1. Společenské podmínky vzniku romantismu, romantického životního pocitu.
Romantismus je umělecký směr, prosazující se hlavně v 1. polovině 19. století. Byl připravován preromantismem (= sentimentalismem) a reagoval na osvícenství (s jeho racionalismem, důrazem na rozum, myšlení, vědu).
Důležitou roli v souvislosti se vznikem romantismu měla i průmyslová revoluce a všeobecná krize společnosti a celé lidské civilizace po Velké francouzské revoluci a za napoleonských válek. Velká francouzská revoluce zdůrazňovala ideály rovnosti, volnosti a bratrství všech lidí, svobodu člověka, jeho práva ve společnosti, obracela se proti panovnickému absolutismu.
Za předchůdce romantismu je považován hlavně (francouzský preromantik) Jean Jacques Rousseau, který hlásal právě návrat k přírodě, zdůrazňoval její dokonalost, přirozenost a čistotu.
2. Znaky romantismu, charakteristika romantického hrdiny.
Romantismus není jen uměleckým směrem, ale také životním pocitem a postojem člověka ke společnosti a ke světu. Na úkor rozumu zdůrazňuje cit a obraznost.
V romantismu vystupuje do popředí:
obliba dávnověku a minulosti - hlavně bájné počátky a nejstarší dějiny
záliba v mimořádných okolnostech lidského života, příklon k přírodě - divoké přírodní scenérie, exotické krajiny
důraz na fantazii, iracionalitu, tajemnost, osudovost, inspirace lidovou slovesností, vypjatý individualismus a subjektivismus, národní svoboda jako nejvyšší hodnota - za kterou není škoda třeba i zemřít
Romantický hrdina často splývá s autorem - autor se s ním ztotožňuje, často je to tzv. autobiografický hrdina. Je to postava výjimečná, osamělá, staví se proti společnosti i době. Romantický hrdina touží po lásce, ale zároveň ví, že skutečnou lásku nemůže najít. Zamilovává se obvykle nešťastně (většinou do nedostupné, zadané ženy), je to hrdina tragický. Ocitá se většinou na okraji společnosti (je to například tulák, zločinec, loupežník, vězeň, mnich, poutník, bojovník za /národní/ svobodu, revolucionář).
Žádné komentáře:
Okomentovat