Fiskální deficity:

Strukturální a cyklické deficity - Rozpočet má strukturální a cyklickou část. Strukturální je ta, jenž je určována opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování. Cyklická část je určována pasivně stavem hospodářského cyklu.

Skutečný rozpočet - zachycuje skutečné příjmy, výdaje a deficity v daném období.

Strukturální rozpočet - propočítává, jaké by byli státní příjmy, výdaje či deficity, kdyby ekonomika fungovala na hladině potencionálního produktu.

Cyklický rozpočet - propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet - měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na hranici produkčních možností, ale nachází se v konjunktuře nebo recesi. Cyklický rozpočet je rozdíl mezi strukturálním a skutečným rozpočtem.

Obecně platí, že opatření vlády mění strukturální i cyklické rozpočty. Statistické údaje ukazují, že čistý efekt opatření, která mění deficit strukturální rozpočtu, bude měnit stejným směrem deficit skutečného rozpočtu. Strukturální rozpočet je jedním z nejdůležitějších analytických nástrojů makroekonomie. Umožňuje nám oddělovat změny v hospodářské politice od změn vyvolávaných hospodářským cyklem, a tak umožňuje lepší diagnózu toho, kam vede ekonomiku fiskální politika.


Kombinace fiskální a monetární politiky:

Monetární a fiskální politiku lze používat nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou ne podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.

Fiskální = rozpočtová politika

Využívá státního rozpočtu jako nástroje k ovlivnění politiky, k získání předem určených cílů v ekonomické a sociální oblasti.

Stručný státní rozpočet se skládá z rozpočtu strukturálního a cyklického.
1) Rozpočet strukturální – je ta část rozpočtu, která je ovlivněna vládou.
2) Rozpočet cyklický – je určen politickým cyklem a ovlivněn hospodářským vývojem

Rozpočtový deficit je tedy součtem deficitu strukturálního a cyklického.
1) Strukturální deficit – se projevuje zvyšováním vládních výdajů a snižováním daní.
2) Cyklický deficit – vzniká snižováním důchodů v období recese (příjmy daní jsou nižší), zvyšováním nákladů nezaměstnanosti a výdajů na transferové platby.

Ekonomický dopad – oba typy deficitů se vzájemně ovlivňují. Jestliže se sníží vládní výdaje, sníží se
strukturální deficit. Důsledkem toho je snížená agregátní poptávka, proto se snižuje výroba, ekonomika se dostává do recese a roste cyklický deficit.
K relativnímu vyrovnání působí ve fiskální politice automatické stabilizátory, Jsou to některé příjmové a výdajové položky rozpočtu, které působí anticyklicky = protisměrově. Když je státní rozpočet deficitní, musí stát tento schodek vyrovnat. Většinou to řeší dluhem.

Ceny exportu a importu však na změnu devizového kurzu reagují rychle

– nominální cena importu po devalvaci roste; příjmy z exportu po určitou dobu mohou stagnovat nebo růst jen pomalu, zatímco výdaje na import okamžitě rostou – i poté, co jsou staré exportní a importní kontrakty realizovány, trvá určitou dobu, než se exportéři, importéři, výrobci i spotřebitelé přizpůsobí změnám relativních cen -–deficit na BÚ se proto vyrovnává jen pomalu a postupně
Přístupy k vyrovnávání platební bilance
A. Automaticky působící mechanismy
B. Mechanismy působící prostřednictvím hosp. politiky


A1. Automatický vyrovnávací mechanismus v systému pevných kurzů
1. Automatický cenový vyrovnávací mechanismus (D. Hume – 18. st., období zlatého standardu, měnové kurzy byly určeny zlatými paritami a mohly vzniknout pouze min. odchylky od těchto zlatých parit)

- podstata – dvě země, mezi kterými probíhá mezinárodní obchod – u domácí země vznikl deficit na BÚ a u zahraniční země přebytek – v deficitní země došlo k odlivu zlata a snížení peněžní zásoby, zatímco v přebytkové zemi k přílivu zlata a ke zvýšení její pen. zásoby – to způsobilo pokles vnitřních cen v deficitní zemi a růst vnitřních cen v přebytkové zemi – došlo ke zvýšení exportu z deficitní země a snížení importu, což vedlo k postupnému vyrovnávání platební bilance (v zemi, která měla původně přebytek, vedlo zvýšení cen k růstu importu a snížení exportu, což postupně přebytek zlikvidovalo a vedlo k vyrovnanosti nebo pasivnosti její bilance, dokud opět nezačal působit vyrovnávací mechanismus).

Účinek změny indukovaných daní

- důležitější pro FP; účinek změny sazby indukovaných daní závisí nejen na velikosti změny daň. sazby, ale i na velikosti reálného důchodu před provedením změny daň. sazby – dY = kt . dt (kt = multiplikátor indukovaných daní = -mpc.Y/1-mpc(1-t)+m)

Teorém vyrovnaného rozpočtu (bez přítomnosti t)

- jestliže zvýšíme veřejné výdaje i daně o jednotku (DG = DTA) – multiplikátor vyrovnaného rozpočtu se rovná jedné


Deficit státního rozpočtu a vytěsňovací efekt
- deficit státního rozpočtu (B) = rozdíl mezi daň. příjmy (TA = TAA + t.Y) a veřejnými výdaje (vládní výdaje G + transfery TR + splácené úroky z veřejného dluhu); reálný deficit SR (BR) získáme, když od nominálního deficitu odečteme částku, o kterou se sníží hodnota veřejného dluhu z počátku roku (Do) vlivem inflace (π)

BR = B – Do . π

- rozlišujeme:

1. cyklicky vyrovnaný rozpočet – vláda dlouhodobě udržuje průměrné vládní výdaje na téže úrovni jako jsou průměrné příjmy = deficity SR v době recese jsou kompenzovány přebytky v době konjunktury;

2. cyklicky nevyrovnaný rozpočet – příjmy s výdaji SR jsou dlouhodobě nevyrovnané – objemy deficitů jsou obvykle větší než objemy přebytků – pokud je rozpočet nevyrovnaný déle než 5 let = chronicky nevyrovnaný rozpočet;

3. každoročně vyrovnaný rozpočet

- k přebytkům nebo deficitům SR nesmí dojít v období jednoho roku;

- typy deficitu:

4. cyklický (pasivní) deficit – odráží automatické změny ve výši příjmů a výdajů, ke kterým dochází v souvislosti s cyklickými výkyvy reálného produktu;

5. strukturální (aktivní) deficit – je způsoben permanentní expanzivní rozpočtovou politikou; bývá definován jako rozp. deficit, který by byl dosažen tehdy, pokud by ekonomika operovala na úrovni potencionální produktu;

6. skutečný deficit SR – součet cyklické a strukturální složky deficitu;


vytěsňovací efekt

- předpokládané účinky keynesiánské aktivní FP na agregátní poptávku a reálný důchod jsou zpochybňovány teorií vytěsňování – ta říká, že aktivní FP nemá reálný efekt, ale převážně vytěsňovací efekt = růst státních výdajů a strukturální deficit SR způsobují omezování soukromých výdajů

- státní výdaje vytěsňují soukromé přímo (přímou substitucí = stát zvýší výdaje na veřejnou dopravu a jednotlivci sníží své výdaje na osobní dopravu) nebo nepřímo (prostřednictvím růstu úrok. sazeb = stát zvýší např. výdaje na obranu, aniž zvýší daně – vzroste deficit SR, vláda si k jeho financování vypůjčí na fin. trhu, to vyvolá růst reálné úrokové sazby a následně pokles investičních a spotřebních výdajů)

1. úplné vytěsnění – G vzrostou stejně jako poklesnou soukromé investice

2. částečné vytěsnění – G vzrostou více než činí pokles soukromých investic

3. nulové vytěsnění –

4. “přetěsnění” – G vzrostou méně než klesly soukromé investice