1.1 Environmentalistické teorie
• Domnívají se, že na vývoj lidské psychiky mají vliv vnější faktory a prostředí tím, že si člověk vytváří zkušenosti.
• Odmítají vliv dědičnosti na vývoj psychiky.
• Přeceňují význam učení, přičemž přehlíželi vliv dědičnosti při učení
• Navazují na filozofický empirismus
John Locke: „V mysli nemůže být nic, co by tam nevešlo prostřednictvím smyslů.“
„tabula rasa“ – lidské vědomí je při narození čistá nepopsaná deska, na níž
teprve zkušenost píše poznatky
metoda introspekce- snaha najít prvky vědomí (počitky,vjemy), z jejichž spojování se skládá
duševní život
Na metodu introspekce reaguje BEHAVIORISMUS (vznik na počátku 20.st.), který se zaměřil na objektivně dostupné, pozorovatelné a měřitelné jevy, což prožívání či vjemy nejsou, proto také podle tohoto směru nejsou tak důležité jako chování.
Behaviorismus tvrdí, že chování je ovlivněno pouze vnějším prostředím, odmítá působení prožívání, motivace a osobní volby. Vše je prý určeno zvenku a nic není určeno zevnitř.
Zakladatelem behaviorismu byl J.B.Watson, který je toho názoru, že vývoj je pouze procesem učení, myšlenkovou činnost se snaží vysvětlit z jednoduchých principů „podnětu a reakce“, posilování či upevňování podmíněných reakcí na základě úspěšných pokusů (I.P.Pavlov – reflexiolog, který prováděl svoje pokusy na zvířatech), to však vedlo až k přehlížení určitého rozdílu mezi člověkem a zvířaty.
1.2 Nativistické teorie
• Preferují vliv vrozených dispozic na lidskou psychiku.
• Říkají, že vše je určeno předem, nemá tedy smysl usilovat o změnu.
1.2.1 Racionalistické nativistické teorie
o Věří v existenci vrozené dimenze rozumu.
o Zastánci těchto teorií byli přesvědčeni, že učení není nutné, protože jsou rozumové schopnosti vrozeny.
o Kladou důraz na možnost neomezeného vývoje dítěte.
Toto pojetí psychického vývoje bylo charakteristické pro J.J.Rousseaua (18. století) a později pro Tolstého (přelom 19. a 20. století).
1.2.2 Iracionalistické nativistické teorie
o Věří v existenci jiných iracionalistických aspektů psychiky.
o Tvrdí, že poznání nemá v psychickém rozvoji velký význam.
PSYCHOANALÝZA (hlubinná psychologie) – zakladatel Zikmund Freud (1856-1939)
- Lidské projevy jsou kombinací vědomých a nevědomých procesů.
- Používal hypnózu k řešení psychických problémů.
- Kladl důraz na podvědomí a sexualitu.
- Rozvoj osobnosti je určen vrozeným programem, na němž závisí individuální charakter pudových projevů, síla a interakce 2 základních pudů:
1) pud života, kde dominuje hlavně sexuální pud (Eros), vedoucí k zachování života
2) pud smrti (Thanatos) s tendencí směřování ke smrti jako klidovému stavu
NEOPSYCHOANALÝZA (Erich Fromm) – navazuje na psychoanalýzu, dodává však, že důležitý je i vliv prostředí
1.3 Interakcionistické teorie
• Domnívají se, že na vývoj lidské psychiky působí dědičné dispozice i prostředí.
HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE
- vznikla v r.1956 jako reakce na behavioristický redukcionismus
- zakladatelé: A.H.Maslow, Ch. Bühlerová a C. R. Rogers
- V této době je zřejmé, že studium chování nemůže vysvětlit veškeré psychické projevy. Vzhledem k určitému zklamání z behaviorismu dochází k renesanci introspekce a opětovnému zaměření na studium prožívání i uvažování.
- Význam má i aktivita jedince, možnost volby chování. Člověk chápán jako vědomý aktivní tvůrce vlastní existence.
- Klade důraz na seberealizaci – předmětem je vnímání sebe sama, jak o sobě uvažujeme, jaké si vytváříme sebe pojetí, jak prožíváme vše, co se kolem nás děje.
2. Základní teorie psychologie osobnosti
1) Subjektivující směr – duševní činnost je specifický jev odlišný od fyzik. a chemic. jevů
- snaha porozumět člověku v celku jeho životního projevu
- postupy: psychologické (empatie, porozumění aj.)
: psychoanalýza, humanistická psychologie
2) Objektivující směr – rozebírání vědomí na dílčí prvky
- postupy přírodních věd (experiment, pozorování, měření výkonu aj.)
: behaviorismus, psychoreflexologie
Metody zkoumání lidské psychiky
1) POZOROVÁNÍ
- pozorování jedince a psychických jevů v přirozených podmínkách bez zásahu pozorovatele
dělení: jednorázové / dlouhodobé (podle doby pozorování)
přímé / nepřímé (zprostředkované)
experimentální (v laboratoři) / neexperimentální
zjevné / skryté (zda pozorovaný ví o pozorování)
strukturované (máme osnovu, strukturu, pozorovací arch) / nestrukturované
zúčastněné (výzkumný pracovník se stává členem skupiny) / nezúčastněné
- všímání si mimiky, gestikulace nebo například pohybu těla
- zahrnuje pozorování vlastního duševního života (introspekce) i pozorování vnějších znaků (extraspekce)
2) EXPERIMENT (POKUS)
Historie experimentu
V roce 1879 založil německý psycholog Wilhelm Wundt na univerzitě v Lipsku 1.experimentální psychologickou laboratoř a zavedl experiment jako objektivní metodu jak získat poznatky spolehlivě, ověřitelně a opakovatelně. Za zdroj všeho vědění považoval zkušenost. Sledoval vztah mezi drážděním smyslových orgánů a různými podněty a zkušeností, která následovala.
- přesnější než pozorování, ale jelikož je lidská psychika složitá a ovlivnitelná mnoha faktory, může být příliš zjednodušen, a proto poskytovat omezenou informaci.
- přesně definovány, tudíž lépe kontrolovatelné a opakovatelné podmínky
- probíhá se zásahem pozorovatele většinou v přirozeném prostředí
- uměle se navozují určité situace a sledují se reakce či změny okolních věcí
3) ROZHOVOR
dělení: řízený (daný určitým sledem otázek) / improvizovaný (probíhá jako volná konverzace)
výzkumný (jeho předpokladem je zapisování) / diagnostický (terapeut si nemůže dělat poznámky, musí se plně věnovat pacientovi – řešením může být nahrávání rozhovoru, pouze však se souhlasem pacienta nebo jeho zákonného zástupce)
4) DOTAZNÍK („písemný rozhovor“)
- rychlejší, méně náročný na psychologa, nezachycuje však doprovodné projevy a nezaručuje, že bude dotazovaný odpovídat pravdivě („lži-skóre“- na některé otázky odpoví většina populace stejně)
otázky: a) uzavřené (např. A,B,C) – snadné vyhodnocení, ne vždy se však dané možnosti hodí
b) polootevřené (např. A,B,C,D-jiné) – možnost doplnění vhodnější odpovědi
c) otevřené (volné odpovědi) – těžší hodnocení, ale získání více informací
škály: a) numerické (např. hodnocení 1-5)
b) kategoriální (např. možnosti - nikdy, někdy, stále)
5) ANALÝZA PRODUKTŮ ČINNOSTI = rozbor práce, určité činnosti
a) písemné – deník, slohové práce (subjektivní a objektivní údaje)
b) výrobky, technické vynálezy, obrázky
6) MĚŘENÍ TĚLESNÝCH ZNAKŮ
- vychází ze souvislosti mezi fyziologií a psychikou
- měří se tělesné parametry a fyziologie tělesných jevů (tep, tlak, vodivost kůže aj.)
7) PROJEKTIVNÍ TEST
- zkoumá vnitřní stavy a emoce jedince
- zkoumaný neví, co se měří a jeho odpovědi jsou objektivnější
např. Rorchakova metoda - grafologická kresba postavy - u dětí
- nedokončené věty
8) SOCIOGRAM
- měří interpersonální vztahy a preference v sociálních skupinách (intenzita mezilidských vztahů – např. sympatie, přátelství), postavení jedince ve skupině či soudržnost skupiny
( např. otázka: S kým bys chtěl jet na dovolenou?)
9) VÝKONOVÉ TESTY
- IQ testy, testy tvořivosti, paměti, pozornosti, koordinace pohybu
Žádné komentáře:
Okomentovat