Management, Hybridní struktura, Principy organizování

Hybridní struktura
- management rozhoduje o základních věcech
= spojení částí některých organizačních struktur

Principy organizování

1) Princip jednoty cílů
2) Princip organizační efektivnosti – při plnění cílů = minimální náklady
3) Princip rozpětí managementu – užší, širší, určitý počet osob, který můžou manažeři vést optimálně
4) Princip jednoznačného přiřazení a jednoty vedení – jasné definování úkolů a podléhání jednomu nadřízenému
5) Princip rovnosti pravomoci a odpovědnosti – optimální delegované pravomoci
- kompetence - pravomoc v určitém
- odpovědnost balansu
6) Princip vyváženosti a pružnosti – vyvážení počtu činností a lidí, kteří jsou v ní umístěny, optimální stupeň řízení; při změně situace  schopnost organizace přizpůsobit se počtu zákazníků, výrobků

Management, Faktory vědeckotechnického rozvoje, Principy plánování

Faktory vědeckotechnického rozvoje
= základní výzkum, vývoj firmy – sami
příprava výroby – také od firmy

- další faktory – tykající se marketingu, úrovně pracovní síly
- existují určité přístupy, jak zjistit silné a slabé stránky

SWOT analýza

Principy plánování
1. Princip cílů a přispívání k cílům – smyslem plánu – podporovány podnikové cíle
- smysluplné – jasné, dosažitelné, ověřitelné

2. Princip prvenství plánování – plánování – předchází manažerským funkcím = jasno, kamsměřují=cíl

3. Princip plánovacích předpokladů – manažeři – plánování rozuměli, aby si plány a cíle
neodporovali

4. Princip strategického a taktického rámce – strategie – úroveň, taktický rámec – podpořen takt. plány

5. Princip omezujícího faktoru – máme určité omezené možnosti ve financích, technologii,
ve lhůtách, limity, mantinely podnikového světa

6. Princip pružností a navigační směny – plán se míjí účinkem, neboť došlo ke změně
aplikace vynálezů, patentů,výrobní technologie - strategické, taktické plány se musí modifikovat

Daňová soustava

Daňová soustava je vytvářena jako provázaný systém sestavený s cílem zabezpečit příjmy státního rozpočtu, popř. veřejných rozpočtů, vybíráním daní. Získané prostředky jsou pak používány na zabezpečení chodu státní správy a veřejného sektoru hospodářství. V moderním pojetí chápeme daně jako spoluúčast občanů a dalších ekonomických subjektů na státních veřejných výdajích. Daňová politika státu je součástí jeho hospodářské politiky.


Principy zdanění

Dnes uplatňované přístupy k vytváření daňové soustavy vycházejí z několika obecných principů. Především se uplatňuje princip daňové neutrality. Zdanění nemá ovlivňovat podnikatelské rozhodování. Zdanění ovšem je činitelem, který ovlivňuje rozhodování např. o tom, zda podnikat či nikoliv.

Princip daňové neutrality je doplněn principem univerzality. Cílem je to, aby zdanění platilo všeobecně, tedy prakticky pokud možno s co nejmenším počtem výjimek z daných pravidel. Hledisko příjmů státního rozpočtu (veřejných rozpočtů) je charakterizován principem dostatečné daňové výnosnosti. Jde o zabezpečení dostatečných, ale nikoliv přehnaných příjmů plynoucích z daní, tedy daňových výnosů.

Při stanovení výše daňového zatížení je nezbytné přihlížet k principu daňové pružnosti. Je jím vyjádřena nezbytnost přihlédnout nejen k výši daňových výnosů v daném roce, ale i v letech následujících. Měřítkem zde je tzv. daňová kvóta jako vztah mezi velikostí příjmů veřejných rozpočtů a hrubým domácím produktem (HDP). Další nutnou podmínkou při tvorbě daňové soustavy je dodržení principu daňové únosnosti. Posledním, avšak velmi důležitým principem je princip daňové spravovatelnosti. Daně, vybírané na základě platných zákonů a předpisů, nemusí být vždy zcela spravedlivé, musí však být spravovatelné.

PRINCIPY (TECHNIKY) MANAGEMENTU

PRINCIPY (TECHNIKY) MANAGEMENTU
Slouží managerům k tomu, aby dosáhli vytyčených cílů podniku, jsou to techniky zaměřené na vedení lidí
1. řízení podle výjimek (odchylek) – u výrobní firmy
2. řízení delegováním úkolů
3. řízení podle cílů (cílový management)
4. řízení podle výsledků

ad1. řízení podle výjimek (odchylek) – u výrobní firmy
Vedoucí dává podřízeným pravomoci k rozhodování běžných záležitostí, u výjimek rozhoduje vedoucí.
Výhody – podřízený pracovník má větší samostatnost – motivace, vedoucí může pracovat více koncepčně
Nevýhody – hrozí překročení pravomoci podřízenými

ad 2. řízení delegováním úkolů
vedoucí předává pravomoci podřízenému, předá mu úkol. Neřekne mu jak ho má splnit, zná jen termín. Vedoucímu však zůstává odpovědnost za splnění úkolu.
Výhody – rozvoj z výchova podřízených, uspokojení seberealizační potřeby
Nevýhody – není informován, zůstává odpovědnost, vše nelze delegovat na podřízené (např. personální záležitosti apod.)

ad 3. cílový management
Autorem této teorie je Drucker, který v roce 1954 vypracoval metody řízení podle cílů (součást cílového managementu)
3 složky cílového managementu – osobní cílový management – vypracování osobních plánů práce samostatným pracovníkem
- řízení podle cílů – řízení jednotlivých pracovníků vedoucími pracovníky
- cílově orientované vedení týmů – nadřízený navrhuje a projednává s podřízenými cíle, které mají být v určité době splněny. Cíl poté podložen písemně – vše by mělo být reálné, splnitelné. Vedoucí to kontroluje až po uplynutí termínu – důvěra. (cílově orientované vedení tým§ je obecně k ad3)

ad4. řízení podle výsledků – obdoba ad 3., zde není ale diskuse mezi vedoucími a podřízenými o cíli, forma nařízení