® operace na volném trhu

· finanční operace vlády

· emise bankovek

· poskytování úvěrů obchodním bankám

· správa měnových rezerv

· reguluje činnost obchodních bank

Přehled operací Fedu (nástroje):

- operace na otevřeném trhu – nákup či prodej vládních obligací, může tak snížit bankovní rezervy = nejdůležitější stabilizační nástroj
- politika diskontní sazby (sazba, za kterou si členské banky mohou půjčit od Fedu rezervy) – jestliže vypůjčené rezervy rostou, vypůjčují si banky od Fedu a tím vzrůstají celkové bankovní rezervy (vypůjčené i nevypůjčené)
- zákonné rezervy – požadavky na ně (chce-li Fed rychle změnit finanční podmínky, zvýšení požadovaných poměrů vede k zpřísnění úrokových podmínek)
- navíc regulace úrokové sazby

- zprostředkující cíle: rezervy, nabídka peněz a úrokové sazby
- konečné cíle: stabilní ceny, nízká U, rychlý růst GNPR
- Fed určuje celkové množství bankovních peněz Þ celkovou nabídku peněz.
- “diskontní okénko” = místo, kde Fed půjčuje bankovní peníze

Regulace rezerv CB, na níž spočívá pojetí M, se musí potýkat s poruchami vyvolanými mezinárodními změnami v těchto rezervách.
Sterilizace = CB podniká operace na OT, aby kompenzovala toky mezinárodních rezerv.

Další aktivity:
· řízení oficiálních operací spojených s měnovým kurzem
· regulace bank (řeší např. insolventnost)
· koordinace mezinárodní finanční politiky

Bankovnictví a bankovní systém

Banka je v podstatě podnik, který se vyznačuje zvláštním zaměřením své činnosti. V nejjednodušším vymezením je banka instituce, která se zaměřuje na operace s penězi s cílem dosažení zisku. První banky byly zakládány skupinami směnárníků. Tyto osoby prováděly za úplatu operace s penězi. Podle dnešní terminologie prováděly tehdejší banky tři druhy operací: úvěrové, depozitní (vkladové) a směnárenské. Vedle těchto komerčních bank se začaly postupně objevovat centrální banky. Důvodem jejich zakládání byla potřeba vlády financovat své výdaje a potřeba sjednotit emisi hotovostních peněz v daném státě. Bankovní systém je souhrn všech bankovních institucí v daném státě a souhrn organizačních aj. vazeb mezi nimi.

Centrální bance je v moderních ekonomikách svěřena emise bankovek a mincí. Centrální banka současně uskutečňuje záměry hospodářské politiky, např. tím, že reguluje množství peněz v oběhu. Centrální banka také vystupuje ve vztahu k ostatním komerčním bankám jako orgán regulace a dozoru. Ostatní komerční banky podnikají s penězi v rámci, který je vymezen systémem regulace. Mezi komerční banky (peněžní ústavy) se zahrnují i spořitelny. Partnerem komerční banky je klient. Klientem může být fyzická i právnická osoba.

Podmínky fungování:

· CB musela garantovat nákup a prodej zlata za peníze v neomezeném množství za pevnou cenu

· stát musel garantovat volný dovoz a vývoz zlata a zlatých mincí soukromými subjekty

· musela být dodržována parity všech forem peněz s hodnotou zlaté měnové jednotky a jejich volná směnitelnost za zlato – veškeré peníze v oběhu musely být plně kryty zlatem;

- až do období 1. světové války zajišťoval zlatý standard dlouhodobou cenovou stabilitu, cenové hladiny mezi jednotlivými zeměmi a platební bilance byly vyrovnávány automaticky působícím přizpůsobovacím mechanismem; v období 1880 – 1914 převládal zlatý standard v nejčistější podobě – docházelo k velké expanzi volného mezinárodního obchodu, volnému toku kapitálu i práce, ekonomickému růstu, stabilním cenám, deviz. kurzům;

- zlatý standard se rozpadl s vypuknutím 1. světové války – pen. systémy zemí byly rozvráceny inflačním financováním válečných výdajů a stanovené kurzové parity byly nerealistické – pokusy o jeho obnovení zanikly během světové hospodářské krize - od počátku 30. let většina zemí přijala systém plovoucích kurzů, který byl charakterizován obchodními a kurzovými válkami, kdy země devalvovaly svou měnu ve snaze zvýšit export a snížit import na úkor jiných zemí;

Md/P = f(YP,rb-rm,re-rm,e-rm)

Md/P = poptávka po reálných peněžních zůstatcích

YP (+) = Friedmanova veličina bohatství, známá jako permanentní důchod (současná diskontovaná hodnota všech očekávaných budoucích důchodů = očekávaný průměrný důchod v dlouhodobém období)

rm = očekávaný výnos peněz

rb = očekávaný výnos obligací

re = očekávaný výnos CP

pe = očekávaná míra inflace

rb - rm (-) = očekávané výnosy obligací vzhledem k penězům

re - rm (-) = očekávané výnosy CP vzhledem k penězům

pe - rm (-) = očekávaný výnos zboží vzhledem k penězům

- podle Friedmana mají úrokové sazby jen malý vliv na poptávku po penězích, navíc považoval poptávku za stabilní


Řízení peněžní zásoby centrální bankou

CB řídí peněžní zásobu prostřednictvím regulace monetární báze (= rezervy + oběživo) především za účelem udržení stability cenové hladiny. Základní nástroje používáné CB k řízení monetární báze jsou:

Nabídka peněz

ð moderní tržní hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem.Tyto peníze mají buď podobu papírového oběživa a mincí, nebo zápisů bankovních účtech či v paměti počítače.

ð akceptování peněz s nuceným oběhem ekonomickými subjekty je založeno na autoritě vlády, která je vydává jako legální platidlo. Vývoj v důvěry v peníze je však do značné míry závislý na peněžní politice, kterou sleduje vláda a centrální banka.

ð nabídka peněz je závislá především na regulačních opatření vlády a centrální banky. Centrální banka přímo vytvoří monitární bázi složenou z oběživa a z bankovních rezervy.Celková nabídka peněz v ekonomice je tedy na jedné straně vytvářena centrální bankou, která určuje monetární bázi, na druhé straně je všakrozšiřována komerčními bankami. Nabídka peněz a poptávka po penězích určují společně úrokovou sazbu a vytvářejí rovnou na trhu peněz.


Bankovní soustava

ð základem finančního systému tržních ekonomik je bankovní soustava ta se zpravidla skládá z centální banky a značného počtu komerčních bank a dalších finančních institucí.

ð centrální banka je instituce provádějící finanční operace vlády, má výsadní právo emise bankovek, reguluje nabídku peněz, podmínky poskytování úvěru a dozírá na činost komerčních bank (u nás ČNB)