verš pravidelný, pořád se vrací k Maryčce, otázky, co bylo v jejím nitru
otázkami se ptá i čtenáře, naléhá, útočí
spočívá v dramatickém konci dramatičnost, vypjaté
tragický osud zhuštěný na kousek papíru
„ Myslíš, kdo doly má, srdce má taky, jako ty Maričko Magdónova?“
-pravidelný rytmus a spád
b. Jen jedenkrát
intimní báseň, kruh nejméně zastoupený (nejvíce soc. balad)
připadal si starší, neodvážil se
strach,obavy z neznáma, nedůvěryšanci promarnil
parabola národa žijícího v robotě
Stanislav kostka Neumann
-autor buřičské poezie, mluvčí anarchistické literární skupiny
-básník protikladů, který prošel uměleckým vývojem
Kniha lesů, vod a strání-přírodní smyslová lyrika
Žádné komentáře:
Okomentovat