→ směrnice křivky = mezní míra transformace produktu (MRPT)
- vyjadřuje míru, v níž jeden statek může být transformován ve druhý, resp. o kolik jednotek musí být snížena výroba jednoho statku, aby mohla být vyrobena dodatečná jednotka jiného statku
- formálně ji lze vyjádřit jako poměr změny produktu dvou statků
MRPT = - dY / dX = MPY / MPX
→ současně MRPT vyjadřuje, proč je křivka PPF konkávní
Využití hranice produkčních možností
1. ilustruje základní definici ekonomie → ekonomie je věda o volbě, které statky se mají vyrábět
2. poskytuje přesnou definici VZÁCNOSTI
- ekonomická vzácnost se týká základního životního faktu, že existuje pouze konečné množství lidských a
věcných výrobních zdrojů, s jejichž pomocí lze i při nejlepších technických znalostech vyrobit jen omezené max množství každého ekonomického statku (ekonomické statky nejsou volné, jsou vzácné); PPF ukazuje nejzazší mez souboru vyrobitelných statků
Zobrazují se příspěvky se štítkemhranice produkčních možností. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhranice produkčních možností. Zobrazit všechny příspěvky
Hranice produkčních možností (PPF)
= daná země může v každém okamžiku vyrobit se svými omezenými zdroji pouze určité množství statků a služeb (obr.č.18-2, str. 448)
→ představuje maximální množství dvojice statků nebo služeb, která mohou být vyrobena s danými zdroji příslušné ekonomiky
→ při daném rozsahu výrobních zdrojů (práce a kapitálu)
a) je nemožné dosáhnout dobu ležícího vně PPF – jemu odpovídající produkt by mohl být vyroben pouze s větším množstvím zdrojů
b) je možné vyrábět v rozsahu představovaném body pod křivkou PPF,ale byla by to výroba neefektivní, protože by nevyužívala veškeré dostupné zdroje
- pokud ekonomika operuje na hranici produkčních možností, pak vyrábí efektivně
EFEKTIVNOST = znamená absenci plýtvání neboli co nejefektivnější užívání zdrojů ekonomiky k uspokojení potřeb lidí
= ekonomika vyrábí efektivně, když nemůže vyrábět více jednoho statku, aniž by vyráběla méně jiného statku
- při nevyužitých zdrojích se nacházíme pod hranicí produkčních možností (např. nadměrná nezaměstnanost)
- existence nevyužitých zdrojů není jediný důvod, proč se ekonomika může nacházet pod svou PPF → důvodem může být neefektivní organizace ekonomiky
→ ekonomika je prorostlá monopoly nebo neefektivní regulací
- technologický pokrok ve výrobě statku X či Y, případně zvýšení či pokles dostupných zdrojů pro výrobu těchto produktů, se projeví posunem křivky hranice výrobních možností
→ posun po křivce PPF ukazuje, že s růstem výroby jednoho výrobku musí (při daném rozsahu zdrojů a dané technologii) klesat výroba druhého statku, protože VF musí být převedeny na výrobu prvního statku a naopak – křivka PPF tedy nejen klesá dolů, ale stává se stále strmější, protože se zvyšováním výroby jednoho statku se musíme vzdát rostoucího množství statku druhého
→ představuje maximální množství dvojice statků nebo služeb, která mohou být vyrobena s danými zdroji příslušné ekonomiky
→ při daném rozsahu výrobních zdrojů (práce a kapitálu)
a) je nemožné dosáhnout dobu ležícího vně PPF – jemu odpovídající produkt by mohl být vyroben pouze s větším množstvím zdrojů
b) je možné vyrábět v rozsahu představovaném body pod křivkou PPF,ale byla by to výroba neefektivní, protože by nevyužívala veškeré dostupné zdroje
- pokud ekonomika operuje na hranici produkčních možností, pak vyrábí efektivně
EFEKTIVNOST = znamená absenci plýtvání neboli co nejefektivnější užívání zdrojů ekonomiky k uspokojení potřeb lidí
= ekonomika vyrábí efektivně, když nemůže vyrábět více jednoho statku, aniž by vyráběla méně jiného statku
- při nevyužitých zdrojích se nacházíme pod hranicí produkčních možností (např. nadměrná nezaměstnanost)
- existence nevyužitých zdrojů není jediný důvod, proč se ekonomika může nacházet pod svou PPF → důvodem může být neefektivní organizace ekonomiky
→ ekonomika je prorostlá monopoly nebo neefektivní regulací
- technologický pokrok ve výrobě statku X či Y, případně zvýšení či pokles dostupných zdrojů pro výrobu těchto produktů, se projeví posunem křivky hranice výrobních možností
→ posun po křivce PPF ukazuje, že s růstem výroby jednoho výrobku musí (při daném rozsahu zdrojů a dané technologii) klesat výroba druhého statku, protože VF musí být převedeny na výrobu prvního statku a naopak – křivka PPF tedy nejen klesá dolů, ale stává se stále strmější, protože se zvyšováním výroby jednoho statku se musíme vzdát rostoucího množství statku druhého
Teorie veřejné volby
-vychází z předpokladu, že vlády se chovají tak, aby získaly maximální počet hlasů v následujících volbách a zůstaly i nadále u moci. Vlády se snaží aktivně hospodářský cyklus ovlivňovat v zájmu svého znovuzvolení (po volbách – restriktivní politika – pokles inflace, růst nezaměstnanosti, před volbami – expanzivní politika – růst inflace, pokles nezaměstnanosti) – střídání těchto makroekonomických hospodářských politik v souvislosti s volebním cyklem – tj. tzv. politické cykly.
Konkurence mezi politickými stranami – voliči podporují tu stranu od níž očekávají maximalizaci svého důchodu, bohatství. Strany usilují o volební vítězství. V krátkém období mohou důchody voličů měnit intenzitou využívání existujících zásob kapitálu a práce. V dlouhém období je složitější vytvořit nový důchod. Platí, že ekonomická výkonnost a blahobyt v budoucnu musí být částečně vykoupeny omezením spotřeby a blahobytu dnes. – to vede k tomu, že vlády předkládají volební programy s krátkodobým efektem.
Mechanismus veřejné volby
Veřejná volba – proces, kdy jsou tisíce a milióny individuálních preferencí kombinovány a slučovány do kolektivního rozhodnutí. Přijatá rozhodnutí jsou navíc nedělitelná (platná pro celou společnost)
Obr. 1 hranice produkčních možností, bod E – vláda nezasahuje do hospodářského života (např. nestaví), kolektivní akce (podpora zemědělců) mohou posunou příjmy všech směrem k hranici.
3 skupiny kolektivních rozhodnutí:
a) škodlivá (W) – zhorší postavení všech (vláda neposkytne prostředky na očkování,
b) přerozdělovací (R,R´) – vede k přesunu prostředků od jedné skupiny obyvatel k druhé (diferencované zdanění podle počtu dětí v rodině)
c) efektivní (P) – tzv. Paretova – zlepšují postavení všech, nic nezhoršují
Konkurence mezi politickými stranami – voliči podporují tu stranu od níž očekávají maximalizaci svého důchodu, bohatství. Strany usilují o volební vítězství. V krátkém období mohou důchody voličů měnit intenzitou využívání existujících zásob kapitálu a práce. V dlouhém období je složitější vytvořit nový důchod. Platí, že ekonomická výkonnost a blahobyt v budoucnu musí být částečně vykoupeny omezením spotřeby a blahobytu dnes. – to vede k tomu, že vlády předkládají volební programy s krátkodobým efektem.
Mechanismus veřejné volby
Veřejná volba – proces, kdy jsou tisíce a milióny individuálních preferencí kombinovány a slučovány do kolektivního rozhodnutí. Přijatá rozhodnutí jsou navíc nedělitelná (platná pro celou společnost)
Obr. 1 hranice produkčních možností, bod E – vláda nezasahuje do hospodářského života (např. nestaví), kolektivní akce (podpora zemědělců) mohou posunou příjmy všech směrem k hranici.
3 skupiny kolektivních rozhodnutí:
a) škodlivá (W) – zhorší postavení všech (vláda neposkytne prostředky na očkování,
b) přerozdělovací (R,R´) – vede k přesunu prostředků od jedné skupiny obyvatel k druhé (diferencované zdanění podle počtu dětí v rodině)
c) efektivní (P) – tzv. Paretova – zlepšují postavení všech, nic nezhoršují
Smluvní křivka CC
– spojuje body ve kterých se dotýkají izokvanty jednotlivých X a Y – všechny body na této křivce představují efektivní alokaci práce a kapitálu, bod ležící mimo ni jsou technicky neefektivní (např.bod U). všechny body na smluvní křivce znázorňují situaci, v níž není možno zvýšit produkci jednoho statku, aniž bychom omezili výrobu jiného.
Þ podmínkou efektivní výroby je, že MRTS kapitálu za práci ve výrobě X se musí rovnat MRTS kapitálu za práci ve výrobě Y (MRTSK,L)X = (MRTSK,L)Y
a) hranice výrobních možností PPF – obr.2 – je křivka znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů. Technologický pokrok ve výrobě X či Y se projeví posunem křivky. Při daném rozsahu VF (práce a kapitálu):
- je nemožné dosáhnout bodu ležícího vně křivky PPF (bod Q)
- je možné vyrábět v rozsahu bodů pod PPF, ale výroba je neefektivní.
Body na PPF musí korespondovat s body na CC. PPF klesá dolů a je stále strmější, protože se zvyšováním výroby jednoho statku se musíme vzdát rostoucího množství druhého statku.
MRPT – mezní míra transformace produktu – směrnice PPF – míra, v níž jeden statek může být transformován ve druhý, o kolik jednotek musí být snížena výroba jednoho statku, aby mohla být vyrobena dodatečná jednotka jiného statku. MRPT = MPY / MPX
Þ podmínkou efektivní výroby je, že MRTS kapitálu za práci ve výrobě X se musí rovnat MRTS kapitálu za práci ve výrobě Y (MRTSK,L)X = (MRTSK,L)Y
a) hranice výrobních možností PPF – obr.2 – je křivka znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů. Technologický pokrok ve výrobě X či Y se projeví posunem křivky. Při daném rozsahu VF (práce a kapitálu):
- je nemožné dosáhnout bodu ležícího vně křivky PPF (bod Q)
- je možné vyrábět v rozsahu bodů pod PPF, ale výroba je neefektivní.
Body na PPF musí korespondovat s body na CC. PPF klesá dolů a je stále strmější, protože se zvyšováním výroby jednoho statku se musíme vzdát rostoucího množství druhého statku.
MRPT – mezní míra transformace produktu – směrnice PPF – míra, v níž jeden statek může být transformován ve druhý, o kolik jednotek musí být snížena výroba jednoho statku, aby mohla být vyrobena dodatečná jednotka jiného statku. MRPT = MPY / MPX
NÁKLADY UŠLÉ PŘÍLEŽISTOSTI
- hranice produkčních možností názorně ukazuje jeden z klíčových pojmů ekonomie
– náklady ušlé příležitosti
- v našem případě nákladem příležitosti – 1 AUTO BYLO 100 PÁRŮ BOT
- statek či službu získáme pomocí vynaložení omezených zdrojů
- mohou to být výrobní zdroje, peníze, čas, tytéž zdroje bychom mohli vynaložit jinak a získat jiné užitky
- náklady příležitosti určitého rozhodnutí o použití zdrojů představuje užitek z nejvýhodnějšího jiného použití daných zdrojů
- pojem náklady příležitosti je použitelný v různých oblastech života, nejen v ekonomii
– náklady ušlé příležitosti
- v našem případě nákladem příležitosti – 1 AUTO BYLO 100 PÁRŮ BOT
- statek či službu získáme pomocí vynaložení omezených zdrojů
- mohou to být výrobní zdroje, peníze, čas, tytéž zdroje bychom mohli vynaložit jinak a získat jiné užitky
- náklady příležitosti určitého rozhodnutí o použití zdrojů představuje užitek z nejvýhodnějšího jiného použití daných zdrojů
- pojem náklady příležitosti je použitelný v různých oblastech života, nejen v ekonomii
HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ
- zdroje jsou vzácné, musíme s nimi nakládat efektivně
- společnost jako celek vyrábí efektivně, pokud se její produkce pohybuje na hranici produkčních možností
- z daných zdrojů lze vyrobit různé výrobky, pro jednoduchost uvažujeme, že společnost používá své výrobní zdroje k výrobě pouhých dvou výrobků
- společnost se snaží zdroje využít své zdroje maximálně, nenechat ani část zdrojů bez využití
- společnost má omezené zdroje a musí volit, co bude vyrábět
- rozhodne-li se zvýšit výrobu jednoho výrobku, musí obětovat část výroby druhého
- body na křivce představují maximální možnou výrobu
- vyrábí-li společnost kombinaci označenou B, může zvýšit výrobu aut jen tak, že sníží výrobu bot, dostane se do bodu C
- tuto křivku nazýváme hranice produkčních možností
- bod uvnitř plochy D představuje takovou kombinaci výrobků, při který bude část zdrojů nevyužita, v tomto případě by bylo možno zvýšit výrobu aut, bot nebo obojího
- bod vpravo od křivky představuje kombinace výrobků, které s danými zdroji nelze vyrobit, bod N
- hranice produkčních možností není neměnná, zlepšení ve výrobě nebo získání dodatečných zdrojů umožňuje posouvat tuto hranici doprava, takové posouvání nazýváme ekonomický růst
- společnost jako celek vyrábí efektivně, pokud se její produkce pohybuje na hranici produkčních možností
- z daných zdrojů lze vyrobit různé výrobky, pro jednoduchost uvažujeme, že společnost používá své výrobní zdroje k výrobě pouhých dvou výrobků
- společnost se snaží zdroje využít své zdroje maximálně, nenechat ani část zdrojů bez využití
- společnost má omezené zdroje a musí volit, co bude vyrábět
- rozhodne-li se zvýšit výrobu jednoho výrobku, musí obětovat část výroby druhého
- body na křivce představují maximální možnou výrobu
- vyrábí-li společnost kombinaci označenou B, může zvýšit výrobu aut jen tak, že sníží výrobu bot, dostane se do bodu C
- tuto křivku nazýváme hranice produkčních možností
- bod uvnitř plochy D představuje takovou kombinaci výrobků, při který bude část zdrojů nevyužita, v tomto případě by bylo možno zvýšit výrobu aut, bot nebo obojího
- bod vpravo od křivky představuje kombinace výrobků, které s danými zdroji nelze vyrobit, bod N
- hranice produkčních možností není neměnná, zlepšení ve výrobě nebo získání dodatečných zdrojů umožňuje posouvat tuto hranici doprava, takové posouvání nazýváme ekonomický růst
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)