Morálka a etika

Morálka a etika

Slovo morálka je odvozeno od latinského mos (=obyčej, zvyk, mrav), slovo etika je odvozeno od řeckého slova éthos (=obvyklé místo bydlení, zvyk, mrav). Tato slova tedy mají v podstatě skoro stejný smysl, ale přesto se často rozlišují.

V češtině se slovo morálka užívá hlavně ve dvou významech:

a) plnění povinností vyplývající z mravního uvědomění; kázeň: občanská morálka, pracovní morálka;

b) proměnlivý, historicky a kulturně podmíněný souhrn hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů, pravidel, institucí a norem, jimiž se lidé v určitém ohledu řídí ve svém praktickém mravním jednání: otrokářská morálka, křesťanská morálka, šosácká, falešná, pokrytecká, měšťácká morálka.

Etika je teorie morálky. Reflektuje morálku a snaží se najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, tj. táže se na její založení, zdůvodnění, legitimaci a legalizaci. Klade si otázky typu: Co je dobré? Jaký je smysl mého konání? Jak mám jednat? Co je ctnost? Proč mám jednat tak a tak? Během dějin se na základě různých přístupů k řešení těchto otázek vyčlenila široká škála směrů.