1. Pojem právo, právní řád a právní předpisy
Právo a stát
Právo je soubor pravidel (předpisů), podle kterých se organizuje a řídí život lidské společnosti.
Právní předpisy závazně určují, jak se členové organizované pospolitosti mají chovat, aby byl soulad v jejich vzájemných vztazích i v jejich právech a povinnostech ke společenské autoritě, která právní předpisy tvoří a vydává.
Historický vývoj práva dospěl od nepsaných právních obyčejů k soudobé písemné formě právních předpisů až v souvislosti se vznikem států.
Stát je organizační soustava lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany (obyvatelstvo), řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc.
Stát prostřednictvím svých řídích orgánů vydává všeobecně závazná pravidla (předpisy), jimiž usměrňuje chování obyvatelstva, různých organizací, státního administrativního aparátu (státních orgánů). Tato pravidla jsou právem příslušného státu.
Stát svým právem organizuje život na svém území a chrání zájmy jednotlivých obyvatel i celé společnosti.
Právní řád
Právní řád je souhrn všech právních předpisů ve státě. Každý stát má svůj právní řád a vyžaduje jeho dodržování nejen od svých občanů, ale i od cizinců, kteří na území státu se zdržují. Naproti tomu každý je vázán právním řádem svého státu i při pobytu v zahraničí, pokud se tím nedostává do rozporu s právním řádem hostitelského státu.
Stát určuje svými zákony a jinými právními předpisy jak se obyvatelé, organizace a státní orgány mají chovat ve svých vzájemných vztazích.
Zákony a jiné právní předpisy jsou objektivní právo. Objektivní právo tedy všeobecně upravuje společenské vztahy. Subjektivní právo je oprávnění (nárok) účastníka upraveného vztahu zákony a jinými právními předpisy (právního vztahu). Subjektivní právo vyjadřuje míru právní možnosti chování účastníka právního vztahu. Vyjadřuje tedy, co ten, kterého se právní předpis týká může nebo nemůže dělat.
Vztah mezi objektivním a subjektivním právem je vztahem mezi abstraktním a konkrétním pojetím práva.
Objektivní právo je souhrn abstraktních norem seskupených do právních předpisů (např. zákonů). Abstraktní jsou proto, že nejsou adresovány určité, konkrétní osobě, ale blíže neurčenému množství osob.
Naproti tomu subjektivní právo je vydanými právními předpisy (abstraktními), zajištěná moc konkrétní osoby, žádat a vynutit splnění právní povinnosti (např. moc konkrétního pronajímatele vůči svému určitému nájemci neplatícímu řádně nájemné).
Výklad právního řádu
Právní řády soudobých vyspělých států jsou velmi obsáhlé, zahrnují tisíce předpisů. Všechny předpisy však nejsou stejně důležité. Jejich důležitost, neboli právní síla vyplývá z toho, který státní orgán je vydal, a jak se nazývají. Parlamentem odhlasovaný zákon má větší právní sílu, než vyhláška vydaná ministerstvem k provedení některého zákona.
Na základě poznatků o různé právní síle jednotlivých předpisů je založena descendenční, neboli sestupná teorie právního řádu. Podle ní je právní řád uspořádán stupňovitě a můžeme si jej představit jako pyramidu.
Na jejím vrcholu jsou předpisy nejvyšší právní síly:
1) ústava
2) ústavní zákony
Nad nimi mohou být jen ustanovení mezinárodního práva, vyplývající z mezinárodních smluv.
Myšlenky obsažené v ústavě a ústavních zákonech rozvádějí zákony a zákonná opatření navazující na ústavní právní předpisy.
V demokratických státech vydávají všechny tyto základní právní předpisy nejvyšší volené zastupitelské orgány.
V České republice je tímto orgánem Parlament.
Některé zákony jsou tak stručné, že musí být doplněny nižšími podzákonnými předpisy, které podrobně rozvádějí obsah zákonů. Za tím účelem vydává vláda vládní nařízení a její členové (ministři) vydávají vyhlášky. Obdobné nižší předpisy mohou v souladu s ústavou a se zákony vydávat uvnitř státu ve své územní působnosti i obce a jiné územní samosprávné celky.
Přehled právního řádu podle descendenční (sestupné) teorie
Ústava a ústavní zákony předpisy zákonné (základní)
Zákona a zákonná opatření (vydává parlament)
Vládní nařízení předpisy
Vyhlášky ministrů podzákonné
Vyhlášky nižších státních orgánů (např. obcí) (prováděcí)
Jednotnost a vývoj právního řádu
Právní řád každého státu tvoří jednotný myšlenkový a logicky uspořádaný celek, ve kterém všechny právní předpisy spolu souvisejí navazují na sebe a navzájem se doplňují.
Nesmějí mezi nimi být rozpory.
Každý zákon musí být v souladu s ústavou a žádný prováděcí předpis nesmí odporovat zákonu nebo vybočit nad rámec zákona. V pochybnostech přezkoumává vztahy mezi právní předpisy, Ústavní soud, který může zrušit ustanovení odporující právnímu předpisu vyšší právní síly.
Každý právní řád se vyvíjí podle měnících se potřeb státu a jeho občanů. Zařazují se do něj nové právní předpisy a ruší takové, které již nevyhovují současným potřebám.
Dodržování právního řádu
Právní stát je charakterizován tím, že má svůj právní řád, a že občané i státní orgány jej dodržují.
Jeho dodržování je nesnadné, protože je příliš obsáhlý, složitý, nepřehledný a často se mění, aby člověk obstál ve svých právních vztazích, měl by znát alespoň nejpotřebnější základní ustanovení. Nikdo se nemůže naučit celý právní řád, protože jeho obsah mnohonásobně přesahuj kapacitu lidské paměti.
Máme-li problémy v záležitostech jejichž právní úpravu neznáme je nutné umět se orientovat v právních předpisech a případ od případu si vyhledat a prostudovat ta ustanovení, která povedou k pochopení daného případu.
Právní normy
Právní řád se skládá z právních předpisů (zákonů, vyhlášek) a každý předpis se skládá z právních norem.
Právní normy jsou základními jednotkami právního předpisu a celého právního řádu, jako jsou cihly základními jednotkami stavby domu.
Právní norma je závazné pravidlo chování vydané příslušným státním orgánem v předepsané formě (písemné).
Dodržování právní normy je vynutitelné státní mocí (sankcí).
Sankce
Má dvojí účel:
1) preventivní (předcházející)
2) represivní (odvetný)
ad1) Preventivně dodává právní normě větší důraz a závažnost. Měla by působit tak, aby představa možných nepříjemných následků odvracela každého od porušování právní normy.
ad2) Represivně se uplatňují důsledky, když už k porušení normy došlo, má být pokud možno obnoven neboli restituován porušený právní stav.
Vztah mezi právními a morálními normami
Život organizované lidské společnosti se řídí normami různého druhu. Jde o normy právní, náboženské, morální popř. o normy společenského chování. Právní normy jsou z nich nejdůležitější, z toho důvodu, že jsou všeobecně závazné, a že jejich dodržování většinou vynucují státní orgány. Právními normami se upravují pouze společenské vztahy tak důležité, že je nutné v nich poskytovat právní jistotu a ochranu fyzickým i právnickým osobám.
Ve vztazích neupravenými právními normami se jedná většinou podle morálních (etických) norem. I když za porušování morálních norem nikomu nehrozí právní sankce provinilce mohou stihnout za nemorální jednání také závažné důsledky (např. opovržení společnosti, nebo ztráta přátel)
Druhy právních norem
Rozlišují se podle několika třídících hledisek.
Velmi důležité je rozeznávání norem:
1) donucujících
2) podpůrných a to podle jejich závaznosti
ad1) Normy donucující neboli kogentní jsou bezvýhradně závazné a nepřipouštějí odchylky (např. normy ukládající povinnosti účastníkům silniční dopravy)
ad2) Normy podpůrné neboli dispozitivní jsou relativně nezávazné, používají se pouze v případech, kdy si účastníci právního vztahu sami neupraví své právní vztahy jinak, např. je mnoho právních norem pro uzavírání různých smluv (kupních, nájemních…)Tato ustanovení jsou většinou dispozitivní, ponechávají účastníkům možnost, aby si vyjednali obsah smluv odlišně.
Právní předpisy
Právní předpisy tvoří a vydávají státní orgány uzákoněným postupem a v předepsané písemné formě, např. Ústava ČR stanoví, jak se parlament usnáší na zákonech ČR.
Tvorba právních norem se nazývá legislativa.
Neznalost právního předpisu nikoho neomlouvá v situaci, kdy nesplnil nějakou právní povinnost a postihují ho sankce, protože se od každého vyžaduje dodržování právních předpisů, musí být občanům umožněno prostudovat si v právním řádu to, co musejí znát. Za tím účelem vychází Sbírka zákonů ČR, ve které se uveřejňuje Ústava, Ústavní zákony, zákony, zákonná opatření, důležité vyhlášky, mezinárodní smlouvy a další důležité informace, např. nálezy Ústavního soudu.
Uveřejňované předpisy jsou v každém ročníku Sbírky zákonů číslovány pořadově za sebou kromě čísla názvu a data vydání, v záhlaví je také uvedeno, který státní orgán předpisy vydává. Při citaci se uvádí název předpisu a jeho číslo lomeno rokem vydání, např. zákon o silniční dopravě č. 111/1994 Sb.
Text předpisů je členěn do odstavů označených číslovanými paragrafy. Podle čísel paragrafů se citují ustanovení z obsahu předpisů. Obsah bývá uveden zdůvodněním účelu vydání potom následují jednotlivá ustanovení a v závěru se stanoví, které právní normy nebo celé předpisy se novým předpisem ruší tzv. derogují.
Derogační klauzule = zrušovací ustanovení
Někdy se dosavadní předpis pouze mění a doplňuje, takové změny doplňování se nazývají novelizace právních předpisů.
Poslední věta právního předpisu obsahuje ustanovení o účinnosti. Zní např. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2001.
Do Sbírky zákonů ČR mohou občané nahlížet a pořizovat si z ní výpisy u státních orgánů, např. obecních úřadů. K usnadnění orientace je u každého ukončeného ročníku sbírky zákonů pořadový seznam uveřejněných předpisů a věcný rejstřík.
Platnost, účinnost a působnost právních předpisů
Právní předpis je platný ode dne vydání, datum platnosti je uvedeno v záhlaví (datum vydání = platnost).
Platnost znamená, že předpis byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným státním orgánem a stal se součástí právního řádu. V poslední větě se uvádí kdy nový předpis nabývá účinnosti.
Účinnost znamená povinnost předpisem se řídit, dodržovat jej. V některých právních předpisech je uvedeno, že nabývají účinnosti dnem vyhlášení. V takových případech se datum účinnosti shoduje s datem platnosti.
Častěji však účinnost nastává později, protože je nutné vyhradit přiměřenou dobu nastudování předpisu a v organizačních přípravách na jeho uvedení do praxe.
Právní vztahy
Právní vztahy jsou společenské vztahy upravené právními normami. V organizované lidské společnosti každého provází po celý život spleť rozmanitých právních vztahů. Jedinec vstupuje do právních vztahů rodinných, pracovních, daňových a mnohých jiných. Uzavírá mnoho různých smluv, při nichž často jde o zařizování pouze krátkodobých záležitostí (např. smlouvy kupní, přepravní atd.)
Žádné komentáře:
Okomentovat