Vždyť víte již odedávna, že mám svědomitě, umělecky a mravně řízené divadlo za lepší školu národní nežli hromadu pěkně psaných kněh a sáhodlouhého řečnění. Divadlo je život a jde zase do života ...
(Josef Kajetán Tyl) /Ukázka A/
Vávrová: Tak si di! (prudce vstane - chladně) Tvrdohlavče tvrdohlavá! Teho hříchu se s tebó nedopustím - to si nemysli ...
(bratři Mrštíkové: Maryša) /Ukázka B/
Mlíko: Teď to tam burácí! Jeto ale štěstí, že jsme si toho všimli. Vždyť je to zdraví nebezpečné.
Krev: Která firma to vyrábí, takový neřád?
Mlíko: (čte hodně zblízka nápis na granátu) Krupp-Essen. Aha, essen, k jídlu to je.
(V + W: Rub a líc, 1936) /Ukázka C/
Morák: A za tou hradbičkou se doopravdy žije, velkolepě, pěkně stranou, v suchu ... Jsem tak sám, naprosto sám, a jsem to opravdu já - největší, to je jedno co ... politik, hrdina ... básník ... organizátor ... jsem tak sám, proto jsem nej ... nej ... nejhodnější, nejchytřejší, nejstatečnější ..., podle chuti.
(F. Hrubín: Srpnová neděle) /Ukázka D/
V těchto postupech zároveň Havel ztvárňuje statičnost, nehybnost života uvízlého v stereotypech a automatismech, které ho zbavují tvořivé smysluplnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat