melodramatická tragédie, trilogie Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie), čerpá z řecké mytologie. Je známo dodnes, nehraje se v divadle, ale Zdeněk Fibich z nich udělal libreta pro svá oratoria
tragédie Drahomíra (kněžna, matka sv. Václava, nechala zabít sv. Ludmilu), volné pokračování Bratři (o Boleslavovi a sv. Václavovi, končí vraždou Václava)
komedií je méně, většinou na historické téma
Knížata (o bojích mezi Přemyslovci a Vršovci), Rabínská moudrost ( z Rudolfínské doby)
s oblibou sahá k antickému mýtu- Pomsta Catullova (odehrává se v Římě, hrdina je římský milostný básník), Midasovy uši, Smrt Odyssea, V duchu Dionysově
vliv Shakespeara- Soud lásky (z renesanční doby, hrdina italský básník Francesco Petrarca) - veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad (Eliška Pomořanská, králova manželka poruší jeho zákaz, ten je pak zrušen), láska a ženská lstivost vítězí nad rozumem. Na námět této hry vznikl muzikál
překlady
Překládal z němčiny, italštiny, francouzštiny., angličtiny., polštiny a podle doslovných překladů i arabské a indické básníky. Poezie i drama – Hugo, Rostand (Cyrano z Bergeracu), Baudelaire, Dante (Božská komedie), Petrarca, Tasso, Byron, Shelley, Ibsen, Poe, Goethe (Faust), Mickiewicz, Dumas (Tři mušketýři), Walt Whitman – zakl. Moderní poezie.
Julius Zeyer (1841 – 1901)
pocházel z pražské šlechtické rodiny, napůl francouzské a napůl německé, otec továrník, vinařský závod. Měl českou chůvu, zpívala a vykládala mu česky => probudila v něm zájem o českou literaturu a kulturu. Měl větší schopnost vcítit se do jiné doby a kult. než Vrchlický, žil více ve světě snů. Přítel Vrchlického, ale pak se pohádali a už nikdy se neusmířili. Zeyer pohrdal přízemním maloměšťáctvím, nedokázal se zařadit do spol., zůstává sám se svým smutkem a depresí.Básník, prozaik, dramatik; hodně cestoval (Indie, Japonsko, Francie, Španělsko).
přinášel cizí látky a oživoval tvorbu středověkou, miloval gotiku, hrdinské eposy, čerpá ze starofrancouzské a italské tvorby
Novoromantismus – zájem o mýty, období gotiky, uniká do minulosti, protože ho ztístní veřejný život a současná sitace
hlavní hrdinové – drceni prostředím, prožívají silné vášně, cítí se vykořeněny, prožívají vše naplno
Žádné komentáře:
Okomentovat