Tvorba:

vychází z domácí realistické prózy, z tradic lidového humoru

- napsal mnoho povídek a humoristických črtů, které byly shrnuty do knih Trampoty pana Tenkráta, Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest a z domova, Můj obchod se psy a jiné satiry a humoresky –obsahují kritiku rakouské byrokracie, pol. života, militarismu a církve. Vycházeli i po jeho smrti v souborech pod různými názvy.

Před válkou vytvořil postavou vojáka Švejka

- r. 1912, vydal knihu Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky kde hl. hrdina svými

povinnostmi přivádí své nadřízené k zoufalství.

- v ruských legiích vydal rozsahem nevelkou druhou verzi Dobrý voják Švejk v zajetí

kde nenávist k rakouské monarchii převažuje nad původní myšlenkou protiválečného

odporu. Postava a celý děj je poněkud nelogický. Končí tím, že Švejk zastřelí svého

nadřízeného a přeběhne na ruskou stranu fronty.

- konečnou podobu dostaly Švejkovy příhody až v knize Osudy dobrého vojáka Švejka

za světové války- román zůstal nedokončen, po jeho smrti jí dokončil Karel Vaněk

(přítel) který nedodržel původní koncepci díla

Všechny postavy románu lze zásadně rozdělit do 2 skupin:

1. strana – negativní typy rakouských důstojníků, viděná očima grotesky a parodie

2. strana – skupina lidových typů, zobrazených humorně, ale se zjevnou sympatií.

Josef Švejk stojí mezi oběma, tvoří jejich syntézu: ve styku s představitelem války-

vojenským pánům se představuje jako ochotný a nadšený pitomec, plnění příkazů mu je na obtíž a dokazuje tak nesmyslnost války.

Ve styku s lidmi, kteří jsou stejně jako on drceni absurditou války, je jeho postoj humorný , optimistický.

Všechna vyprávění, nekonečné příběhy ze života, které Švejk vypráví za hrozných okolností mají vždy zjevnou či skrytou tendenci – zesměšnit válku prostřednictvím lidového rozumu.

Švejkův charakter:

Neustálá aktivita v jednání i v jazyce. Švejkova hra se slovy nebo primitivní jazykové

vyjádření končí moudrostí bezmála filozofickou.

1. díl románu se počíná dialogem hl. hr. s posluhovačkou p. Müllerovou těsně po

sarajevském atentátu a pokračuje Švejkovými příhodami před obvodní komisí,

v blázinci, ve vojenské nemocnici, ve vězení ve službách feldkuráta Katze a

nadporučíka Lukase.

V dalších částech proběhne např. Švejkova budějovická anabáze, odehraje se několik

scén s povýšeným hlupákem – poručíkem Dubem. Dostane se do transportu ruských

zajatců, ale zase po příslovečném kruhu, který už tolikrát absolvoval, se vrátí zpět ke

své marškumpanii.