ŠKOLA SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

B) ŠKOLA SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
Zakladatelem byl Faylor (Francie)
Zaměřil se na vedení firmy (činnost managementu) – ve všech podnicích vykonávají pracovníci činnosti, které jsou povinné – činnosti výrobní, komerční, finanční, manažerské činnosti = plánování – organizování – přikazování – koordinování – kontrolování

organizační schémata:
rektor
děkan; děkan; děkan
vedoucí ústavu; vedoucí ústavu

C) ŠKOLA LIDSKÝCH VZTAHŮ
Profesor Mayo (americký psycholog a sociolog) – zaměřil se na osobnost pracovníka, na růst jeho výkonu, na dobré sociální klima. Cílem bylo zlepšování motivace pracovníka, způsoby řešení konfliktů mezi lidmi, výchova vedoucích pracovníků v metodách motivace pracovníků.

D) ŠKOLA BYROKRATICKÉHO ŘÍZENÍ (zakladatel P. Weber (němec))
Zaměření na vytvoření formálních pravidel pro řízení podniku.
Formulace:
1. Pracovníkovi musí být jasně vymezena pracovní náplň
2. veškerá činnost v organizaci musí probíhat podle norem (pracovní, právní normy…)
3. příkazy pracovníků musí být předány na základě zásady 1 vedoucího a řetěz příkazů musí být souvislý
4. nadřízený si musí od podřízeného udržovat náležitý odstup, vést podřízené neosobně a spravedlivě
5. pracovní kariéra zaměstnanců může být založena pouze na pracovní výkonnosti
6. pracovníci se nepodílejí na řízení podniku, ani na vlastnictví, ani na Z+ či Z-


Před druhou světovou válkou byla menší nabídka než poptávka, po druhé světové válce se D a S vyrovnává, vznikají postklasické teorie managementu