Veřejné právo

Veřejné právo
- převažuje zájem společnosti nad zájmem individuálním, např. právo trestní, správní, ústavní
- státní orgány jsou představiteli veřejného zájmu
- někdy mohou být použity donucovací prostředky, aby byl veřejný zájem ctěn

Soukromé právo
- převažuje zde zájem individuální nad zájmem společenským
- subjekty jsou si rovny a stát má postavení fyzické osoby

Právní kultura
- právní kulturou se rozumí souhrn charakteristických rysů, které odlišují skupiny právních řádů z hlediska tvorby a realizace práva od skupin jiných
- právo se odlišuje v jednotlivých zemích a oblastech
- má národní charakter a vyplývá z daných podmínek určité země
a) kontinentálně-evropský typ – vychází z římského práva a používá se v evropských státech
s výjimkou Anglie (Francie, Rakousko, Švýcarsko)
– hlavním pramenem práva je zákon
– přísně jsou zde odlišeny orgány tvorby práva a orgány
aplikace práva
b) angloamerický typ – vznikl a uplatňuje se v Anglii, bývalých anglických koloniích (USA)
– hlavními pramenem práva jsou vedle zákonů ještě soudní precedenty a
právní obyčeje
– soudy právo nejen tvoří ale i aplikují
– nerozlišují právo soukromé a veřejné
c) islámský typ – navazuje na tradiční náboženská práva a prolínají do něj prvky z obou
ostatních typů (Írán, Irák, Afrika)

Pojem pramene práva
- představuje vnější formu objektivního práva, v níž je právo obsaženo, a které pravidlu chování dodávají vlastnosti právní normy
- vnější formou práva uznanou státem je například zákon