Výběr pracovníků
Definice výběru -> je to proces výběru nejvhodnějších osob s kandidátů na obsazení současných nebo budoucích pozic.
Části výběru
poziční požadavky = požadavky na místo (ing. Metalurg)
stanovení práce pro místo = mělo by být jasno co bude dělat
požadované vlastnosti managera = co se při výběru požaduje
= analytické schopnosti (rozebírat situaci)
= osobní vlastnosti – touha řídit, komunikační dovednosti, schopnost vžít se do duševního stavu druhého, čestnost a poctivost, předchozí managerská výkonnost).
kvalifikace = vždy uvádějte o sobě pravdu
techniky a nástroje
proces výběru
- stanovení kritéria výběru
- vyplnění žádosti (osobní údaje)
- orientační pohovor s managery (nejdůležitější součást výběru, potom to pohovoru je jasné koho si vyberou)
- formální pohovor (aby se utvrdili, zda jsem ten pravý)
- vyhodnocení
nástroje výběru
- pohovory, testy, hodnotící střediska
Orientovaní a soc. zapojení nových pracovníků
Orientovaní – zavedení na pracoviště
Soc. zapojení – kdy mě kolektiv přijme mezi sebe
Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).
Zobrazují se příspěvky se štítkemvýběr. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvýběr. Zobrazit všechny příspěvky
Získávání výběr pracovníků
Získávání výběr pracovníků
o realizací záměrů personální politiky je konkrétní způsob získávání a výběru pracovníků
o zjištěná potřeba pracovních sil se stává východiskem pro rozhodování o tom, jakými metodami bude uspokojena
o vychází z informací o možných zdrojích pracovních sil (vnějších i vnitřních) o požadovaném počtu a struktuře pracovních sil
a) zdroje vnější
představují nabídku práce především v regionu, zahrnují pracovníky vstupující do výrobního procesu (absolventy škol), uvolněné pracovníky z jiných organizací nebo pracovníky projevující zájem o změnu zaměstnání
k jejich získání se užívá nejrůznějších metod náboru na základě poskytnutí informací o volných místech, spolupráce s úřady práce a jinými institucemi zajišťujícími služby zaměstnanosti
o realizací záměrů personální politiky je konkrétní způsob získávání a výběru pracovníků
o zjištěná potřeba pracovních sil se stává východiskem pro rozhodování o tom, jakými metodami bude uspokojena
o vychází z informací o možných zdrojích pracovních sil (vnějších i vnitřních) o požadovaném počtu a struktuře pracovních sil
a) zdroje vnější
představují nabídku práce především v regionu, zahrnují pracovníky vstupující do výrobního procesu (absolventy škol), uvolněné pracovníky z jiných organizací nebo pracovníky projevující zájem o změnu zaměstnání
k jejich získání se užívá nejrůznějších metod náboru na základě poskytnutí informací o volných místech, spolupráce s úřady práce a jinými institucemi zajišťujícími služby zaměstnanosti
Hodnocení a výběr varianty určené k realizaci
6. Hodnocení a výběr varianty určené k realizaci
- smyslem této etapy je stanovení takové varianty řešení, která splňuje nejlépe cíle řešení, tj. je nejlepší z hlediska celého souboru kritérií
- je to zpravidla dvoufázový proces:
1. vyloučení nepřípustných variant
- tj. varianty, která nesplňuje některé cíle řešení rozhodovacího problému resp. varianty překračující určité omezující podmínky (např. kapitálový projekt, jehož náročnost na finanční prostředky je vyšší než existující disponibilní zdroje
2. posuzování výhodnosti přípustných variant
- výsledkem tohoto posuzování je buď určení celkově nejvýhodnější (optimální) varianty nebo stanovení tzv. preferenčního uspořádání variant (seřazení podle výhodnosti varianty od varianty nejlepší až po variantu nejhorší)
- stanovení celkově nejvýhodnější varianty resp. preferenčního uspořádání variant může být výsledkem expertního posuzování předností a nedostatků jednotlivých variant a jejich vzájemného srovnávání, nebo je výsledkem vícekriteriálního hodnocení (tyto metody předpokládají určení nejprve metod váhy kritérií, vyjadřující odlišnou relativní důležitost jednotlivých kritérií a dále pak dílčí ohodnocení variant vzhledem k jednotlivým kritériím)
- smyslem této etapy je stanovení takové varianty řešení, která splňuje nejlépe cíle řešení, tj. je nejlepší z hlediska celého souboru kritérií
- je to zpravidla dvoufázový proces:
1. vyloučení nepřípustných variant
- tj. varianty, která nesplňuje některé cíle řešení rozhodovacího problému resp. varianty překračující určité omezující podmínky (např. kapitálový projekt, jehož náročnost na finanční prostředky je vyšší než existující disponibilní zdroje
2. posuzování výhodnosti přípustných variant
- výsledkem tohoto posuzování je buď určení celkově nejvýhodnější (optimální) varianty nebo stanovení tzv. preferenčního uspořádání variant (seřazení podle výhodnosti varianty od varianty nejlepší až po variantu nejhorší)
- stanovení celkově nejvýhodnější varianty resp. preferenčního uspořádání variant může být výsledkem expertního posuzování předností a nedostatků jednotlivých variant a jejich vzájemného srovnávání, nebo je výsledkem vícekriteriálního hodnocení (tyto metody předpokládají určení nejprve metod váhy kritérií, vyjadřující odlišnou relativní důležitost jednotlivých kritérií a dále pak dílčí ohodnocení variant vzhledem k jednotlivým kritériím)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)