BAROKO – umělecký směr, který se projevil ve výtvarném umění, literatuře, hudbě v období od 80. let 16. stol. do 30. let. 18. stol. Nebylo jenom slohem katolické církve a šlechty, ale stalo se uměním pro široké měšťanské a lidové vrstvy. Je považováno za poslední univerzální umělecký sloh.
Charakteristické rysy:
Nedůvěra v rozum a absolutizace víry – odraz válečných událostí
Odvrat od přírody a zaměření k vlastnímu nitru – zobrazení duševního stavu
Naturalistická konkrétnost – detailní zobrazení pocitů bezmocnosti
Monumentalita – snaha ohromit člověka
Kontrast – dramatické protiklady, které vycházejí z protikladu ducha a hmoty
BAROKNÍ VÝTVARNÉ UMĚNÍ
i zde se baroko vyvíjelo jako opoziční styl vůči renesanci, i když z nich čerpali mnoho podnětů. Proti renesanci klade důraz na dynamiku (ovály, křivky atd.), na senzualizmus (výrazný kolorit barev, využití mramoru, zlata), využití světla jako tvárného prostředku.
Barokní sochařství a malířství chce vystihnout hlavně vnitřní napětí, kterému se podřizuje vzpírající pohyb těl, napjatých nebo křečovitě zkroucených.
Francesco Borromini - stavitel, architekt. Gion Lorenzo Bernini – architekt, sochař. Carawggio – Ital, malíř. Petr Paul Rubens a Anthonis van Dyck – vlámští malíři. Rembrant va Rijn a Jan Vermeer van Delft – holandští malíři
BAROKO V ČESKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ
stavby prvořadého významu vznikly hlavně na objednávku šlechty a katolické církve, umělci pocházeli hlavně z Itálie, Francie a Německa. Mnoho z nich se u nás usadilo, jejich potomky řadíme mezi české umělce.
Dynastie Luragů, Brokoffů, Dienzehhoferů.
Nejvýznamnější architekti a stavitelé: Carlo Lurago – Klementinum v Praze, Jan Santini – tvůrce tzv. barokní gotiky – chrámy v Kladrubech, v Sedlci u Kutné hory, atd. Kryštof a Kilián Ignác Dizenhoferové – chrám sv. Mikuláše na Malé Straně.
Sochaři: Ferdinand Maxmilián Brokoff – sousoší na Karlově mostě, výzdoba malostranského chrámu sv. Mikuláše, Matyáš Brandl – obrazy s biblickými náměty, typické svými světelnými kontrasty, Václav Vavřinec Reiner – autor fresek.
Baroko v české literatuře
Zaměření literární tvorby byl převážně náboženský. Literatura je pěstována hlavně duchovními a převažují hlavně agitační spisy, životopisy svatých, postily a náboženská rozjímání. Umělecky je nejvýznamnější náboženská lyrická poezie.
Žádné komentáře:
Okomentovat