Česky psaná lit. dostává ráz převážně vzdělávací, množstvím převyšuje lat. tvorbu.
Jan Campanus Vodňanský
Děkan, později rektor pražské univerzity. Psal hlavně duchovní básně, uplatnil se také jako dramatik v histor. hře z národních dějin BRETISLAUS.
Václav Hájek z Libočan
Katolický kněz, vlastenec a vynikající vypravěč, autor nejznámější kroniky KRONIKA ČESKÁ z katolického hlediska vylíčil české dějiny od nejstarších od až do r. 1526. Nejvíce se věnoval starší době, kterou rozvádí do všech podrobností. Jde o zdařilé lit. dílo, které bylo oblíbené pro poutavé vyprávění. Z histor. hlediska je nespolehlivé, bylo odsouzeno v době NO.
Rozšířila se i cestopisná próza, představitelé:
Oldřich Prefát z Vlkanova – CESTA Z PRAHY DO BENÁTEK A ODTUD PO MOŘI DO PALESTINY.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – český šlechtic, který byl za účast v protihabsburském povstání popraven. Autor
cestopisu PUTOVÁNÍ ANEB CESTA Z KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DO BENÁTEK A ODTUD PO MOŘI AŽ DO ZEMĚ SVATÉ.
Václav Vratislav z Mitrovic – autor cestopisu PŘÍHODY – popisuje zde cestu poselstva Rudolfa II. do Cařihradu. Toto dílo zůstalo dlouho v rukopise, bylo vydáno až v době NO zásluhou Františka Martina Pelcla.
Česky psaná vědecká literatura soustředila se kolem univerzity, kde vynikaly badatelé v oblasti přírodních věd:
Tadeáš Hájek z Hájku – lékař, matematik, jehož zásluhou vyšel překlad Mathioliho herbáře. Přispěl tím k vytvoření české botanické terminologie.
Poměrně dlouho trvalo, než mezi českými bratry zvítězil názor, že vyšší vzdělání je důležité pro všestranný rozvoj člověka. V 16. stol. se Jednota bratrská stala důležitou šiřitelkou kulturně-vzdělávacích snah v čes. zemích. Měla vzorně organizované školy, představitelé se staly předními lite. humanismu.
Žádné komentáře:
Okomentovat