UKÁZKY:
ukázka A:
Co se dálo s jazykem latinským nejpěkněji rozvitým, že totiž ve středním věku od filosofův a poetův všelijak mistrován, měněn, dle nových ideí roztahován a natahován a překrucován a látán jest: to s českým též. Tu od latiny, tu od němčiny, tu od obou pospolu změňován, zmnožován, cizími slovy o své vlastní obírán, stěsňován až i v potupu uvrhován jest.
(J. Jungmann: Nová čeština)
ukázka B:
Aj, zde leží zem ta, před okem mým smutně slzícím,
někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
Stůj, noho, posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš,
k obloze, Tatry synu, vznes se vyvýše pohled.
Neb raději k velikému přiviň tomu tam se dubisku,
jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům. (Jan Kollár)
ukázka C:
Palackého Dějiny nalézaly oblibu u nejširšího čtenářstva. Vychovávaly tak celé příští generace v jejich vztahu k historii svého národa, především k době husitské, Palackým tak vysoko vyzdvižené. Nacházelo v nich bohatou inspiraci i umění ...
Žádné komentáře:
Okomentovat